Únos, bordel a láska 24.

autor: Kiki

„Hm… Tome! Já už mám hlad…“ zavolal Bill, když mu silně zakručelo v břiše a jeho bráška se objevil s plným tácem jídla ve dveřích jeho pokoje. Tak moc to vonělo.  
Tom se usmál a tác položil na noční stolek. Posadil se na kraj postele vedle Billa, kterému pořád šilhaly oči z Toma a na jídlo. „Co je to?“ 
„Zapékané brambory.“ Odpověděl jednoduše. 
„To ty?“ 
„Jo. Naučil jsem se to.“ Pokrčil rameny. „Od mámy… Budu tě krmit. Jo?“ 
Bill šťastně přikývl. Trošku si poposedl a už čekal na Toma, kdy začne. Ten se k ničemu ale neměl. „Tak Tome… já mám hlad…“ zaskučel. „Prosím…“ podíval se na něj pohledem psího štěněte.  
„Dobře dobře… když tak prosíš…“ uchopil vidličku a napíchnul jí pár bramborových plátků a vložil je Billovi do pusy.

„Páni…“ mlaskal. „Tohle jsi vážně neobjednal?“  
„Přísahám, že ne.“ Usmál se nad roztomilostí svého mladšího brášky. 
„Dobře… budu ti věřit.“  
„To je dobře, protože ti nekecám.“ Napíchnul další bramboru. 
„Ty nebudeš jíst?“ optal se.

„Ne. Nemám hlad.“  

Po dlouhém krmení se obě dvojčata uvelebila v černovláskově pokoji u televize a spokojeně ležela. Najednou však Tomovi zazvonil mobil. Ten se pro něj neochotně natáhl a hovor přijal. „Hm?“ zamručel a zpět se svalil do peřin. Bill jej s úšklebkem na rtech pozoroval. 
„Ahoj, Tome…“ ozvala se jejich šťastná máma. „Nechcete zase někdy přijet na návštěvu?“  
„Ahoj, mami…“ vydechl a taky se ušklíbl. To ale Sim nemohla vidět. „Chtěl jsem ti volat.“ 
„Co byste potřebovali?“  
„No… je tu takový… menší problém…“ soukal ze sebe. 
„Co se stalo?“ vyděsila se.  
„Bill…“ koukl na něj a tomu z tváře zmizel úšklebek a zamračil se.  
„Co je s Billem?“ začínala být netrpělivá.  
„Klid… jen má zlomenou nohu. Ale je tady vedle mě.“ 
„Jen zlomenou nohu? Děláš si srandu? Dej mi ho.“ Dožadovala se hovoru se svým mladším synem.  
Teď se na něj šklebil Tom a podal mu mobil.  

„No, mami?“ houkl Bill. 
„Bille! Cos dělal?“ Vyhrkla.  
„Nic… jen… jsme blbli a já spadl ze schodů. Přece nás znáš… Jo, Tom se o mě stará… Jsem v pořádku…“ Tvářil se u toho znuděně. Nesnášel tyhle rozhovory s matkou. „Mami, já už musím jít. Dám ti Toma. Ahoj.“ Podal mobil zpět Tomovi a oddechl si.  
„Mami, potřebuju s tebou mluvit.“ Koukl na Billa, políbil ho a vydal se ke dveřím, kterými taky prošel dolů do kuchyně. Vysvětlil mámě, že potřebuje, aby tam u ní na chvíli Bill zůstal. Jen do té doby, dokud nebude dům hotový. Vybavený. Samozřejmě souhlasila. Co by pro svého syna neudělala. Domluvili se, že Tom ho tam přiveze pozítří. Ještě ho chce mít na chvíli u sebe.  

Položil mobil na kuchyňskou linku a vydal se za Billem. Ten si to ležel v posteli se zavřenýma očima s poloprázdným talířem vedle na nočním stolku. Tom k němu přešel blíž, posadil se na postel, avšak s Billem to ani nehlo. Podíval se na něj pozorněji a zjistil, že pravidelně oddychuje. Usnul. Tom se nad ním musel pousmát. Vypadal tak roztomile. „Bille?“ zašeptal, aby ho nevzbudil. Jen to zkoušel. Nic. Žádná reakce. Vzal tedy talíř a odnesl ho do kuchyně. Ani to nesnědl. Pomyslel si. Hodil to do trouby, a potom si to mířil do sprchy. Potřeboval ji. Jak má Billovi říct, že se teďka pár dní neuvidí? Jo, je to pár dnů, ale oběma to bude připadat jako věčnost. Povzdechl si. Stáhl ze sebe všechno oblečení, co na sobě měl, nastavil si vodu a vlezl si pod ní. Bylo to tak příjemné. Miloval, když jeho tělo bičovaly miliony kapek teplého proudu.  

Po asi hodině vylezl a hodil na sebe čisté oblečení. Dredy nechal volně splývat po zádech, šel se podívat na Billa, ale ten pořád spal. Rozhodl se teda, že se půjde podívat, co dávají v televizi. Nic. Nuda. Pořád to stejný. Nakonec ji vypnul, vzal svůj notebook a i s ním se rozešel k Billovi do pokoje. Tam si sedl do křesla, co bylo v rohu pokoje, najel si na internet a začal si vyhledávat různý nábytek. Jen tak. Stejně to nechá na svém bráškovi…

betaread: Janule