autor: Doris
„Kurva, Thomasi, jdi si tim papírem šustit někam do prdele.“ Vyjel Bill na dredáčka, když ho už asi půl hodiny rozptylovalo od sledování televize šustění papíru. Tom seděl vedle Billa v uctivé vzdálenosti a v prstech žmoulal tátovo telefonní číslo. Už je to pár dní, co mu Simone dala číslo, ale Tom ještě pořád nezavolal. A pokud šlo o Billa, ani s ním se to nemělo zrovna slavně. Bill se choval, jako by se vůbec nic nestalo a držel si od Toma odstup. Toma to pochopitelně mrzelo, ale na druhou stranu s tím vlastně počítal. Co čekal? Že by ho Bill vítal s otevřenou náručí? Mohl být spíš rád, že ho i přesto nechává u sebe a je vůbec ochotný s ním mluvit alespoň, tak jak mluvíval.
„Promiň.“ Pípnul Tom a sklopil hlavu k papírku. Bill se k němu natáhl a papír mu vytáhl z ruky, než ho stačil Tom zarazit.
„Hej…“ vyjekl a natahoval se po kousku papíru. Bill neodolal a zasmál se. Ruku natáhl kamsi daleko za sebe, aby na ni Tom nedosáhl.
„Co to máš?“ koukl na Toma a volnou rukou ho srazil zpátky do sedačky, když se přes něj natahoval.
„Nic.“ Zakroutil Tom hlavou a zůstal nehybně sedět. Oh bože, Bill se usmíval. A usmíval se na něj. Tom trhnul pohledem a zadíval se na svoje ruce složené v klíně. Bill koukl na papírek a pak ho Tomovi vrátil.
„Ale… to už ti frajerky strkaj čísla do kapes?“ povytáhl jedno obočí. Tom jen zakroutil hlavou. „To je tátovo.“ Vzdychl a papír si strčil do kapsy. Bill zvážněl a dlouze si Toma prohlížel.
„A předpokládám, že jsi s ním nemluvil.“ Opřel se zády o sedačku a ruku hodil na opěradlo. Neřešil, že ji tak hodil i kolem Toma. Tom zakroutil pusou a stočil pohled na Billa.
„Ne, nemluvil. Nechci s ním mluvit.“ Snažil se, aby to znělo co možná nejvíc pevně, ale Bill se jen ušklíbl.
„Aha… a proto máš jeho číslo po kapsách?“ probodl ho až nepříjemně ostrým pohledem. Tom si povzdychl. Dobrá, tak s ním možná mluvit chtěl, ale zároveň i nechtěl. Mlčel a palcem přejel po displeji svého mobilu.
„Tome, nemůžeš se na něj zlobit věčně. To, že se lidé rozvádějí, se prostě stává.“ Nechal mezi prsty proklouznout několik jeho dredů. Tom zatajil dech a lehce přikývl. Možná, že Bill měl pravdu. Zlobil se na všechny už moc dlouho.
Celé odpoledne měl Tom dobrou náladu. Ani sám nevěděl, co to způsobilo. Zda Billova přítomnost, jako každý den, anebo to, že opravdu svému tátovi zavolal. Mluvil s ním asi hodinu a byl sám překvapený, že to proběhlo tak v klidu. Jorgen se ho vyptával snad na všechno a na oplátku mu zodpovídal každou Tomovu otázku. Tom si uvědomil, že tím svým trucem to dělá těžké především sám sobě. Dokonce mu Jorgen slíbil návštěvu. Byl ochotný za ním jen přes celé Německo, jenom aby ho viděl. Simone děkovala Bohu, že má Tom tak dobrý den. Byl totiž tak milý i na ni. A to už dlouho nezažila. Celé odpoledne s ním strávila po nákupech, a dokonce se nechala přemluvit k jedné playstation hře, kterou pochopitelně prohrála.
