autor: Rachel
Tomovy ruce přetáhly přes hlavu bílé XXL tričko a Tom si na sobě látku jen letmo poupravil, zavírajíc svou velkou skříň. Dlaní spočinul na klice pootevřených dveří a vyběhl na chodbu, pomalu scházejíc schody dolů.
Ještě naposled se zastavil a zhlédnul svůj outfit ve velkém zrcadle na chodbě. Poupravil své černé, volně spuštěné copánky a nato pohledem přeletěl po svých hodinkách na levém zápěstí. Bylo něco málo po jedné hodině odpolední a on se sám pro sebe pousmál. Podle jejich rozhovoru tu měl být Georg každou chvíli… a Tom se nemohl dočkat, až jej zase uvidí.
Naposled se zadíval na svůj odraz v zrcadle a spokojeně se od něj otočil, dlaní pomalu a tiše otevírajíc pootevřené dveře kuchyně. Jeho tvář rozjasnil malý úsměv a Tom pohledem spočinul na své lásce, otočené ke kuchyňské lince.
Bill ani nevnímal skutečnost, že už tu dávno není sám. Pozorován párem mandlových očí krájel zeleninu a připravoval pro návštěvu malé občerstvení. O přítomnosti krásného mladíka jej přesvědčily až dvě dlaně, jemně přejíždějící po jeho bocích, a sladká, přitažlivá vůně, vznášející se za ním ve sladkém oparu. Podvědomě se pousmál a nedokázal potlačit blažené zavrnění, když na svém krku ucítil malý, láskyplný polibek měkkých, sametově hebkých rtů. Jeho rtů. I přesto, že se mazlili téměř celé dopoledne, ani teď nedokázal odolávat Tomovu laskání.
S úsměvem mírně zaklonil hlavu a zpod přivřených víček pozoroval, jak Tomovy šikovné ruce nožem vykrajují ze zeleniny malá srdíčka. Tomovy rty rozjasnil jemný úsměv a Tom je pomalu vkládal do Billových úst. Pousmál se a stále pokrývajíc jeho bílý krk polibky, využil okamžiku Billovy nepozornosti, a rychle si strčil jednu z připravených chuťovek do pusy.
Billovy oči se rozšířily a pohledem spočinul na talířku, kde teď jedna chuťovka chyběla.
„Tome!“ okřikl jej hned, jakmile mu padl pohled na Toma s plnou pusou, přesto však nedokázal zabránit úsměvu, který se vkradl na jeho rty, když na svých bocích ucítil teplo dvou hřejivých dlaní a měkký polibek ve svých vlasech.
„Máš to výborné,“ pochválil Tom a s úsměvem zaznamenal, jak se k němu Bill natočil.
Jejich rty splynuly v pomalém, dlouhém polibku… jejich krásnou chvilku však přerušil zvuk motoru auta a krátké, přesto však silné zatroubení. Tom se pousmál.
„Půjdu mu otevřít. Přijď za námi na terasu, ano?“ zašeptal do Billových vlasů, a když mu bylo odpovědí souhlasné přikývnutí, naposled svou krásku políbil a rychle odběhl k domovním dveřím.
Dlaní spočinul na klice, otevřel dveře… a jeho tvář rozzářil zářivý úsměv, když spatřil svého kamaráda.
„Ahoj Geo,“ pozdravil jej a přátelsky poplácal po rameni tak, jak to vždycky měli ve zvyku. Georg mu plácnutí oplatil.
„Ahoj Tome. Promiň, že jdu trochu pozdě, ale zdržel jsem se ve městě,“ rychle se omlouval a zvědavě nahlížel za Toma, který však zavrtěl hlavou.
„To je ok, už jsme se na tebe těšili. Pojď dál, půjdeme si sednout na terasu,“ dodal a ustoupil, aby mohl Georg projít.
„Dáš si kafe?“ optal se a přibouchl domovní dveře, kráčejíc za Georgem na terasu. Georg však zavrtěl hlavou.
„Ne ne, to je dobrý. Jenom něco studeného na pití, prosím,“ poprosil a na Tomovo pokývání hlavou vešel na terasu.
Svlékl si svou koženou bundu, přehodil ji přes opěradlo křesla, do kterého se posadil a odkládajíc klíče od auta na stůl, zvědavě se rozhlédnul po zahradě. Přeci jen mu tady něco chybělo.
„A kde je moje malá myška?“ optal se a stále se rozhlížel kolem, jakoby očekával, že na něj každou vteřinou odněkud vykoukne Hailiina rozzářená tvářička. Pokaždé, když přijel na návštěvu, to byla právě ona, která ho netrpělivě vyhlížela a vítala jako první… a teď? Tom však zavrtěl hlavou a uvelebil se v křesle naproti Georga, zády ke dveřím do domu.
