autor: Bubbly
Bill překonal veškeré zábrany, které vůči Tomovi měl. Teď, když sdílel každé jeho nadechnutí, každý úder jeho srdce, nemusel z něho už mít strach. Pomalu se k němu přiblížil na vzdálenost několika centimetrů. Tomův studený dech ho pošimral na tvářích. Bill vydechl a na vteřinu přimhouřil oči. Naposledy byl k Tomovi takhle blízko, když mu ublížil. Teď mohl jeho blízkost okusit znovu. A snad se nemusel bát, že mu Tom prokousne hrdlo.
Tom otevřel oči a zadíval se Billovi do jiskřivého pohledu. Když si všiml jeho blízkosti, nelekl se, ani neucukl, prostě jen Billovi trpělivě oplácel pohled a sdílel jeho rozjařené pocity. A když se k němu Bill váhavě sklonil, usmál se. Věděl, po čem přesně Bill touží.
„Proč váháš, Bille?“ zeptal se měkce.
Bill pokrčil rameny. „Nevím.“
„Vždyť víš, co cítím já. Nemáš důvod přemýšlet nad tím, jestli smíš, nebo ne.“
Na Billových rtech Tomova slova vykouzlila lehký záchvěv úsměvu a v další okamžik se Bill lehce otřel svými rty o ty Tomovy. Tom neváhal a polibek mu něžně oplatil. Prsty mu vpletl do vlasů a držel si tak Billův obličej blízko svého, jako kdyby se bál, že mu chlapec uteče. Jazykem obkroužil bratrův spodní ret. Bill spokojeně zavrněl, a aniž by přestával Toma líbat, přitulil se na jeho klín.
Tom ho opatrně vzal pod koleny a kolem pasu a vyhoupl si ho na hruď. Bill mu automaticky omotal paže kolem krku a přitiskl se tak na jeho studené pevné tělo. Jeho srdce se okamžitě freneticky rozkmitalo.
Tom ho na pár vteřin přestal líbat a zašeptal: „Slyšíš svoje srdce? Třepetá se jako křídla kolibříka.“
Bill se slabě začervenal. Tom mu znovu vtiskl lehký polibek na hebké rty a položil ho na měkkou matraci postele mezi kožešiny. Bill neměl zrovna příjemné vzpomínky na onu postel, ale nic neříkal. Přesto Tom přes jejich silné pouto vycítil nejistotu a jistou přemíru bázně. Podíval se Billovi do očí. Bill mu pohled oplatil a pak, po několika vteřinách, sklopil oči.
Tom mu přejel bříšky prstů po lícní kosti.
„Nechci ti ublížit, Bille.“
Bill chvíli váhal, než se na něho znovu podíval, ale když byl s Tomem tak silně propojený myšlenkami a pocity, ani na minutu nepomyslel, že by mu mohl nevěřit. I kdyby nechtěl, cítil by, kdyby Tom měl v úmyslu něco, co by mu mohlo ublížit. A navíc, Tom k němu byl upřímný. Massen ho stále neměl plně pod kontrolou. Což Billovi dělalo náramně dobře. Toma měl teď plně pro sebe a nikdo mu ho nedokázal vzít. A když bude dost silný, už mu ho Massen nevezme nikdy.
Tom se dotkl ran na jeho krku a Bill sebou poplašeně škubl. Nebál se, jen se lekl, když Tomovy prsty zastudily na hlubokých rankách po jeho vlastních zubech.
„Tohle jsem udělal já?“
Bill jen mlčky přikývl.
„Kdy?“ zeptal se Tom a v jeho hlase zazněla lítost.
Bill polkl. „Setkali jsme se náhodou u nás doma. Myslím u nás doma v lidském světě. Chtěl jsem, abys pustil tu dívku, abys jí nezabíjel a ty ses na mě vrhnul s úmyslem se mě zbavit.“
Tom Billa sledoval a oči se mu zděšeně rozšířily. Sám nemohl uvěřit tomu, co vlastně slyšel. V Massenově moci někdy ani netušil, co vlastně dělá, ale nikdy by úmyslně neublížil Billovi. Vždyť to drobounké černovlasé koťátko bylo jako jeho druhé já. Polovina, bez které by nemohl existovat.
