Ein neuer tag…? Ein neuer Liebe…? 27.

Sch-Rei & Kattulkaa

Bill: Doktoři svůj slib splnili. Ráno mi odpojili zbylé přístroje, a přesunuli na normální  pokoj. Dali mi vybrat. Buď jestli chci samostatný nadstandartní  pokoj, kde budu sám a budu mít vlastní sprchu, nebo normální, ale sprcha bude společná pro celé oddělení. Jelikož si nedokážu představit jít do společných sprch, vybral jsem si první možnost. Sice si připlatím, ale má to jen a jen výhody. Budu tam sám, mít vlastní koupelnu, a nebudu muset v televizi koukat na stejný program jako ostatní…

Tom: Ráno mě vzbudí  Georg. Začne něco žvatlat, sám mu pořádně nerozumím… Spíš ho nevnímám… Vykopu se ze tvé postele, a pousměju se… Zase se na tebe tak moc těším, ale nejvíc na to, až  tady budeme zase oba dva… A hlavně spolu… Protáhnu se a jdu do koupelny

Bill: Potřebuji donést své  věci. Nic tady nemám. Hledám mobil, abych mohl zavolat mamce.

Tom: Sundám si kalhoty a boxerky, a vlezu do sprchy… Po osprchování vejdu zase k tobě do pokoje, a naházím na sebe věci, co jsem tam nechal… Své samozřejmě… Jdu dolů do kuchyně…

Bill: Vytáčím číslo na mamku. Po pár pípnutích mi to zvedne. „Ahoj, mami.“

Máma: „Ahoj, Bille,“ řeknu nadšeně… „Jakpak se tam máš?“

Bill: Protočím oči při  otázce jak se mám. Jak bych se mohl asi mít v nemocnici? „Ujde to… Mami? Nemohla bys mi donést nějaké mé věci a hygienu? Nic tu nemám,“ vyslovím otázku, kvůli které volám.

Máma: „Nemá ti to donést Tom? Dneska za tebou zase půjde…“ Pousměju se.

Bill: „Mně to je jedno. Hlavně ať mi to někdo donese.“

Máma: Pro sebe si přikývnu. „Dobře,tak já Tomovi řeknu…“ vydechnu a usměju se.

Bill: „Děkuju“.

Máma: „Jo jo…“ Přikývnu… „No, tak zatím pa, zlato, přijdu za tebou třeba zítra… třeba ano?“

Bill: „Dobře. Tak ahoj, mám tě rád, mami,“ a zavěsím.

Máma: Usměju se a položím mobil na stůl…

Tom: Přijdu teda dolů a sednu si ke stolu…  

Máma: „Tome? Odpoledne odneseš Billovi do nemocnice věci, ano?“

Tom: Zazubím se a přikývnu. „Rád…“

Máma: „A mám mu je sbalit já, nebo se toho ujmeš ty?“ usměju se.

Tom: Vydechnu. „Já to zvládnu, já to zvládnu…“ Přikývnu a usměju se.

Máma: „No jen aby… Pamatuji si moc dobře, jak to dopadlo, když sis chtěl sám sbalit věci na tábor v první třídě,“ pousměju se nad vzpomínkou, kdy si Tom zabalil do svého kufru jen plyšáky.

Tom: „Byl jsem ještě malý dítě, ne? Jsem o něco málo schopnější než v první třídě, že?“

Máma: „Opravdu ti tohle činnost můžu svěřit?“ ubezpečím se. Nechci, aby Billovi cokoliv scházelo…

Tom: „Ano, můžeš. Jediný, co potřebuje, jsem stejně já, takže…“ Vydechnu.

Máma: „Ty?“ zasměju se. „Tebou se asi těžko umyje, tebe si asi těžko obleče…“ začnu vyjmenovávat vše, co mě napadne.

Tom: „Ale se mnou je při tom když se koupe, se mnou je při tom, když se svléká a obléká… A se mnou spí… Tak?“

Máma: „Tome? Ty máš na vše odpověď, viď?“ zasměju se. „Ale při všech těch činnostech nepotřebuje jen tebe, ale i ty věci.“

Tom: „Ale já jsem tam ‚TO‘ hlavní, víš, maminko moje…“ Nevinně zamrkám…

Máma: „Tak to si nemyslím. Bill je natolik schopný, aby to vše zvládl sám…“

Tom: „Beze mě? Ani náhodou… Tsss, vždyť ten beze mě nevleze ani do té sprchy… Víš, jak teď beze mě trpí…“ … Víš jak beze mě ta jeho prdelka trpí?

Máma: „Když myslíš… A netrpíš spíš ty?“

Tom: Našpulím zamyšleně  rty… Já trpím, ale tam dole! Ne, dobře… Jo, trpím! „Trpíme oba… Chápeš to? Hm?“ pousměju se.

Máma: „No, asi jo,“ zasměju se.

Tom: „No vidíš… Dokážeš si představit ty dlouhé samotné noci? Co oba musíme vytrpět? Můžu ti o tom zazpívat, hm?“ zasměju se.

Máma: „To víš, že dokážu,“ začnu se smát… „A ne, raději mi o tom nezpívej,“ pořád se směju. Dokáži si představit, co by Tom zpíval.

Tom: „Tss… Tak třeba… Jo, vzpomněl jsem si na jednu písničku, a určitě ji znáš…“ zasměju se.

Máma: „Trváš na tom, že mi ji zazpíváš?“

Tom: „Ano,“ uculím se.

