autor: bmccray
*POZDĚJI VEČER**
Tomův pohled
Byl to poslední večer na Palm Beach a já chtěl Billovi vynahradit hezkou večeři. A taky jsem chtěl Billovi říct pravdu o pár věcech z mé minulosti. Myslím, že je na to ten správný čas, aby se o mně něco dozvěděl.
Čekal jsem v hlavní místnosti, zatímco Bill v koupelně dokončoval své přípravy. Když konečně vyšel ven, vypadal překrásně. Měl na sobě dokonale padnoucí volné, dlouhé triko a tmavé džíny s černými botami. Vlasy měl všelijak zakroucené a jeho nalíčení dodávalo jeho očím zvláštní stínový efekt. Popadl svou tašku a čekal u dveří.
„Připravený?“ zeptal se a vypadal sklíčeně.
Zachytil jsem jeho smutný pohled a zavolal si ho zpátky k sobě. Se sklopenou hlavou ke mně došel.
„Billy, co se děje. Jsi skleslý celé odpoledne.“
„A?“
„Chci vědět, co se s tebou děje.“
„Nic,“ řekl a postavil se.
Přikývl jsem a postavil se. Vyšli jsme z hotelu do žhavých ulic Palm Beach a sešli jeden blok dolů k restauraci jménem „Sizzle’s“. Usadili jsme se ke stolu a pročítali si svá menu.
Bylo mezi námi ticho. Měl jsem pocit, jako by přede mnou něco tajil. Natáhl jsem se přes stůl a chytil ho za ruku. Odtáhl se a začetl se zpět do menu.
„Bille-„
Dřív, než jsem mohl dokončit větu, přišla k nám číšnice s lahví červeného vína a zeptala se, jestli už jsme si vybrali. Bill si objednal salátovou mísu a polévku. Povzdechl jsem si, byl bych rád, kdyby jedl něco pořádného. Pro sebe jsem si objednal garnáta s rýžovým pilafem a zeleninou. Zapsala si naši objednávku, vzala menu a odešla. Otevřel jsem láhev a oběma nám nalil.
Bill upíjel ze svého vína a díval se přes okno na moře, zatímco já si hrál s ubrouskem. To ticho bylo nezvladatelné, musel jsem něco říct.
„Bille, musím ti o sobě říct pár věcí.“
„Okay, ale neměli jsme tohle probrat už dávno?“ zeptal se a díval se na láhev vína.
„Jo, to měli. Chceš to vědět?“ zeptal jsem se a odtáhl od něj láhev. Příkře se na mě podíval, ale přikývl.
„Dobře, takže, víš, že Serenity není moje biologická dcera, že?“ Bill přikývl. „Její pravý otec zemřel před tím, než se narodila.“ Bill mě chytil za ruku a já pokračoval ve vyprávění a pokoušel jsem se nezadrhávat.
**FLASH BACK**
Ležel jsem na posteli ve svém pokoji a brnkal si na kytaru, když mamka zaklepala na dveře. Řekl jsem, že může dál a ona pomalu dovedla dovnitř plačící Lorraine. Odložil jsem kytaru a okamžitě ji pevně objal. Mamka potichu odešla a já odvedl Lorraine k posteli, podal jí kapesníky a hladil ji po zádech.
„Lorraine, co se stalo?“ zeptal jsem se, když začala znovu plakat.
„Mi…Miguel umřel. Dneska ráno.“ Řekla potichu.
Nevěděl jsem, co na to říct. Byl její přítel už od deváté třídy. Nikdy jsme spolu doopravdy nevycházeli, ale snažili jsme se kvůli Lorraine.
„Ani jsem mu neřekla, že jsem těhotná,“ brečela a roztírala si všude slzy.
Šokovaně jsem se na ni podíval. Nemohl jsem uvěřit, že otěhotněla, když byla tak blízko k podpisu smlouvy v modelingové agentuře.
„No a co budeš dělat?“ zeptal jsem se a doufal, že nechce jít na potrat.
Pokrčila rameny. Vzal jsem ji za ruce a donutil, aby se na mě podívala. „Jsem tady pro tebe a pomůžu ti, s čímkoliv budeš potřebovat.“
Usmála se a objala mě. „Děkuju, Tome. Jsi můj nejlepší přítel.“ Políbila mě na čelo a já jí úsměv vrátil.
„To vážně nic není. Ty jsi taky celé ty roky držela moje tajemství, a já ti děkuju.“ Znovu mě objala.
