Innocent BawdyHouse 93.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel

Tom: (Vykulím oči. Teď už jsem to pochopil, ale… To přece není možný.) C-cože?

Bill: (Pořád koukám z okna.) Včera. Já… Já, šel jsem ti naproti a… A v parku.  

Tom: Pro – proboha. (Koukám na tebe.) A – ale vždyť.  

Bill: Ale? (Kouknu na tebe.) Vlastně to byla práce, že?! Když jsem v podstatě kurva. Můžu být rád, že jsem dostal zaplaceno! (Řeknu a hodím ti ty peníze k nohám. Jdu rychle nahoru.)  

Tom: Ale Bille, počkej! (Rozběhnu se za tebou. Dostihnu tě až v ložnici a chytnu tě za ruku.) Ublížil ti moc? Bo – bolí tě něco? 

Bill: (Hned tě obejmu kolem pasu a přitisknu se k tobě.) Bolí… To tam uvnitř. (Šeptnu.)  

Tom: (Všechno mi to dojde a je mi tě děsně líto, až skoro brečím.) Myslíš… Myslíš tady? (Dám ti ruku na bříško.)  

Bill: (Mlčky ti tu ruku předělám na moji hruď… Na levou stranu, kde je srdíčko.)  

Tom: (Neudržím se a normálně začnu tiše brečet.) Bille, promiň mi to… Moc mě to mrzí (Přitisknu se k tobě.)  

Bill: (Zakroutím hlavou.) Mů – můžu si za to zase jenom já.  

Tom: Ne… Bože, lásko. Pojď. (Přejdu s tebou k posteli, tam tě posadím.)  

Bill: (Koukám na tebe.)  

Tom: Mrzí mě to o to víc, že se ti to stalo, když jsi mi šel naproti. Můžu za to já. (Vzlyknu. Najednou se do mě nahrnulo plno emocí.)  

Bill: Tomi. (Chytnu tě za hlavu.) Ne, nedávej si to za vinu, ano? 

Tom: (Posmrknu a malinko se smutně pousměju.) Už… Už je ti líp? Nebo zajdeme k nějakému doktorovi? 

Bill: (Zakroutím hlavou.) Je mi dobře.  

Tom: Opravdu? (Začnu tě všude tak jemně hladit.)  

Bill: (Přikývnu a pousměju se.)  

Tom: (Potom ti kouknu do očí a zase tě hned obejmu.) Bože, já sem idiot… Ještě jsem tě obviňoval.  

Bill: (Pohladím tě po zádech.) Zapomeňme na to.  

Tom: Promiň mi to. (Zašeptám a utřu si do tvého ramene nos.)  

Bill: To nic. (Smutně koukám před sebe a hladím tě po zádech.)  

Tom: (Pak si ještě utřu slzy a trochu se uklidním.) Vážně seš v pořádku? Nebil tě? (Chytnu tě za ruku, jestli nemáš někde modřiny. No jistě, že máš.)  

Bill: Je mi dobře. (Kouknu na tebe.) Vážně.  

Tom: Vždyť máš úplně zubožené ruce. (Dám ti pusinku na ručičku.)  

Bill: To nic není.  

Tom: Bille, nech toho. Jestli ti ještě nějak ublížil, tak to chci vědět. Nedělej ze sebe siláka, vím, že tě to určitě bolí.  

Bill: (Vyhrnu si trošku tričko.) Ale nebolí to… Vážně. 

Tom: (Vykulím oči a spadne mi čelist.) C-co… Tohle, že tě nebolí? (Vyhrnu ti ho víc.)  

Bill: Vážně. Možná jen trošku, ale… To jenom, že to mám odřené.  

Tom: A o co sis to odřel? Vždyť… Bože, chudák tvoje bříško.  

Bill: O… O strom. (Řeknu tiše.)  

Tom: C-cože? O strom?? 

Bill: (Přikývnu.)  

Tom: Já… Lehni si, něčím ti to natřu jo? (Rychle odběhnu a vrátím si s nějakou hojivou mastičkou na rány.) Bříško se ti teď bude zvětšovat. Mohlo by tě to hodně bolet, jak se to bude natahovat.  

Bill: (Položím se na záda. Podepřu se lokty.) Za chvíli to zmizí.  

Tom: (Sednu si k tobě a začnu ti jemně to bříško potírat tou mastí.)  

Bill: (Pozoruju tě. Pousměju se.)  

Tom: Neštípá to? (Taky se pousměju.)  

Bill: Ne. Děkuju.  

Tom: Já rád. (Trochu se pousměju, ale pak posmutním. Vidím, jak ti ty odřeniny vedou až dolů na podbřišek. Trochu ti ohrnu spodky. Vykulím oči.)