autor: Rachel
Štíhlé, dlouhé ruce spočinuly podél křehkého, polonahého těla a Bill se sám pro sebe pousmál. Vztáhnul dlaň ke své, oblečením přeplněné skříni, jedním pohybem ji zavřel a nato rychle vyběhl ze svého pokoje ven.
Prošel chodbou kolem kuchyně a obýváku, vedoucí na terasu a zastavil se před velkým zrcadlem. Štíhlými prsty si prohrábl krátké, uhlově černé vlasy, které měl jen nedbale přehozené dozadu, a naposled se zhlédl ve velkém zrcadle.
Musel se pousmát odrazu, který v zrcadle viděl. Jeho očím se naskytl pohled na vysokého, štíhlého mladíka s rozzářenýma očima a jemným úsměvem na rtech. Na sobě neměl nic, jen světle žluté až smetanově bílé tříčtvrteční plavky s fialovým kostkovaným vzorem. Pohledem sjel své štíhlé tělo a vytetovanou hvězdičku, z poloviny skrytou pod lemem plavek, naposled věnoval svému odrazu úsměv a trošku váhavě zamířil ke dveřím, vedoucím na terasu.
Jeho oči zamrkaly překvapením a jeho tvář okamžitě rozjasnil milý úsměv, jakmile jen nahlédnul směrem k bazénu… a k mladíkovi, který v ledové vodě prováděl jednu rošťárnu za druhou. Plně se uvolnil a užívajíc si tak ledového osvěžení, ani nezaznamenal Billa, stojícího kousek opodál, na jehož rtech se usídlil zamilovaný úsměv. Pousmál se a tichými krůčky popošel blíž k bazénu.
„Tak, tady mě máš,“ zašeptal tiše, avšak dosti slyšitelně nato, aby mohl Toma upozornit na svou přítomnost.
Tom se pootočil… a málem oněměl úžasem. Zíral na usmívající se stvoření, neschopen jediného slova či pohybu. Měl jediné štěstí, že nohama dosáhl na dno bazénu. V opačném případě by se totiž nejspíš samým překvapením a obdivem, se kterým teď vzhlížel k černovlasému chlapci, utopil.
„Bille,“ vydechl tiše a v němém úžasu upíral svůj pohled k černovláskovi před sebou. Na jeho rtech pohrával jemný úsměv, lehký, teplý větřík cuchal pramínky jeho černých vlasů a jeho tělo zahalovaly jen tříčtvrteční plavky, po kterých teď přejížděl Tomův pohled. Pousmál se. Billovy plavky se mu už na první pohled zalíbily, stylem byly až nápadně podobné těm jeho a sahaly lehce pod kolena těch nejhubenějších nožiček, jaké Tom kdy viděl. Pohledem se vrátil k Billově hrudi a přejel jím celé jeho tělo. I přesto, že se od toho jeho tolik lišilo, musel uznat jen jediné. To, že to Billovi moc sluší.
Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill se snažil nevnímat na sobě Tomův pohled. I když tak nevypadal, Tomovy dlouhé pohledy jej činily přeci jen trošku nervózním. A nebylo divu. Bylo to totiž vůbec poprvé, co se Bill odvážil ukázat se před Tomem jen v plavkách. Předtím by jej nikdo do bazénu nedostal ani za nic na světě. Pro svou lásku byl však ochoten udělat cokoli… jen pro jeden jeho úsměv.
Pousmál se, a konečně se odhodlal k prvnímu kroku. Pomalu popošel až ke kraji bazénu a přiklekl si k němu, pozorujíc, jak k němu Tom připlaval.
„Tak co, jaká je voda?“ optal se a pohledem spočinul na vodní hladině, rozvířené Tomovými pohyby. Snad ještě nikdy jej bazén nelákal tak jako právě teď. Možná proto, že teď tu byl on… Tom se pousmál.
„Je to paráda, Bille. Věděl jsem, že teď to bude nejlepší. Pojď ke mně a uvidíš, že nebudeš litovat. Prosím, prosím, prosím,“ zaškemral a prosebně sepjal ruce k sobě, nevinně mrkajíc na Billa, který se nad jeho škemrajícím výrazem pousmál. Byl to jeden z okamžiků, kdy mu Tom svým chováním, gesty a nevinným kukučem připomenul malou Hailii. Takový výraz nahodila na tvářičku vždycky, když jej prosila o sladkosti a gumové medvídky. Zamyslel se a zatvářil naoko vážně.
„No… když tak pěkně prosíš, tak… to zkusím,“ odvětil a pousmál se Tomovým rozzářeným očím, jejichž majitel se zeširoka usmál.
Stoupnul si přímo doprostřed bazénu a s natěšeným výrazem ve tváři sledoval Billa, který se díky jeho prosbám a škemrání konečně odhodlal.
