autor: undrockroll
V lásce je vždy kus šílenství. Ale i pro šílenství
je vždy nějaký důvod.
je vždy nějaký důvod.
-Friedrich Nietzsche
Simone položila ruku na Tomovo stehno, usmívala se hrdostí. „Jsem na tebe pyšná, Tome.“
„Přál bych si, aby to lidi přestali říkat,“ odpověděl Tom tiše.
„No, vážně ses tímhle vším protáhnul,“ řekla mu. „Jsi vytrvalý. Udělalas práci a vyplatilo se. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě pustili tak brzo!“
Tom těžce pokrčil rameno. Připadal si naprosto otupělý, polapený.
„Co teď plánuješ dělat?“ zeptala se jeho matka.
„Ježiši, mami, nevím,“ řekl Tom. „Dneska ráno jsem přestal pracovat v léčebně… těžko budu mít už nějakej životní plán.“
Simone se zamračila. „Musíš o tom začít přemýšlet. Brigitte by tě ráda měla zpátky.“
„Rozešla se se mnou.“
„Och.“ Sklopila Simone pohled, cukla sebou. „To mi je líto.“
„Mně ne.“ Opřel se Tom o opěradlo gauče a vydechl. Bolelo ho tělo a měl zlomené srdce. Jeho matka to ale nevěděla. Nikdo to nevěděl.
Bill byl nadobro pryč z Tomova života. Nebyla ani malá šance, že se ještě někdy uvidí. Tom to bude muset přijmout. Doufal, že časem dokáže zapomenout na to všechno, co se stalo. Přál si, aby se nic z toho nikdy nestalo. Zničil spoustu věcí, pro sebe, pro Billa.
Poslední věc, kterou chtěl ohledně Billa cítit, byla lítost, a i přesto tu byla. Jak mohl být tak bezohledný?
„Půjdu si lehnout,“ řekl Tom.
Simone se na něj překvapeně podívala. „Ale je brzo, myslela jsem, že si objednáme pizzu a podíváme se na film.“
„Jsem unavený.“ Tom se nedokázal cítit provinile kvůli tomu, jak se na něj jeho matka zklamaně dívala. Nechtěl s nikým být. Potřeboval být sám.
„No, dobře,“ řekla tiše. „Tome… stalo se něco?“
Tom jen znovu pokrčil rameny a zadíval se na zem. „Já nevím.“
„Můžeme si promluvit.“
„Ne, nechci,“ zamumlal Tom a opustil obývák, odešel nahoru. Zamknul se ve svém pokoji a posadil se na postel, která byla z předchozího rána stále neustlaná. Předklonil se a zabořil obličej do peřiny, nadechl vůni. Pořád voněla po Billovi. Tomovi se v krku zadrhl dech a tiše zavzlykal, zabořil se hlouběji do peřin.
Musel jít dál, musel na tohle zapomenout. Musel převzít zodpovědnost za své činy, alespoň pro jednou. Musel dospět. Jeho celý svět se za posledních pár měsíců naprosto zhroutil, a nikdo to nedokázal napravit, jen on sám.
Tom se posadil a zavřel oči, ještě jednou se zhluboka nadechl. Pomalu vydechl a otevřel je, byl hrozně unavený.
Chvíli to potrvá, složit zpátky kousky svého života, ale to nemohl říct o svém srdci.
**
O tři měsíce později
Ve vzduchu byl cítit mráz, když Tom řídil po ulici, kde vítr foukal, s okýnkem otevřeným. Kouřil cigaretu a škrábalo ho v krku. Zima byla ve vzduchu, i když byl teprve začátek listopadu. Letos to přijde brzo.
Dokouřil cigaretu a vyhodil ji z okna. Viděl, jak poskakovala po silnici v odraze svého zpětného zrcátka. Vytáhl okénko a zahřál si dlaně svým dechem, trošku zamlžil okna.
Byl na cestě domů z letiště. Zrovna byl v Londýně na návštěvě u Andrease. Víkend byl plný alkoholu a trávy, přesně ten typ volného času, který Tom potřeboval. Jeho mysl potřebovala zamlžit.
Jeho srdce stále pukalo pro Billa. Nezapomněl na něj, nedokázal se přes toho zvláštního chlapce přenést. Posledních pár měsíců strávil v apatii, snažil se zapomenout, snažil se alespoň den na Billa nemyslet.
Bylo to nemožné. Tom byl pro Billa naprosto ztracený, nedokázal se ho zbavit a ani nechtěl. Jeho poslední vzpomínka na Billa, přituleného ke své panence, kdy vypadal tak malý a ztracený, ho pronásledovala každý den. Stále dokázal cítit Billovu chuť na svých rtech, stále pod sebou cítil Billovo nahé tělo. Stále dokázal cítit Billovu vůni a jeho hebký krk.
Tom zavrtěl hlavou a otočil auto. Byl tak dlouho pryč, ale ta cesta mu byla stále povědomá jako nic jiného. Jel těmi samými místy, zatáčel těmi samými zatáčkami.
Dostatečně času uběhlo; doufal, že tam nebude nevítaný.
