autor: Doris
Tom div nepřestal úplně dýchat, když na svých rtech ucítil ty Billovy. Jeho klouby až zbělaly, jak křečovitě sevřel látku Billova trička. Najednou se snad i bál. Jistě, už se líbal, ale tohle bylo pro něj něco jiného. Přinejmenším něco úplně jiného, než když se líbal s Andreasem. Za ten měsíc několikrát, a už snad i jemu to nepřišlo nijak divné. Nepřemýšlel nad tím. Billovy rty byly tak jiné. Tak moc po nich toužil, že teď se jich bál. Nechal se jím laskat a sát, ale jeho vlastní rty se lehce rozechvěly. Trhaně zafuněl Billovi na tvář, ale nedokázal se ubránit tomu přivřít oči. Bill cítil jeho nervozitu. Měl by se odtáhnout. O to spíš, když věděl, jak je Tom nejistý. Napadalo ho, zda se vůbec předtím líbal. Pohladil Tomův týl. Mělo to snad být i konejšivé gesto.
Tomova ústa se mu líbila. Druhou rukou si ho přidržel za tvář a vsál Tomův spodní ret mezi své. Upřímně se zaradoval, když Tom začal opatrně spolupracovat. Oddával se jeho lechtivým polibkům a sám mu je oplácel. Pootevřel ústa, když se Billův jazyk začal doprošovat vstupu a nechal ho vklouznout dovnitř. Svým jazykem mu vyšel vstříc a pohladil ten jeho. Zavadil o ocelovou kuličku, kterou Bill v ústech ukrýval. Na zlomek vteřiny zkoprněl, než mu došlo, co to je, a začal toho náležitě využívat. Líbilo se mu hrát si s tím. Kroužil kolem toho kousku kovu a sjížděl ho svým hádětem a Bill vycházel proti němu. Bylo to tak líně pomalé, až se jemu samotnému z toho motala hlava. Přidržel si Toma pevněji a bloudil hlouběji do jeho úst. Tom se rozechvěl o poznání víc a přidušeně mu vydechl do úst. Ale nehodlal zůstávat pozadu. Tak dlouho na tohle čekal, tak dlouho si to jen představoval. A teď si to maximálně vychutnával. Líbal by Billa asi ještě hodně dlouho… ne-li do úplného kolapsu na nedostatek okysličeného mozku, kdyby mu v kapse nezačal zvonit telefon.
Rychle se od Billa odtrhl a zalovil v kapse. Bill se narovnal a olízl si rty. Tohle neměl dělat. Věděl to. Otočil se znovu k oknu a dlaň si přitiskl na ústa. Přemýšlel, proč to vlastně udělal. Nemůže z toho vzejít nic dobrého. Tom je nezletilý… nesmí se takhle chovat. Tom poodešel pár kroků, a aniž by se podíval na display, přijal hovor.
„Prosím…“ Ozval se co možná nejběžnějším způsobem, jaký uměl. Nepotřeboval, aby dotyčný na druhém konci poznal, že je rozhozený a rozechvělý.
„Tome, kde jsi? Čekám na tebe už deset minut.“ Ozval se Susanin hlas a Tomovi se trochu ulevilo. Trochu se obával, že by to mohla být jeho máma, která pochopitelně neměla tušení o tom, kam, a hlavně za kým Tom chodí.
„Oh, promiň, Sue. Zdržel jsem se na doučku. Za chvíli jsem tam.“ Poškrábal se na hlavě a zakřenil se. Úplně zapomněl, že byli domluvení, že se sejdou. Respektive ještě před půl hodinou na to myslel, ale během těch několika minut, kdy si užíval Billovu blízkost, se mu to vypařilo z hlavy.
„Ok, tak si hejbni. Andreas už mě uhání.“ Protočila Sue oči a bylo to znát i na tónu jejího hlasu.
„Jo, jasně. Už letim. Zatím.“ Odkýval Tom a zavěsil. S povzdychnutím zastrčil mobil do kapsy a otočil se na Billa. Stál k němu zády a znovu zarytě koukal z okna. Jako by tam snad mělo být něco zajímavého. Tom najednou nevěděl co udělat nebo říct. Jen těžce polknul a sebral ze země svojí tašku.