Bill pomalu popošel pár kroků po kraji bazénu, zastavil se a pomalu, váhavě sestoupil dolů, na první velký schodek.
„Studí,“ špitl, jakmile voda zaplavila jeho kotníky a oplatil úsměv Tomovi, který na něj netrpělivě a přesto natěšeně vyčkával. Pomalu sestupoval schůdek po schůdku až dolů, a když se poprvé dotknul dna bazénu, nohou se od něj odrazil a krouživými pohyby pomaloučku plul ke své lásce. Pousmál se, naposled zapohyboval nohama a nato rychle přeplul do Tomovy otevřené náruče. Tom jej pevně objal a dlaní spočinul na Billových zádech.
„Tak co? Není ti zima?“ optal se starostlivě, černovláskovo rázné zavrtění hlavou mu však jeho myšlenku okamžitě vyvrátilo.
„Ne, není. Voda je příjemně teplá,“ odvětil s úsměvem, ani v nejmenším však nezpozoroval Tomův lišácký úsměv, který se usídlil na jeho tváři.
Tom se uculil nad svým plánem a objal Billa ještě pevněji.
„Tak se mě pořádně drž a až řeknu teď, tak se nadechni. Teď!“ vykřikl s nadšením v hlase, a aniž by si zmatený Bill stihl vůbec uvědomit, co dělá, bez jediného mrknutí byl pod vodou i s Tomem. Neklidně se ošil, a jakmile opět ucítil na své tváři lehký vánek a teplý letní vzduch, rychle otevřel oči od sebe a zalapal po dechu.
„Tome, zbláznil ses?!“ okřikl ho hned, co se poprvé nadechl a naštvaně se od Toma odtáhl, snažíc se dostat vodu z vlasů. Byl velmi vděčný sám sobě, že jej dnes ještě nenapadlo se namalovat. Určitě by vypadal naprosto strašně… i když už teď tak nejspíš z poloviny vypadal.
Rychle se otočil k Tomovi zády, celý rozzlobený… netrvalo však dlouho a on ucítil na svých bocích dvě dlaně, které jej zlehka pohladily a malý polibek na svém krku.
„No no, to je toho pro trošku vody,“ Tom se neubránil malému úsměvu a vtiskl další polibek na Billovo nahé rameno. Bavilo jej pozorovat naštvaného Billa, který kolem sebe prskal jako křeček… a on se tomu rozhodl nasadit korunu.
Pár pohyby přeplaval přímo před Billa a jedním pohybem mu do obličeje cáknul pořádnou dávku vody. To už ale bylo i na Billa moc.
„No počkej!“ odsekl rozzlobeně a v mžiku Toma zasáhl tím největším gejzírem vody, Tomův hlasitý smích a jeho škádlení a popichování vůči němu jej však nenechalo dlouho chladným.
Hráli si a dováděli ve vodě jako malé děti, několik dlouhých minut. Se smíchem na sebe cákali vodu a ani jeden z nich se nechtěl vzdát… i přesto, že mezi sebou vlastně o nic nebojovali.
Billovy ruce spočinuly na jeho uhlově černých vlasech a Bill si je prsty urovnal tak, aby mu nepadaly do obličeje. Už dávno se přestal zlobit a už dávno se přestal bránit vodním útokům, které měl v plánu co nejdéle oplácet. Raději se rychle přitulil do náruče svého miláčka a na jeho rtech se usídlil šťastný a spokojený úsměv. Jeho paže se ovinuly kolem Tomova krku a jeho dlouhé, štíhlé nohy se zvolna omotaly kolem Tomových boků, zatímco se Billovo tělo přitulilo blíž k tomu Tomovu a uvelebilo se v jeho náruči. Cítil, jak Tom lehce stisknul jeho zadeček svými dlaněmi a s úsměvem zabořil svou tvář mezi jeho rameno a krk.
Oba úplně zapomněli na svou, ještě nedávnou nepřátelskou rivalitu, a místo ní si užívali nádherné blízkosti toho druhého.
Billova tvář se odtáhla od Tomova krku, kde až doteď klidně spočívala a Bill se zadíval na Toma před sebou. Po jeho tváři ještě stále stékaly malé kapičky vody, jeho nádherné, oříškové oči zářily nekonečnou radostí a štěstím, a jeho rty zdobil ten nejkrásnější úsměv, jaký Tom dokázal vykouzlit. Byl nádherný, mnohem krásnější než kdy jindy. Teď, když byl v jeho náruči, si Bill uvědomoval, kým byl před tím, než ten neobyčejně krásný mladík vstoupil do jeho života. Byl jen součástí tohoto světa, pouhým ničím. Zato teď… teď byl součástí jeho.