„Tome?“ vyslovil Bill potichu bratrovo jméno, když se Tom zamyšleně díval do jeho tváře.
„Omlouvám se, Bille,“ odvětil Tom potichu.
Bill vycítil, že to myslí vážně. „Není to tvoje chyba.“
„Mohl jsem tě vážně zabít.“ Tomův obličej se bolestivě stáhl. „A ani bych toho nezalitoval.“
Bill ho neposlouchal. Nechtěl to slyšet. Nebyla to Tomova chyba. Massen ho ovládal, To Massen ho nutil ke všem těm věcem. Bill si to dříve nechtěl připustit, ale teď, když se díval do Tomova zoufalého obličeje, mu věřil. On by mu nikdy úmyslně neublížil.
„Tome,“ vydechl potichu a orámoval bratrovu tvář svými dlaněmi. Tom nezaváhal ani vteřinu a přitáhl si Billa zpátky k sobě. Něžně se mu otřel o rty a potom ho sladce políbil. Bill znovu ucítil tu příchuť lásky, kterou k Tomovi choval, a která se nikdy neztratila. Ačkoliv nechtěl připouštět, jako moc velká byla, pořád ji cítil, i kdyby se stalo cokoliv.
Viktor se dostal do blízkosti Massenova sídla, ale neměl dostatek odvahy, aby se silnému vampýřímu vládci postavil jen tak. Přemýšlel. Může Massenovi natolik věřit, aby s ním jednal přátelsky a bez rozporů? Nebyl si jistý. Může se Massena zeptat, zda by propustil Billa bez jakýchkoliv hádek? Nebo bojů? Odpověď nebyla jasná. Ale Viktor se odmítal Billa vzdát a nechat mladičkého vampýra tomu tyranovi.
Hodlal vstoupit za brány Masenova sídla, když v tom mu cestu zastoupil samotný vládce. Viktor nepohnul ani brvou. Znal Massenovu sílu, a proto ho nepřekvapilo, jak ovládl jeho mysl. Přesto však poznal, že na jistotu se dnes v noci nehraje. Massenovy smysly byly lehce otupené. A nebylo těžké rozeznat, čí krve se dnes v noci napil.
„Zdravím, Massene,“ oslovil ho přívětivě Viktor. Isis postávala za ním a mračila se. Jen málokdy se objevil vampýr, který by si zasloužil její úctu. A Massen mezi ně zrovna nepatřil.
„Viktore,“ usmál se Massen. „Co tě sem přivádí.“
Viktor stáhl obočí. „Myslím, že moc dobře víš, co mě sem přivádí.“
Massen neodpověděl, jen se na Viktora usmíval. Provokoval a chtěl vládce přinutit ke vzteku. Ale Viktor byl příliš chytrý, než aby se pouštěl do nějakých her, ve kterých by mohlo jít o víc, než o čest jednoho vampýřího vládce.
„Máš mého svěřence.“
Massenův úsměv povadl. „Myslíš Billa? Sám mě navštívil.“
Viktor pomalu ztrácel trpělivost. Massenova drzost neznala mezí. „Sám víš, že to není pravda. Bill by se k tobě nevrátil, ani kdybys byl posledním vládcem na světě.“
Massenův výraz ztvrdl. „Pochybuješ o mých slovech.“
„Nejen, že pochybuji. Já jim nevěřím,“ zavrčel Viktor. „Tvá slova jsou jako hadí jed.“
Massen vypadal, že se každou chvíli naštve a vybuchne, ale potom jeho tvář přelil znovu příjemný úsměv. „Dobrá. Odvedu tě za Billem.“ Vládce doufal v jedinou věc. Že Billa zbožňuje natolik, že nebude moci unést, když uvidí Billa s jeho bratrem v zamilovaném objetí. Netušil však, že Viktorovo srdce už patří někomu jinému. Někomu, kdo není tak plně vampýrem.
Bill ležel na matraci a Tom vedle něho, hlavu položenou na Billově hrudníku. Vnímal tlukot Billova srdce jako svůj vlastní a ten pocit ho naplňoval milujícím dojmem. Hladil bratra po boku a přivíral oči, když se Bill prsty dotýkal jeho tváře.
