autor: B-kay
Zima…
Jak kouzelné to období. V očích mnoha lidí není ničím výjimečným. Jenom obyčejným ročním obdobím, které se v nekonečném koloběhu střídá s dalšími. Tento koloběh se opakoval rok co rok, přesto měla zima pro Billa mnohem větší význam nežli ostatní roční období. Nikdy si nestěžoval, že by jej mráz štípal ve tváři, nikdy nebyl zklamán hustým sněžením, a i když se mu povedlo občas uklouznout na zledovatělém chodníku, pokaždé se tiše zasmál a šel dál. Věděl, že to k zimě prostě patří.
Stejně jako on patřil k Tomovi. Nespojovala je jenom čistá láska. Jako by i jejich duše byly vzájemně propojeny. I když to mohlo znít zvláštně, Bill tomu začínal věřit. On sám si byl jistý, že by bez Toma nedokázal žít. Obyčejní lidé dýchali kyslík, a on? On dýchal Toma…
„Na co myslíš?“ Billova dlaň zlehka přistála na Tomově tváři. I tento nepatrný dotek dokázal vykouzlit na tvářích obou šťastné úsměvy. Byl to jenom obyčejný dotek, a pro ně přesto znamenal všechno na světě. Vážili si každé takové maličkosti. Stačil by jim dokonce pouhý pohled do tváře toho druhého a byli by spokojeni…
Tom si krátce skousl rty a pohledem zabloudil na prstýnek, který Billovi před malou chvilkou věnoval.
„Myslel jsem na to, jaké to bylo předtím, než jsem tě poznal,“ odpověděl vážněji, než chtěl, a proto se vzápětí opět pousmál. Bill se pod ním nepatrně zavrtěl, pohladil se dlaní po bříšku a smutně našpulil rty. Z Tomova pohledu si dokázal přečíst, že nebyl šťastný. I když se jej snažil přesvědčit svým úsměvem o opaku, nebo alespoň zmírnit pravdu, bolest, která vyzařovala z jeho očí, před Billem skrýt nedokázal.
„A přišel jsem na jednu jedinou věc,“ rty se mu náhle nepatrně chvěly a on sám měl problém najít ta správná slova. Na čele se mu vytvořila drobná vráska, jak silně přemýšlel o tom, kým vlastně byl předtím? Měl vůbec život, kterým žil předtím nějaký hlubší smysl?
„Na jakou?“ Bill mu kolem boků omotal své dlouhé nohy a Tom se schoulil do vřelého objetí jeho nahého těla. Pomalounku přecházel konečky prstů Billova stehna, vnímal, jak plochá a hubená byla a v té chvíli jej napadla odpověď. Zavřel oči, jak svou tvář opřel o Billovo bříško a pootevřenými rty ochutnával smetanovou kůži.
„Že jsi jako sněhová vločka,“ cítil, jak se Bill pod ním roztomile zachichotal a vzápětí ucítil jeho dlaně na svých zádech. Přemýšlel, zdali vůbec cítil někdy něco krásnějšího než ten hřejivý pocit, který spaloval jeho nitro pokaždé, když byl s ním. Chvíle s Billem byly pro něj mnohem krásnější než cokoliv jiného. Jeho úsměv byl mnohem sladší, než ta nejsladší čokoláda. V očích jako by mu poletovaly malé světlušky, díky kterým jeho pohled zářil. Všechna nevinnost a čistota světa, jako by se ukryla v jeho srdci. Tento kluk pro něj nebyl pouhým klukem. Byl andělem. Od doby, co jej znal, náhle uvěřil v zázraky. Uvěřil, že na světě ještě pořád může existovat skutečná láska, která překoná všechny překážky.
„Proč jako vločka?“ Bill ukazováčkem něžně dloubal do Tomova ramena, a přitom se nepřestával usmívat. Tentokrát se musel tiše zasmát Tom. Bill se v některých chvílích choval jako malé dítě. Jako malé dítě, které se nečekaně ztratilo ve světě dospělých. A to na něm Tom miloval ze všeho nejvíce. Na nic si nehrál, řekl vždycky přesně to, co říct chtěl, a i jeho chování odpovídalo tomu, co mu napovídalo jeho srdce. Litoval, že jej nepoznal dřív.
„Protože tě miluju,“ Bill sice čekal úplně jinou odpověď, ale tahle byla mnohem hezčí než ta, kterou očekával. Vesele si skousl rty a sklonil se tak, aby mohl Toma dlouze políbit. Jak se pomalu pokládal zpátky na záda, unášel Toma s sebou ve víru hladových polibků. Chvíle, kdy se líbali, byla prostě jenom jejich. Tehdy nevnímali okolní svět, nevnímali dokonce ani to, co spolu jejich rty dělaly. Jediné, co dokázali vnímat, byl zběsilý tlukot srdce, sténání, které se nevědomky linulo z jejich pootevřených rtů, a blízkost toho druhého.
