autor: RosePhantom
Po většinu cesty domů byl Bill potichu a jen roztržitě tahal za uvolněné nitě na svém maturitním oděvu. Ten den byl plný nadšení a slz smutku i štěstí. Tomův a Billův maturitní den byl neobyčejný, ale to nebyl důvod, který způsoboval, že se v autě dusili depresí.
Maturitní den byl Tomův poslední den v Americe; a také poslední den s Billem.
Bill nepřítomně vystoupil z auta s maturitní čapkou v ruce. Tom byl okamžitě po jeho boku, a aniž by se obtěžovali čekat na Billovy rodiče, zašli do domu. Pro Billa v tuhle chvíli neexistoval nikdo jiný než Tom. Tom byl jeho všechno a Bill se prostě nemohl zbavit smutku, který svíral jeho srdce.
Jakmile vešli do domu, Bill se otočil ke svému pokoji, ale jemný stisk na zápěstí jej zastavil. Otočil se na Toma, který mu věnoval omluvný úsměv. Zatřásl hlavou a postoupil o krok blíže, aby svého milence objal a zatlačil jej do Tomova pokoje.
„Nebuď smutný,“ zamumlal Bill, ale nebyl si jistý, jestli se snaží přesvědčit Toma nebo sebe. Bylo těžké se podle toho řídit, když to byl pravý opak toho, co chtěl dělat.
Tom pohladil Billa po vlasech. „Nebudu, pokud nebudeš ty,“ zašeptal.
„Nemůžu si pomoct-“ Zalknul se vlastním vzlykem, který zadržoval už od chvíle, kdy začal maturitní ceremoniál. Zakryl si pusu rukou a silně stisknul oční víčka k sobě, jak se skrz ně prodraly slzy a stékaly mu po tvářích. Tomovo objetí ještě zesílilo, bylo ochranné, což Billa bolelo ještě víc.
Tenhle rozhovor vedli už nespočetněkrát. Kdykoliv měl Bill možnost, prosil Toma, aby zůstal. Nikdy mu nedal jasnou odpověď, vždycky se to točilo kolem postrádání jeho rodičů, přátel, a Německa celkově.
Bill věděl, že by měl respektovat Tomovy pocity, ale chtěl být prostě sobecký. Chtěl, aby byl Tom šťastný, ale chtěl, aby on byl ten jeden jediný zdroj štěstí. Víc než cokoliv jiného chtěl, aby ho Tom nikdy nemusel opustit.
Ale musel respektovat Tomovo přání jet domů.
Tom odtáhnul Billovy ruce dolů, silně je stiskl, když spojil jejich rty v jemném polibku. Billova potřeba se okamžitě zvýšila. Neměl trpělivost s jemnými dotyky. Chtěl si Toma pomatovat, cítit Toma i poté, co už bude pryč.
Silně spojil jejich rty, bojoval s Tomovým jazykem o dominanci. Odhodil čepici na zem a silně omotal ruce kolem jeho krku s potřebou být mu co nejblíže. Cítil, jak Tom sklouznul dlaněmi přes jeho hruď a uchopil lem jeho hábitu.
Prudce se nadechl, když se jejich rty oddělily a o krok ustoupil a podíval se dolů, když mu Tom stahoval oděv přes hlavu. Jakmile kus látky ležel na podlaze, jeho ruce byly zpět silně omotané kolem Tomova krku.
„Bille,“ zašeptal Tom a nosem se otíral o Billovy tmavé vlasy. Bill nemohl ovládat své slzy, i přesto, že hlasité vzlyky se utišily v tiché fňukání. Zatahal za Tomův hábit, když Tom zatahal za okraj jeho kalhot.
„Nejsem smutnej,“ zamumlal Bill a tahal Tomův hábit nahoru. Tom odhodil svou čepici, když pomáhal Billovi zbavit se kusu látky, který se připojil k jednomu již ležícímu na podlaze. Tom krátce vzhlédl k Billovi, když si začal sundávat kalhoty. Bill si z něj vzal příklad a stáhnul si kalhoty taky, takže stál před Tomem jen ve svých boxerkách.
„Sakra,“ zamumlal Bill a opatrně si stíral slzy, aby si nerozmazal make-up ještě víc.
