autor: RosePhantom
„Už ti přišly nějaké dopisy z vysoké, Bille?“ zeptala se slečna Roth a dál mazala tabuli.
„Eww,“ zamumlal teenager a zamračil se na okurku ve svém burgeru, i když si výslovně vyžádal bez okurek. Vydoloval zbytek zeleniny ven a bezstarostně ji odhodil do ubrousku. Promluvil s pusou plnou cheeseburgeru, když si ukousnul další pořádné sousto. „Ne, ještě ne. Není trochu brzo očekávat dopisy?“
„No, nikdy nevíš,“ pokrčila rameny. „Měl bys je začít očekávat nejdříve tenhle víkend a nejpozději ode dneška za dva měsíce.“
„Oh, Kriste,“ zahučel Bill.
„To není zase tak dlouho,“ řekl Tom a prohraboval se pytlíkem, jak hledal nepolámaný brambůrek. Bill nastavil ruku a zakřenil se, když mu ji Tom zaplnil brambůrky.
„A co ty, Tome?“ Dredatý teenager zvednul hlavu od svého jídla, když slečna Roth adresovala otázku přímo jemu, a pokrčil rameny.
„Chystáš se na vysokou v Německu, že?“ zeptal se Bill tiše a hrál si s krabičkou pití,
„Nevím,“ odpověděl Tom.
„Nevíš?“ Tom zavrtěl hlavou a Billovy nervy se uklidnily natolik, aby vykouzlil úsměv.
„Nemyslím si, že bys měl problém dostat se na dobrou vysokou,“ usmála se slečna Roth a posbírala si nějaké papíry. „Tvé osobní dovednosti a školní výsledky by ohromily každého.“
„Děkuji.“
Bill se sklouznul níž ve své židli a okusoval hranolku, díval se kolem. Byl otrávený z toho, jak škola vnímá Toma jako lístek k prestiži. Myslel si, že si škola nakonec jednou musí zvyknout, že má mezi sebou chytrého výměnného studenta, ale jak rok postupoval, viděl, že je to akorát horší.
Víc a víc studentů Toma poznávalo; víc a víc studentů chtělo být s Tomem přátelé. Billovi to lezlo na nervy mnohem víc než Tomovi, asi vzhledem k žárlivosti. Ale viděl, že většina z nich chce Toma zneužívat jen pro jeho inteligenci – ne pro přátelství a k Billově velké úlevě, ne pro vztah.
Bill lehce nadskočil, když ucítil Tomovo chodidlo na koleni. Zaculil se a vzal si brambůrek, který mu dredáč nabízel. Tom jemně kývnul ke slečně Roth a Bill se otočil, nakrčil nos a v dlani tlumil svůj smích.
Učitelka se sehnula pro nějaké papíry a vzadu jí vylezlo její krajkové prádlo.
Tom se zahihňal a Bill po něm hodil krabičku hranolek, čímž způsobil, že byl Tom dostatečně rozptýlený, když se slečna Roth narovnala.
„Dobře, chlapci,“ promluvila a urovnala si papíry v rukou. „Musím tohle odnést do přední kanceláře. Zavřete dveře, kdybyste odcházeli, okay?“
„Jo,“ přikývnul Bill. Vyskočil a odhodil odpadky do koše akorát včas, aby podržel slečně Roth dveře. Zaculila se na něj.
„Díky, Bille,“ nepočkala na odpověď a zamířila pryč. Bill zavřel dveře a vykouknul malým okýnkem. Chodba byla prázdná, stejně tak, jako každý jiný den v době oběda.
