Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 2.

autor: Nameless Lady

Ráno se probudil první  Bill. Tom ho stále svíral v náručí a spokojeně oddychoval. Byl tak roztomilý, Bill se na něho nemohl vynadívat. Jemně, aby ho neprobudil, ho pohladil po tváři. Tom jen cosi zamumlal, ale spal dál. Billovi hrál na tváři pobavený úsměv.

Ještě nějakou dobu zíral na spícího brášku. Pak se ale z vedlejšího pokoje rozeřval Tomův mobil, příšerně nahlas. Bill čekal, že se probudí, ale s ním to ani nehnulo. Jen pobaveně zakroutil hlavou a opatrně se vyhrabal z postele. Doběhl do bratrova pokoje a z pohozených džínů vydoloval zvonící mobil. Přečetl si, že volá máma. To bylo v pohodě, tohle mohl vzít klidně sám.

„Mami?“ zahlásil do telefonu tiše, protože za sebou nezavřel ani jedny dveře a nechtěl Toma probudit.

„Bille? Kde je Tom, nestalo se nic?“ Bill se pousmál nad matčinou starostlivostí.

„Ne, nic se nestalo, Tom jen spí.“

„Spí? Vždyť je půl druhé odpoledne.“ Zhrozila se. Bill mrknul na budík ležící na nočním stolku a opravdu, hodin jak na kostele.

„Taky jsem teď vstával.“ Pokrčil rameny. V duchu viděl mámin nesouhlasný obličej, zase prospali celý den.

„Že vy jste zase někde pařili do noci, co?“ zeptala se podezřívavě.

„Mami, to voláš jen proto, abys nám zkontrolovala životní styl?“ zasmál se Bill.

„Ne, to ne, chtěla jsem mluvit s Tomem, něco mu sem k nám poštou přišlo.“

„A co?“ v Billovi se probudila zvědavost.

„Nějaký balík, je na něm napsáno ‚omlouvám se‘.“

„Jsi si jistá, že je to pro Toma?“ 

„No, je na tom naspáno Kaulitz, ale odhadli jsme, že je to určitě holčičí písmo, takže… nezlob se, zlato, ale koho jiného by to mohlo být?“ Bill už ji skoro nevnímal, vrtalo mu hlavou, kdo se může Tomovi omlouvat. A hlavně za co?

„Tak mu to pošli sem. Promiň, už musím jít, ahoj, a pozdravuj Gordona.“ Rozloučil se s matkou a zavěsil. Položil telefon na stůl a v zamyšlení se vydal zpět do svého pokoje.

Opatrně zavřel dveře, ale když se otočil k posteli, Tom už se na něho usmíval.

„Dobrý ráno.“ Pozdravil Billa. Ten jen kývnul a posadil se do svého křesla v rohu. Pořád přemýšlel o tom balíku.

„Stalo se něco, Bille?“ zeptal se ho Tom, který nechápal, proč je Bill tak odtažitý.

Zavrtěl hlavou a přitáhl si kolena k tělu. Tohle dělá, jenom když má z něčeho obavy nebo se topí v nejistotě.

Tom vstal z postele a přešel k bratrovi. Klekl si před něho na podlahu a vyhledal jeho oči.

„Copak je?“ zeptal se tiše.

„Nic.“ Zalhal. Začínal Toma podezírat, že to za jeho zády táhne ještě s nějakou holkou.

„Tak proč jsi smutný?“ Tom ho chytil za ruce a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl obejmout.

„Miluju tě, Tome.“  Řekl a přál si slyšet totéž.

„To já tebe taky.“ Pokýval Tom hlavou. Bill se trošku oddálil od Toma a podíval se mu do očí.

„Opravdu?“ ujišťoval se.

„To víš, že jo.“ Pohladil ho Tom po tváři. „To kvůli tomu jsi smutný? Myslel sis, že už tě nemám rád?“ začalo to Tomovi docházet.

Bill pokrčil rameny a odvrátil pohled stranou. Tom však jemně chytil jeho tvář a natočil si ji opět k sobě.

„Ty můj blázne.“ Usmál se a pak Billa lehce políbil. Dával do toho polibku všechno. Nechápal, jak na tohle mohl Bill vůbec pomyslet. Vždyť, za tu dobu, co jsou spolu, se Tom nepodíval po jediné holce, všechny nabídky odmítá, v každé volné chvíli je s Billem, copak tohle mu nestačí jako důkaz lásky?