„Co?“ zeptal se Tom. Přistoupil k Billovi blíž a třel jeho paže, nakláněl hlavu, aby zachytil alespoň Billův pohled.
„Nejsem smutnej,“ zamumlal Bill a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Jsem kurva zničenej.“
„Kurva,“ vydechnul Tom. „Já taky, a už je mi to jedno.“
„Dobře,“ přikývl jemně Bill. Pokládal něžné polibky na Tomovy tváře a krk. „Dobře…“
Tom uchopil do dlaně Billův obličej a opět spojil jejich rty. Zlehka zatlačil Billa dozadu, chytil jej pod zadkem a nadzvednul. Bill omotal nohy kolem jeho pasu a nechal Toma, aby je uložil do postele; Bill s Tomem nad sebou.
Všechno uvnitř Billa se kroutilo, když Tom přirazil proti jeho penisu a silně se o něj třel. Zasténal a spustil z něj nohy a prohnul se v zádech. Nadzvedl boky, když cítil, že Tom tahá za jeho boxerky, které téměř okamžitě skončily pryč. Podíval se na Toma, připravený mu pomoct se zbavit jeho spodního prádla, ale Tom už se o to dávno postaral.
Tom se nahnul přes postel a vylovil tubu s gelem. Odvíčkoval ji a trochu si vymáčkl na prsty, když se zadíval na Billa. Ten se okamžitě posadil a překřížil si nohy.
„Ne, tohle ne,“ zamumlal zamítavě.
„Huh?“ zeptal se Tom s obočím svraštěným k sobě.
„Chci tě cítit,“ zamumlal Bill a tváře se mu zbarvily do růžova. „Myslím, doopravdy cítit, víš? Ne tak… ne jako…“
„Bille, bude to bolet,“ snažil se mu domluvit Tom.
„To je mi jedno.“
Tom na Billa nějakou chvíli jen zíral. Nakonec to vzdal a potřel si gelem penis.
Lehnul si zpátky, když to Tom dokončil, a podepřel se polštářem proti čelu postele. Od chvíle, kdy mu vyschly slzy, jej pálily oči a tváře se zdály až moc suché, ale věděl, že to takhle nezůstane moc dlouho.
Tom nadzvedl Billovy boky a špičkou penisu se otřel o jeho vstup. Bill zavřel oči a jemně zasténal, když se pokoušel sám sebe uklidnit a uvolnit. Tom začal pomalu pronikat dovnitř, ujišťoval se, že si dává na čas, že Billovi neubližuje.
Bill zadržel dech, jak se pokoušel vyrovnat s bolestí. Věděl, že to bude bolestivé; to byl účel. Chtěl to tak moc. Dokonce i potom, co Tom odjede, bude tady ta šílená bolest, kterou mu Tom způsobil z lásky.
Ta část s Tomovým odjezdem bolela daleko víc, než samotná bolest z jeho aktu.
„Hej, cop-„
„To není tebou,“ vydechl Bill. „Jsem v pohodě, jen pokračuj…“
„Miluju tě, Bille,“ zašeptal Tom, pokoušel se svého milence uklidnit.
„Oh Bože, Tome.“ Bill si skousnul ret, když se po jeho tvářích spustilo ještě více slz. Tomovy oči se rozšířily a on okamžitě přestal.
„Mám přestat?“
„Ne!“ zakřičel Bill a přitiskl si ruku přes pusu, když se zadíval na dveře. Doufal, že to nikdo neslyšel, i když si byl jistý, že jeho rodiče by nic nedělali.
„Bille?“ zeptal se Tom opatrně.
„Jen…“ Bill se opatrně posadil a omotal ruce kolem Tomova krku. Nahnul hlavu na stranu a vystrčil jazyk, když se nakláněl pro polibek. Tom mu okamžitě vyšel vstříc a opět zajel do úzkého horka jeho těla.
Billovým tělem otřásl nával adrenalinu, soustředil se jen na jejich polibek a na Tomův penis. Soustředil se na všechno, co mělo něco společného s Tomem – od toho, jak jemný a něžný byl jeho jazyk, až po to, jak tvrdý a velký byl jeho penis. Bude postrádat všechny ty maličkosti, které z Toma dělaly jeho Toma, a to ho zabíjelo.