„Takže, proč sis vybral učebnu slečny Roth?“ zeptal se Tom a vykopnul nohy, aby si je mohl položit na stůl. „Nenávidíš jí, ne?“
„Jo, to jo,“ odfrknul si Bill. Odsunul se od okýnka a sklouznul se k učitelčinu stolu a prohlížel si hromady papírů. „Ale je to učitelka, kterou nenávidím nejmíň, takže to vyhrála.“
„Proč ji nemáš rád?“
„Ona je prostě… eugh,“ odfrknul si a zapadnul do točité židle a otáčel se ze strany na stranu. Otevřel jednu zásuvku, kde bylo pár sladkostí, brýle a nějaké žvýkačky. Vážně nic zajímavého. Vrátil se k otáčení na židli. „Nevím.“
Byl příliš zaměstnaný udržováním kolmé polohy, že si ani nevšimnul, že se Tom zvednul a přešel k němu. Vyjeknul, když ho najednou prudce zastavil a za opěrky držel židli, aby nespadl. Položil si ruce přes Billovy a nahnul se k jeho úrovni. Bill se začervenal, když se Tom sklonil a nosem se otíral o jeho, než se nahnul vpřed a polapil jeho rty.
Bill do dlaně chytil Tomovo pohupující se triko a zatahal za něj. Tom zatím přitlačil židli ke stěně, rozdělil Billovy rty a bojoval s jeho jazykem. Bill jemně zavrčel a roztáhl dlaně proti Tomově hrudi.
„Tome,“ zamumlal Bill mezi zoufalými polibky. Přes jeho rameno se zadíval ke dveřím, aby zkontroloval jejich soukromí, a vypustil ostrý sten, když Tom vklouznul jazykem hlouběji a silněji jej zatlačil do polstrování židle. „Tome, dnes večer…“
„Co?“ zamumlal Tom a přesunul svou pozornost z Billa na polibky podél jeho čelisti a na místečko pod uchem, které hladově sál.
„Chci… dneska večer,“ zakňučel Bill a funěl. Tomova pozornost se vrátila a odsednul si.
„Vážně?“
Bill přikývnul a plaše se zaculil, když mu zrudly tváře. „Jestli chceš ty…“
„Jsi si jistý?“
Bill upřímně zíral do Tomových očí. Cítil se, jako by jeho pohled řekl dost, a Tom v porozumění přikývnul a kleknul si na zem.
„Okay,“ usmál se Tom. Bill sklouznul ze židle a na kolenou se připojil k Tomovi na zem za stolem slečny Roth. Dlaní přejel cestičku přes Tomův krk, tvář, čelo a čepici až do vodopádu dredů. Pár jich uchopil mezi prsty a škádlivě zatahal.
„Protože ti věřím,“ zaculil se Bill, jak se Tom zašklebil. Spustil ruce a nahnul se k Tomovu uchu. „Protože tě miluju.“
Tom otevřel pusu v odpověď, a Bill to chtěl slyšet, protože bez pochyb by to bylo něco sladkého, ale ozvalo se jemné zaklepání na dveře, které zabilo jejich chvilku. Bill si skousnul ret, než vykouknul přes okraj stolu a přes okénko ve dveřích zahlédnul tmavě hnědé vlasy a mandlové oči, které nahlížely do učebny.
Bill se zaculil a vyskočil, sledoval Toma, jak se vytáhnul na židli a otevřel Caroline dveře.
„Ahoj,“ pozdravil Bill. Caroline lehce zamávala a usmála se.
„Ahoj, Bille.“ Ze svého místa se rozhlédla kolem. „Slečna Roth tady není?“
„Ne, odešla vážně rychle do kanceláře,“ odpověděl Bill a přemýšlel, jak to „vážně rychle“ asi bylo, protože byla pryč dobrých deset minut. „Co si potřebovala?“
„Není tady?“ Bill zavrtěl hlavou a pozvedl obočí. „Oh. Okay a mohl bys jí říct, že jsem se tady zastavila?“
„Proč na ní prostě nepočkáš s námi?“ nabídnul Bill.
„S námi?“ Nakoukla více do třídy a všimla si Toma, který jí a Billovi věnoval rozpačitý pohled. „Oh, ahoj, Tome.“
„Hey,“ pozdravil Tom, i když ne s takovým nadšením, jaké použil Bill. Caroline ustoupila zpět a upravila si batoh, který se jí houpal přes jedno rameno.
„Um, to je v pohodě. Můžu sem přijít později, že? Jen jí řekni, že jsem se zastavila.“
„Nebude pryč moc-„
„Caroline?“ Bill byl přerušen slečnou Roth, která zpomalila svou chůzi a zírala na návštěvníka před svou třídou.
