Midnight Sun II 8.

autor: Bubbly

Návrat zpátky do Viktorova sídla neměl zrovna bezmyšlenkovou atmosféru. Bill nevnímal kroky, jen přemýšlel, jestli má být naštvaný, nebo zklamaný  sám sebou, že dovolil Viktorovi, aby ho odvlekl a nechal tam bratra napospas Massenovi. Na jednu stranu si mohl být jistý, že kdyby Tomovi přece jenom hrozilo velké nebezpečí, Bill by to cítil. Zůstával s ním propojený, aniž by to kdokoliv z vládců tušil. Bude to pro oba dva mnohem jednodušší. Bill se obával jediného – jak ho bude Tom vnímat ve své hlavě pod silou Massenovy moci?

„Bylo to od tebe velice nezodpovědné, Bille,“ promluvil na něho Viktor.

Chlapec zvedl hlavu a až  teď si všiml, že už dávno jsou uvnitř Viktorova domu. Zamrkal a podíval se vládci do očí, zatímco ty jeho jiskřily pod náporem nejistých myšlenek. Možná, že na něho Viktor mluvil celou cestu, ale až teď Bill vnímal jeho hlas. A nezdál se mu naštvaný. Zněl spíš jako hlas otce, který s klidem pokáral neposlušného chlapce.

„Chtěl jsem mu jenom pomoct,“ odvětil Bill. Nesnažil se být vzpurný. Stejně by to nikam nevedlo. Mluvil uvolněně a promýšlel každé slovo. „Ty víš, že stejně bych to jednou udělal. Dříve nebo později by k tomu došlo.“

Viktor jen klidně přikývl. „Vím, ale mohl jsi mi alespoň naznačit, co se chystáš udělat. Nemuselo to skončit takhle. Massen tě mohl klidně zabít za tvou troufalost.“

Bill se mu díval zpříma do očí a vnímal jeho pocity. Viktor byl klidnější než kdy jindy. Možná proto, že za  tou vší jistotou a klidem bylo ještě něco. Tajemství. Bill věděl, že Viktor něco chystá. A za každou cenu musí vědět co. Přimhouřil oči a sklonil se mírně k Viktorovi. „Viktore, co chystáš?“

Viktorovi zacukaly koutky. Pomalu se podíval na Isis, která stála vedle něho, a na rtech se jí objevil vítězný úsměv. Pak se znovu podíval na černovlasého vampýra. „Bille, mám pro tebe návrh, jak ti pomoci dostat Toma zpátky k sobě a bez toho, aby vám mohl Massen ublížit.“

„Jak?“ Bill netrpělivě vykulil oči a zadržel dech.

„Ale nebudeš to chtít. Je to riziko.“

„Unesu to. O co jde? Prosím, řekni mi to. Jestli to může zachránit Toma, udělám cokoliv, Viktore!“ žádal úpěnlivě chlapec. Jakákoliv naděje, že by mohl zase Tom patřit jemu a nikomu jinému, ho hladila na duši a rozradostňovala ho.

Viktor se nadechl. „Byl by si ochoten se doopravdy proměnit? Myslím v plnohodnotného vampýra? Byls mnohem silnější než Massen, Bille, protože máš jistý potenciál. Dokázal bys mu vzít Toma.“

Bill polkl.

„Byl bych silnější, než jsi ty?“

„Ano. Myslím, že ano.“

„Dost silný, abych byl vládce?“

„To nevím, Bille.“

Bill sklopil hlavu. Nebyl si jistý, jestli je ochotný podstoupit tohle riziko. Už by nikdy nebyl člověkem. Ne, že by jím teď byl, ale pořád cítil, že mu v hrudi bije srdce. Kdyby ho Viktor proměnil, nikdy by to necítil. Stejně, jako to už necítí Tom.

Viktor trpělivě sledoval chlapce. Čekal, jakou možnost si Bill vybere. Jistou smrt, nebo život v samotě. Věděl, že to bylo těžké rozhodnutí, a i když měl Bill na výběr, ani s jednou možností nemusel být šťastný. „Bille?“ pronesl měkce jeho jméno.

Bill se na něho podíval. „Musím si to rozmyslet.“ S těmi slovy odešel do svého pokoje.

Tom zůstal v pokoji sám po odchodu Billa, Viktora a Isis. Dokonce ani Massen mu nedal žádné kázání, ale tím to neskončilo. Massen se vrátí a ublíží mu. Tom si tím byl jistý. Ale už ze sebe nechtěl dělat loutku. Vždyť dokonce i Bill se mu bránil. Vždycky měl odvahu se bránit, ačkoliv mu to nebylo k ničemu. Přesto cítil, že je slabší než jeho mladší bratr. Bill měl lví srdce.

Tom se svalil na záda na matraci a chvíli vnímal tu opatrnou přítomnost Billa ve svých myšlenkách. Dokonce mu ani neuniklo, jak usilovně Bill přemýšlí, ačkoliv se bál prozradit o čem.“

„Bille,“ šeptl Tom.

„Tome,“ vyřkl Bill v jeho myšlenkách jeho jméno.

„Ale?“ Tom to slovo cítil v každé hlásce. Jeho záchrana nebude zadarmo.

