autor: Doris
O měsíc později
„Já to pořád nechápu. Tak čím to mám teda vydělit?“ zabědoval Tom nad svým domácím úkolem z matematiky, když už se dvě hodiny snažil pochopit onu látku u Billa v obýváku. Za ten měsíc, co Billovi venčil Scottyho, se nijak pozitivně nehnuli z místa. Bill zůstával pořád chladný a odměřený, ale Tom si nechtěl stěžovat. Byl rád aspoň za to, že ho Bill u sebe nechává, i když s ním třeba moc nemluvil.
„Pane bože… máš snad vzoreček, ne? Tak se na něj laskavě podívej ještě jednou a vyděl to.“ Protočil Bill oči, sedíc naproti němu v křesle. Dost dobře sám sebe nechápal. Nechával tu toho kluka trávit tolik času, a teď ještě souhlasil, že může s matematikou? Měl by si pořádně nafackovat. Tom jen zakňučel a znovu se zadíval do svojí učebnice. Jeho matematika se bohužel nijak nezlepšila a učitelka už z toho byla zralá na srdeční kolaps. Tom věděl, že prostě musí zamakat, ale sám by to nezvládl. Nechápal to, ale najednou mu tenhle předmět dělal vážně potíže, a tak sebral veškerou odvahu a požádal Billa. Přeci jen… při jeho práci jistě s matematikou problémy nemá. I když pravda… Billovo doučování mohlo být krapítek příjemnější.
„Dobře… takže ještě jednou…“ broukal si Tom pod nosem a přepsal znovu celý příklad. Už raději nepočítal, kolik papírů popsal. Bill ho rozhodně nešetřil a hustil do něj všechno tak dlouho, dokud to prostě Tom nespočítal bez jediného zaváhání. Billa to celkem unavovalo. Promnul si spánky a zvednul se z křesla. Zmizel v kuchyni a za pár minut se vrátil se dvěma sklenicemi džusu. Sednul si vedle Toma a jednu sklenici postavil před něj. Koukal mu přes rameno a upíjel svůj nápoj.
Nic neříkal. Jen koukal, jak Tom píše, a především, co píše. Toma to znervózňovalo. Bál se, že udělá milion chyb jen proto, že Bill na něj kouká. Teda respektive jemu pod ruku. Snažil se celý ten měsíc mermomocí ovládat a potlačit v sobě ty touhy po jeho blízkosti, ale čím víc se snažil, tím to snad bylo horší. Raději to vzdal a smířil se s tím, že se prostě zamiloval.
„No vidíš, že to jde, když chceš.“ Pokýval párkrát Bill hlavou, když Tom dokončil svůj příklad a odložil tužku stranou. Otočil na Billa hlavu a děkovně se usmál. Bill se zády zapřel do opěradla sedačky a v klidu popíjel džus. Nechtělo se mu mluvit. Vlastně nikdy moc nemluvil. Většinou mluvil jen Tom. Řekl mu na sebe už snad všechno. Odkud je, proč se přestěhoval, jaké má kamarády. Ne, že by to Billa zajímalo, ale zakazovat mluvit mu rozhodně nemohl. Tom úlevně zaklapl učebnici i sešit a naházel to zpátky do tašky. Notně se napil z džusu, co mu Bill donesl. Chtěl se opřít, ale v polovině pohybu strnul. Bill měl přes opěradlo hozenou ruku, a to by tak znamenalo, položit se mu na ni. Raději se znovu narovnal a zarytě koukal do stolu. Bill se chtě nechtě musel pousmát. Ten kluk očividně pochopil, jak se má chovat, ale mučit ho bolestí zad rozhodně nechtěl.
„Klidně se opři.“ Povzbudil Toma a ruku stáhl. Jistě… opřít se může, ale o něj rozhodně ne. Tom přikývl a doslova padl do opěradla. Vládlo kolem tíživé ticho jako již běžně, při kterém si Tom Billa prohlížel. Bill cítil ty pohledy, ale nijak nereagoval. Vlastně si nebyl jist,ý jestli mu jsou nebo nejsou příjemné.
