Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 3.

Georg došel na zahradu, kolem pasu držel Lucii, svou přítelkyni, a koukal na dvojčata jako na blázny.

„Děláš si srandu?“ otočil se na Toma, který mezitím vylezl z bazénu.

„Jak jsi ho dostal do vody? Je dvacet stupňů!“ ukazoval na Billa a nevycházel z údivu. Bill se naoko urazil a taky se vyhoupl ven z vody. Když už zase stál na pevné zemi, roztřásla ho zima. Běžel si k lehátku pro ručník, ale zjistil, že je úplně promáčený.

Drze si teda vzal ten Tomův a zachumlal se do něj.

„Hele, hele, to je můj majetek!“ všiml si Tom, že je bez ručníku.

„Vezmi si ten můj.“ Ukázal Bill bradou ke svému lehátku. Tom se vydal tím směrem a našel na zemi válející se, vodou nasáklou Billovu osušku.

Georg jeho akci pozoroval a smál se na celé kolo.

„Co jste dělali?“ zeptala se Lucia a prohlížela si konev a promočené věci.

Tom dostal přímo luxusní  záchvat smíchu a Bill se na něho nazlobeně mračil.

„Dostal jsem studenou sprchu.“ Vysvětlil to Lucii a střelil pohledem po Tomovi.

„Ale no tak, to já jen, abys neuschnul.“ Šťouchl do něho Tom kamarádsky, Bill se ale pořád tvářil naštvaně.

„Vidíš, Bille, tomu se říká bratrská láska.“ Poznamenal Georg. Bill i Tom se na něho okamžitě otočili a pak si vyměnili významný pohled. Co když něco viděl? Tom nepatrně zavrtěl hlavou, aby Bila uklidnil, ten po něm však vysílal zpanikařené pohledy. Tom chtěl jít za ním, hned ho obejmout a říct mu, že všechno je v pořádku, ale nemohl, ne teď.

„Dáte si něco? Třeba kafe?“ zeptal se Tom té šťastné dvojice.

„Já bych si dala.“ Usmála se na něho Lucia a Georg jenom kývnul.

„O.K., hned jsem tu.“ Vcházel zadním vchodem přímo do kuchyně, když za sebou zaslechl Billův hlas.

„Pomůžu ti.“ Řekl mu a vpadl dovnitř.

„Tome, co to mělo znamenat? Ty jeho narážky?“ začal ihned panikařit Bill. Tom mezitím postavil na kuchyňskou linku čtyři hrnky a nasypal do nich kávu.

„Tak řekni něco!“ Bill začínal být trošku hysterický. Tom se k němu otočil a chytil ho za ruce.

„Nic se neděje, tohle přeci říkají lidi pořád.“ Snažil se Billa uklidnit. Ten na něho jen skepticky mrkal a kousal si ret.

„Pojď sem.“ Šeptnul Tom a přitiskl si bratra k sobě. Pevně ho objal.

„Všechno bude v pohodě, věř mi.“ Šeptal mu do ucha.

Bill se v Tomově objetí tak nějak uvolnil, starosti odlétly pryč.

„Dojdi se oblíknout, úplně se klepeš. A už žádnou paniku.“ Pohladil Tom Billa po tváři. Sám počkal až se dovaří voda a zalil kávy. Už je nakládal na tác, když mu někdo zakryl zezadu oči.

„Blázníš? Málem jsem se opařil.“ Vyjel na toho člověka, myslel si, že je to Bill. Pak ho ale na krku zašimraly vlasy. Tak to nebude Bill, ten dlouhé vlasy nemá už dlouho. Vymanil se ze sevření a otočil se. Díval se do tváře krásné blonďaté dívky.

„Nadine… co tu děláš?“ nemohl uvěřit svým očím.

Ona se jen usmála a pokrčila rameny.

„Přišla jsem na návštěvu. Copak mě nevidíš rád?“ mrkla na něho. Tom se pořád díval za ni, čekal, kdy se objeví Bill. Nechtěl mu znova ublížit.

„Ale jo, rád, jen nevím, proč jsi přišla.“

„Tome, na tý pláži… já jsem cítila, že ti nešlo jen o sex, že chceš něco víc, že chceš mě.“ šeptala a tiskla se k Tomovi. Nevěděl, co na tohle říct.

„Víš, já už s někým chodím…“ nakonec zvolil pravdu, i když ne celou.

„A ty ji miluješ?“  Ne, ji, ale jeho. Opravil ji Tom v duchu, navenek jen kývnul.

„Aha, tak kdyby sis to přece jen rozmyslel, víš, kde mě najdeš.“ Objala ho a pak mu dala pusu na líčko.

„Nerozmyslím.“ Zavolal za ní ještě Tom a děkoval bohu, že se tu neukázal Bill.

„Tome!!“ vyřítil se Bill ze svého pokoje do kuchyně.

„Copak?“ usmál se na něho Tom.

„Nehraj to na mě, co tady chtěla?“ zvyšoval hlas.