Když přijel k parkovišti léčebny, první věc, které si všiml, bylo, jak jinak a mlhavě to tu vypadalo. Nikdy se to tu nelesklo nebo tak, ale teď to prostě vypadalo temně a prázdně, opuštěně.
Tom zaparkoval a pomalu přešel ke vstupním dveřím. Nikdy tudy nešel; vždycky používal zadní vchod. Hlavní vchod byl pro návštěvníky.
Dnes byl Tom pouhým návštěvníkem.
Prošel přes recepci a zdráhavě přešel k výtahům pro ty, kteří tu nepracovali. Byl zvyklý používat ty druhé, tyhle mu připadaly hrozně jiné, čistější, menší.
Podíval se na hodinky. Bylo pozdě, skoro už zapadalo slunce. Věděl, že Kaaren v těchhle hodinách nepracuje.
Když výtah dojel do pátého patra, Tom prošel dveřmi a vešel do chodby. Zhluboka se nadechl. Vonělo to tu pořád stejně; těžce, zatuchle, nevrle. Podlahy byly špinavé, a sluneční paprsky sem skoro přes zašpiněná okna neprostupovaly.
„Do prdele,“ zamručel, pomalu šel chodbou. Prošel okolo známých sestřiček, se kterými kdysi pracoval, a kývl na ně. Ony mu kývnutí slušně oplatily, v jejich tvářích nebyla ani stopa známosti.
Posléze Tom došel ke známým dveřím. Nebyly na nich žádné papíry, a nebyly zavřené. Byly trochu pootevřené, zevnitř vycházelo přírodní světlo. Tom si před ně stoupnul, žaludek se mu svíral.
Udělal pár kroků vpřed a dotkl se jich, otevřel je. Zavrzaly a otevřely se. Tom vešel dovnitř a rozhlédl se.
Pokoj byl prázdný. Billův pokoj byl naprosto a kompletně prázdný. Kde kdysi bylo složené oblečení, čisté povlečení, ustlaná postel a umělá kytka, nebylo nic. Jen holé zdi, svlečená postel, jedna židle a záclony.
Bill byl pryč.
Tom roztřeseně vydechl. Na tohle nebyl připravený. V hlavě měl po tyhle měsíce spoustu možných scénářů, na každý z nich byl připravený. Ale nikdy by si nepomyslel, že tady Bill nebude.
Posadil se na židli a předklonil se, snažil se popadnout dech. Bylo mu, jako by ho někdo uhodil do plic a vzduch se mu úplně vytratil. Byl naprosto ztracený. Zíral do země, snažil se uklidnit, snažil se ustálit své nádechy a výdechy.
Pak zvedl pohled, a uviděl něco v rohu sedět na poličce. Byla to stará panenka miminka v roztrhaných šatičkách a s rozcuchanými vlasy. Billova panenka.
Tom se zvedl a přešel k poličce, zvedl křehkou panenku. Přitiskl si ji k obličeji, malinko se usmál, voněla po Billovi. Vydechl a dal ji dolů, stiskl ji mezi prsty a z kapsy, co měla na šatech, vypadl papírek. Tom se zamračil, sklonil se a sebral ho.
Zachránils mě
Ať už to bylo myšleno pro panenku či pro Toma, to nevěděl, Tom panenku stiskl pevněji, koukal z okna. Venku, se měnila roční období, měnily se tam životy.
Něco uvnitř Toma se kompletně změnilo, navždy.
autor: undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
Nechci vás dlouho trápit, takže v pondělí večer nashledanou s epilogem. :o) J.
ou shit…….what's happened? O_O where is Bill??? :((( I hope, than he isN't ……….O_O
Bože…. To je tak úžasný ♥ Ale je mi líto Toma:( Že tam nebyl Bill… Zajímalo by mě, kde je… Co se s ním stalo… Jedno je jasné. Tom ho vytáhl z vlastního světa. Ze světa as panenkou. Popravdě řečeno, nečekala jsem tuto… Myslela jsem si, že se Billovi stane něco vážného, když Tom večer nepřišel… Doufám, že v epilogu bude, víc o Billovi…
Oh..my heart is broken..:'(
*přiblble se usmívá, i když by měl brečet* úžasná povídka, bude mi chybět…těším se na ten konec, i když vím, jak to dopadne…nádhera ♥
A já tu nebudu!:'(:'( To nepřežiju, týden čekat na epilog!!!:'( Proč musim jet pryč, když je to tak napínavý? Je mi z toho těžko, přijde mi, že nemám kyslík! :-@:-@:-@ miluju to a mám naprosto smíšený pocity 🙁 nečekala jsem, že to dopadne zrovna takhle 🙁
Neodolala jsem už dávno a dočetla si to celé. je mi jasné, že autorka napsala epilog na apelaci čtenářů. A je to jedině dobře,protože bych byla jinak prví co by škemrala po pokačování.Tahle povídka je úžasná a mě je neskutečně líto že tahle povídka končí. Myslim, že si jí přečtu ještě několikrát protože je prostě úžasná.Ale musim se přiznat, že když jsem četla v originále tenhle díl, tak jsem brečela. Je to prostě smutný. Celý to jejich odloučení. A myslim,že slova jasně patřila Tomovi 🙂
Oh bože ♥
Opět pomalu končí sobota a s ní jako každý týden přichízí tenhle skwost ♥ Bohužel už se to krátí a to se mi nelíbí 🙁 Ae holt všechno jednou končí.
