Innocent BawdyHouse 94.

Bill: (Dám si tam ruce.)  

Tom: Bille… Já myslím, že bys měl jít vážně k tomu doktorovi.  

Bill: A co mu mám říct, hm? 

Tom: Já… Já nevím. Třeba, že jsi upadl, nebo… Ne, já nevím, ale vždyť do toho můžeš chytit infekci, nebo něco, a musí tě to děsně bolet.

Bill: Není to tak hrozné.  

Tom: Aspoň ti to natřu, jo? (Pomalu ti ty ruce oddělám.)  

Bill: (Koukám do stropu.) My… Myslíš, že bych za ním měl přece jenom jít? 

Tom: Jo, myslím, že jo. (Trochu zkřivím obličej, jak se na to soustředím a začnu ti to tam opatrně potírat.)  

Bill: (Pořád se dívám do zdi.) Kolik je hodin? 

Tom: (Kouknu se.) Budou čtyři.  

Bill: (Přikývnu.) Myslím, že bych ho mohl stihnout ještě teď. Nejsem si jistý, ale myslím, že dneska je tam do pěti.  

Tom: Tak dobře. Mám jít s tebou? 

Bill: (Přikývnu.) Pokud se ti chce, byl bych rád.  

Tom: Dobře. Tak půjdeme? (Pousměju se.)  

Bill: (Přikývnu a obleču si kalhoty.)  

Tom: (Taky se nějak líp oblíknu.)  

Bill: (Vezmu si svoji tašku a jdu dolů.)  

Tom: (Ještě si trochu upravím to, co mám na hlavě a jdu za tebou.)  

Bill: (Obuju se, obleču si bundu a vyjdu ven.)  

Tom: (Jdu za tebou a dám ti ruku kolem pasu.)  

Bill: (Pousměju se. Vyjdeme, až jsme skoro tam, uvědomím si něco.) Ježiš, ale… Já zapomněl, že je můj doktor ode dneška na dovolené.  

Tom: No… Tak zajdeme k nějakému jinému, ne? Určitě tam bude někdo jiný. Musí se na tebe někdo podívat.  

Bill: No… Možná ten doktor vedle něj. Myslím, že mi říkal, že mám jít k němu, kdybych potřeboval.  
Tom: Tak dobře. Půjdeme tam.  

Bill: (Přikývnu. Jdeme tam.)  

Tom: (Přijdeme tam a sednu si. Pak si sedneš vedle mě a čekáme, až někdo vyjde.)  

Bill: (Po chvíli vyjde sestřička, a jelikož tam nikdo není, pozve mě dál. Je tam nějaký doktor.) Dobrý den.  

Doktor: Dobrý den. (Zvednu hlavu od počítače.) Tak co si přejete? 

Tom: Dobrej… Billův doktor, co je vedle, tady teď není. Tak jsme přišli k vám, doufám, že to nevadí. Tady Bill upadl a… Trochu se odřel. (Popostrčím tě k němu.)  

Doktor: (Přikývnu a vstanu.) Posaďte se na vyšetřovací lehátko. (A když to ten mladík udělá. Kouknu na něj.) No, tak mi to ukažte.  

Bill: No. Já. (Povyhrnu si tričko. Tak trošku.)  

Tom: (Přijdu k tobě a sám ti ho vyhrnu.) Jo, odřel si to a taky… Uhm, na přirození. 

Bill: (Hned si to tričko chytnu a zase stáhnu. Tak útrpně se na Toma podívám.)  

Doktor: (Kouknu na toho druhého kluka. Přimhouřím obočí, chová se divně.)  

Tom: Bille, nestyď se. Musí ti s tím něco udělat.  

Bill: (Nechám to triko. Tak a rozepnu si kalhoty a stáhnu si je i se spodkama.)  

Doktor: (Kouknu se na to.) Myslím, že za pár dnů to bude dobré. Dám vám na to takový chladivý sprej a mastičku. (Sednu si za stůl.) Můžete se obléct. (Píšu recept.)  

Tom: (Poslouchám a přikyvuju.)  

Doktor: (Vypíšu to a podám.) Kdyby něco, tak se stavte.  

Bill: (Obléknu se a vezmu si to.) Děkuju.  

Tom: Nashle. (Odejdeme.)  

Bill: (Jdeme pro ty věci do lékárny.)  

Tom: (Celou dobu mlčíš. Tak taky nic neříkám.)  

Bill: Jdeme domů? (Řeknu, když vyjdeme z lékárny.)