autor: Pajule
Nechci dávat slovům převleky, jak jsme to dělali.
BILL
Přejedu Tomovi prstem po dlani a on se zlehka zasměje. Je naprostá tma. Kdyby slabě nesvítila malá lampa, která osvětluje překážku, na které jsem jezdil, vůbec by nebylo vidět. Vzduch se o něco ochladil, ale ne o moc. Je vidět i cítit, že zítra bude jeden z dalších teplých a slunečných dnů. Tom udělá to samé, co jsem já udělal jemu před malou chvílí. Usměji se na něj a jeho ruku pustím. Nechápavě se na mě podívá, ale když postřehne, že vstávám, napodobí mě.
„Půjdeme už do chatky, co ty na to?“ pronesu tiše otázku a podrbu se na ruce. Super, mám jeden štípanec vedle druhého.
„A co večeře?“ pohlédne na mě. Och, ano, my dva jsme vlastně dnes nevečeřeli.
„Máš hlad?“
„Abych pravdu řekl… vlastně ani ne. V chatce jsem si vzal něco sladkého, takže hlad nemám. Kolik je vlastně hodin?“ na jeho dotaz vytáhnu mobil z kapsy a rozsvítím na něm display.
„Jedenáct. Páni, ten čas nějak letí!“ abych pravdu řekl, čas mě opravdu překvapí.
„Jedenáct? Jé, to by mi měli volat rodiče. Na Aljašce je posun o deset hodin… takže tam je teď jedna odpoledne. Chtěl bych tě mamce a taťkovi představit, hm? Co ty na to?“ vybalí na mě naprosto nečekaně.
Naprázdno překvapeně otevřu pusu a po chvíli ji zase zavřu. Chtěl by mě představit rodičům. Chtěl by mě jako koho představit rodičům? A co jim o mně doteď řekl? Jak mě představil? Jaký obrázek si o mně jeho rodiče udělali? Řekl jim vůbec už někdy o mně?
„Ehm… nevím,“ kváknu prostě. Blonďák začne něco nadšeně popisovat a vyprávět, když jdeme přes skatepark. Abych pravdu řekl, nevnímám ho. Je to ode mě ošklivé, ale v tuhle chvíli to prostě… nejde. Mám v hlavě tak moc myšlenek. Snažím se je zahnat, jsou totiž z té větší části negativní. Ale jedno slovíčko mi v hlavě bliká jako neonově ozářený nápis. Konec. Všechno má jednou konec. Všechno.
„Billy? Jsi tady? Vnímáš mě? Musíš zamknout bránu, Bille!“ třese se mnou jemná ruka. Vyhrabu z kapsy klíče a mlčky zamknu bránu skateparku. Potichu se Tomem bok po boku suneme přes travnatou plochu směrem na cestičku. V takové tmě jinudy než po cestičce nejdu. Tmu nemám rád. Tmu vůbec nemám rád. Nevím, co kde je. Nahání mi husí kůži, když musím být v absolutní tmě. Hlavou mi probleskne obraz horkého dne prozářeného sluníčkem, a najednou si vzpomenu, že mi Tom něco říkal o nějakém koupališti…
„Tomi?“ oslovím blonďáka, který tiše kráčí vedle mě. Ruku se snaží dát tak, aby mě chytil za tu moji, ale zásadní krok se – jak to vypadá – udělat nechystá. Usnadním mu jeho snažení a zlehka s ním propletu prsty. Na tváři se mu mihne sotva viditelný náznak úsměvu.
„Co se děje?“ otočí se ke mně s otazníky v očích. Dokážu se někdy přestat topit v jeho očích? Nikdy bych si netroufal říct, že někdy budu používat směšné výrazy jako topit se v očích a další a další. Teď to říkám a myslím si to. A vůbec mi to nepřijde směšné. Přijde mi to přirozené.