„Hey,“ zamumlala Caroline, pohlédla na Billa a rychle zase zpět na učitelku.
„Tvá matka volala a říkala, že dnes zůstaneš doma,“ mluvila pomalu, jak odsunula Billa stranou. Caroline ji následovala.
Bill zavřel dveře a pohlédl na Toma, který se rychle přesunul zpět k jejich stolu. Přešel kolem židlí a posadil se, zmateně se podíval na Toma, který jen pokrčil rameny a stočil pozornost na ženy před sebou.
Caroline a slečna Roth se šeptem hádaly za jejím stolem. Bill se snažil poslouchat, jak nejvíc mohl, i když nepochytil žádná slova. Po krátké chvíli si uvědomil, že se nehádaly v angličtině. Zatahal Toma za ruku.
„Je to němčina?“ zeptal se šeptem. Tom zavrtěl hlavou.
„Ne,“ zamumlal a soustředil se na to, co říkaly a pokoušel se jim odezírat ze rtů. „Nevím, co za jazyk to je…“
Bill zahučel a posadil se zpět a jen je sledoval. Slečna Roth trhnutím otevřela jednu zásuvku a vrazila Caroline něco do ruky. Slečna Roth věnovala Caroline pár drsných (nebo alespoň zněla drsně) slov a Caroline zastrčila ruku s tou věcí do kapsy.
Teenagerka zírala ještě chvíli na učitelku, než se prudce otočila a vlasy za ní vlály, když zamířila ke dveřím. Před tím, než opustila třídu, věnovala alespoň malý úsměv Billovi a Tomovi, a pak se vydala pryč chodbou.
Bill zůstal potichu, když sledoval, jak slečna Roth dopadla do židle a mnula si kořen nosu; skoro mu jí bylo líto. Skoro.
„Jste v pořádku?“ zeptal se nakonec a prolomil ticho, které se plížilo kolem nich. Slečna Roth si s těžkým povzdechem odhrnula vlasy a začala přikyvovat, když se zarazila a místo toho zavrtěla hlavou.
„Ne. No… ne úplně.“ Otočila se zády k Billovi, postavila se a sebrala kousek křídy, kterým začala psát slova na tabuli. „Oběd je skoro u konce, vy dva. Radši byste se měli vydat na další hodinu.“
Bill si spojil ruce a nervózně se otočil na Toma, který už si balil své věci. Přikývl si sám pro sebe a zvednul svůj batoh.
„Dobře,“ zamumlal Bill. „Díky za pohostinství.“
Slečna Roth sotva mávla rukou a dál pokračovala v psaní německých slov. Tom si odkašlal, když došel ke dveřím, a vyrušil tak Billa z jeho myšlenek, aby mohli opustit třídu společně.
„Bille,“ začal Tom. „To byla ta holka, Caroline?“
„Yeah,“ přikývnul Bill. „Poznal jsi ji?“
Tom zavrtěl hlavou. „Nikdy před tím jsem ji neviděl.“
Zamračil se, ale jeho zájem opadl ve chvíli, kdy zazvonil zvonek. Tom se vydal jedním směrem, Bill druhým. Proplétal se kolem studentů, kteří se vraceli z oběda, a jeho intenzivní myšlenky mu způsobovaly bolest hlavy.
Chtěl vědět, co se stalo. Ale ještě víc než to, chtěl vědět, proč se na něj slečna Roth nepodívala.
———————
Toho dne přijeli k základní škole brzo. Tomovy odpolední kytarové lekce byly běžné, protože většina dětí měla s rodiči program na víkend. A navíc, víkendy se staly časem, který Bill trávil s Tomem, a už byl otrávený z toho, dělit se o něj s rozmazlenými spratky.
Bill normálně nerad zůstával přes jeho lekce, ale nechtěl jet domů sám. Chtěl být s Tomem tak často, jak mohl, kvůli tomu, co se má stát později.