Zlehka opřel své čelo o to Tomovo a objal jej ještě pevněji a láskyplněji než předtím.
„Miluju tě,“ tiše vydechl a přivřel víčka, cítíc, jak se jeho srdce prudce rozbušilo… stejně, jako to Tomovo. Nemohl uvěřit vlastním uším. Chtěl, tak moc chtěl… a přesto se tolik bál. Bál se, že i on by mohl být na chvíli šťastný.
„Řekni to ještě jednou. Prosím…“ zaprosil tiše… odpovědí mu však byly dvě nádherné čokoládové oči, které se upřely do těch jeho. V žádných očích ještě nikdy neviděl tolik upřímnosti, jako v těch Billových.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě… miluju tě,“ zašeptal a s jemným úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech, prsty lehce spočinul na Tomově mokré tváři, utápějíc se v hloubce jeho očí, které se teď upřely do těch jeho.
„To je šílený,“ Tomův tichý šepot protrhl ticho mezi nimi a Tom se čelem opřel o to Billovo, mile se usmívajíc. Nemohl uvěřit, že tak krásný okamžik prožívá právě on. On, který si myslel, že už nikdy nebude moci být šťastný.
Billovy rty rozjasnil úsměv a Bill dlaní něžně pohladil Tomovu tvář.
„Já vím… přesto to cítím. Tady, Tome,“ šeptl a svou dlaní vyhledal tu Tomovu, lehce ji přikládajíc na místo, kde mu pod kůží bilo jeho šťastné, zamilované srdce.
Všechna slova jim najednou přišla zbytečná. Jejich city pro ně znamenaly víc, mnohem víc, než jen pouhá slova, a oni je nechtěli už déle skrývat. Jejich rty se setkaly v hlubokém, oddaném polibku, plném lásky a něhy, která tak rychle a neočekávaně naplnila jejich srdce…
Sluneční paprsky už plně ozařovaly celou vodní hladinu, když se od sebe po dlouhém líbání odpojili a společně, ruku v ruce, pluli ke kraji bazénu. Společně vyšli schody nahoru, a konečně se zastavili na pevné zemi.
„Asi půjdu nachystat snídani. Mám strašně moc velký hlad,“ odvětil Bill a dlaní si pohladil své kručící, hladové bříško. Už už chtěl vyjít směrem ke kuchyni… zadržela jej však Tomova dlaň, lehce položená na jeho paži.
„Ne ne ne ne ne, teď jsem na řadě já. Ty se o nás staráš pořád, tak teď se postarám já o tebe. Připravím skvělou snídani, a hned ti ji donesu,“ navrhl rozhodně a pevně a zadíval se do Billových očí, které se k němu překvapeně pozvedly, jako by chtěly něco namítnout.
„A vůbec nezkoušej nějak protestovat. Odteď si tě budu hýčkat,“ zašeptal a s úsměvem se naklonil k Billovu uchu, aby na něj mohl vtisknout malý polibek. Pousmál se, zlehka položil své dlaně na Billovy boky, jemně jej hladíc, a když mu byl odpovědí Billův jemný úsměv, něžně vzal jeho dlaň do té své a popošel s ním pod velký slunečník ke dvěma lehátkům přímo u bazénu.
„Udělej si pohodlí, snídaně bude za chviličku,“ odvětil a zlehka políbil hřbet Billovy ruky. Počkal, až se Bill opravdu uvelebí a nato s úsměvem odběhnul ke dveřím do domu.
Byl zamilovaný až po uši. Celý zářil, když doběhnul do kuchyně a vůbec mu nevadilo, že za sebou na podlaze zanechává mokré stopy. Po očku se pohledem vrátil na terasu, a když se jeho očím naskytlo štíhlé tělo, stále ležící na lehátku, s úsměvem se pustil do práce. Málem se pořezal ostrým nožem, když krájel jablko, ani to však pořádně nevnímal. Stále byl ještě úplně mimo z Billova krásného vyznání. Bylo to totiž vůbec poprvé, co mu Bill vyznal svou lásku… a Tom toho nádherného, nečekaného vyznání měl plnou hlavu. Znamenalo to pro něj mnohem víc, než by si Bill mohl myslet. Nemohl se dočkat, až se uvelebí ve stínu na lehátku vedle své krásky, proto si s přípravou snídaně rychle pospíšil.
Opatrně vzal velkou misku do rukou, na nos nasadil své černé, muší brýle a opět zamířil ke dveřím na terasu.
Pomalu našlapoval na sluncem rozpálenou zem a jeho rty se zvlnily do milého úsměvu hned v prvním okamžiku, kdy zahlédl zpoza lehátka jen pár černých vlasů. S úsměvem zamířil k bazénu.
