autor: Disturbed Angel
Moc se omlouvám. Psaní mi jde teď šíleně. Cucám to ze sebe jak vodu z houby. Vážně mám nápady, ale nemám čas, a tak nějak náladu. Ne náladu na povídku, jen na to psaní. Moc se omlouvám jak vám čtenářkám, tak holkám z blogu. Vážně uvažuju o tom chvíli psaní nechat, na týden, 14 dnů, měsíc, vážně nevím. Třeba mě to někdy večer chytne a napíšu díl, ale zatím to moc dobře nevidím. Moc mě to mrzí, ale teď přes prázdniny mám moc akcí. Mrzí mě to, že tuhle povídku odsouvám na druhou kolej. Rozhodně s ní nekončím. Dokončím ji, ať se děje, co se děje, jen si dám na chvíli pauzu. Snad mi to odpustíte. DA
„Bille, slíbíš mi, že neuděláš žádnou hloupost? Víš, že bys měl problémy ty i já, tak prosím tě, neudělej žádnou chybu. S bráchou se můžeš vidět, jak budeš chtít, jen neudělej něco, čeho bys mohl litovat.“
Mladý hubený černovlasý mladík přikývne. Na očích má sluneční brýle a ruce má omotané kolem svých boků. Trochu se chvěje a svého bodyguarda moc nevnímá. Neustále se kouká okolo sebe a nervózně přešlapuje. I Zeno poznal, že by už měl jít. Taky se kouká okolo sebe a pak o pár kroků poodstoupí.
„Já jdu, ale nezapomeň, za tři hodiny tady. Prosím tě, buď tu, i kvůli sobě, ano?“
„Neboj, já… budu tu, Zeno. Slibuju,“ řekne rozhodně Bill a pár vteřin se dívá na Zena, jak odchází. Pak se zase začne rozhlížet okolo sebe. Je tu dřív asi od 20 minut, a přesto po chvíli vidí přicházet mladíka ve volném oblečení a černých brýlích.
Tom k Billovi téměř utíká, ale když je skoro u něj, zastaví se. Jsou od sebe asi tři metry a ani jeden se nepohne. Oba si sundají brýle a ve stejnou chvíli udělají krok dopředu a obejmou se. Stojí ve společném objetí, vteřiny a dlouhé minuty, než se konečně oddálí. Tom chytne Billa za tváře a začne jej prsty jemně hladit po celém obličeji. Bříšky prstů mapuje celý jeho obličej a neustále se na něj s láskou dívá. Ani jeden neřekne ani slovo. Je tam tak stojí, uprostřed parku a pozorují jeden druhého. Oba byli na vrcholu blaha, že se znovu vidí. Oběma tekly slzy dojetí a navzájem si je utírali. Po pár minutách své štěstí ještě navýšili tím, že se začali líbat. Stále spolu nepromluvili ani slovo, jen si užívali blízkost, a hlavně přítomnost toho druhého. Tohle teď bylo pro oba to nejdůležitější.
„Jsem tak rád, že jsem tě konečně našel. Konečně jsme zase spolu.“
Tom prolomil ticho první větou. Bill se pousmál, takže na něj přece jen nezapomněl. „Vážně jsi mě celou dobu hledal?“ Tom jen přikývl a na lavičce, na které seděli, si bratra přitáhl blíž k sobě.
„Hledal jsem tě od první chvíle, co jsme byli od sebe. A když jsem nedávno našel tvůj deník, byl jsem si tak jistý, že jsem ti velice blízko.“
„Ty máš můj deník?“
„Ano, mám. I celý ten pytlík.“ Bill jen přikývl. Moc toho nenamluvil. Tohle Tom věděl, ale dneska to bylo jiné.
„Bille, co se děje?“
„Tome, my nemůžeme být spolu,“ řekl tiše a po tváři mu začaly téct slané potůčky slz. Tom mu zvedl hlavu, kterou jeho bráška před malou chvíli sklopil, a zadíval se do jeho očí. „Jistě, že můžeme. Já už tě nikomu nedám. Už budeme spolu napořád.“
„Já prostě nemůžu. Markus by mě zabil. Ne, našel by mě a tebe by zabil.“
„Snad se nějakého Markuse nebojíš. Mám firmu s ochrankou, můžeme mít bodyguardů, kolik jen budu chtít. Budeš v bezpečí.“
„Ty ani netušíš, čeho je schopný.“ Bill zakroutil hlavou a znovu ji sklopil. „Dobře, já s tebou být nechci,“ řekl najednou, až Tom pootevřel pusu úžasem. Byl v šoku.
„C-cože?!?“ vypustil ze sebe.
„Víš, že to není pravda, ale nemůžu s tebou odejít. Nejen, že jsem to Zenovi slíbil, ale kvůli tvojí bezpečnosti, kvůli naší bezpečnosti.“
„Bille, nech to-…“
„Ne, nenechám. Tome, já vím, že ses trápil stejně jako já, ale neprožil jsi to, co já. Mohl se ze mě stát psychicky labilní člověk, jenomže to už bych tu nebyl. Při první příležitosti by mě zastřelili. Já jsem bojoval. Musel jsem se dostat ze všeho, co mě potkalo. To určitě víš z toho deníku, pokud jsi ho četl. Byl jsem silný a bojoval, i když jsem byl na pokraji svých sil. A víš proč? Jenom kvůli jediné osobě, kvůli tobě. Kvůli tomu, aby mohl být s tebou. A nechci a nedovolím, abys to právě ty zničil. Já nechci utíkat a neustále se schovávat, bát se, kde mě někdo najde. Můžeme se scházet. Mám volnost, celkem. Se Zenem se dá domluvit, a když se nebudeme promenádovat po městě, tak se můžeme vidět každý druhý den. Já vím, že je to málo. I já bych chtěl víc, ale byl jsem dlouhou dobu bez tebe, že jsem si uvědomil, že mi stačí jen chvilka s tebou a budu šťastný, tak buď i ty. I za to málo, co máme. Je to alespoň něco.“
Tom na Billa mlčky koukal. Znovu se mu jeho slova a věty přehrávaly v hlavě jako z diktafonu. Na jednu stranu ho to hrozně mrzelo, ale na druhou mu začalo docházet, že úplně ve všem má jeho bratr pravdu. Asi by neměl chtít všechno. Jak se říká, kdo chce víc, nemá nic. A on rozhodně nechtěl o Billa přijít, nechtěl o něj znovu přijít.