„Nevím, kolik dní je to zpátky, ale bavili jsme se o tom, že bychom se nemuseli ve vedrech, co jsou, pařit tady v táboře, ale že bychom mohli vyrazit se někam vykoupat. Říkal jsi něco o bazénu…? Možná by bylo fajn to zařídit. Ještě do příštího týdne do středy hlásí extrémní vedra.“
„Oh, jo, bazén. Víš, jak je tady ta vesnice? Ten zapadákov, kde téměř nic není,“ Tom rázem ožije, když začnu mít zájem o informace, které ví on. Rád ho dělám šťastným.
„Vím. Fabian tam bydlí,“ vysvětlím. Kuchař, co vaří tady na táboře je obyvatelem té malé vesničky. Vlastně ani nevím, jak se ta vesnička jmenuje.
„Já tam mám nějakou tetičku přes deset kolen. Jako malý, když jsem se dostal z nemocnice, jsem byl věčně u nějakých příbuzných a ona mě bohužel neminula. Když jsem u ní byl naposledy, někdy ve čtrnácti, začali na okraji vesnice stavět venkovní koupaliště…“
„Takže stačí tam dojít nebo dojet a můžeme se klidně celý den koupat?“ představa chladné vody, která mě obklopí, když skočím do bazénu, je více než jen lákavá. A představa blbnutí v bazénu s dětmi, ale třeba i jen s Tomem, je taktéž lákavá.
„Přesně tak. Vstup nevím kolik stojí. Byl jsem tam jen jednou v životě. Tetička pozvala mě a rodiče, když se bazén slavnostně otevíral. Tenkrát nebyla ještě jedna část areálu hotová a já si to tak jako tak ani nepamatuju,“ projdeme okolo stromů a před námi se rozprostře pohled na naši chatičku. Zaregistruji, že Tom malinko zrychlí tempo. Že by se už těšil do postele?
„Já se na to zítra zeptám Fabiho,“ mrknu na něj, když začne otevírat dveře od chatky. Okamžitě si zuje boty, vysvlíkne lehkou mikinu a svalí se do postele.
„Myslím, že já to dnes zalomím,“ vzdychne unaveně a z břicha se převalí na záda. Zasměji se jeho roztomilému výrazu, který na jeho tváři vznikne. Podívá se na mě a natáhne ruce na znamení, abych šel za ním. Vyzuju si boty, přetáhnu triko přes hlavu, vysvlíknu si široké tepláky a urychleně zalezu pod peřinu. Tentokrát se zasměje Tom.
„No co?“ přidám se k jeho smíchu a pod peřinu se zachumlám ještě víc. Není to tím, že by mi byla zima, to opravdu ne. Ale ta peřina ještě není zahřátá, naopak příjemně chladí.
„Dneska se hygiena nekoná?“ zašveholí vesele a nervózně tahá za šňůrku u tepláků. Naoko odvrátím pohled i celou hlavu. Dělám, že v teplácích pohozených na podlaze u postele něco hledám. Vedle sebe slyším šustění. Když šustění utichne, hlavu otočím zpátky. Tom zalezl pod peřinu. Triko a tepláky jsou pečlivě přehozené přes rám postele u jeho nohou tak, aby se nepomačkaly.
„Dneska bude Bill prase. Billovi se totiž už nechce vylézat z postele,“ zakňučím. Zavřu oči a jen tak ležím, když uslyším šustění. Následně kroky a potom cvaknutí vypínače od světla. Otevřu oči. Chatka je úplně tmavá. Opět uslyším šustění, jak Tom leze do postele. Šustění utichne.
„Dobrou noc, Billy,“ zamumlá tiše a já ucítím jeho rty na mém spánku. Když rty odtáhne od mé pokožky, obličej nechá na místě.
„Dobrou noc, Tomi,“ zašeptám a vyhledám jeho rty, které zlehka políbím. Tom se do polibku usměje, pak se odtáhne a ulehne hlavou na polštář.
Jeho dech je po chvíli pravidelný, jak se začíná ponořovat do spánku. Lehnu si na záda a moje oči si po malé chvíli přivyknou na tmu. Pozoruji strop. Přejedu si jazykem přes zuby a zaznamenám ošklivý povlak na nich. Možná bych měl vstát a provést hygienu. Nechci být přeci prase. Začíná mi pachuť v ústech vadit. Po poměrně dlouhé chvíli, kdy jen tak ležím a koukám do stropu, se tiše vyhrabu z postele a poslepu zamířím ke skříni. Po paměti najdu toaletní taštičku, osušku a čisté boxerky. Když už tam půjdu, dám si i sprchu. Na nohy si obuju žabky, o které zavadím a s tichým vrznutím dveří se vydám ke sprchám. Jelikož jdu jenom v boxerkách, nasadím velmi rychlý krok, abych byl u sprch co nejdříve.