Nesnažil se si nic nalhávat; byl nervózní. Cítil, že je připravený, ale byl nervózní. Miloval Toma a věřil mu, ale byl nervózní. Byl natěšený spojit se s Tomem naprosto novým způsobem a dokázat si, že obavy z noční můry byly naprosto špatné.
Ale byl nervózní.
Seděl na jedné z židliček v rohu místnosti a roztržitě kopal nohama. Tom se pokoušel zabavit sám sebe kytarou, hledal uvolněné struny a náležitě je napínal. Ve chvíli, kdy všechny děti měly zpoždění už deset minut, začal si Bill dělat starosti.
„Mají vždycky takové zpoždění?“ zeptal se Bill a hrál si s náramkem kolem zápěstí. Aniž by Tom odtrhnul pohled od dveří, zavrtěl hlavou v odpověď na Billovu otázku.
Seskočil ze stolu a přešel k jednomu z oken v učebně a rozhlédl se kolem po známkách života. Parkoviště vypadalo stejně prázdné, jako když přijeli. A chodníky taky postrádaly známky života.
Zamračil se a zadíval se ke svému autu, když se mu zdálo, že zachytil pohyb něčí ruky. Zašilhal, aby se ujistil, jestli nezachytí ještě něco, ale parkoviště se zdálo naprosto nehybné.
Nakonec spatřil Maggie Blakovou, když se objevila na parkovišti. Na moment byl rád, ale jeho štěstí a úsměv okamžitě opadly.
Její chůze byla rázná a výraz v obličeji připomínal člověka, který je opravdu rozzuřený. Bill neviděl žádnou další matku, která by ji následovala, ale ani žádné děti. Co ale viděl, bohužel, byla lahvička spreje, který nanášela na jeho auto.
„Kurva! Ne!“
Ani se nesnažil Toma zasvětit do toho, co viděl. Bill jednal z pouhého instinktu, když vyběhl ze třídy a ze školní budovy, a téměř ječel, jak se snažil Maggie zastavit. Neměl připravená žádná slova; jediné, na co se mohl soustředit, bylo jeho auto. Jeho totálně zničené a zvandalizované auto.
„…co sakra,“ začal a dlaní ukazoval na auto. „Co to sakra je? Co máte za problém?!“
„Ty,“ začala Maggie a její hlas byl jako jed. „A když pomyslím… že jsem tebe a tvého přítele měla ráda. On je tvůj přítel, oh jasně.“
„Co…? Jak to-„
„Todd už nepřijde na žádnou další lekci. A pochybuji, že některá jiná matka přivede své dítě zpět,“ vyštěkla. „Nevěděli jsme, že naše děti učí na kytaru nějakej buzerant.“
Billův hněv opadl o několik bodů a jediné, co ho naplňovalo, byl smutek a bolest. Tom ho konečně dohonil a zpomalil své tempo, když si všimnul zničeného auta. Bill ztratil veškerá slova, když odstoupil od Maggie, silně se objal pažemi a zničeně se díval na své auto. Jeho krásné auto…
„Jste nepřijatelní,“ pokračovala, ačkoliv Bill už byl ke všemu hluchý. „Cokoliv si vy dva myslíte, že společně máte, je morálně špatné. Pán neschvaluje homosexualitu a stejně tak ani my.“
„My kdo?“ zeptal se Tom a roztržitě sevřel ruce.
„My matky, které jsme svěřily naše děti do rukou teploušovi. Extra body za mimoškolní aktivitu se ti smažou. Bude to, jako bys nikdy nic nedělal.“
„A?“ zeptal se Tom. „Co to má co dělat se mnou a učením Todda na kytaru? Předtím jste se mnou a Billem byla v pohodě.“
„Věci se mění,“ zasyčela a povytáhla si kabelku výše na rameno. „A stejně tak byste měli vy.“
Bill sledoval, jak se Maggie otočila a rozzuřeně odešla ke svému autu. Pohlédl na Toma a téměř ustoupil pod jeho rozzuřeným pohledem. Tom na ni zíral téměř vražedně.
Bill zamrkal, když slyšel, jak Maggie nakopla plechovku spreje, a zvuk dopadu na jeho auto spustil jeho slzy.