Musím říct, že i když vím jak to nakonec celé dopadne, tady když jsem četla tenhle díl se mi slzy draly do očí. Těžce se mi dýchalo a bylo mi Toma neskutečné líto když vešel do pokoje a Bill nikde. Jen jeho panenka…
Newím co bych si počala kdyby nebyl epilog. Nevím jak bych to zvládla kdyby tohle byl skutečně konec 🙁 Takže už se nemůžu dočkat pondělka, kdy tady uvidím utešující zprávu. Committed-epilog ♥
Tahle povídka mi budu snad nejvíc chybět. Je mou drogou a já se k ní určitě vrátím :* Miluju to ♥
Tohle je strašně smutné, to že nemohou být spolu… To je dobře že epilog bude už v pondělí, jinak bych si musela přečíst originál a s mojí angličtinou bych se toho stejně moc nedověděla ;/ Skoro jsme brečela a určitě budu v pondělí, tohle je vážně úžasné!
Do prdele, do pondělka asi umřu
moc krásný
Myslím, že ten vzkaz byl určitě pro Toma, a to, že se Bill dokáže obejít bez panenky je významná věc…Povídka je úžasná, a dlouho na ni nezapomenu…a doufám, že končí tak, jak jsem pochopila já. Hluboce se klaním autorce za tenhle klenot mezi povídkami ♥♥♥
Lil.Katie, tobě se klaním taky =)
ou to už bude konec ? x_x
PAne bože!!jsem zvědavá na další a myslím, že i poslední díl…nádhera!!!
Ne, tohle je na mě moc. Naprosto to nedávám. Slzy mi tečou a… pardon, asi nedokážu napsat nic lepšího.
<3
slzy v očích :-´)
opravdu dpufám v to. že se nejak potkají nebo neco…i když…
fakt tak dokonalou povídku s TAK silným dejem jsem snad ani nečetla! :´-)
fakt ve mne vyvolávam smíšené pocity. (v dobrém slova zmyslu!!) fakt je to hodne silné!!
a presne tak jak napsala JANČA; je to klenot medzi povídkami! kto to si tohle neprečetl udelal neskutešnou chybu…
DOKONALOST <3
Nádhera slzy málem na háku a už se nemůžu dočkat na další. Zrovna dnes odjíždím na tábor a vracím se zpátky až za týden. Až se vrátím doufám že tu bude další díl je to velice nádherné.
Bože upe mi došel dech! Do pondělí newydržim!
Uh nádhera.. bojím se ale že bude konec.. napadlo mě že bill mohl dostat ven ale to jsem si řekla jen tak a ono se to stalo 😀
No nemám moc duchaplný komentář..
Nee :'( Pláču… to je hrozně smutný a depresivní… Kde je Bill? 🙁 Bože… Já se u téhle povídky tak těšila na happy end, že to snad není ani možné 🙁
Děkuji LilKatie za překlad 🙂
Tak tohle vypadá, že Bill tedy Tomův odchod vůbec nezvládnul a převezli ho někam pryč. Snad je aspoň pořád ve stejný léčebně, jen ne na svým pokoji a Tomovi se povede vrátit ho zpátky do reality. Neměl s tím tak dlouho otálet. Tři měsíce jsou moc dlouhá doba. 🙁
<3<3<3
Tak, teď jsem dokonale zmatená. Opravdu, nějak nevím, co si myslet a jak to asi skončí. Možná tím vzkazem Bill myslel… nevím co. Nedokážu vůbec posoudit, jaký bude poslední díl a jsem strašně šťastná, že jsem tu o víkendu nebyla, protože přečíst si tohle v sobotu, tak nespím a nevydržím do dneška.
Opravdu jsem šíleně zvědavá, jak tohle dopadne…
Panebože! Co to je? Co mi to děláte? :O Srdce mi buší jako nikdy, nevím, co mám čekat!
[20]: a co potom teda znamenal ten vzkaz..?;)
Ježiš… že je Bill v pořádku?! Prosím, ať je v pořádkuu!! :'(
Preboha, čo sa stalo? Kde je Bill? Bože, ono to asi nie je dobré čo?… Oh bože, ono je to také smutné. Je mi tak ľúto Toma, aj Billa, chudáci… Musím ísť na ten epilog lebo ma trafí, nech sa to už dozviem všetko :/
No… trochu ma Tom sklamal. Myslela som si, že dospel a bude sa snažiť dostať svoj život doporiadku aby mohol doňho zobrať so sebou Billa. Nemyslela som si, že sa bude pokúšať zabudnúť… ale chápem ho. Som ale rada, že sa vrátil a že sa Bill vrátil tiež medzi "normálnych ľudí"…