Proběhnu okolo všech chatek, pak to vezmu po rovince a zamířím rovnou ke dveřím budovy sprch. Když tam vběhnu a zavřu za sebou dveře, aby sem nenalítali komáři, rozsvítím světlo. Přejdu ke sprchám, kde si přehodím osušku přes zástěnu sprchového koutu. Toaletní tašku položím na poličku, která je na zdi naproti dvěma sprchovým koutům. Položím tam i boxerky. Z toaletní taštičky si vyhrabu sprchový gel a žiletku. Obojí položím na poličku ve sprchovém koutu. Stáhnu ze sebe špinavé boxerky, které taktně složím a položím je na poličku vedle těch čistých. Vlasy si svážu do drdolu na temeni hlavy, abych si je nenamočil. Konečně zalezu do sprchového koutu, zavřu za sebou zástěnu a pustím na sebe proud vlažné vody. Je extrémně příjemné, jak kapky vody dopadají všude na mé tělo. Vymáčknu si do ruky trošku voňavého gelu a začnu ho roztírat po celém těle. Když usoudím, že se sprchový gel dostal opravdu všude, začnu pěnu pečlivě oplachovat. Nechávám proudit kapičky vody po těle.
Když uchopím do ruky žiletku, abych si oholil podpaží a intimní oblast, uslyším zvuk otevírajících dveří. Ruka se mi zastaví uprostřed pohybu k penisu. Co tady kdo může kolem půlnoci pohledávat? Neměli by všichni spát?
„Billy? Billy, jsi to ty?“ uslyším nezaměnitelný hlas. Hlas Toma.
„Jsem. Co se děje? Já tě probudil? Nechtěl jsem!“ začnu s omluvami. Žiletku nechám žiletkou a položím ji zpět k lahvičce sprchového gelu. Vodu vypnu a vezmu si do rukou osušku. Začnu se jí otírat, a když to vypadá, že jsem všude suchý, omotám si ji okolo boků. Otevřu dveře zástěny, čímž se vyvalí všechna pára ven. Z poličky si vezmu jak žiletku, tak sprchový gel a vyjdu ven. Tom roztomile stojí uprostřed místnosti a kouká na mě ospalýma očima. Na sobě má jen velké triko, ve kterém občas spává a nějaké šortky, které si na sebe natáhl. Potichu k němu přejdu. Usměje se na mě.
„Neprobudil. Probudil jsem se já sám. Chtě jsem se… um, přitulit, ale ty jsi tam nebyl. Rozsvítil jsem světlo a po chvíli jsem zjistil, že chybí tvoje boty. A potom jsem zjistil, že tam nemáš ani svoji toaletní taštičku. Došlo mi, kam jsi šel,“ uculí se na mě. Sjede moje tělo, které jen z půli zakrývá osuška. Pohled mu sjede na mou ruku. Na to, co v ní držím. Žiletka a sprchový gel.
„Um, aha. Omlouvám se,“ řeknu tiše a udělám pár dalších kroků, čímž se dostanu až těsně k Tomovi. Zlehka mu přitisknu své rty na ty jeho. Usměje se, jak to dělá vždy, když máme společný lehký polibek.
„Ty se nemáš za co omlouvat. To já bych se měl omlouvat.“
TOM
Bill si mě změří nechápavým pohledem. Zhluboka se nadechne.
„Ty? Za co? Proč?“
„Vyrušil jsem tě ze sprchy, hádám. Že?“ opět sjedu jeho tělo od shora až dolů. Pohled mi ovšem přistane zpět na jeho ruku. Žiletka. Hádám, že Bill nezůstal jen u jedné části svého těla, kde by mohl použít žiletku ve sprše.