„Tome?“ Bill vášnivě skousl Tomův spodní ret a zoufale lapal po kyslíku. Hlava se mu točila. Vlastně se s ním točil svět. Točilo se s ním úplně všechno a on se musel jenom usmívat. Byl zamilovaný až po uši. Jako malý školáček, který poprvé poznává náklonnost k jiné osobě.
„Až se to miminko narodí,“ zašeptal tiše a pohlédl Tomovi hluboce do očí. „Tak… tak si tě vezmu,“ vyslovil téměř neslyšně větu, o které si myslel, že bude jeho rtům navždy cizí.
„T-to znamená, že tvoje odpověď je?“ Tom se zoufale vpíjel do Billových překrásných očí, několikrát si dokonce ukradl krátký polibek. Jeho bijící srdce, se mohlo zbláznit, jak visel na rtech své lásky a čekal na odpověď.
„Ano, lásko,“ Bill to nevyslovil. Svou odpověď jenom naznačil pusou a vzápětí mu po tváři, klouzala drobná slza, která zvláštním způsobem umocnila sílu Billova úsměvu…
Uplynul sotva týden a před nimi stála první veliká zkouška. Oba se nacházeli v ordinaci Billova doktora a beze slova naslouchali úplně všemu, co řekl. Bill se cítil na místě, kde většinou sedávaly těhotné maminky, poněkud zvláštně. Bylo mu to poněkud nepohodlné, nevědomky se pořád vrtěl a díval se na Toma očima vyděšeného pejska. Ten jej však držel za ruku, a pokaždé, když k němu Bill vzhlédl takovým pohledem, jej utěšil láskyplným pohlazením.
Pro oba to bylo něco úplně nového, a tak se ordinací, ve které se nacházela spousta fotek malých miminek, nemohli vynadívat. Billův lékař jim vysvětloval úplně všechno ohledně toho, jak opatrný by Bill měl být, o zdravé stravě, která by miminku prospívala a také o termínu porodu. Už jenom necelých osm měsíců…
„Doufám, že jste rozuměli všemu, co jsem vám řekl,“ dokončil a vřele se na oba usmál. Byl to velice milý člověk ve středním věku a byl velice tolerantní. Díky Billovi se poprvé setkal s mužským těhotenstvím a získával nové zkušenosti. Jediné, co mu dělalo starosti, byla Billova váha. Pořád byl moc hubený a od poslední návštěvy, kdy se Bill o svém těhotenství dozvěděl, přibral akorát na bříšku, a i to jenom díky rostoucímu miminku.
„Studí to,“ Bill si vesele skousl rty a pečlivě sledoval počínání svého lékaře, když mu po břiše roztíral kluzký krém, aby mohl udělat úplně první ultrazvuk dítěte. Tom se
zvědavě díval na zčernalou obrazovku a čekal, kdy se na ní zjeví obraz miminka, úplně jako
ve filmech. Doktor se na oba usmál, poslouchajíc tlukot srdce jejich dítěte, pak naklonil fonendoskop k Billovi. Bill si vzal jedno sluchátko, Tomovi podal druhé a společně vydechli dojetím, jakmile uslyšeli ten tichounký zvuk.
zvědavě díval na zčernalou obrazovku a čekal, kdy se na ní zjeví obraz miminka, úplně jako
ve filmech. Doktor se na oba usmál, poslouchajíc tlukot srdce jejich dítěte, pak naklonil fonendoskop k Billovi. Bill si vzal jedno sluchátko, Tomovi podal druhé a společně vydechli dojetím, jakmile uslyšeli ten tichounký zvuk.
Buch buch…
autor: B-kay
betaread: Janule
Buch, buch….
Je to nádherný zvuk, jeden z nejkrásnějších, jaký jsem za svůj život slyšela…
Těšila jsem se na to, na tuhle chvíli jsem se těšila, až Bill půjde na ultrazvuk:-) Nemůžu se dočkat, až se to malé narodí, vím, že se s tím pořád opakuju, ale prostě se na to strašně moc těším:-D
Je úžasné, že Bill řekl ano, po minulém díle jsem si myslela, že bude nejistý a nakonec přece jenom souhlasil. Teď už jim ve štěstí nic nebrání, hlavně aby Bill o to miminko nedejbůh nepřišel, to bych asi nepřežila… věřím, že budou v pořádku, oba…♥
Já normálně umřu, rozplynu se …xD Nádherný díl, taky už se nemůžu dočkat miminka ♥♥♥
[1]: To je pravda, je to neopakovatelný zážitek…♥
po každej časti sa mi chce plakať….. dokonalosť