*O DEVĚT MĚSÍCŮ POZDĚJI*
Seděl jsem v nemocnici, a zatímco Lorraine spala, jsem držel v náručí malou Serenity. Vážila 3 a půl kila. Byla tak moc podobná Miguelovi. Lorraine se rozhodla dát jí mé příjmení, když jsem tu pro ni byl od samého začátku. Nemohl jsem být šťastnější. I když jsem se vzdal svých snů být v kapele se svými přáteli, stát se otcem je něco, co bych neměnil. Začala se mi vrtět v náručí, a tak jsem ji jemně pochoval, když otevřela oči.
„Ahoj, maličká,“ řekl jsem potichu, jak se na mě přivřenýma očkama dívala.
Ještě párkrát zamrkala a zatvářila se tak, že jsem přesně věděl, že nemá daleko k pláči. Nechtěl jsem vzbudit Lorraine, a tak jsem vzal lahvičku, kterou nám dala předtím sestra, a nakrmil ji z toho. Zase se jí začala zavírat očíčka. Když dojedla, nechal jsem jí odkrknout a položil ji do její malé plastové postýlky. V tu chvíli jsem věděl, že můj život je úplný, a že jsem udělal správné rozhodnutí
**KONEC FLASH BACKU**
Bill se na mě jen díval, vidličku napůl zapomenutou v ruce.
„Kdy se stala takovou krávou? Promiň za ten výraz,“ dodal, a konečně si dal do pusy kousek jeho Caesar salátu. Odložil jsem příbor a napil se trochu vína.
„Potom, co se stala celosvětově známou.“ Odpověděl jsem a utřel si rty. „Naprosto přestala jezdit za Ren. Lorraine říkala, že je to proto, že vypadá až moc jako její otec. Myslím si, že jsou to kecy a občas mám pocit, jako bych ji ani neznal,“ řekl jsem. Bill jen přikývl a povzdechl si. Chytil jsem ho za ruku a políbil na prsty.
„Děkuji, že si mi o tomhle řekl, Tome; vím, že to pro tebe bylo těžký a děkuju ti. Teď ti o sobě řeknu něco já,“ řekl a já jej stiskl za ruku.
„Tyler a já jsme spolu byli od mých šestnácti. Potkal jsem ho po tom, co maminka zemřela na rakovinu prsu.“ Povzdechl si a utřel si slzu. „V té době byl moje všechno, považoval jsem ho za svou rodinu, kromě Andyho a táty. Myslel jsem si, že spolu budeme napořád; jen tak mimochodem, sliboval mi to. No, bohužel jsem se mýlil.“
**FLASHBACK**
Akorát jsem se vrátil domů po dlouhém dni ve škole a v práci, a doufal jsem, že najdu Tylera, jak na mě čeká. Ale nečekal. Už měsíc mezi námi nic nebylo. Povzdechl jsem si a došel do malé kuchyňky, kde jsem si odložil tašky. Šel jsem si do lednice pro vodu, když jsem zaslechl zvuky, jak naráží postel do stěny. Pozvedl jsem obočí. Zvědavě jsem došel chodbou k naší ložnici a otevřel dveře. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Můj přítel, se kterým jsem byl pět a půl roku, šukal s naší sousedkou. S posranou holkou! Podíval se na mě a ustal s pohyby.
„Bille?! Co… co tady děláš tak brzo?!“ zeptal se, zatímco ta děvka ho pořád ojížděla, aniž by snad registrovala mojí přítomnost.
„Co děláš TY, Tylere?!“ křičel jsem.
Konečně odstrčil tu holku a vstal.
„Můžu to vysvětlit, Bille… víš, přišla za mnou mi dát nějakou… nějakou… nějakou mouku, jo, mouku protože-“ Byl přerušen tou děvkou.
„Řekni pravdu, Tylere. Přišla jsem si s tebou zašukat, protože si to chtěl. Říkal si, že už ti to nedělá. Příliš sentimentálního sexu, vzpomínáš?“ řekla a zamotala se do mých peřin.
„Vážně, Tylere? Sem špatnej?! Nestěžoval sis včera v noci nebo dneska ráno! Že ne?! Jak jsi mi tohle mohl udělat?! Potom všem, čím jsme si prošli?!“ zase jsem křičel. „Je tohle důvod, proč jsi nebyl měsíc doma? Hmm?“ zeptal jsem se ho a utíral si slzy.
Jako první nic neřekl. Když konečně našel odvahu, podívat se mi do očí, šel jsem k němu blíž.
„Bille, prosím. Já nech-„
„VYPADNI!“ zaječel jsem na něj.
Udělal ke mně krok vpřed, ale než se mě stihl dotknout, vrazil jsem mu facku a odešel do obývacího pokoje, kde jsem našel stát zmateného Andrease.
