Láska 51.

autor: B-kay

Tom se však z jejich miminka nemohl radovat dlouho. Jeho táta se opět postaral o to, že mu nitro spalovala neuvěřitelná bolest. Volal mu ohledně chalupy Tomova dědečka a bezcitně udeřil na Tomovo nejslabší místo. Ošklivě se pohádali.

„Chci jít s tebou,“  Bill tichounce zašeptal svou prosbu a smutným pohledem sledoval Toma, který na sebe rozladěně házel teplou bundu. Výraz jeho tváře byl zvláštně prázdný, ve tváři byl mírně červený a Bill věděl, že je na svého otce neskutečně naštvaný. V tomhle stavu jej viděl úplně poprvé a měl strach, aby nevyvedl nějakou hloupost. Jenom tam tiše stál a se skloněnou hlavou čekal, co se bude dít dál. Za závojem dlouhých vlasů ukrýval svůj smutný pohled, skrz semknuté rty lapal po kyslíku. Snažil se uklidnit, ale strach o Toma byl silnější. Nedovedl si představit, že by měl v tomhle stavu řídit.

Tom si rychle nazul své  boty a zvedl pohled k osobě, kterou nadevše miloval. Pohled na křehkého chlapce, objímajícího si své bříško a tiše plačícího, v něm vyvolal neskutečnou lítost. Na chvilku úplně zapomněl na hněv, který vůči otci cítil. Nechal své srdce opět vzplanout láskou…  

Udělal několik kroků, zlehka se dotkl Billových boků, vtiskávaje mu do vlasů láskyplný polibek.

„Nebylo by to pro tebe bezpečné,“ vydechl tiše svou odpověď. Bill se k němu přitulil, tvář zabořil do Tomovy bundy a tiše vzlykl. Vnímal Tomovy ruce na svých zádech mnohem intenzivněji než kdy předtím. Kdyby bylo v jeho silách udělat něco, aby se Tom už nikdy nemusel trápit, udělal by to. Takhle však byl úplně bezmocný.

„Ani pro tebe to není  bezpečné,“ zvedl svou tvář k té Tomově, na krátký  okamžik se zoufale vpil do jeho rtů. Ochutnával je v měkkých polibcích a konečky prstů se opatrně dotýkal Tomovy tváře. Chtěl jej uklidnit. A skutečně. Tom se v Billově blízkosti pomalu přestával třást hněvem, všechno rozhořčení se z jeho tváře náhle vytratilo a on se dokázal uvolnit natolik, že vnímal jenom jednu jedinou věc. Billovy polibky byly pro něj náhle středem vesmíru. Konečně pootevřel své rty, jazykem vyhledal ten Billův a omámeně zaklonil hlavu, jakmile Bill na jeho rty zatlačil.  

„Bille, je tam zima a je to daleko. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo mou vinou. Prosím, zůstaň tady, už kvůli miminku,“  na krátkou chvíli se od sebe odsunuli, vzápětí se však jejich rty setkaly v ještě hlubším polibku.

„Pojedu tam, promluvím si s tátou a jasně mu řeknu, že tu chaloupku neprodám. A večer jsem zpátky u tebe. Budu v pořádku,“ zkřehlou dlaní pohladil Billa po tváři a opět jej dlouze políbil.

„Slib mi to,“ pípl Bill smutným hláskem a probodával Tomovu tvář očima vyděšeného dítěte.

„Slibuju, ale ty mi musíš taky něco slíbit,“ zoufale se opřel svým čelem o to Billovo a zhluboka nasál jeho nádhernou vůni. Třes jeho kůže a chvění řas, lemujících jeho hluboké oči, v něm vyvolávalo pocit, že se nezamiloval do obyčejného člověka. Zamiloval se do anděla.

„Cokoliv,“ Bill se na něj z té blízkosti díval smutnýma očima, pořád měl o něj veliký strach a nedokázal to v sobě jenom tak potlačit.

„Slib mi, že tohle mezi náma nikdy neskončí,“ ukazováčkem mu jemně přejel po líci a setřel několik slz, které na bledé kůži ulpěly. Bill se k němu naléhavě přitiskl a svůj slib, mu zašeptal do vlasů. Tom jej ještě jednou políbil, poté se sklonil k Billovu bříšku, odhrnul látku trička a věnoval několik polibků i bledé kůži pod ním. Poté si vzal do rukou mobil a se slibem, že mu zavolá, odešel…

„Bille,“ Simone se už na svého syna nedokázal déle dívat. Sledovali společně televizi, avšak Billův pohled se neustále stáčel směrem k předsíni. Pořád byl ve střehu, zdali neuslyší buchnutí dveří.

„Slíbil, že mi zavolá  a už je dost pozdě a on pořád nevolal. Mami, podívej jak venku hustě sněží, co když se mu něco stalo?“ Sníh miloval, ale v tu chvíli se přímo modlil, aby konečně přestalo sněžit.