„Hailie včera zůstala u babičky na celý víkend a já…,“ nedořekl, jeho slova byla přerušena tichými krůčky… a také Georgovým pohledem, který se upřel někam za něj.
Georg zamrkal… a nespouštěl oči z černovlasého chlapce, který teď vešel na terasu s velkým tácem v rukou. Přes jeho rty přelétnul úsměv a Bill se zadíval na Georga, který si jej stále prohlížel.
„Ahoj Georgu,“ pousmál se a začal z tácku překládat na stůl vše, co pro návštěvu připravil. Byl trošku nervózní, když zaznamenal, že konverzace s jeho příchodem utichla a že se na něj upírají dva pohledy. Georg mu však úsměv přátelsky oplatil.
„Ahoj Bille, rád tě vidím. Děkuju moc,“ poděkoval, když před něj Bill položil sklenici vychlazené limonády.
Oplatil mu úsměv a pomalu se s prázdným táckem otočil… v tom však ucítil na své dlani něžný dotyk. Pomalu se pootočil… a setkal se s párem dvou oříškových očí, které k němu prosebně vzhlédly.
„Lásko, donesl bys nám prosím do té limonády led?“ zaprosil Tom s nevinným úsměvem, pohrávajícím na jeho tváři, a když Bill souhlasně pokýval hlavou, pomalu pustil jeho bílou ručku a otočil se zpět ke Georgovi, stále se usmívajíc.
Úpěnlivě se snažil vyhýbat se jednomu tázavému pohledu za druhým, které k němu stále trošku ohromený Georg vysílal, přišlo mu to však čím dál těžší a těžší. Přesto však stále statečně odolával Georgovu pohledu, který na něj upíral, zatímco na jeho rtech pomalu začínal pohrávat úsměv.
Nebyl zase až tak hloupý, aby si nedal dvě a dvě dohromady. Pomalu mu začínal docházet Tomův veselý tón v jeho hlasu, když spolu dnes mluvili… a stejně tak i důvod, proč tu teď Hailie nepobíhá kolem nich. Všechno mu teď perfektně zapadalo do sebe… a on musel uznat, že to Tom vymyslel opravdu dobře.
„Takže Hailie je u babičky,“ pověděl si jakoby sám pro sebe a nedokázal potlačit svůj úsměv, když se jeho pohled konečně střetl s tím Tomovým… a nato i s Billovým.
Bill se ode dveří pousmál a s bosýma nohama přešel k jejich stolu.
„Tak, tady je ten led,“ dodal a položil misku s ledem na stůl, uvelebujíc se v křesle vedle Toma. Cítil na sobě pohled těch nádherných očí… a také teplou dlaň, která vděčně pohladila tu jeho. Tom se k Billovi pootočil a pousmál se.
„Děkuju, lásko,“ zašeptal a palcem něžně přejel po jeho tváři, nedokázal však dlouho odolávat. S úsměvem se k němu nahnul a věnoval mu malý, přesto však láskyplný polibek.
Pomalu se od něj odtáhl a pohledem se opět vrátil ke Georgovi, který je celou dobu po očku pozoroval a sám pro sebe se usmíval.
„A co ten tvůj nový objev, Geo? Zaslechl jsem něco od Marka,“ začal Tom a vložil si do své sklenice s limonádou brčko. Georg však jen mávl rukou. Tohle bylo téma, kvůli kterému si jej v posledních dnech všichni dobírali.
„Nic moc velkýho. Strávili jsme spolu noc a ráno mi řekla, že je konec,“ zavrtěl hlavou a zdrceně sklopil pohled… takže nemohl vidět škodolibý úšklebek, usazující se na Tomově tváři. Tom se s radostí zašklebil.
„No jo, to se pozná špatná výbava,“ poznamenal vědoucně a pohledem kriticky sjel ke Georgovu rozkroku, vrtíc hlavou… nato se však rozesmál, když na své tváři ucítil kostku ledu, kterou po něm dopálený Georg hodil.
„Tak, já se za chvilku vrátím, musím v domě ještě něco uklidit,“ odvětil Bill a otíral si slzy smíchu, které mu Tom a Georg způsobili svým vzájemným dobíráním. Teď k němu oba vzhlédli s úsměvy na tvářích.
„Tak zatím, Bille,“ odpověděl mu Georg a stále se ještě pochechtával svým vtípkům. Bill se pousmál… a sehnul se k Tomovi, berouc jeho tvář do svých dlaní.
„Tak ahoj,“ zašeptal a dlouze, vášnivě jej políbil, pomalu se od něj odtahujíc.