Pomalu přešel k autu. Žlutá barva kontrastovala proti černému podkladu. Precizně napsané, velké a zářivé grafity, aby to viděl celý svět; napsáno na boku jeho auta, napsáno na každé straně jeho auta stejně obrovské.
Sluníčkově žlutá barva v perfektní a bezchybné malbě hlásala slovo ‚buzerant‘.
Gumy Maggiina auta zaskřípaly, jak se rozjela z parkoviště. S jejím zmizením zůstali sami na asfaltové cestě. Bill přetáhnul spodní ret, jak tiše potahoval a plakal.
Tom přešel k němu, velmi dobře si vědom toho, aby jej nevyrušoval. Bill nemohl přestat zírat na obviňující slova, ačkoliv to bylo, čím on teď byl. Teplouš, buzík, gay, homouš, cokoliv.
Bill Kaulitz, cokoliv.
„Omlouvám se,“ slyšel Bill. Otočil se pohledem k Tomovi a oči se mu rozšířily, když viděl, jak si dredatá osoba před ním stírá slzy. Nikdy předtím Toma brečet neviděl, nikdy ani nemyslel, že by toho byl schopný. Ale tady byl, plačící společně s ním kvůli něčemu, co společně měli. Kvůli něčemu, za co s Tomem byli zodpovědní.
„Neomlouvej se,“ zamumlal Bill a postavil se před Toma. „Není to tvoje vina. Nikdy nic z toho nebude tvoje vina, Tome.“
„Omlouvám se,“ opakoval Tom stále dokola. Bill zatřásl hlavou a pevně Toma objal kolem krku.
„Já taky,“ zamumlal Bill. „Tvoje školní body…“
„Tvoje auto…“ zamumlal Tom Billovi do vlasů. Bill vzlyknul do Tomovy mikiny, i když věděl, že v tuhle chvíli se zajímá o auto nejméně. Nevěděl, pro co brečí, když ne pro auto. Ale nemohl přestat a nemyslel si, že Tom by mohl.
„Nezajímá mě to,“ řekl Bill po nějakém okamžiku nalomeným hlasem. „Není to tak, že tě přestanu milovat jen proto, že lidé jsou… že jsou idioti, že?“
„Yeah,“ přikývnul Tom pomalu. „Já taky ne.“
„Okay, dobře.“ Bill se silně přitulil k Tomovi. Zůstali takhle bez hnutí několik dalších minut.
Nakonec se Bill odtáhnul a setřel si rozmazaný make-up, odhrnul vlasy z čela a otočil se od automobilu.
„Chceš jet domů?“ zeptal se Tom potichu. Bill zavrtěl hlavou.
„Ne, pojďme dovnitř a zavolat mamce,“ odpověděl a už mířil zpět ke školní budově. „Nechci už se na to znovu dívat…“
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
omg! to je pinda ta Maggie! ._.
a Tomi je milej… je na Bila tak hodnej a wubec… krasny je to♥
Je to smutné, no. Nejhorší je, že sposta lidí by tak i v dnešní době opravdu reagovala 🙁
[2]: Přesně. Spousta lidí takhle reaguje a někdy i hůř, bohužel…
Twle to je krá** bych jí tam dala takovou dělovku že by se s toho po***** tohle udělat mímu autíííčku tak by skončila v hrobě krá** !!!!
…moc smutný…ale je hezký, že se i přes všechny jejich problémy pořád milujou…<3
nesnášim homofobní ignoranty!!!!!!!!!!!!!!
oh shit… tohle mě tak mrzelo…. chudáci kluci.. muselo jim to hrozně ublížit. a já se těšila na sex…zase nic nebude….nebo bude?