„Já… musim jít. Zapomněl jsem, že mám něco domluveného.“ Ozval se trochu nejistě a nehybně stál na místě. Ale odpovědi se nedočkal. Dokonce ani jediného přikývnutí. Zklamaně svěsil hlavu a odešel se obout. Snad čekal, že Bill ještě přijde. Že alespoň promluví, ale nedočkal se toho, ani když stál mezi domovními dveřmi. Zabouchl za sebou a urychleně se vydal do parku, kde na něj netrpělivě čekala Susane. Byli domluvení, že půjdou za Andreasem na filmové odpoledne. Tom z toho nebyl moc nadšený. Z Andrease měl smíšené pocity. V jedné chvíli mu připadal naprosto normálně a bezproblémově, a v další chvíli z něj byl nejistý. Třeba v situacích, kdy ho Andy líbal. Přestože kluci tvrdili, že to není u něj nic divného a dělá to běžně, jemu to tak nepřipadalo. Rozhodně si nestačil všimnout, že by takhle líbal třeba Georga. Ano… Gustava občas, ale ani jeho ne tak často jako Toma. Jeho mysl se teď stáčela od jednoho problému k druhému. Od problému Bill k problému Andreas. Lehce zatřepal hlavou a zrychlil svůj krok. Susane postávala na kraji parku a nervózně ho vyhlížela. Úlevně povolila celé tělo, když ho uviděla a šla mu vstříc.
„No konečně. Andy už mě málem ukamenoval zprávami.“ Zasmála se a Tom jí to nuceně oplatil. Rovnou s ní zamířil směl Andreas. Nejraději by se coural, ale neustálé pípání jejího mobilu mu to zakazovalo.
„No heureka. Kde jste takovou dobu? To jste si museli dát nějakou šťouch pauzu nebo co?“ zakroutil Andy hlavu, když došli na určenou adresu. Susane jen mlaskla, protočila oči a odstrčila ho od dveří aby mohla vejít. Tom šel v závěsu za ní. Hodil tašku i boty do kouta a rozhlížel se.
„Kde jsou Géčka?“ vytrhl Toma ze zamyšlení Susanin hlas. Andy se jen ušklíbl a zabouchl za nimi dveře.
„No… Georg se mi hrabe v DVDčkách a Gustav si šel dát sprchu.“ Pohodil rameny. „Museli jsme si to čekání na vás zkrátit, víš.“ Dodal s přivřenýma očima a notnou dávkou perverznosti v hlase. Tom nakrčil čelo. Asi by ho to nemělo nijak překvapovat, tyhle Andyho projevy, ale nějak si na ně pořád nedokázal zvyknout.
„Cože?“ vypravil ze sebe. Ze způsobu, jakým to Andy řekl, se mu dost jasně vybavila věc, jak si krátili čas, že Gustav potřebuje sprchu.
„Ježiši, Tome, vždyť on jenom mele z hladu.“ Žďuchla do něj Susane a zakroutila hlavou. Tom si promnul čelo a vynutil ze sebe zasmání. Raději už nic nekomentoval a zamířil za nimi do obýváku.
„Jsi v pohodě, brouku?“ koukl na něj tázavě Andy z křesla, do kterého se usadil. Tom jenom přikývl a dopadl hned do toho vedlejšího, jelikož ostatní místa už byly zabraný. Snažil se maximálně vnímat film, aby nemusel myslet na jiné věci. Jen občas se zapojil do rozhovoru. Stejně nebyl nijak duchaplný. Spíše řešili nedostatky onoho filmu, který sledovali.
„Co je?“ nakrčil čelo a kouknul po Andym, když zaznamenal, že si ho už delší dobu prohlíží. Andy jen ležérně pokrčil rameny.
„Nic. Jen přemejšlim. Jsi v poslední době nějakej mimo, ne?“ naklonil hlavu na stranu a blonďatá ofina mu spadla přes oko. „Že on v tom někdo bude?“ popíchl Toma a zraky všech ostatních se stočily na něj. Tom je všechny sjel pohledem a otočil se znovu na Andyho.
„Jako kdo?“ snažil se zachovat klid. Bylo to na něm až tolik vidět? Nejspíše ano.
„No to bys nám měl říct ty, ne?“ široce se usmál blonďák a zavrtěl se v křesle, aby měl větší pohodlí. Přeci jen… teď se možná dozví ožehavou informaci a na to potřebuje člověk být v pohodlí.