„Tomi,“ zasténal Bill, aniž by oddělil rty od Tomových.
„Co?“ vydechnul Tom mezi jejich polibky. Opět přirazil do Billa a zalapal po dechu, sten se zadrhnul v jeho hrdle. „Copak?“
„Bože, sakra…“ vydechnul Bill ostře, téměř viděl hvězdičky, jak Tom stále a znovu narážel do jeho prostaty. „Já-oh, budeš mi chybět…“
„Ty mně taky,“ vydechl Tom, oči zavřené v soustředění, jak šukal, líbal a mluvil. Opakovaně souhlasil s tím, co Bill řekl. „Ty mně taky, ty mně taky…“
Bill zasténal, jeho polibky se stávaly téměř zoufalými. Prohnul se v zádech, špičkou penisu se otíral o Tomovo břicho a vlna rozkoše vystřelila do jeho rozkroku. Tom stisknul Billův penis a začal jej nedbale stiskávat. Bill si položil ruku přes Tomovu a chvěl se, když cítil, jak jej Tom honí.
Tom se zavrtěl, natočil Billovy boky do jiného úhlu a silně přirazil přímo proti Billově prostatě. V tu chvíli Bill opravdu viděl hvězdičky a hlasitě vykřikl, když se udělal do Tomovy ruky a na jeho břicho.
Přepadl zpátky na polštáře, silně lapal po dechu a nadzvedl boky pro Toma. Začal přirážet proti němu a sledoval, jak Tom lapá po dechu a sténá.
„Tome, udělej se, udělej se…“ sténal Bill, když zavřel oči. „Udělej se…“
Tom přikývl, jak se jeho pohyby zpomalily. V němém stenu mu klesla čelist, když kolem něj Bill stisknul svaly. Udělal se uvnitř Billa, jeho boky se lehce třásly. Zatřásl se a lehnul si nad Billa, zhluboka se nadechoval.
Bez pohybu leželi několik minut, jen si užívali společnost toho druhého v jeho objetí. Nakonec Tom opatrně z Billa vyklouzl a přemístil se na postel vedle něj, stále tak blízko k němu, jak jen si mohli být. Billův pláč doopravdy nikdy nepřestal, i přesto, že teď jeho slzy stékaly bez povšimnutí.
Bill věděl, že Tom bojuje s ospalostí, protože on s ní bojoval také. Ale spánek bylo něco, co bylo při jejich poslední noci prostě nemožné.
Bill se nechtěně zatřásl. Tom s obtíží nadzvedl hlavu a zadíval se na Billa unavenýma, tmavýma očima.
„Zima?“
Bill zavrtěl hlavou, ale Tom se stejně odsunul. „Kam-„
„Dej mi chvilku,“ zamumlal Tom a postavil se.
Bill sledoval, jak se Tom doploužil ke kufru na zemi a odepnul ho. Billovo srdce zabolelo při pohledu na úhledně sbalené zavazadlo, připravené na ranní odjezd. Zíral dolů na povlečení do chvíle, než mu něco přistálo na hlavě a zablokovalo výhled. Bill stáhnul kus látky dolů a přivoněl si. Podíval se na Toma, vonělo to přesně jako on.
Beze slov si přetáhl mikinu přes hlavu a s nadšením uvítal Toma zpět v posteli. Příjemné teplo a nádherná vůně zmařily Billovo přání zůstat vzhůru. Položil si hlavu na Tomovu hruď a pomalu se nechával ukolébat ke spánku jemným tlukotem srdce jeho milence, bezpochyby bijícího jen pro něj.
———————
Billa probudilo jemné zatřesení na rameno, když otevřel oči, ranní tlumené světlo osvětlovalo akorát Tomovu tvář. Zmateně se zamračil a lehce se nadzvedl. Dredatý teenager už byl plně oblečený s taškou přes rameno.
Billovy oči se rozšířily. „Jsi oblečenej,“ zamumlal stále ještě rozespale. „Proč jsi oblečenej?“
Tom se zadíval do země před tím, než se smutně zadíval zpět na Billa. „Auto je naložený, takže můžeme vyjet, abych stihnul let.“
Billovo srdce sevřela silná bolest, když se prudce posadil. Vybavil si minulou noc, když viděl, jak jeho srdce zakrývá jen Tomova mikina. Odkopl přikrývky a postavil se.