„Už jsem byl hotový se vším. Tedy… skoro se vším. Takže v pořádku. Nemusíš se omlouvat,“ usměje se, položí žiletku s lahvičkou sprchového gelu na zem a omotá mi ruce kolem boků. Já moje ruce zlehka položím na jeho záda, která jsou ještě trochu vlhká.
„Já… ehm,“ odkašlu si, protože mi vznikne knedlík v krku. Chci se ho na něco zeptat. Chci zavézt náš rozhovor do intimnějšího duchu. Trochu jsme se škádlili slovy už ve skateparku. Teď to chci jen rozvézt a dát tomu pravou tvář. Nechci dávat slovům převleky, jak jsme to dělali.
„Děje se něco, Tomi? Hm?“ pobídne mě Bill a zlehka mě políbí na krk. Trhaně vydechnu a následně se tak i nadechnu. Když jsem si myslel, že jsem byl zamilovaný do Erika, byl jsem blázen. Jsem zamilovaný do Billa a je to miliónkrát silnější, než jsem si kdy dokázal představit, jaké je být zamilovaným. Znovu se nadechnu, zklidním dech, a v hlavě si urovnám myšlenky. Billovi věřím, Bill je momentálně moje všechno.
„Jedná se o věci okolo sexu, víš?“ vybalím na něj narovinu. Avšak jen díky načerpání trochu sebevědomí z dřívějších dob. Z mých myšlenek, z mých pocitů.
„Oh,“ zarazí se a s překvapeným výrazem si měří můj obličej. „Jaké věci okolo sexu?“
„Víš, já – vím, že je to blbé, ale myslím, že ještě nejsem připravený na to, abys mě viděl… um, nahého.“
„Já na tebe s ničím nebudu spěchat, Tomi,“ usměje se a na důkaz, že jeho slova jsou pravdivá, mě políbí. Zlehka přejíždím rukama po jeho zádech, až se dostanu k okraji osušky, kterou má Bill okolo boků. Zajedu pod ni prsty, ale v tu chvíli se osuška uvolní a se žuchnutím dopadne na zem.
„Já – em… sakra! Pro-…uh!“ začnu panikařit, když se ohýbám na zem pro osušku a pohledem zavadím o Billův oholený penis. Musím si jen v duchu opakovat, že mám být klidný. Bill je na takové věci zvyklý. Navíc – je to zlatíčko. O sexu se nebojí mluvit naprosto otevřeně. A ke všemu chce mluvit. Osušku popadnu do ruky a s pohledem přikovaným na své nohy se zase narovnám. Osušku začnu podávat Billovi, ale žádná ruka ji nebere.
„Co si dát společnou sprchu, Tome?“ zeptá se mě nečekaně. Pootevřu ústa dokořán. S odpovědí si dám načas.
„Já-… rád bych. Jen mi něco musíš slíbit, ano?“
„Co?“
„Že… že se na mě nebudeš dívat tam dole…“ poplašeně mi pohled zamíří do Billova rozkroku, ale rychle uhnu.
„Máš moje slovo,“ přikývne, vezme si ode mě osušku, ze země sebere žiletku a sprchový gel a vydá se zpět ke sprchovému koutu, kam vleze a pustí na sebe proud vody. Vlasy vyprostí z gumičky a namočí si je taktéž. Pomalými kroky dojdu k hlavním dveřím budovy, které zamknu. Vysvléknu si tričko a šortky a vydám se k Billovi. Taktně se ke mně otočí zády, takže mám dokonalý pohled na jeho zadek. Na jeho perfektní zadek. Nervózně ze sebe stáhnu boxerky, vstoupím pod proud vody a zavřu za sebou skleněnou zástěnu. Otočím se a nenápadně začnu šmatat po sprchovém gelu, který by měl stát na poličce, ale nemůžu na nic narazit.