„Tak, už se to nese. Jarní ovocný salát ála specialita od největšího kulinářského umělce všech dob, Toma Kaulitze, který je zde jen a jen k vašim službám. Prosím, Vaše Veličenstvo,“ uctivě se uklonil překvapenému a pobavenému Billovi a položil doprostřed dvou lehátek misku se salátem a dvěma vidličkami. Billovi při pohledu na tu dobrotu mlsně zasvítily oči.
„Jsi úžasný, Tome,“ ocenil jej pochvalně, než se však stačil natáhnout po vidličce, přerušilo jej Tomovo nesouhlasné zavrtění hlavou.
„Počkej, já sám,“ odvětil a vzal jednu z vidliček, s úsměvem vkládajíc do Billových pootevřených úst první sousto.
Leželi vedle sebe na lehátkách a vzájemně se krmili Tomovou pochoutkou, díky které se Tom stihl za těch pár minut už asi stokrát pochválit, jak moc je šikovný. Teď pevně svíral v prstech vidličku se soustem a s širokým úsměvem provokoval a škádlil Billa, kterého od neustálého smíchu bolelo snad úplně všechno.
„Počkej,“ zaprosil ještě dřív, než stačil vyprsknout smíchy, zatímco očima neustále sledoval vidličku se soustem, se kterou mu Tom neustále uhýbal a kroužil před nosem. Nechtěl však Billa dlouho trápit.
„Otevři pusu,“ odpověděl mu s úsměvem, a když Bill uposlechl, pomalu mu do ní sousto vložil. Pousmál se nad Billovým blaženým výrazem, když si jeho specialitu vychutnával, a nato věnoval jeho rtům krásný, dlouhý polibek.
Pomalu se od něj odpojil a zadíval se do těch dvou čokolád, které teď zářily štěstím a láskou. Pousmál se a opětoval jejich pohled. Nemohl se na Billa vynadívat. Věděl, že se Bill dnes ještě nestihl namalovat, přesto mu připadal ještě krásnější, než obvykle. Zamrkal a s vážným výrazem se zadíval do jeho krásné tváře, na které teď spočinul konečky svých prstů.
„Zbláznil jsem se do tebe hned poprvé, co jsem tě spatřil. Hned poprvé, co jsi k nám přišel. A den ode dne jsem si uvědomoval, že jsem v tom pořád víc a víc… až po uši,“ zašeptal a pozorněji se zadíval do dvou čokolád, které k němu vzhlížely.
„Už ani nevím, jaký byl můj život bez tebe, Bille. Jen jedno vím jistě – s tebou je tisíckrát krásnější,“ zašeptal a palcem něžně přejížděl po Billově tváři.
Opatrně se vpil do jeho rtů těmi svými a po pár polibcích s úsměvem zaznamenal stejnou odezvu z Billovy strany. Dlaní putoval po Billově těle a pomalu se na něj pokládal, zatímco dovolil Billovým rtům, aby plenily ty jeho… jejich krásnou chvilku však přerušilo zvonění Tomova telefonu, položeného na stolku vedle nich.
„Ne,“ zasténal do polibku a snažil se zvonění ignorovat, znova se noříc do Billových rtů. Bill však zavrtěl hlavou. Nemohl se na to soustředit, když Tomův telefon vřískal jako pominutý. Pomalu se od něj odpojil.
„Měl bys to vzít,“ odvětil tiše a viděl, jak se Tom pro mobil natáhnul, přikládajíc jej k uchu. Pomalu se k němu přitulil a pokrýval jeho vypracovanou, opálenou hruď malými polibky, tiše naslouchajíc Tomovu hlasu a tomu ze sluchátka. Nevěděl proč, ale přišel mu zvláštně povědomý.
„Ok, budeme se těšit… zatím ahoj…,“ odvětil Tom s úsměvem a hovor ukončil, dívajíc se do Billových očí, které se k němu tázavě upíraly.
„Pan Listing nás poctí svou návštěvou,“ odvětil a viděl, jak se Billovy oči rozzářily.
„Vážně? Tak to je úžasné,“ nadšeně se usmál a nato se přitulil blíž k Tomovu horkému tělu a jeho plným, naběhlým rtům.
autor: Rachel
betaread: Janule
Krásný díl ♥!! Kluci si to teda parádně užívají, taková idylka, normálně jim tak trošku závidím, jak jsou nádherně zamilovaní…=)))
Super!
Moc pěkný díl. Takový letní a pohodový. 🙂
🙂 zamilované..
Děkuji moc moc za komenty a užívejte si, miláčkové xD xD xD 😛
V tom bazéne nemali chybu,presne tak si ich viem predstaviť na poslednej dovolenke,z ktorej sú tie skvelé fotky.
Milujem chvíle keď sú sami a teším sa čo bude teraz nasledovať po kúpaní,krásné♥