„Ahoj,“ šeptl Tom a jen s omámeně přivřenými víčky pozoroval černovlasého mladíka, který mu zmizel za dveřmi domu. Pomalu se otočil nazpět a snažil se vrátit zpátky do reality.
„Tak, jak pokročil tvůj vztah s Billem?“ Georgova dlaň spočinula na orosené sklenici a napil se své limonády, upírajíc pohled na Toma před sebou. Už dávno znal odpověď na svou otázku, chtěl ji však slyšet od Toma. Když se viděli naposled, Tom si ještě nebyl úplně jistý, co k černovlasému chlapci cítí a proto si jej také pozval do kavárny, kde jej prosil o radu.
Teď vzhlédnul ke Georgovým očím… a nato nesměle sklopil svůj pohled. Přes jeho rty přelétnul lehký úsměv, když si uvědomil Georgovu otázku. Věděl, že se zeptá.
„Jsme… jsme teď… spolu,“ poslední slovo téměř šeptl a vyvolal tím na Georgových rtech úsměv. Kam se poděl ten namachrovaný frajírek Tom, který si jej neustále dobíral a za každé okolnosti byl cool? Teď tu před ním seděl úplně jiný Tom, nesmělý, se sklopenou tváří, která teď nesla růžový nádech. Ani to pobavenému Georgovi neuniklo.
„Takže moje rady nebyly zbytečné?“ optal se, a když mu bylo odpovědí krátké zavrtění hlavou a stále sklopená, hořící tvář, neubránil se úšklebku a malému popíchnutí.
„Tomi se nám červená,“ poznamenal provokativně a mohl vidět úsměv, který přelétl přes Tomovu tvář. Teď byl on tím, kdo měl navrch.
Tom pomalu vzhlédl a ignorujíc Georgovu poznámku, upřel svůj pohled do místa před sebou. Zamyslel se.
„Víš, já… pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že jsem… opravdu znova šťastný. Po tom všem, co se s Ann…,“ nedořekl, jeho slova přerušila ta Georgova. Georg zavrtěl hlavou. Podle něj byl Tom v jeho okolí jediným člověkem, který si štěstí opravdu zasloužil… a musel toho pro něj hodně vytrpět.
„A právě proto si zasloužíš být znova šťastný. Jen málokdo si toho vytrpěl tolik, jako ty, Tome. O to víc ti to přeju. Jsem moc rád, že se tu Bill objevil v pravou chvíli,“ odvětil a zadíval se na Toma neobyčejně upřímným a vážným pohledem, který u něj Tom za celé ty roky přátelství spatřil jen málokrát.
Ano, černovlasý mladík a jeho příchod do tohoto domu kompletně změnily život Toma, malé Hailie… a snad i Georga. A Georg si to moc dobře uvědomoval. Bill mu vrátil starého kamaráda, kterého Georg v Tomovi tak dlouho hledal. Jakoby spolu s Ann odešel i ten starý Tom, se kterým se vždycky nejvíc nasmál, a společně prováděli jednu bláznivinu za druhou. A teď… měl jej zpět. A to jenom díky tomu neobyčejnému černovlasému chlapci, kterému byl teď neskonale vděčný.
„Je úžasný, dokonalý, krásný. Uchvacuje mě na něm úplně všechno, co dělá, jak se usmívá, jak mluví. Nedokážu si představit, že bych jej měl ztratit,“ odpověděl Tom popravdě a prsty přejížděl po orosené sklenici. Na něco takového se neodvažoval ani pomyslet.
„A co Hailie?“ Georgova otázka protrhla ticho mezi nimi a pohodlně se opřel o opěradlo křesla, pozorujíc Toma, který k němu tázavě vzhlédl.
„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě a viděl, jak Georg zamrkal.
„No, jak spolu s Billem vychází?“ upřesnil svou otázku a natáhnul ruku po jedné z Billových výborných chuťovek. Tom se zamyslel.
„Jo, jsou v pohodě, tráví spolu spoustu volného času, ani jeden z nich si na druhého nikdy nestěžoval. Bill má Hailii moc rád a Hailie má ráda jeho. Je štěstím bez sebe, když může být s ním. Neví, že já a Bill…,“ tiše se odmlčel a vyhnul se pohledu, který k němu Georg vyslal.
Georgova otázka jej spíš udivila, než překvapila, mnohem víc se však udivil sám nad sebou. Ta otázka a myšlenka v něm vyvolaly něco, co až doposud nepoznal. Nikdy nad tímto nepřemýšlel a někdy ani jemu samotnému nedocházela skutečnost, že o nich dvou Hailie nic neví. Tak proč mu to najednou přišlo tak zvláštní? Gergova následující slova jej v tom jen utvrdila.