„Jestli myslíš jako jestli někoho mám… tak ne.“ Zakroutil Tom hlavou.
„No dobře, ale někdo se ti líbí, co?“ ozval se Gustav a potutelně se usmál. Tom zakroutil nesouhlasně hlavou, ale moc přesvědčivě to nepůsobilo.
„Jen si odskočim. Hned jsem tu.“ Zvedl se Tom z křesla a zmizel v koupelně. Už věděl, kde je. Nebyl tu poprvé. Bylo mu jasné, že tohle gesto rozhodně nikoho nemohlo utvrdit v tom, že jim Tom něco netají, ale to dorážení bylo nesnesitelné. Jen si opláchl obličej a chvíli na sebe koukal do zrcadla. Prstama si přejel po rtech, když se jeho mysl opět stočila k onomu polibku.
Oklepal se, utřel a vyšel z koupelny. Div se čelně nesrazil s Andreasem který stál za dveřmi.
„Promiň.“ Vydechl Tom a ustupoval mu stranou v domnění, že Andy chce taky použít koupelnu.
„Chodíš za nim, že jo?“ udeřil Andy přímo na věc a upřeně na Toma koukal. Tom párkrát zamrkal.
„Za kým?“
„Za Kaulitzem.“ Upřesnil Andy koho má na mysli a Tom zmrznul na místě.
„Proč bych za ním chodil?“ chtěl to co nejrychleji smést pod pokličku, ale z Andyho výrazu soudil, že se mu to nepodaří.
„Nejsem debil, Tome. Viděl jsem tě s jeho psem.“ Lehce se ušklíbl. „Šuká tě?“ povytáhl tázavě obočí a Tom zalapal po dechu. Bože, to si vážně všichni myslí o Billovi jen tohle? Dobrá, on sám si nebyl jistý, co si má myslet. Bill působil hodně tajemně, a věděl, že něco skrývá. Ale že by to bylo vážně tohle?
„Ne… pomáhá mi s matikou a já mu venčim psa. Nic jiného v tom není.“ Namítl pevně Tom. Andy chvíli mlčel, a pak jen párkrát přikývl.
„Klid… mlčim jako hrob. Ale dávej si majzla.“ Usmál se a Tomovi se ulevilo. Teď by poznal, kdyby to Andy myslel podle.
autor: Doris
betaread: Janule
wohou pusinka!!!!!!!!!!teda pusinka je slabý slovo ale chápete mě ne xD
Není dne, kdybych si rád nepřečetl pokračování téhle povídky. Udivuje mě, jak se pořád něco děje, já to tak neumím…Rozhodně si přečtu další díl, patříš mezi mé oblíbené autory. Takže brzy u dalších komentů 🙂
Uuuuzasne, skvele, nadherne… Proste super! Proc jen to neni preklad, abych si to mohla precist do konce? 😀
Tahle povídka je prostě geniální!!! To líbání bylo úchvatné, musela jsem si ho přečíst hned dvakrát, a nejenom, že jsem je u toho viděla, já jsem ten polibek snad i cítila, jako bych se s Billem líbala já sama xD, tak sugestivní a krásné to bylo ♥ A z Andyho mám obavy, je jasné, že žárlí, a že udělá všechno, aby Billa dostal pryč z Tomova života…za jakoukoliv cenu…
A doufám, že bude ještě hodně dílu, povídku miluju ♥
Tohle je fakt úžasná povídka a sem moc zvědavá, jak se to dál vyvine
Uch jsem fakt ráda, že se vám to líbí. Teď mám lehce skluz v dopisování, ale když vidím tyhle komenty….asi s tím pohnu 🙂
[2]: oh ta to mě víc než těší 🙂
úžasné!!! a Andreas to určitě pěkně zamotá 😀
No, tak tohle bylo… awrrrr!!! ^^ Ta pusaaaaaa! =)
Každopádně ať se tam stane cokoli, dočtu to až do konce. ^^
aaaaaah. Bože. Něco tak úžasnýho jsem nečetla… DLOUHO. jsem ráda, že mám před sebou ještě dost dílů.:)
Jejda, a teď ještě začnu mít strach z Andyho a toho, že někde něco prokecne!