„Tomimu se něco stalo?“  zeptal se Sami svým tenkým hláskem a smutně se otočil na svého strýčka, který jej držel v náručí. Bill se na něj dokázal jenom pousmát a zavrtět hlavou. Sám si totiž nebyl jistý  tím, zdali byl Tom ještě v pořádku. Přitulil k sobě Samyho ještě blíž.

„Půjdeme se vykoupat, ano?“ zeptal se se smutným úsměvem, a když Sami vesele přikývl, políbil jej do vlásků. Simone však byla rázně proti.

„Musíš si odpočinout, Bille. Už jsi mi dnes pomohl dost. Ve tvém stavu by ses neměl takhle namáhat,“ Simone jej dlouze políbila do vlasů, vzala malého Sama do náruče a poté se na něj vřele usmála.

„Vrátí se, tím  jsem si jistá,“ Bill na ni smutně pohlédl a přikývl. Snažil se jejím slovům věřit, ale čím více hodin uběhlo od Tomova odchodu, tím větší strach měl. Jakmile v místnosti osaměl, položil se na záda a zadíval se do plamenů, které vycházely z jejich malého krbu. Zhluboka dýchal a dlaní si opatrně přecházel po břiše. V té chvíli si vzpomněl na ráno a na chvíli, kdy poprvé uslyšeli tlukot srdíčka jejich miminka. To tichounké „buch buch“ se mu neustále ozývalo myslí… Nevědomky přivřel víčka a pousmál se do vzduchoprázdna nad sebou. V mysli si představoval, jak se o to maličké starají a přemýšlel nad tím, komu bude asi více podobné. Jeho myšlenky začínaly pomalu vířit, nakonec se ztratily úplně a on usnul pokojným spánkem. Přetočil se a uvolněně vydechl.  

Ani ne deset minut na to, se obývákem nesl tichý zvuk kroků. Tom tiše postupoval ke gauči, klekl si na podlahu a přikryl Billa teplou dekou. Hlavou se opřel o kraj gauče a pohladil to spící stvoření po vlasech. Po dlouhé době se mu na tváři zjevil úsměv. Byl šťastný. I když se s tátou pohádal tak, jako ještě nikdy předtím, chaloupka byla jeho a on neměl žádné právo manipulovat s ní. Co jej však trápilo, bylo to, že se mu vybil telefon a on nemohl Billovi zavolat. Byl si téměř jistý, že šílel strachy. Na jeho místě by dělal totéž.

Tváří se opřel o Billovu nataženou dlaň, zlehka ji líbal a vychutnával si to teplo, které  z ní vycházelo. Pohled na spícího Billa mu přišel naprosto kouzelný. Díval se, jak je jeho andělsky nevinná tvář klidná. Nehýbal se, jenom se na něj tiše díval a vnímal ten pocit zaláskování, který se rozléhal jeho nitrem. Miloval ten pocit být zamilovaný úplně stejně, jako miloval i Billa. Když jej měl u sebe, byl konečně spokojený a klidný, protože se o něj nemusel bát.  

Bill po několika vteřinách unaveně otevřel oči. Reflex jej přinutil vystřelit do sedu a přikrýt své tělo až po krk. Ustrašeně se díval na osobu, klečící vedle gauče a když v ní poznal svou lásku, vesele se usmál.

„Tome,“ vydechl neslyšně a šťastně se mu vrhl kolem krku. Tom si jej stáhl na klín, zoufale jej objímal a láskyplně líbal Billovy pootevřené rty. Těch několik hodin bez něj mu přišlo jako věčnost.

Nemohl uvěřit tomu, že někdy dokázal žít bez Billovy blízkosti. Doteď si nedokázal odpustit všechny ty polibky, které Chantelle věnoval. Všechen ten čas, který s ní trávil, zatímco se Bill doma trápil a dřel ve své práci. Chtěl mu vynahradit každou chvilku, kterou strávil s ní. Rozhodl se, že až se to miminko narodí, pojedou všichni i s malý Samim na chalupu a Tom Billa naučí jezdit na koních.  

„Jsi celý zmrzlý,“  Bill z Toma rychle svlékl mikinu, ze které vycházel chlad.

„Nechtěl jsem tě budit,“ Tom jej políbil na špičku nosu a omluvně se na něj zadíval. Bill ve tváři přímo zářil. Tom si již dávno uvědomil, že mu to těhotenství moc sluší, ale v téhle chvíli mu přišel snad ještě krásnější.

„To nevadí. Stejně  se půjdeme za chvilku napapat,“ nesměle si skousl rty a dlaní si pohladil kulaté bříško. Z výrazu Tomovy tváře usoudil, že to zřejmě dobře dopadlo. Věděl, že mu na dědečkovi moc záleželo a byl si jistý, že by nedovolil, aby byla ta krásná chalupa zbourána.

Tom se na něj hravě  pousmál, pomohl mu na nohy a společně se rozběhli směrem ke kuchyni…

Původně měl v úmyslu mu něco uvařit a chtěl, aby byl Bill u něj. Jeho plány se však změnily s prvním Billovým polibkem, který dostal ve dveřích…