Máma: „Dobře, tak začni,“ posadím se na židli.

Tom: Takže…“ Nadechnu se. „Už mi nestačila moje ruka… Našel jsem si kluka…“ začnu.

Máma: Nevydržím, a musím se opět začít smát. Tušila jsem, že Tom bude zpívat něco takového… „Tome, už to plně chápu, takže to stačí.“

Tom: Začnu se smát… „A protože jsi mě přerušila, tak znovu…“

Máma: „Já se tě neprosila o to, abys mi zpíval. Já se bez tvých písniček mileráda obejdu.“

Tom: „Ne, já ti rád zazpívám, a ty si to ráda poslechneš… Tak tichoučko, jdu zpívat…“

Máma: „Ne, jdi radši sbalit Billovy věci. Můžeš si zpívat sám pro sebe.“

Tom: „Už mi nestačila moje ruka… Našel jsem si kluka… Teď ho každej večer… šukáám…“ začnu zpívat a při tom se směju.

Máma: „Eh, Tome?“ přeruším tě.

Tom: Podívám se na tebe. „Hele, neruš mě… Zpívám si pro sebe, dobře?“

Máma: „Zpívej si pro sebe ve svém pokoji. V kuchyni mě tím ale prosím neobtěžuj, ano?“

Tom: Přikývnu, a po cestě  začnu nahlas zpívat. „Jmenoval se Bill… Měl tuze krásnej zadek, pod náporem mého…“ začnu se zase smát.

Máma: Zakroutím si pro sebe hlavou. „Potichu, prosím,“ zavolám na tebe a zavřu dveře v kuchyni.

Tom: „P-pod náporem mého údu jeho prdel puká…“ zařvu a zase se začnu smát.

Máma: Vylezu z kuchyně. „Tome, máš ohromný talent, ale nech si ho prosím pro sebe, jo?“

Tom: Olíznu si rty a pokračuju. „Prej ho vzrušuje a láká… Když mu moje péro hubu zcáká…“ Opět se začnu šíleně smát.

Máma: „Tome?“

Tom: „Ano, maminko?“

Máma: „Bill o té tvé úžasné písničce ví?“ zasměju se.

Tom: „Ne, neví… Ale dneska mu zazpívám jestli chceš,“ zasměju se.

Máma: „Tome, něco jsem ti vysvětlovala, pokud to nepochopíš, tak holt za Billem nepůjdeš…“

Tom: „Ale jo, ale jo,“ protočím oči… „Když můj penis jeho řití otvor kuchá! Bille můj, tak stůj, neodcházej do dáli, vždyť víš, jak mám rád pánský anály!“ zasměju se a zalezu do Billova pokoje

Máma: Radši už dál nic nekomentuji. Bůhví, jak by to dopadlo…

Tom: „Billé!“ Hraně nahlas zavzdychám, a lehnu si na postel… Začnu se do polštáře smát

:::odpoledne:::

Máma: „Tome? Měl bys už jít…“ upozorním Toma, který se dívá na nějaký pořad v televizi.

Tom: „Hmm…“ Otočím se na mamku a zvednu se…

Máma: „Máš sbaleno opravdu vše? Klidně tu tašku zkontroluji…“

Tom: „Ne, ne… To není potřeba, mám tam všechno…“

Máma: „Opravdu?“ zapochybuji.

Tom: „Ano, ano…“ přikývnu.

Máma: „Dobře. Tak pozdravuj Billa, čau,“ rozloučím se s Tomem ve dveřích.

Tom: „Ahoj…“ přikývnu a odejdu pryč…

Bill: Nervózně přešlapuji po pokoji. Dnes to bude jiné než ostatní návštěvy Toma…

Tom: Skousnu si ret, a zaklepu na dveře od tvého pokoje… zavedla mě sem jedna sestřička.

Bill: „Ahoj,“ vrhnu se ti ve dveřích okolo krku.

Tom: Usměju se. „Ahoj…“ Pustím tašku, a obejmu tě.

Bill: Jemně tě  políbím na ústa.

Tom: Usměju se a podívám se na tebe. „Tak, co máš v plánu?“

Bill: „Například bych se chtěl umýt. Donesl jsi mi doufám věci?“

Tom: Usměju se a přikývnu. „A to je vše?“ Sjedu ti rukama na zadeček…

Bill: „Prozatím ano,“ přikývnu.

Tom: „Mmm… No jak myslíš…“ Pousměju se, a vydechnu… Trošku ti stisknu zadeček, a políbím letmo na rty

Bill: „Chceš jít se mnou?“ usměju se.

Tom: Usměju se a přikývnu. „Že se ptáš…“ šeptnu.

Bill: „Tak mi vezmi z tašky věci,“ rozkážu a jdu do koupelny ve svém pokoji.

Tom: Přikývnu… Vezmu ti z tašky věci, a jdu za tebou…

Bill: Začnu se pomalu svlékat z upocených věcí.

Tom: Přicupitám za tebou do koupelny, a hned jdu za tebou, a zezadu si tě k sobě  přivinu.

Bill: Spokojeně se usměju. Strašně mi to chybělo…

Tom: Usměju se, a dám ti pusu na krk… Začnu tě hladit po bříšku.

Bill: Potichu si zavrním. Svleč se, ať se můžeme jít osprchovat.

Tom: Sundám si kalhoty, a tričko…

Bill: Otočím se, abych ti koukal do očí. Ruce ti položím na ramena.

Tom: Usměju se na tebe, a začnu si stahovat i boxerky.