Láska 52.

autor: B-kay

Už jste se někdy cítili tak volní, že se pro vás svět, byť jenom na chviličku, proměnil v nekonečnou mléčnou dráhu? Tom se tak cítil pokaždé,  když držel Billa v náručí a láskyplně líbal jeho rty. Rty té nejněžnější bytosti, jejíž srdce hoří jenom jediným a to neskutečnou láskou. A věřte, že pokud byste tenhle pocit okusili jednou, už nikdy byste se jej nechtěli vzdát.

Přesně tak to cítil i Tom.

Do kuchyně se ani nedostali. Jejich kroky skončily někde uprostřed předsíně. Všude kolem nich se rozléhala tma, neviděli dokonce ani jeden druhému do tváře, proto bylo jejich objetí ještě naléhavější než kdy předtím. Úzkou chodbičkou se nesl pouze sladký zvuk dlouhých polibků, občas narušen tichými slovy.

Bill v jednu chvíli překvapeně  zabručel do Tomova polibku, stydlivě sklonil tvář a v dlaních tlumil svůj tichý smích. Tom se musel smát s ním. Bill byl snad jediným klukem, který se dokázal uprostřed dlouhého líbání vesele rozesmát…  

„Šimrá to,“  vydechl nakonec, chytil Toma za ruku a přiložil ji na své bříško. Čekal, zdali ten pocit neucítí znova, ale miminku se už zřejmě nechtělo.

„Někdy ucítím takové  zvláštní bublinky. Je to roztomilé, ale hrozně to lechtá,“  naposled se vesele usmál a poté opět přiložil své rty k těm Tomovým. Jejich líbání však bylo úplně jiné. Jejich polibky byly nyní spíše hravé, krátké a doprovázeny nesmělými úsměvy. Vzájemně se do rtů kousali, tahali za ně, a když jim docházel kyslík, ačkoliv neradi, museli se od sebe alespoň na několik vteřin odsunout. Bill se k Tomovi téměř okamžitě přitiskl celým svým tělem, hladil jej po zádech a s přivřenými víčky vdechoval jeho vůni. Nechal se Tomem houpat ze strany na stranu, zavřel oči a užíval si toho krásného pocitu bezpečí. Na krátkou chvíli opět ucítil roztomilé bublinky ve svém břiše, tentokrát však zůstal potichu a sám pro sebe se šťastně usmál. Přál si, aby těch několik měsíců uběhlo jako voda a aby byl ten drobeček konečně s nima.  

„Tome, jsem těžkej, no ták,“ Bill překvapeně zavýskal, jakmile se najednou ocitl v Tomově náručí, unášen do kuchyně. Tom se nad jeho poznámkou jenom pobaveně zasmál, rozsvítil v kuchyni malou lampičku a posadil si svůj poklad na kuchyňskou linku. Billova tvář přímo zářila. S roztomilým ruměncem ve tváři sledoval Toma, jak pomalu krájel kousky ovoce. Sledoval jeho krásnou tvář a pořád víc si uvědomoval, že by bez toho kluka už nedokázal žít. Miloval každé jeho gesto, každý nepatrný úsměv, nebo ty nevinné oči, které mu od začátku nedovolovaly dýchat.

Díval se na něj a cítil, jak se mu pomalounku zrychluje tep, a i jeho dech se náhle stával naléhavějším.  

„Hotovo,“ Tom si s veselým úsměvem namočil ukazováček do čokoládové  polevy a dloubl ním Billa do špičky nosu. Bill roztomile nakrčil nos a tiše zasténal, jakmile ucítil čokoládovou polevu i na svých rtech.

„Kdybys jen věděl, jak nádherný teď jsi,“ Tom Billa měkce políbil na nakrčený nos a jazykem jemně slízl všechnu čokoládu. Pootevřenými rty sklouzl až na ty Billovy a líbal je tak dlouho, dokud se z jejich povrchu neztratila příchuť čokolády.

„Miluju tě.“ Tomovi na krátkou chvíli došla slova. Každé Billovo vyznání v něm vyvolávalo pocit neskonalé radosti a snad i dojetí. Nerozuměl tomu, jakým zázrakem se to všechno mezi nimi náhle stalo, přesto si byl jistý, že si tolik štěstí nezasloužil. Během několika měsíců přeci poznal skutečnou lásku, snad poprvé se bláznivě zamiloval, a teď spolu dokonce čekali dítě. Bylo to až příliš nádherné.

„Já tebe taky. Strašně  moc, Bille,“ vydechl tiše, dlaní zlehka pohladil bříško ukryté pod tenkou látkou Billova tílka a zamilovaným pohledem prolétl jeho tvář. Bill se na něj krátce usmál, vzápětí však jeho tváří prolétlo zděšení. Vyplašeně vzhlížel směrem k oknu, odkud se ozýval tichý motor auta jeho sestry. Tom se tím směrem také zadíval a jakmile spatřil Chantelle, spokojeně kráčející ke dveřím, pomohl Billovi sesednout z linky. Do jedné ruky vzal ovocný salát, který pro něj připravil a tou druhou objal Billa kolem boků. Bill se k němu pevně přitulil 
a společně kráčeli po schodech nahoru do pokoje. I beze slov se dokázali shodnout na tom, že by nebylo dobré, kdyby Chantelle věděla o Billově těhotenství a rozhodli se tajit to tak dlouho, jak jenom to půjde…  

Jenomže i takový měsíc je hrozně krátká doba. A když se k němu přidá  další a pak další, většinou si uvědomíme, že čas plyne hodně rychle…  

„Ještě jednu pohádku, prosím. Už poslední,“ Sami posmutněle spojil své  malinké dlaně a očima malého pejska klouzal z Billovy tváře na Tomovu a zpět. Bill se na svého synovce něžně pousmál, pohladil jej po tváři a vzápětí se raději položil na záda, protože mu v sedě už nebylo pohodlně. Tom se na Billa ustaraně zadíval a pohladil jej po kulatém bříšku.

„Já to zvládnu. Klidně povídej, tvoje pohádky jsou prostě jedinečné,“ sladce se na Toma zazubil, a i když mu nebylo moc dobře, přitulil se k němu a zaposlouchal se do pohádky, kterou Tom vyprávěl…