„Zlato, buď na sebe opatrný, ano.“ Políbila svého syna na čelo, když Tom večer odcházel ven s Gustavem a Georgem. Jeho máma měla noční, a proto se loučili už teď. Tom se na ni usmál a po dlouhé době jí sám od sebe věnoval pusu na líčko.
„Neboj. Do půlnoci budu doma.“ Nazul na sebe boty a naposledy Simone mávnul. Simone za ním zavřela a v té nejlepší náladě se odešla chystat do práce.
„Kurva, kluci, musim letět.“ Odhodil Tom nedopalek od cigarety a zvedl se z lavičky.
„Jo jo… máma není doma, tak s Andym máte volnej kvartýr, co.“ Rejpnul si Georg a Tom jen protočil oči.
„Jdi do prdele.“ Zakroutil Tom hlavou. Zvykal si na narážky ohledně jeho osoby a Andrease, ale přeci jen to nepotřeboval slýchat v takových chvílích.
„Klid, Tome… dělám si prdel.“ Plácnul ho Georg po rameni a Tom se jen zašklebil.
„Jo, já vím. Ale stejně. Mezi mnou a Andreasem je absolutní nic, jasný.“ Šťouchnul do jeho hrudi ukazováčkem, a hned nato se vydal domu. Měl čas, a tak se celkem loudal. Kopal před sebou kamínkem a v duchu si broukal nějakou písničku, kterou slyšel u Billa. Zamrznul v polovině kroku, když uslyšel zakňučení jen kus od něj. Otočil se tím směrem a div nepřestal dýchat. Tři kluci dráždili Scottyho a jeden z nich ho přetáhl větví po čumáku. To proto zakňučel.
„Hej…“ vyjekl Tom a rychlým krokem došel mezi ně. Odstrčil jednoho z nich a stál u Scottyho. Ten jen lehce zavrtěl ocasem a olízl si krev z čumáku.
„Ale ale… snad by ses nechtěl prát, chlapečku.“ Ozval se úšklebný hlas a Toma srazila na zem silná rána. Než to stačil pobrat, ozvalo se ještě vrčení, zakňučení, a hned nato rychlý běh pryč. Tom se vyhrabal na nohy a prsty si přiložil k obočí. Měl ho roztrhlé.
„Kurva.“ Zanadával a ohlídl se po Scottym. Ten si neustále olizoval svůj čumák a dopajdal k Tomovi, aby se očicháním mohl přesvědčit, že je Tom v pořádku. Přesto, že při každém zapajdání zakňučel, jak na jednu přední packu nemohl došlápnout. Tom ho párkrát pohladil po hlavě. Kdyby Scotty nebyl tele velký, odnesl by ho, ale takhle mu může udělat maximálně doprovod. Pomalu se vydal pryč z parku, ale na opačnou stranu, než byl jeho dům. Směrem k Billovi. Scotty celou cestu kňučel, a Tom při tom zvuku ublíženě krčil čelo. Bez váhání stiskl zvonek na Billových dveřích.
„Co tu…“ nedořekl Bill, když otevřel a uviděl Toma. Jeho pohled se stočil na Scottyho.
„Co to má, do hajzlu, bejt?“ štěknul po Tomovi a sehnul se ke svému miláčkovi. Scotty se kolem něj protáhl do domu a zůstal ležet v obýváku na kusu huňatého koberce. Bill šel okamžitě za ním a Toma si nevšímal. Nechal ho za dveřmi a věnoval se jen svému čtyřnohému miláčkovi. Hladil jeho srst a prstama mu stíral krev z čumáku. Scotty oddaně ležel a smýkal ocasem po podlaze. Tom váhal. Stál mezi otevřenými dveřmi ale nakonec se odvážil, a vešel dovnitř. Zavřel za sebou a posadil se do křesla. Bill do papírového kapesníku otřel zbytek Scottyho krve a nechal ho spát. Otočil se na Toma a chvíli na něj koukal.
„Vy si nedáte pokoj, že ne?“ zavrčel a zúžil oči. Tom to pochopil, jak to Bill myslí a silně se ho to dotklo.