„Mám ho já,“ zašvitoří Bill. Slyším, jak si vymáčkne trochu na ruku. A najednou mi přejede rukama po zádech, kde mi začne roztírat pěnu, kterou sprchový gel tvoří. Pod nečekaným dotykem se trochu napnu a zachvěji. Dělá mi kolečka po zádech a po pažích, že se nakonec uvolním. Později přejede na mé břicho a pečlivě roztírá pěnu všude po mém těle. Sjede mi na bříško a lehce mě lechtá. Zahihňám se jako puberťačka, ale smích mě opustí ve chvíli, kdy zajede k mému podbřišku. Prsty mu přejedou po mých jemných, kudrnatých chloupcích.
„Omlouvám se,“ řekne okamžitě.
„V pořádku. To je dobrý,“ Billovy ruce z mého těla zmizí a nahradí je proud vody, který ze mě opláchne pěnu. Voda z mých zad zmizí a já se začnu rozhlížet všude okolo. Je tu jen jedna osuška.
„Vezmi si moji osušku, já se rovnou obléknu,“ pochopí, nad čím tápu, a já si tedy vezmu huňatou osušku, do které se zabalím. Vylezu ven a posbírám si svoje věci ze země, kam jsem je odhodil, když jsem se vysvlékal. Zalezu za stěnu, aby mě Bill neviděl, rychle se utřu a navléknu na sebe oblečení. Vyjdu zpoza rohu a zjistím, že Bill ještě nevylezl. Přijdu k němu. Vypne vodu. Podám mu tedy osušku s tichým ‚díky‘. Černovlásek naprosto bez problémů vyleze nahý ven, takže mám dokonalý pohled na celé jeho tělo. Začne se sušit a oblékat. Když si posbírá své věci, vydáme se zpět do chatky.
„Bille?“ zeptal jsem se.
„Ano?“ vydechl, očividně byl spokojený s naší společnou sprchou. Byl jsem rozhodnutý, že se tam dole oholím. Bill je, tak proč bych neměl být já? Jen nevím jak. Bojím se, že bych se mohl pořezat, a to by pravděpodobně nebylo moc příjemné a v případě něčeho intimního s Billem by to bylo extrémně trapné.
„Víš – tam dole… máš to raději oholené? Víš, ty to tam máš a já… um…“ můj hlas se zadrhával, další knedlík v krku byl nepříjemný. Navíc jsem cítil mravenčení po celém těle při vzpomínce na Billův penis. Nebyl kompletně vzrušený, ale rozhodně něco tam bylo.
„Mám to rád oholené na sobě, víš? Je to pro mě tak lepší, pohodlnější. Nevadí mi, kdybys ty nebyl… ty víš co.“
„Já… myslím, že to udělám. Pro tebe. I pro sebe, když říkáš, že je to pohodlnější,“ uznale jsem si kývl sám sobě hlavou, abych potvrdil svá vlastní slova. Bill mi zatarasil cestu. Pevně si mě k sobě přivinul a vášnivě mě políbil.
„Ani nevíš, jak zatraceně moc mě vzrušuješ, Tome,“ zašeptal mi do ucha. Odtáhl se, vzal mě za ruku a šli jsme spolu do chatky. Dnes v noci nic nebude, to vím jistě, ale my dva jsme pokročili o extrémně veliký krok.
autor: Pajule
betaread: Janule
OooOoh…proč mám pocit, že od části, kdy Tom nemohl najít sprchový gel až po konec, jsem už četla ve "Valentine's Day-The rose that changed his life" ve 24. díle 😉 Je to naprosto stejné.. 😀
[1]: to neřeš, taky jsem si toho všimla, ale v té situaci se to moc měnit nedalo :)))))
Musim souhlasit s [1]:, absolutně Valentine's day, stejná slova, stejný všecko. Tuhle povídku mam moc ráda, ale tohle mi to trochu pokazilo, abych řekla pravdu.
[1]: Zéž nu… ale až na tuhle část to bylo hezké 🙂
No, musím říct, že je to dost podobné, jak říkají holky, ale mi to nevadí =) Tom je tady opravdu s tou svojí nevinností doslova k sežrání ♥xD
Valentine's day sem nečetla, takže já sem spokojená ^^ <3
Naprosto skvělý dílek..:)
Vážně miluju tu Tomovu nevinnost a to jak se stydí..:)
Nemůžu se dočkat dalšího dílečku…^^