„Bille?“ zavrněl potichu. Bill neodpovídal, takže očekával, co Tom řekne dál. Tom pokračoval. „Slibuju, že už ti nikdy neublížím.“
Bill přivřel oči. „Tome, neslibuj nic, co nemůžeš splnit.“
„Myslíš, že to nedokážu?“ Tom se posadil a podíval se Billovi do obličeje.
Bill zakroutil hlavou. „Ty to dokážeš. Nevím, jestli to dokážu já.“
„Co máš na mysli?“
„Bojím se, že nejsem dost silný,“ šeptl Bill na hranici slyšitelnosti.
Tom si ho přitáhl k sobě a Bill jen stěží zadržoval slzy. Bál se, že díky svojí slabosti znovu Toma ztratí. Nechtěl o něj přijít v žádném případě, protože teď to byl ten Tom, kterého tolik miloval a na kterém mu tolik záleželo. Ten Tom, který měl city a dokázal je jak rozdávat, tak vnímat. Teď už si s Billem nehrál, ale opravdu ho miloval.
„Dokážeme to, bráško. Společně to dokážeme. Přísahám, že se Massenovi postavím.“
Bill se nadechl, aby něco řekl, když v tom se rozrazily dveře a do místnosti vstoupil Massen s Viktorem a Isis v zádech. Bill překvapeně zamrkal. Nebyl si jistý, zda je v průšvihu, a nebo Viktor pochopí, proč utekl z jeho sídla.
„Bille, myslím, že máš návštěvu,“ usmíval se škodolibě Massen.
Bill stáhl hlavu mezi ramena jako želva a sklopil oči. Pomalu se postavil a nepřestával se myšlenkami soustředit na Toma. Nehodlal ho Massenovi pustit na pospas. Tom se okamžitě ochranitelsky postavil před bratra.
„Nedovolím, aby Billovi někdo ublížil,“ zavrčel a vycenil zuby na obdiv.
Viktor přimhouřil oči. „Nikdo mu nechce ublížit.“ Isis se mírně pousmála a postavila se Viktorovi po boku. Sledovala bratry a přemýšlela o jejich citech. Jak jí o tom Viktor vyprávěl. Na rozdíl od svého pána měla srdce, ale i Viktor bez srdce dokázal milovat.
„Massen by mu ublížil,“ odsekl Tom a zacvakal tesáky. V tu chvíli se do hry vložil Massen.
Bill ucítil, jak na jeho a Tomovy skryté myšlenky tlačí další moc. Magie. Massen se násilím snažil dostat do Tomovy hlavy a ovládnout jeho mysl, ale Bill to odmítal povolit. Ze všech sil se zapřel a vytvořil zeď, přes kterou nechtěl Massena pustit. Ale čím více potom toužil, tím těžší se mu to zdálo.
„Bille,“ oslovil ho Viktor, který cítil jeho snahu. Bill ho ale neposlouchal a tak promluvil znovu a jasněji. „Bille!“
Bill zamrkal a zvedl oči od země. Tázavě se podíval Viktorovi do očí, ale nepřestával se soustředit. Jeho srdce splašeně tlouklo, jak se snažil odolávat bolestivé tísni Massenovy moci.
„Přestaň.“
„Cože?“ Bill nevěřil vlastním uším. Ale v tom jediném slově, co Viktor vypustil z úst, bylo něco víc než jen rozkaz. Skrytý smysl. Tajemství, které se neměl nikdo kromě Billa dovědět.
„Věř mi. Nech toho. Ještě dostaneš možnost.“
Bill nepochopil, ale něco ho donutilo povolit zeď, ale nenechal Toma o samotě. Jen dovolil Massenovi spoutat jeho myšlenky. Bill mu zabránil pouze proniknout do vlastních pocitů. Teď už neměl na výběr. Musí Viktorovi věřit…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Moc krásný dílek.. Doufam, že se konečně všichni postaví proti Massenovi..! Rcyhle dál, na tuhle povídku se vždycky těšim..:)
Mhm, tak co v tom bude za čertovinu?
počkat a kde je 6. díl povídky..?
[3]: Sorry, zase jsem ho šoupla do první řady, je to jak zakletý, vždycky zapomenu hledat tu dvojku. 🙂 J. :o)
Doufám, že Viktor ví, co dělá…do dalšího dílu fakt nevydržím =)
Ježišmarja co to je?! Naprosto unikátní díleček, waaaaa upa se těším na další díííllll