„Já mu to přeci neudělal. Proč jsi ho zase pustil samotného?“ ohradil se Tom a nakrčil čelo. Ihned ale usykl, když ho to tak zabolelo natržené obočí. Bill vzdychl a sedl si vedle něj. Věděl, že na Toma se zlobit nemůže.
„Ukaž.“ Natočil si k sobě jeho tvář a novým kapesníčkem otíral částečně zaschlou krev z Tomova obočí. Tom lehce ucuknul a syknul.
„Drž.“ Šeptnul a naslinil roh kapesníčku, který mu opět přiložil na ránu. Tom vydechl a prohlíželi ho. Vztáhl k němu ruku a končekama prstů ho pohladil po tváři. Potřeboval se ho dotknout.
Bill mírně zkoprněl a stáhl ruku s kapesníkem podél těla. Nechal Tomovy dětské prsty přejíždět po svojí tváři s sledoval, jak se přitom tváři. Tom vypadal maximálně soustředěně a dech se mu zrychloval už jen tou blízkostí…
„Já tohle nemůžu, Tome.“ Šeptnul Bill, ale ani se nepohnul. Tom zalapal po dechu. Bylo to vůbec poprvé, co ho oslovil Tome a ne Thomasi. Zadíval se mu do očí a chvíli hledal slova.
„Kurva, Tome…“ vydechl Bill v nastalé chvíli ticha a přestal se ovládat. Znovu ochutnal Tomovy rty. Po těch několika dnech, kdy se držel zpátky, se opět nořil do jeho úst a vnímal Tomův dech na svojí tváři.
S Tomem se zamotal svět. Omotal mu ruce pevně kolem krku a jazykem zabloudil do jeho úst. Nechápal to, ale ani to chápat nechtěl. Raději nechtěl přemýšlet. Teď si to chtěl jen užívat. Zakňučel Billovi do úst, když si ho přidržel za týl a dlouhé nehty ho zašimraly na krku a padal do víru blaha, kam ho Bill unášel.
autor: Doris
betaread: Janule
aaaaa…já to nepřežiju do dalšího dílu!…to bylo úžasný a je mi moc líto Scottyho…..a ten konec…paráda…jen tak dál!
kurva, to je úžasná ff… honem dál 😀
Souhlas s děvčaty, naprosto úžasné! *culí se jak debílek*
Nesnáším ty blbečky, co ubližují Scottymu, ty bych kastrovala :/ A ten konec! *____* Asi to nevydržím a půjdu si k tobě přečíst pokračování 😀
Kurva, kurva…já už jinak nemůžu, musím být sprostá. Tohle je ta nejúžasnější povídka, kterou jsem kdy četla. A to myslím smrtelně vážně!!! Nesnáším, když je to vždycky tak blbě useknuté. Já chci pokračování!!!! Hned teď!!!!!
Můžu se zeptat, kdepak má Doris svůj blog?? 😀
NEPŘEKONATELNÝ!!! Líbí se mi na té povídce to tajemno a Billova odtažitost…bezkonkurenční…nemůžu se dočkat dalšího dílu…:)))))
Páni, teď jsem tady při tom konci úplně zalapala po dechu. Jsem spíš čekala po tom, co Bill řekl, že tohle nemůže, že si o tom chlapci nějak pokecaj, ale rozhodně ne to, že hodí Bill zábrany za hlavu a na Toma se vrhne. Ovšem nestěžuju si, jen tak dál. 🙂
Já se z téhle povídky vážně zblázním, z toho, jak je úžasná, skvělá, prostě perfektní ♥ Ale bojím se, hroznš se bojím, až to praskne, že Tom chodí za Billem…
Moc vám děkuju. Ani nevíte jak moc mě těší že se vám to líbí 🙂 Vážně jsem moc ráda. Doufám, že tedy nezklamu a bude se vám to líbit i dál 🙂
[9]: ty a zklamat? ha ha 😀
Ach jo, ti kluci si vážně nedají pokoj a pořád musí Scottyho provokovat. Něco bych jim udělala!!!