„Bille, měli jsme dneska spolu pracovat na těch-“ zarazil se, když viděl mé zarudlé oči.
Šel jsem k němu, objal ho a brečel mu na rameni.
„Bille, co se sta-“ Přestal, když viděl vyjít z ložnice Tylera s tou děvkou.
„Bille, omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit-“ Přerušil ho Andreas, který mě od sebe odstrčil.
„Vypadni, Tylere,“ řekl smrtelně ledově klidným hlasem.
Tyler se na mě podíval, a nakonec i s tou holkou odešel. Svezl jsem se na pohovku a Andy mě objal. Říkal mi, že to bude v pořádku a že Tyler byl stejně kretén. Jen jsem se k němu stulil a nechal jeho slova, aby mě dočasně uchlácholila.
**O 3 TÝDNY POZDĚJI**
„Hej, Bille, pojďme do toho klubu, o kterém mluvil Darren.“ Zvedl jsem pohled od novin a zavrtěl hlavou, že ne.
„Bille! Prostě jdeme, protože se musíš přes Tylera přenést. A třeba tam někoho potkáš,“ řekl a prohrábl ledničku, než našel pivo.
Bylo mi jasné, že musím z domu, ale bál jsem se, že někde potkám Tylera nebo jeho společnici.
„Bille, dneska prostě jdeme. Protože ta holka z H&M mi dala obrovskou slevu, protože jsem jí včera v noci dokonale ojel… dvakrát.“ Zamrkal.
„Nechci o tom slyšet a fajn, půjdu,“ zvedl jsem se a šel se radši připravit.
Nic se dnes v noci v klubu nestane.
Správně?
**KONEC FLASHBACKU**
Bill si z očí utíral slzy. Natáhl jsem se přes stůl a políbil ho.
„Zlato, je mi tak líto, že se ti tohle stalo,“ hladil jsem ho po ruce.
„To je v pohodě. Už je to dávno,“ řekl, zatímco se přehraboval v tašce pro peněženku.
Bill položil na stůl drobné a já zaplatil účet. Vyšli jsme z restaurace a Bill se kolem mě omotal. Dal jsem kolem něj ruku a společně jsme se šli dívat na západ slunce.
„Tomi? Lituješ toho, že jsi mě potkal? Přijde ti to, že na to jdeme moc rychle se svatbou a dětmi?“ zeptal se mě nevinně.
Podíval jsem se na něj a objal ho silněji.
„Bille, když to jde pěkně rychle, nelituji ničeho. A vím, že to bude znít vtipně, ale můžeme zpomalit,“ zaculil jsem se na něj lehce. Usmál se a políbil mě při západu slunce.
______________
**DRUHÝ DEN RÁNO**
Billův pohled
Jsem tak rád, že jsme zpátky doma v New Yorku. Tahle dovolená mě naučila hodně věcí o mně samém a Tomovi.
Kdy jsme otevřeli dveře, byla tam Serenity, která nás chtěla přivítat. Kleknul jsem si k ní a objal ji.
„Ahoj, maličká,“ usmál jsem se na ni a políbil ji na tvář.
„Ahoj, Billy. Chyběl jsi mi!“ Tom prošel dveřmi s našimi zavazadly a odložil je na zem. Zvednul Serenity, zatočil s ní a políbil ji na čelo.
„Chyběla jsi mi, tykvičko. Byla jsi hodná na babičku?“ zeptal se a postavil ji zpět na zem.
„Samozřejmě tatí! A taky jsem pomáhala s dvojčaty,“ řekla hrdě.
„Opravdu? Byly hodný?“ zeptal jsem se. Zavrtěla hlavičkou.
„Trochu. Hodně plakaly,“ oznámila nám a rozešla se do obývacího pokoje.
Vešli jsme do obýváku, Maddie seděla na podlaze a popotahovala, a Simone držela Grace. Sklonil jsem se pro Maddie a vzal jí na ruce, okamžitě přestala potahovat.
„Bille, zlato, musíš ji někdy nechat. Už jí jsou skoro čtyři měsíce,“ řekla Simone a Tom se posadil vedle mě.
„Já vím, ale nesnáším, když pláče,“ řekl jsem a přitulil si ji a políbil. Když mi začal vyzvánět telefon, podal jsem ji Tomovi a natáhl se za Serenity pro telefon.
„Prosím?“
„Bille, ahoj, tady Monika.“ Přešel jsem na zahradu a usadil se do křesílka.
„Hej, jak se vede?“ zeptal jsem se s úsměvem. Nemluvil jsem s ní už pár týdnů.