„Dej mi pět minut,“ vydechl Bill a rozběhl se ke svému pokoji. Tom ho chytil za ruku, aby jej zadržel, ale Bill se i přesto pokoušel osvobodit.
„Bille, přestaň.“
„Jen dvě minuty, vezmu si čepici,“ navrhl Bill.
„Ne,“ zopakoval Tom a stále ho pevně držel. Bill zakňučel a otočil se na Toma, pokoušel se zůstat silným.
„Tome, prosím,“ žadonil Bill zničeně. „Jen mě nech se převlíknout nebo něco… Nebude mi to trvat dlouho.“
Tom jemně stiskl Billovu paži před tím, než došel k němu. „To je v pohodě. Jen si běž znovu lehnout, dobře?“
„Ne! Musím jít s tebou! Musím ti říct sbohem před tím, než odjedeš! Musím-„
„Ne, Bille, jestli tam pojedeš, tak do toho letadla nenastoupím!“
Bill od Toma ustoupil, oči rozšířené. Cítil, jak se Tomovo sevření na jeho ruce začalo třást, když Tom sklopil hlavu a dredy popadaly kolem něj. Bolelo ho srdce, když se pokoušel zadržet horké slzy. Zaklonil hlavu, aby viděl na Toma.
„Tomi…“ zamumlal Bill zlomeným hlasem. Tom se zhluboka nadechl, než se zaklonil.
„Musím jít, Bille,“ zašeptal. Bill se hlasitě zalknul vzlykem před tím, než skočil kolem Toma, do dlaní stisknul jeho tváře a hluboce ho políbil. Tom propletl prsty do Billových rozcuchaných vlasů před tím, než jej stisknul za krkem.
Dredáč se odtáhl a zatahal za Billův spodní ret. Bill sledoval s rozšířenýma, lesknoucíma se očima, jak Tom prošel kolem něj a zamířil ke dveřím. Slyšel nejisté kroky na schodech, a jak se otevřely a nejistě zavřely vchodové dveře. Bill stál přimražený na místě až do chvíle, kdy slyšel startovat auto – ten zvuk způsobil, že okamžitě přeběhl k oknu ve svém pokoji.
Přitisknul dlaně a čelo na chladné sklo a sledoval, jak se Tom uvelebil na zadním sedadle. Jeho srdce se málem rozlomilo na dvě, když sledoval, jak Tom vzhlédl nahoru a přitiskl dlaň k okénku v autě.
Slyšel, jak pneumatiky auta zaskřípaly a jak auto ujíždělo dolů ulicí, dokud neodvezlo Toma z jeho dohledu.
Černovlasý chlapec se rozběhl zpět do Tomova pokoje a sesypal se do ještě zahřáté postele. Přitáhnul si k sobě Tomovu mikinu a zabořil obličej do jeho polštáře. Vdechoval Tomovu vůni, zatímco se zhroutil do srdcervoucích vzlyků.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
Oh Bože!!!!! Já asi umřu, umřu s Billem, protože ten už taky sotva dýchá….Nádherné, já ani nevím, co k tomu říct, tady jsou všechna slova zbytečná, všechno už bylo napsáno…. Absolutně překrásný, úžasný a srdcervoucí díl…
Tak nějak v skrytu duše prosím a doufám, že se Tom vrátí…
Takové emotivní zážitky! Tu brečím jako malé dítko. Co bude teď, doufám, že se stane zázrak. Nevidím nikde, že by byl někde napsaný 'konec', takže teď je čas na zázraky, i když .. Upřímně… Žádný mě teď nenapadá, jak by to mohlo skončit. :'(
Já tady úplně brečím..;( To nejde aby to skončilo takhle..Tom se musí vrítit..oni muí být spolu…Bože..tohle je tak smutný..:(
kdybych newedela, jak to skonci, asi bych srdcerwoucne brecela s Billem… uzasnej dil, naprosto me to dostalo :')))♥
Sakra asi nějak stárnu, nebo jsem pořádná bábovka, ale jsem z toho úplně na měkko div, že tu nebulím jako želva. Nejspíš to bude možná i tím, že něco podobnýho už mám taky za sebou…. :o(
moc hezké…Billa je mi moc líto…tenhle díl byl moc pěkný, smutný, ale pěkný 🙂
ale i Toma….nezapomínat!Hlava děravá…fuj XD…
Smutné, moc moc smutné, ale ten sex byl perfektní. Nezbývá mi než se modlit a doufat, že se do pondělka strachy nezblázním. Pořád doufám, že se něco stane a ti dva zůstanou spolu. Tomovi uletí letadlo… prostě cokoli, ale oni dva musí zůstat spolu… prostě MUSÍ!!!♥
Umírám!!!Pane bože já asi umřu!! chudáci Kluci..tohle bylo opravdu smutnýý…:-( a ten jejich posledni sex!!= touha,bezmocnost… prostě ideálos!!!!!!