Chvíli bylo ticho. Tom cítil, že Bill váhá s odpovědí. „Bille, pověz mi o tom.“

Bill ještě několik vteřin mlčel. Věděl, že to, co bratrovi řekne, odmítne. Ale chlapec neměl na výběr. Odhodlal se a možná příliš brzy. „Abych ti mohl pomoct, musí mě Viktor proměnit v plnohodnotného vampýra.“

Tom slyšel sám sebe hlasitě  zalapat po dechu. „To mu nesmíš dovolit, Bille!“

Tom zmlkl. Představa trávení věčnosti bez Billovy náruče byla téměř bolestná, ale představa, že by se kvůli němu nechal Bill v jistém slova smyslu zabít, byla ještě horší. Radši bude sám, než aby viděl Billa umírat a cítil jeho bolest.

Tom poznal, že se Bill stáhl, ale neopustil ho. Jen s ním nechtěl mluvit, což bylo ještě mnohem složitější, než kdyby s ním mluvil o smrti. Tom ho na jednu stranu nedokázal pochopit. Vůbec nebyl rád, že se pro něho chce Bill obětovat, ačkoliv sám by udělal to samé. Ale to je něco jiného. On, Bill, to drobné koťátko, které je tolik zranitelné, a přitom tak tvrdošíjné. Toma bolelo pomyšlení, že navždycky ztratí třepot křídel jeho srdce a stejně tak jeho tichý a klidný tlukot, který slyšel pokaždé, když byli spolu. Povzdechl si. Znal Billa. On to udělá.  

Bill bez přemýšlení  vtrhl přímo do Viktorovy knihovny. Našel dospělého vampýra za stolem a mladou dhampýrku za ním u knihovny. Prohlížela si kožené přebaly knih a přejížděla po hrubých vazbách prsty. Při každém dotyku jako kdyby nacházela kousek sebe samé.

Viktor zvedl oči od desky stolu, na které měl staré svitky čehosi. Když spatřil Billa, překvapeně zamrkal. Chlapec působil odvážně a odhodlaně.

„Bille?“ špitl Viktor a Isis v jediném okamžiku stála za jeho zády.

„Chci to. Chci, abys mě proměnil.“

„Víš to jistě?“ zeptal se Viktor?

„Obnáší to spoustu nebezpečí,“ doplnila ho Isis.

Bill zavrtěl hlavou. „Je mi to jedno. Jde mi o to, abych dostal Toma do bezpečí. Chci ho mít u sebe.“ Cítil se hloupě a sobecky, když pořád opakoval slovo chci, ale nedokázal si pomoci. Byl tak blízko k vítězství, že nemohl říct sám sobě ne.

„Podstupuješ riziko, že už nemusíš cítit pocity, které teď chováš vůči Tomovi?“ zeptal se znovu, tentokrát přesněji Viktor.

Bill se zarazil. „Myslíš, že už ho nemusím milovat?“

„Správně.“

Chlapec zamrkal. Rychle a překvapeně. Mělo mu dojít hned, že vampýři ztrácejí většinu lidských pocitů a poté se z nich stávají krvelačné bestie. Přesně jako Tom, když ho ovládal Massen. Zabijí i nejlepšího přítele pro trochu krve.

„Můžeš mi pomoct?“ zeptal se Viktora. Narážel na jistou formu pomoci.

„Můžu se o to pokusit.“

„Prosím,“ přikývl Bill.

„Bille, ale nejsem si jistý, zda v tobě ty emoce dokážu udržet. Můžeš o ně přijít stejně rychle, jako jsi je získal.“

Isis vystoupila do popředí.  „A co já? Kdybys, můj pane, dal Billovi trochu mé krve, mohl by mít lidské pocity. Víš, jako když Bill udělal z Toma vampýra, Tom taky cítil lásku k Billovi.“

Ve Viktorově obličeji se objevil náznak odporu. Nechtěl dát svou jedinou a cennou dhampýrskou krev někomu jinému a bylo jedno, zda jde o Billa nebo o nikoho jiného. Se staženým obočím se na Isis podíval. Ta se ale odmítla vzdát. Věděla, že se svého pána bát nemusí.

„Vyprávěl jsi mi o lásce. A já jsem ji viděla v očích Billa a Toma. A nechci, aby ji ztratili.“

Viktor si hlasitě povzdychl a jeho tvrdý výraz povolil, zatímco se díval na drobnou a odvážnou dívku. Isis poznala kousnutí od něho, od Viktora, ale tentokrát to bude Bill, kdo jí bude muset zanořit tesáky do těla hned poté, co ho Viktor promění. Jinak by mohlo být na všechno pozdě.

„Isis, jsi si jistá, že mi chceš pomoci?“

Isis se podívala na Billa. „Nejsi jedním z těch, na kterých mi záleží, ale nechci, abys musel ublížit sobě nebo svému bratrovi. Vím, jak ti na něm záleží.“

„Díky,“ odvětil Bill a podíval se na Viktora. Vládce se netvářil nijak radostně, ale ani odmítavě. Povolí Isis dát Billovi trochu své krve. Přece jen Bill je stejně tak důležitý jako ona.

„Dobrá,“ řekl. „Ať je po vašem. Pak už to ale bude jen na tobě, chlapče,“ položil Billovi ruku na rameno. „Nebudu ti moct pomoct, pokud zasáhne Massen.“

„Já vím,“ odvětil Bill a hrdlo se mu sevřelo napětím, když najednou na jeho myšlenky uhodil Tom.

„Bille, co to děláš?“  křičel na něho uvnitř Tom. „Nedělej to kvůli mně!“

„Odpusť, Tome,“ odvětil mu tiše Bill. „Ale já musím…“