Hladil Billa po vlasech a houpal s ním ze strany na stranu, jako kdyby uspával dítě. Bill měl obličej zabořený do Tomova krku, oči zavřené a sám sebe přesvědčoval, že to, co si namlouvá, není pravda. Tom ho miluje, nikdy by ho nezradil. I když, jednou už to udělal, ale potom se trápil, bylo mu to líto, ne, už mu nikdy neublíží!

Bill umlčel ten hlas ve své  hlavě, který mu našeptával zlé věci o Tomovi. Přiblížil své rty k těm bratrovým a letmo se o ně otřel. Zase si začínal hrát. Provokoval Toma svými motýlími polibky. Pokaždé, když ho Tom chtěl políbil opravdově, uhnul hlavou a dal mu pusinku zase jinam. Měl z toho neskutečnou legraci.

Dnes se klukům nechtělo nic dělat, a protože měli volno, rozvalili se na zahradě u bazénu. Tom ležel na přímém slunci, zato Bill se ukrýval pod dvěma slunečníky.

„Však ono by ti sluníčko taky neublížilo.“ Vtipkoval na jeho adresu Tom. Bill se na něho jen zašklebil a upravil si sluneční brýle.

„Pojď se konečně taky trochu vykoupat.“ Přemlouval ho Tom. Bill se jen posadil na svém lehátku a zadíval se na Toma, jako by byl z jiné planety.

„Víš, jak je to studený?“ div, že si neťukal na čelo.

„No, vím, stojím v té vodě až po krk.“ Pousmál se Tom. „A není to tak moc ledový.“

„Na mě jo.“ Uzavřel Bill debatu a zase si spokojeně lehl.

V Tomově hlavičce se ale začal líhnout pěkně zákeřný plán. Vylezl z bazénu a v rohu zahrady pod přístřeškem sebral velikou konev na zalévání květin. Naplnil ji po okraj vodou z bazénu a opatrně našlapoval po trávě směrem k Billovi. Stál za jeho hlavou, konev k ruce připravenou k akci. Zvedl ji asi metr nad Billa a pěkně ho pokropil.

Bill vyletěl jako čertík z krabičky stál dobrých deset metrů od Toma a zlostně se na něho mračil. Z vlasů a řas mu odkapávala voda, Tom se mohl smíchy potrhat. Bill se ale tvářil jako bůh pomsty. Rozběhl se k Tomovi a chtěl mu tuhle zradu nějak oplatit, naštěstí má Tomík rychlé reakce a stihnul vystartovat dřív, než rozzuřený Bill doběhl přímo k němu. Honili se po celé zahradě jako šílenci. Bill už se vzdal jakýchkoli nadějí, že Toma dostihne, proto zpomalil. Tom taky zmírnil tempo, stál nebezpečně blízko samému okraji bazénu a toho hodlal Bill využít. Pomalu a nenápadně se přibližoval k Tomovi, až byl asi tři metry od něj, znova se rozběhl, chtěl do Toma narazit a shodit ho do vody, která opravdu ledová byla, jak se měl možnost před chvílí přesvědčit na vlastní kůži.

V běhu vrazil do Toma, jenže nečekal, že zareaguje. Pevně Billa sevřel rukama a do vody padali oba dva.

Bill se vynořil a tvářil se ještě nasupeněji než předtím. Když však spatřil Tomův vysmátý obličej, musel se začít usmívat taky. Skočil Tomovi okolo krku a obmotal mu nohy kolem pasu, políbil ho na krk a pak se mu zahleděl do očí.

„To ti nezapomenu, víš jaká je tady zima?“ tisknul se k Tomovi, jak nejtěsněji to šlo, aby se alespoň trošku zahřál.

„Představ si, kdyby sem teď někdo vešel.“ Vtipkoval Tom a líbnul Billa na tvář.

„Kdo by sem chodil? Gustav je doma s rodiči a Georgovi přijela přítelkyně, můžeme být v klidu.“ Uklidňoval se Bill. Opravdu by byl nerad, kdyby je takhle někdo viděl.

Přitisknul své rty k Tomovým a naplno se oddal jejich polibku.

Najednou se však od domu ozvalo volání.

„Bille? Tome? Jste doma? Přišli jsme vás navštívit.“ Georgův hlas se nebezpečně přibližoval. Kluci od se sebe přistiženě odtrhli.

„Jo, jsme u bazénu!“ zahulákal Tom a Bill si zatím chladil obličej ve vodě. Tohle ho málem zabilo.

„To bylo o fous.“ Pošeptal směrem k Tomovi, který zatím uplaval pár temp, aby to nevypadalo tam podezřele…