„Kdo?“ Tom dělal, že nechápe, o čem to jeho bratr mluví.

„Myslíš si, že jsem ji nepoznal? Že jsem úplně blbej? To byla ta holka z pláže!“ křičel a po tváři mu stekla slza. „Myslel jsem si to.“ Šeptnul a utekl k sobě do pokoje. Tom chtěl okamžitě jít za ním, ale překvapil ho Georg ve dveřích.

„Děje se něco?“ ptal se celkem vyjeveně.

„Ale ne.“ Zavrtěl Tom hlavou a pořád sledoval cestu, kudy Bill odešel.

„A proč Bill tak řval? Co jsi mu zase provedl?“ zubil se na něho.

„To je jedno, jde jen o jednu holku.“ Řekl Tom zničeně a popadl tác s kafem.

Celou dobu, co seděl Tom s návštěvou na zahradě, se Bill venku neukázal. Tom by nejraději šel za ním, ale přišlo mu hloupé poslat Georga pryč. Když se však Lucia začala zvedat s omluvou, že musí stihnout vlak domů, Tomovi se silně ulevilo. Rozloučil se s nimi a pak hned letěl za bráškou.

U jeho dveří se zarazil a jemně na ně klepnul.

„Bille, můžu k tobě?“ ptal se tiše. Neozvala se však žádná reakce.

„No tak, chci ti to vysvětlit.“ Zkusil to ještě jednou. Když mu ani tentokrát Bill neodpověděl, vzal za kliku, ale ouha, bylo zamčeno.

„Fajn, když mě nepustíš dovnitř, řeknu ti to přes dveře.“ Zavolal na Billa. Ani netušil, že nemusí tak křičet. Bill seděl opřený zády o dveře a poslouchal každé Tomovo slovo. Po tvářích se mu zase koulely slzičky, nemohl je zastavit.

„Máš pravdu, byla to ta holka z pláže, vůbec nevím, kde se tady vzala, od té dovolené jsem ji neviděl, přísahám. Přišla sem a zakryla mi zezadu rukama oči, myslel jsem si, že jsi to ty. Chtěla, abych s ní chodil…“ Tom se odmlčel, potřeboval si srovnat myšlenky. Bill na druhé straně dveří svíral svou hlavu v dlaních a jeho slzy se vpíjely do rukávů.

„Řekl jsem jí,“ pokračoval Tom, „že už s někým chodím a že si to rozhodně nerozmyslím. Pak odešla. To je všechno, nic víc se vážně nestalo. A ani nestane!“ prohlásil pevně a čekal, co na to Bill. Chvíli se nic nedělo a Tom už chtěl odejít, v tom se ale dveře otevřely a v nich stál Bill s mokrými tvářemi.

Tomovi se sevřelo srdce. Bill pláče a už zase kvůli němu.

„Lásko.“ Vypravil ze sebe a sevřel Billa v náručí.

„Doufám, že mi nelžeš.“ Střelil po něm Bill pohledem. Tom jen zavrtěl hlavou a zase si Billa k sobě přitiskl.

„Miluju tě, nejvíc na světě.“  Šeptal mu do ouška.

„Taky tě miluju, nesmíš mě zradit.“Bill zase vzlyknul.

„Ššt, žádné slzy.“ Utřel Billovi tváře a přesunuli se k posteli. Už bylo dost pozdě, Georg se tu zdržel celkem dlouho.

„Dneska to byl náročný  den, lehni si a pořádně se vyspi, zasloužíš si to.“ Šeptal Tom a ukládal Billa do peřin. Ještě chvíli pak seděl u něj na posteli a držel jeho ruku.

„Mám odejít?“ zeptal se tiše a doufal, že Bill řekne, aby tu s ním zůstal.

Ale on namísto odpovědi jen pokrčil rameny a zase se mu začínaly lesknout oči.

„Ale no tak, něco jsme si řekli, ne?“ upozornil ho mírně Tom a pohladil ho po tváři. Bill se posunul na posteli až ke stěně a udělal tak Tomovi místo. Tom s úsměvem ze sebe shodil kalhoty a vklouzl pod peřinu za Billem. Něžně ho políbil a pak mu sevřel ruku.  

„Dobrou noc, Tome.“  Šeptnul Bill a ještě víc se k Tomovi přitulil.

„To si piš, že bude dobrá, když budu s tebou.“ Pousmál se Tom a po chvilce usnul.

Bill ještě chvíli koukal do tmy a přemýšlel, co když mu Tom dneska přece jen neřekl pravdu? Ale proč by se mu potom šel omlouvat, kdyby mu na Billovi nezáleželo?

„Bille. Vzpamatuj se! Tom tě miluje, ta věc dneska byla jen náhoda!!“ v duchu si nadával, snažil se sám sebe přesvědčit a vyhnat si z hlavy ty příšerné pochybnosti.

Tom ho majetnicky objímal rukou a krásně se ze snu usmíval. Bill se mu stulil v náručí a taky usnul.