„No, nic velkýho… napadlo mě, jestli se mnou nechceš jít dnes nakupovat? Ráda bych začala s nákupy pro miminko.“
„Jasně, půjdu rád. Kdy mám být připravený?“ zeptal jsem se a posbíral pár Reniných hraček.
„Co třeba za hodinu? Mohla bych tě vyzvednout, jestli chceš.“ Slyšel jsem, jak se usmívá. Odsouhlasil jsem jí to s tím, že tentokrát řídím já, a chystal se zavěsit, když mě poprosila, ať vezmu holčičky.
„Jsi si jistá, Moniko?“ zeptal jsem se váhavě.
„Samozřejmě. Potřebuju získat nějakou praxi, a stejně tak Andreas,“ zasmála se. Souhlasil jsem, domluvili jsme se a zavěsili.
Vrátil jsem se dovnitř a sdělil Tomovi, že beru holky na nákupy s Monikou.
„Bille? Jsi si jistý?“ zeptal se mě.
„Ano, jsem. Říkal jsi, že se potřebuju dostat pryč z domu,“ odpověděl jsem mu a políbil ho.
„Dobře, ale nechám si tady Maddie. Pořád jí teče z nosu. Zavolej mi, kdyby se něco dělo. Oh, a můžeš prosím nakoupit?“ zeptal se a políbil mě zpět.
„Jistě, Tome,“ usmál jsem se a vstal, a šel připravit Grace a Serenity.
______________
**POZDĚJI**
Monika držela Serenity za ruku a já měl Grace v sedačce. Procházeli jsme se v Macy*s v dětském oddělení. Monika čeká chlapečka, a tak Serenity vybírala všechno v modré.
„A tohle. NE, musíš mít ladící komplet, Moniko. Bude to ladit s těmi botičkami,“ řekla nadšeně.
Monika se zasmála a přihodila to na zvětšující se hromadu dětského oblečení. Já se probíral holčičím zbožím.
„Hele, Ren? Co si myslíš o tomhle tričku?“
Otočila se a vyjekla. Cítil jsem, jak Grace nadskočila a začala potahovat. Hladil jsem ji, abych ji utěšil.
„To je tričko Jonas Brothers,“ oznámila mi.
Podal jsem jí tričko a ona se jimi začala probírat a nakonec se vrátila s jedním od každého.
„Prosím, Billy? Můžu si je vzít?“ Souhlasil jsem a poslal ji, ať si vybere nějaké kalhoty velikosti 6. Otočila se a šla hledat.
Monika ke mně dojela s nákupním vozíkem. „Opravdu to s ní umíš,“ řekla s úsměvem a mnula si břicho. Zasmál jsem se a pokrčil rameny.
„Řekl bych, že jo. Je to hodná holka,“ řekl jsem a prohlédl si Reniny kalhoty. Vybral jsem některé a šel je zaplatit.
______________
Prošli jsme ještě pár obchodů, a nakonec se rozhodli jít na jídlo. Monika umírala touhou po Panda Express. Nezní to tak špatně. Objednali jsme si jídlo, a zatímco šla Monika najít místa, já šel Ren koupit něco k McDonadlovi. Když jsme se vrátili zpátky, Grace začínala kňourat. Posadil jsem se, vytáhl ji ze sedačky a políbil na tvář.
„Bille, můžu?“ zeptala se Monika.
Usmál jsem se a opatrně ji podal Grace. Monika ji jemně pohupovala, podal jsem jí lahvičku a začala ji krmit.
„Je už tak velká. Přidáváš jí do mlíka obiloviny?“ zeptala se, když jí Grace omotala prsty kolem jejího prstu s růžovým nehtem.
„Ne, ještě ne. Až jim bude pět měsíců, doktor říkal, že to bude dobré,“ utřel jsem Ren pusu.
Monika jí pomohla odkrknout a Grace se na ni usmála. Dojedli jsme oběd a vydali se dál. Monika chtěla nést Grace. Cestou do obchodu „Matherhood“ jsme si trochu povídali.
„Tak, jak si s Andreasem vedete?“ zeptal jsem se, zatímco jsem pomáhal Serenity držet Grace.
„Dobře. Je vážně natěšený stát se otcem,“ odpověděla mi skrz závěs ve zkušební kabince.
„Vždycky jsem věděl, že bude dobrý otec. Výborně to umí s holkama,“ řekl jsem jí, když vyšla ven, aby se mi předvedla. „Líbí se mi ty kalhoty, ale to triko je hrozně krátké.“ Podívala se do zrcadla, souhlasila a vrátila se zpět do kabinky.