„Můžu se na něco zeptat?“ ozval se Tom co možná nejopatrněji. Bill otevřel jedno oko a natočil k němu hlavu.
„Hm.“ Lehce přikývl.
„Proč nechodíš ven?“ vypadlo z Toma snad dřív, než si to stačil řádně rozmyslet. Vlastně by se na tohle vůbec ptát neměl. Bill otevřel i druhé oko a rychle se zvedl ze sedačky. Přecházel sem a tam po pokoji a zakláněl hlavu. Vlasy se mu míhaly kolem ramen a Toma to doslova hypnotizovalo. Bill nevěděl, co má říct. Vlastně by ani nemusel odpovídat, ale na druhou stranu, něco říct chtěl.
„Nemám rád lidi.“ Odpověděl prostě, ale nezastavoval v chůzi.
„Proč?“ nakrčil Tom lehce čelo. Možná kdyby zapřemýšlel, věděl by odpověď na svoji otázku, ale nějak ho ani nenapadlo o tom přemýšlet. Nebo spíše teď. Bill se zastavil a dlouze se zadíval z okna.
„To nepochopíš.“ Vzdychl. Tak nerad vzpomínal, ale s tímhle klukem vzpomínal nějak často.Dokonce sám sebe přistihl při vzpomínkách, i když Tom u něj nebyl. Děsilo ho to. Nebyl hloupý. Věděl, proč za ním Tom chodí, a stejně tak věděl, proč mu to dovoluje. Těšil ho ten zájem a snad i on by ho projevoval. Kdo ví. Ale pořád tu bylo to jedno velké ALE a černá skvrna v jeho minulosti.
„Někdy je lepší lidi nevidět.“ Dodal polohlasně a dlaně opřel o parapet. Byl teď tak zamyšlený, že si nevšiml, jak se Tom zvedá, a co hůř… jak se blíží k němu. Jeho tělo se napjalo, když se Tomovy ruce omotaly kolem Billova pasu a jeho tvář se opřela mezi lopatky. Sjel pohledem na ty ruce, co ho objímaly a v první chvíli by se nejraději otočil a odstrčil Toma co nejdál od sebe. Ale veškeré tyhle myšlenky jako by se ztratili, když Tom opřel o Billova záda čelo a přes pootevřené rty na něj dýchal. Bill to cítil tak silně… i přes tu bavlněnou látku. Nezmohl se na nic. Jen lehce položil svoji ruku na ty jeho, které pevně svíraly jeho pas a svoje čelo opřel o skleněnou tabuli v okně. Zavřel oči a zhluboka dýchal. Tomův stisk nepovoloval. Tiskl se k Billovi skoro až zoufale. Jeho mozek ani nepobíral, co dělá, a o to víc nepobíral, že Bill se nebrání. A co víc… že se ho dotkl. Vůbec poprvé za celou tu dobu se ho jakýmkoliv způsobem dotkl.
„To proto, že lidi nemají rádi tebe, tak ty nemáš rád je?“ vydechl Tom a oddálil hlavu. Pro Billa to byla jistá úleva. Toma blízkost ho tížila, ale zároveň… neuměl to ani sám sobě popsat. Jen lehce přikývl hlavou na souhlas. Snažil se. Dřív se snažil být mezi lidmi normální. Ale ty opovrhující pohledy a jedovaté poznámky na jeho osobu se nedaly snést. Uzavíral se víc a víc, až se uzavřel docela. Uzavřel se lidem, uzavřel se citům. Jediný, pro koho zůstával pořád stejný a otevřený, byl Scotty. Protože jedině ta němá tvář se na něj nedívala tak jako ti okolo. Ta jediná ho oddaně milovala, i kdyby spáchal spoustu špatných věcí. Odlepil čelo od okna a otočil se čelem k Tomovi. Chvíli se díval na ty dětské rysy jeho obličeje, než zvedl ruku a přiložil ji na jeho tvář. Tom se několikrát trhaně nadechl a nehnul se ani o milimetr. V dlaních svíral okraje Billova trika a v jeho pohledu se snažil vyčíst cokoliv.