To je neuvěřitelné!!!! 21.století, a připadám si jako ve středověku! Se vsadím, že by je ta megera klidně poslala i na hranici =(((((!! Ale snad to kluci zvládnou, postavili se k tomu statečně, ale opravdové problémy teprve začínají…skvělá povídka ♥
Chválím DENI ♥
To je teda hrozný, ta její reakce. Pěkně bude cálovat, já bych jí dala, kdyby mi tak zprasila auto! 😀
Chudáci kluci.. lidi jsou holt svině no.
a jak se to vůbec ta baba a všichni ostatní mohli domáknout? Carolina by je snad nepráskla, ne? Nebo že by je spolu viděl ještě někdo další?… :o(
Takýto ľudia sa mi hnusia. Niekoho obviňovať za to, že miluje človeka. Veď sme všetci ľudia a je jedno akého pohlavia. Ten cit medzi nimi je najdôležitejší…
Och…tak tohle mě vážně dostalo..:( Je mi kluků vážně líto..ale jsem ráda, že i přesto pořád drží spolu..**
Docela by mě zajímalo, co za tajemství má slečna Roth a Caroline…
Nejspíš se nedočkám dalšího dílku jak moc se těším..**
Vážně dokonalý, i když smutný díl..:)
ja to nechapu,vzdyt jsou to taky jenom lidi,ikdyz jine orientace tak to sou porad lidi a uplne stejny jako my,Maggie asi neni moc stricna a docela by me zajimalo co se stalo mezi Caroline a slecnou Roth….jinak to byl moc pekny dilek akorat ze byl smutnej
Bych na ni zavolala policajty, kráva! :/ Tu mám nervy na ní!! Super díl
Jasně.. říká se Amerika, město svobody, ale ono to tak prostě je jenom na slupce..
Stejně jako Asie, země vycházejícího slunce a krásné sakury, rozlehlé pláně..
Kecy- smrad, odpadky, pouliční psi..
Ale tenhle díl má něco do sebe..
Zajímá mě Caroline, tipuju.. Španělsko nebo Francii.
Tunta.. ^^
Omg, to je taková… nesnáším tohle chování. Lidí jsou tak zlí. Ale takových je bohužel hodně :/ Nevím proč, ale určitě za to může ta holka. Tom ji navíc vůbec nezná. jak se objímali u onoho auta, to bylo hezký.
Díky za překlad 😉
ZASRANÁ HOMOFOBKA! A já myslela, že Amérika je vyspělý stát a že lidé chápou vše ohledně homosexuálů. Ale ten konec, hlavně – Není to tak, že tě přestanu milovat jen proto, že lidé jsou… že jsou idioti, že? <3
To je držka!!! Beztak si myslela na Toma, kráva stará až potom, až se dozvěděla o Billovi a jejich vztahu, tak udělá tohle. Doufám, že to spolu kluci překonají a vykašlou se na takové idioty. I když musím přiznat, že v jednu chvíli mi bylo obou moc líto a vlastně je pořád. Být Billem, mě někdo posprejovat auto jenom za to, že chodím s klukem, zarazila bych ho vlastnoručně stopadesát kilometrů pod zem!!!
Perfektní překlad a perfektní povídka. Jsem zvědavá a natěšená na další díl, jestli Bill opravdu udělá to, co říkal… každopádně jim držím palce, ve všem:-)♥
No, tak mám menší zpoždění, nějak jsem nestíhala a teprve jsem to teď začala dočítat.
V první polovině jsem se vyloženě zaradovala, že se Bill konečně odhodlala to udělat a v té druhé mi dobrá nálada poklesla. Bláznivý Američani, a prej, že je to země tolerance. Nikdo není víc homofóbní než tihle blázni, co se ještě navíc ohánějí nějakým bohem. Měla bych se asi přestat rozčilovat, tím ničemu nepomůžu. Povídka je to pochopitelně skvělá, jen se teď bojím, že k tomu jejich sblížení už nejspíš nebudou mít kluci náladu.
A taky mě napadla otázka, jak se to mohla ta matka domáknout?
Ach… je mi to tak ľúto. A hlavne mi je ľúto, že aj v skutočnosti je plno takých ľudí, ktorí odsudzujú lásku ktorá sa nezlučuje s ich predstavou "normálnosti" Ja to tak nenávidím 🙁
Není to nahodou matka Caroliny? Je uplně jedno koho milujete jen když je vam s ním krásně.