Podíval jsem se dolů na Serenity, která se pokoušela udržet dudlík v Graceině pusince. Pořád ho vyplivovala a troufám si říct, že Ren začínala být docela frustrovaná.
„Tatínku… nechce si ho nechat!“ zanaříkala. Zasmál jsem se a pohladil ji po vlasech.
„To nevadí, miláčku.“ Dal jsem dudlík pryč, a když Monika vyšla ven, šli jsme zaplatit za její oblečení. Chytila Serenity za ruku.
„Bille, nechceš se jít taky někam podívat? Vracíš se do práce druhého, to je za dva dny.“
Chtěl jsem nový outfit. Vešli jsme do jednoho z mých oblíbených obchodů; DNKY. Prohlížel jsem si regály a našel úžasný rozepínací svetr. XS, přesně moje velikost. Podal jsem Monice Grace a šel si ho vyzkoušet.
„Tak jak to vypadá?“ zeptal jsem se a otočil se kolem.
„Líbí se mi to. Můžeš to nosit k těm černým džínům, co máš z Macy*s,“ řekla a jemně pohupovala s Grace. Serenity mi donesla velký, stříbrný řetěz.
„Tohle k tomu hezky půjde, tatínku,“ řekla a podala mi řetěz. Usmál jsem se a vyzkoušel si ho také. Byl pěkný.
„Ano tatínku, vypadáš krásně!“ řekla a objala mě.
Usmál jsem se a všechno sundal. Šli jsme k pokladně a k mému velkému potěšení jsem tam viděl Alessandru.
„Oh, podívejme kdopak to je,“ řekla, zatímco si sjížděla pohledem Moniku i mě.
Shlédla dolů na Serenity a ztuhla.
„Hele, rádi bychom zaplatili, takže pokud nejsi schopná, najdi někoho, kdo je. A přestaň zírat na mou dceru,“ štěkl jsem po ní.
„To je Lorraine Harris-“ začala. Protočil jsem oči a vytáhl peněženku.
„Ano, to je dcera Lorraine Harrisonové. Teď mi to naúčtuj.“ Udělala, co jsem řekl, podepsal jsem jí účet z kreditky, a když jsem si posbíral svoje tašky, odešli jsme.
Monika mi podala Grace a Serenity poskakovala před námi.
„Kdo to byl?“
Povzdechl jsem si a řekl jí svůj životní příběh. Propletl jsem s ní volnou ruku.
„To je v pohodě, Bille. Máš něco lepšího,“ řekla.
„Mám, co?“ zaculil jsem se.
Vrátili jsme se zpět do auta, připoutal jsem Serenity a Grace k sedačkám a jel vysadit Moniku k ní domů.
„Okay, Bille. Uvidíme se v úterý v práci,“ řekla mi, políbila mě na tvář a zamávala děvčatům.
„Dobře, Ren, ještě jedna zastávka. A pak hurá domů,“ řekl jsem a vyjel z příjezdové cesty.
„Kde to je tatínku?“ Podíval jsem se zpětným zrcátkem.
„Obchod s potravinami, hlupáčku,“ zasmál jsem se nad její roztomilostí.
Vystoupili jsme z auta a zamířili do obchodu.
autor: bmccray
translate: Deni
betaread: Janule
Bushidooo …žejo žejo :D:D
Ooh, I love it! ♥
♥♥♥♥♥♥♥♥♥
[1]: Kde jsi na něj přišla? xD
Líbí se mi, jak Serenity říká Billovi tatínku ♥ A miluju Grace a Maddie, obzvláště, když něco říkají =) A k tomu, proč je Bill divný a nechce nic říct Tomov, mám svoji teorii, uvidíme, jestli se trefím xD Skvělá povídka, miluju ji ♥♥♥
[3]: já newim, ale mám takovej pocit, že ho sledoval v letadle xD..jestli si to s něčim nepletu 😀 protože čtu těch překladů tolik…hm:D
[3]:
Podíval jsem se přes Billa a všiml si, že ho nějakej blbec sleduje. Měl krátké hnědé vlasy a středně tmavou pleť. Měl tetování na krku a dokonce i uvnitř letadla měl sluneční brýle. Svlékal Billa očima, což mě uráželo // čti pozorně, když čteš:D
haa
[4]: Máš pravdu, ale to bylo v minulém díle =)
[5]: Já čtu pozorně, ale pokud vím, tak tohle bylo v minulém díle, proto se ptám, kde na něj Yummy přišla v tomhle díle.
Naprosto dokonalá povídka..:)
Miluju ty části, které vypráví malé dvojčátka..to je naprosto kouzelný..:)