krasný
Ježišmajrá, tak tohle asi nepřežiju, co mi to děláš slečno autorko? Tak nevím, jestli se mám dřív vztekat a nebo brečet. Je mi z toho všelijak. A hlavně mi přišlo, že tam nebyl ani náznak toho, jak by to mohli vyřešit, emaily a Billova "návštěva" v Německu teda pro mě rozhodně nejsou dostačující, to jim nevydrží dlouho. 🙁
i přesto, že vím, jak to skončí, a přesto, že sem si říkala, že brečet nebudu.. TO NEJDE!! bulím, sakra, je to horší číst v češtině, než v angličtině, když rozumíte každýmu třetímu slovu.. bože, tohle je tak nádherná povídka, že se mi po ní bude stýskat.. velký potlesk pro RosePhantom ♥
Taky se přidávám, taky vím, jak to skončí, ale i přesto je to strašně emotivní a bylo mi jich obou strašně moc líto. Až mi vyhrkly slzy do očí…
Lidičky, já tu povídku četla dvakrát, a po třetí, když jsem to překládala, a pokaždé jsem u toho brečela jak malá. Tady nepomůže vědět, jak to skončí, protože to je hrozně dojemný a srdcervoucí pořád! 🙁 Ale pořád tu povídku miluju, na tom se asi nikdy nic nezmění ♥
Jsem ráda, že jsem to pro vás mohla překládat!!!
…och bože..hneď ako som to celé dočííítala som si musela prečítať ďalej a bola som milo prekvapená koncom…love…perfektne to skončilo…:D…
Líp procítěný, napsaný a pro nás hlavně přeložený to nemohlo být :):'(
slzy v očích a pláč na krajíčku </3
rychle si musím jít prečít další díly, protože tohle bych fakt nevydržela </3
Uh..nemám slov. Tohle je první povídka u které jsem brečela. Je mi jich tak moc líto. Doufám, že Tom nikam neodjede a nebo, že se Bill hned vydá za ním! Takhle to nesmí skončit
Tak teď jsem silně v prdeli, řvu tady jak malá, a uplně jsem si vzpoměla na Billovo sen, vždit tam se mu zdálo že ho s bolestí projede a pak jde sbalený prič. přesně to se stalo.. sakra proč se Bill nezbalil a nebezel z anim nebo nejede za nim…
to ne…. krásně jsem si pobrečela, doufám, modlím se, ať to skončí dobře…
To jako máme poslední díl na to, aby se to všechno vyřešilo? :O Říkám vám, že jsem z toho v háji, protože si nedovedu představit pondělky a čtvrtky večer bez štěstí, které jsem cítila vždycky, když jsem najela na twincest blog a pustila se do čtení téhle povídky!
Ooooh muuj boze..to je nádherny…me se chce i brecet jak je to dojemny..boze..moc krásny..
Já brečím Tom nesmí odjet! Nesmí! Musí se vrátit ja to překrássná povídka a musí taky dobře skončit.
Oh boze ja uz nemozem kks ja asi umrem…. kedy uz konecne prestanem plakat?? :,,(
Je to hrozne smutné, také beznádejné. Sú od seba tak ďaleko…
Bože to lúčenie bolo srdcervúce. Och…
Jejku tohle mi nedělej chudaci kluci.