„Aha. Myslel jsem, že už to ví,“ odvětil nezvykle ztichlým hlasem a sklopil pohled. Připadal si neuvěřitelně trapně, že Hailii vůbec zmiňoval. Tom zavrtěl hlavou.
„Ne. Víš, já… ani jsem ještě nepřemýšlel nad tím, kdy jí to řeknu a jak,“ přiznal a prsty si nervózně pohrával s lemem trika. Georg pokrčil rameny a sám se nad Tomovými slovy zamyslel.
„No, tak… až si budeš opravdu jistý, že je Bill ten pravý a… že ho miluješ. Pak teprve můžeš zkusit Hailii něco naznačit,“ odvětil a znova se na zamyšleného Toma zadíval.
„A pokud má Hailie Billa opravdu tolik ráda jak říkáš, potom nikde nevidím problém,“ dokončil a natáhl se pro další chuťovku.
Tomovy oči spočinuly na místě před sebou a upřel na něj svůj pohled. Zamyšleně si skousl ret a s myšlenkami, vířícími ve své mysli, naslouchal jedné z Georgových vtipných historek.
Bylo už pozdě odpoledne, když Georg dovyprávěl svůj poslední příběh a nato už se rázně zvedl z křesla. Bylo mu tady sice moc dobře, ještě na něj však čekaly nějaké povinnosti. Vyšel před dům ke svému autu, a zatímco Tom ještě odběhl pro láhev vína, kterou Georgovi posílal jeden z jejich společných známých, on s Billem osaměl.
Billovu tvář rozzářil úsměv a Bill ke Georgovi vzhlédl.
„Určitě zase přijeď co nejdříve, Georgu, rádi tě s Tomem uvidíme,“ pousmál se a viděl, jak mu Georg úsměv oplatil. Nato však přešlápnul na místě a nervózně si promnul ruce. Přeci jen měl ještě něco na srdci.
„Bille, já… chtěl jsem ti poděkovat. Za všechno, co pro Toma děláš. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného jako teď, a to jej znám už hodně dlouho. Jen mi slib… slib mi prosím, že dáš na něj a na Hailii pozor,“ prosebně vzhlédnul k čokoládovým očím a viděl, jak Bill zamrkal. Potřeboval se jen ujistit, že bude všechno v pořádku jako doteď.
„Nemusíš se bát, Georgu. Já ho miluji… moc ho miluji,“ Bill tiše, nesměle zašeptal svou odpověď a sklopil pohled, čímž vyvolal na Georgově tváři úsměv. Pousmál se. Věděl to už dávno. Tenhle kluk byl darem přímo z nebes.
„Opravdu si myslíš, že jsem to ještě nepoznal, Bille? Poznal, už v prvním okamžiku, co jsem k vám dnes přišel. A také jsem poznal, že Tom miluje tebe,“ odvětil a setkal se se dvěma čokoládami, které k němu překvapeně vzhlédly. Bill krátce zamrkal a užasle pootevřel ústa. Opravdu to šlo tak moc vidět?
„Myslíš?“ špitl nedůvěřivě, stačil však jediný Georgův úsměv a Bill věděl, že svá slova myslel vážně.
„Já si to nemyslím, Bille. Já to vím. Děkuji ti za to, že děláš Toma šťastným. Moc vám to spolu sluší,“ zašeptal, protože právě slyšel Toma přicházet. Pousmál se a pohledem spočinul na zamilované dvojici před sebou, jejichž dlaně teď vytvořily spojení, plné lásky.
A byly to právě ony, co vyvolalo v Georgově nitru ten zvláštní, příjemný pocit. Pocit, se kterým nasedal do auta a se kterým odjížděl od Tomova domu. Pocit, že je šťastný jeden z těch lidí, na kterých mu v jeho životě nejvíc záleží.
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
Nádherné … Georg je úžasný, uplně živě si ho dovedu představit jak vypravuje veselé historky 😀 … Krásný díl :o)
Skvělý dílek, moc se mi líbil ♥ Jak Tom Billa "oždiboval" u těch chuťovek v kuchyni xD, a Georg tady v té povídce nemá chybu, takhle ho mám ráda, jako skvělého kamaráda a poradce =) Perfektní ♥
Mám veľmi rada túto poviedku a táto časť je krásne napísana.Georg je mazaný ako nenápadne posúva Toma ďalej a som rada že Billovi povedal o Tomovej láske k nemu,aspoň nebude pochybovať♥
Děkuju za komentáře, jsem moc ráda, že se vám to líbí xD Pana Listinga tady zbožňuju též;-)
Milují Georga jak jím fndi.