„Tohle nemůžeš pochopit, Thomasi.“ Promluvil až nezvykle měkce a po tváři ho pohladil.
„Jsem Tom.“ Pípnul dredatý chlapec a opřel se do pohlazení. Jeho tělo se přiblížilo k tomu Billovu, až se ho dotklo úplně.
„To je to samé.“ Opáčil Bill a ruku z jeho tváře svěsil podél těla. Nesměl na něj sahat. Byl to jen malý kluk. Malý kluk který se k němu až moc tiskl a neuvědomoval si ty veškeré následky, které to může mít. Jen Bill si je uvědomoval, ale sám nebyl schopný ho zastavit. Tom nakláněl hlavu lehce do strany a díval se na Billa s jistou dávkou lítosti. Už chápal. Až teď jeho mozková matematika začala pracovat, aby byl schopný si dát dvě a dvě dohromady a pochopit tak Billovo ukrývání. Věděl, že tahle chvíle není věčná a možná taky poslední, co vůbec bude, vzhledem k tomu, že začal svou tvář natahovat k té Billově. Bill dýchal tak nepřirozeně klidně. Jeho tvář bez jediného výrazu. Jen ruka se znovu pozvedla, konečky prstů zašimraly Toma na krku, než se celá dlaň ztratila pod dredy za Tomovým krkem a Billova tvář vyšla vstříc té Tomově.
autor: Doris
betaread: Janule
Ježíšíííí, to je tak ukrutné mučení, teď to ukončit!!!! Tenhle díl byl úžasný, Tomovu odvahu obdivuju…já prostě nemám slova, abych popsala, jak moc se mi tahle povídka líbí, jak je neskutečně perfektní, a jak moc se bojím budoucnosti v jejím ději….
Doris, obdivuju tě za tenhle neobyčejný námět, povídka se ti neuvěřitelně povedla =)
oh prosim rychle dal tolik jsem se tesila na tenhle okamzik ze sem se bala ze se ho snad ani nedockam bylo to tak nerealny v povidce ze k tomu dojde a ono snad boze at si daj pusu
…omg…já tě přetrhnu…takhle to utnou zrovna v tak krásným momentě…asi nepřežiju než tu bude další díl…honem honem si pospěš ať tu je co nejdřív…naprosto dokonalá povídka nemám, slov…<3
Mučeníí twincestních dětí je ošklivéé!!! xD xD takhle to utnout…:D ale o to víc se budu těšit na další díl 🙂 fakt super nápad tahle povídka, myslim že se to k oboum hodí…jako povahově 🙂 a v tom momentě jak se Tom dotkl Billa sem si musela dát ruku před pusu jak sem vyjekla zaskočením! xD Už sem měla v hlavě myšlenky jak ho Billín vykopně na ulici…..ale to néééé 🙂 😀 opravdu pěknééé x)
to je úžasná povídka! když se mu omotal kolem pasu tak mě úplně zamrazilo 🙂
úžasný, úžasný a ještě jednou úžasný :-*
ááááá to je napínavé jak kšandy !! já neusnu !!! x33333333
To je uzasne! Normalne jak ho Tom objal, tak se mi uplne rozbusilo srdce. Snad ho Bill na posledni chvili neodstrci. Ja uz se nemuzu dockat dalsiho dilu!!
je to opravdu krásne, jak si Tom vybojoval ten vztah s Billem…jen…nevím..nejak mi tam jakoby prekáželo to, že Tomovy je tam jenom 14…uvedomuju si, že celé to je vlastne o tom ale…
oh jsem ráda že se vám to líbí 🙂 Těší mě to
[9]: no s tím už asi nic neuděláš 🙂 Tak to prostě je. Jak říkáš. Celé to je o tom že je mezi nimi takový rozdíl 🙂
hej, ale samozrejme to neber špatne 😉
povídku čtu pravidlene a moc se mi líbi 😉
[11]: neboj neberu 🙂