Po chvíli tedy přikývl a objal Billa. „Do-dobře, máš pravdu. Vždycky jsi měl pravdu. Tys byl ten rozumnější.“
„Byl? Já jsem neumřel, pořád jsem rozumnější,“ zasmál se Bill a oddálil se. Tom mu koukl do očí a taky se začal smát. Tohle jejich odpoledne uteklo tak hrozně rychle. Když se Bill podíval na hodiny, téměř vykřikl.
„Musím jít.“
„Už? Ještě chvíli,“ škemral Tom.
„Ne, už deset minut jsem měl být před nákupním centrem. Zeno tam na mě už určitě čeká. Musíme přijet včas. Nesmíme hned poprvé vzbudit v Markusovi podezření.“
Bill rychle vstal a řítil se z parku. Vedle něj pobíhal Tom. „Kdy se uvidíme?“
„Nevím, co v pátek? Zavolám ti od Zena, platí?“ Tom přikývl a letmo jej políbil. Zastavil se a ještě sledoval bratra a směr, kterým utíkal, i když už se mu dávno ztratil z očí.
„Om-omlouvám se,“ řekne udýchaný Bill. Zeno vypadá naštvaně, ale napětí v jeho obličeji rychle ustoupí. Zeno dá Billovi do rukou pár tašek. Ten se udiveně začne dívat dovnitř.
„Nakupovali jsme přece nové povlečení do tvé ložnice. Zapomněl si?“ řekne škodolibě, s úšklebkem, ale i smíchem zároveň, Zeno.
Bill se pousměje a přikývne. „Děkuju ti, Zeno, za dnešek.“
„Jen za dnešek?“
„Dobře, tak i za ty dny, co byly, a hlavně, co budou.“ Zeno přikývne a pousměje se. „Už tak se řítím do pekla, tak ať to stojí za to.“ Oba se začnou smát a jdou k autu.
autor: Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Oh yeah. Zena mám ráda čím dál tím víc. Díky bohu za něj. Aspoň nějak se budou kluci vídat, než se to nějak nevyřeší uplně. Ať už se autorka rozhodně pro jakkoliv dlouhou pauzu, určitě si počkám. Je to sice škoda,ale chápu to. Sama teď odsouvám vlatní povídky. Každopádně až se tu objeví další díl (bez ohledu na to kdy to bude) budu nadšená 🙂
Zeno je tak hodný 🙂
super! aspoňto ;o). krásný:)
To je boží povídka a nemůžeš přestat my to nepřežijeme když nenapíšeš celý měsíc ani těch 14 dní nepřežijeme teda aspoň já ne. Vím že máš určitě hodně akcí ale prosím napiš aspoň kousek abychom byli spokojeni. Máš boží tuto povídku. Prosím nepřestávej psát
Prosím
Hlavně, že je Zeno v pohodě:) miluju tu povídku 🙂
nádherný
Zeno je skvělý, aspoň, že má Bill jeho, když už s Tomem být nemůže…A to jejich setkání po takové době, nádhera!! Přestávka v psaní je občas asi nutná, to chápu, ale někdy se další díly objeví třeba po půl roce, a to už pak člověka kolikrát ani nebaví číst, když už neví, o čem povídka vlastně byla…doufám, že v tomhle případě to tak nebude, byla by to opravdu škoda =)
no dílek byl povedený, Zeno se začíná jevit jako zlatá dušička, ale on byl takový kliďas už od začátku, jen to nebylo tak moc znatelný. to setkání bylo parádní, ale všako on si to Bill ještě rozmyslí, že s ním být nechce 🙂
s pauzou ti docela souhlasím. v tom psaní je kolikrát zapotřebí. taky jsem tady měla povídku, co šla dva měsíce obden a pak najednou… zásek. a než psát z nouze nějaký patlaniny, kterými se ta povídka zkazí, jen proto, aby byla rychle hotová (viz Jsi jenom děvka Bille od Vanity – tak nádherná povídka, a tak nechutně zkrácená a zkazilo to celý efekt), to si dej radši pauzu. nezdá se to, ale ten čas uteče, a pokud jsou čtenáři opravdu věrní, vrátí se ti i po měsíci a půl nicnedělání 🙂 jako dva tři měsíceuž je docela dost, to pak člověk ani neví, o čem ta povídka je, ale já věřím, že ji dokončíš. díla máš hezká a věřím, že autorský svědomí ti to nedovolí, vykašlat se na to 😉 uvidíme 🙂
Vážně mi vadí, že během dílu střídáš časy.. Ale jinak je to moc pěkný.;)
Twl, obdivuji Zena, že mezi těmi všemi gangtesri si toto všechno dovolí, já bych se bála jak cyp. 😀 Luxusní díl. 🙂 A neboj, kdo má tu povídku rád a líbí se mu, tak ten si počká na další díl i měsíc. 😉
Rychle další dííl.. TwT