Sch-Rei & Kattulkaa
Tom: „A-ale… Já ublížil tobě…“ zašeptám.
Bill: „To neznamená, že ti musím ublížit taky. Navíc, ublížil jsem ti už tím, co jsem udělal v té koupelně…“
Tom: Zavřu oči, a zakroutím si jen tak pro sebe hlavou… Víc se k tobě natisknu… Všechno mě šíleně bolí. „Já… nechci bez tebe být, Bille,“ zašeptám.
Bill: „Neopustím tě,“ přitisknu si tě na sebe, a líbnu tě na tvář.
Tom: „Tak proč jsi to tak v nemocnici řekl?“
Bill: „Protože jsi mě naštval tím, že když neudělám to, co chceš ty, tak že se na mě urazíš…“ zamrkám.
Tom: „Promiň…“ šeptnu.
Bill: „Nemysli na to…“ pohladím tě po hlavě.
Tom: Přikývnu… Zvednu k tobě pohled, a zasněně si tě prohlížím…
Bill: „Potřebuješ něco?“ zeptám se starostlivě.
Tom: Zamrkám, a zakroutím hlavou… „Už ne-e,“ pousměju se, a zavřu oči.
Bill: „Není ti zima, nebo tak něco?“
Tom: Usměju se, a zase oči otevřu, a podívám se na tebe… Zakroutím nesouhlasně hlavou a natáhnu se k tobě.
Bill: Oddálím tě od sebe, a výmluvně se usměju. „Jdu ti pro čaj,“ zamířím dolů ze schodů.
Tom: Vydechnu a lehnu si… Zahrabu se pod tvoji deku a zavřu oči.
Bill: Vezmu si do ruky velký hrneček s čajem. Jdu po schodech a posadím se vedle tebe na svojí postel. „Tome, napij se.“
Tom: Mám zavřené oči a ani se nehnu… Jenom potichu oddechuji… Ze… ehm, ze ‚spánku’…
Bill: „Tome,“ nadzdvihnu ti hlavu, a šálek položím ke rtům.
Tom: Pootevřu oči, a zakroutím hlavou.
Bill: „Musíš se napít,“ řeknu nesouhlasně.
Tom: Skousnu si ret a zase zakroutím hlavou.
Bill: „Tome, prosím, kvůli mně…“ vezmu to z jiné stránky. Kvůli mně, se snad napiješ…
Tom: Zakňučím a chvilku zaváhám… Vydechnu a napiju se.
Bill: Spokojeně se usměju. „A vypij to celé.“
Tom: Přivřu oči a přikývnu. Samozřejmě i když nerad, tak poslechnu.
Bill: Po chvíli si od tebe vezmu hrníček, a položím ho na stůl. „Tak, a teď si můžeš lehnout, aby mohl v klidu odpočívat,“ usměju se.
Tom: Přikývnu, a zase si lehnu… Otočím se obličejem ke zdi…
Bill: Opatrně si lehnu na zbytek postele, a starostlivě tě pozoruji.
Tom: Potichu vydechnu, a snažím se usnout… Ale nejde to… pootevřu oči.
Bill: Pořád tě sleduji ostřížím pohledem, oči z tebe nespustím…
Tom: Zavrtím se. Hm, proč sakra nemůžu usnout? Jsem unavený, ale nějak… Nejde to… Naštvaně vydechnu.
Bill: „Tome? Něco tě bolí? Nebo něco potřebuješ?“ zdvihnu se nad tebe, když slyším výdech.
Tom: Otočím se k tobě, a prohlídnu si tě zamyšleně… Skousnu si ret a přikývnu.
Bill: „A co potřebuješ?“ zdvihnu se na ruce, abych ti to mohl donést.
Tom: Otočím se k tobě, a obejmu tě okolo pasu…
Bill: Zaraženě se na tebe podívám, ale skloním se k tobě…
Tom: Položím na tebe hlavu… Spokojeně se zavrtím, a pousměju se… Zavřu oči…
Bill: Začnu tě hladit po zádech, a usmívám se u toho.
Tom: Po chvilce spokojeně usnu.
Bill: Položím se tak, aby to bylo i mně pohodlné. Když slyším, že ze spánku spokojeně oddychuješ, odhodlám se své oči také zavřít…
Tom: Něco si ze spaní sem tam zamumlám… Pořád se pousmívám… Po dlouhé době se mi dobře spí…
Bill: Ač mám zavřené oči, nedaří se mi usnout. Pořád se bojím, aby se tvůj stav nezhoršil…
Tom: Po chvilce se proberu, a otočím k tobě hlavu… „Billí?“ šeptnu.
Bill: Vylekaně otevřu oči… „Ano?“
Tom: „Já jenom… Jestli spíš…“ Omluvně se usměju.
Bill: „Jak asi můžu spát, když tě hlídám?“ usměju se.
Tom: Zamrkám. „Nemusíš mě hlídat…“ Zakroutím hlavou, a uculím se… „Ať se vyspíš, já nikam neuteču…“
Bill: „Ne, já tě budu hlídat… Kdyby se ti udělalo špatně, nebo kdybys něco potřeboval…“ zakroutím hlavou.
Tom: „Vzbudil bych tě…“ Nevzbudil.
Bill: „To nevadí…“ pohladím tě.
Tom: „Bille, nezapomeň, že v první řadě jsi nemocný ty… Musíš se vyspat.“
Bill: „Ne. Já už jsem zdravý… Zítra půjdu podepsat ten papír…“
Tom: Zamrkám. „Vážně? A-ale… I tak se musíš vyspat…“
Bill: „Ne. Spal jsem přes den…“
Tom: Vydechnu. „No jak myslíš…“ pousměju se, a víc se na tebe natisknu.
Bill: Obepnu okolo tebe ruce…
Tom: Spokojeně se pousměju, a zavřu oči.
Bill: Vtisknu ti lehkou pusinku do vlasů.
Tom: Spokojeně se zavrtím… Po pár minutách zase usnu.
:::ráno:::
Bill: Probudí mě světlo, vycházející z okna…
Tom: Zamrkám, a pomalu zvednu hlavu… Zakňučím a zase ji položím.
Bill: „Tomi? Bolí tě něco?“ nemohl jsem si nevšimnout kňučivého zvuku…
Tom: Vydechnu. „Trošku mě bolí hlava… Ale… To bude dobrý…“ zavrtím se.
Bill: „Mám ti donést nějaký prášek?“
Tom: Zakroutím nesouhlasně hlavou. „To je v pohodě… Zase tak hrozný to není.“
Bill: „Opravdu?“
Tom: Přikývnu, a pousměju se.
Bill: „Půjdeš na snídani?“
Tom: Zakroutím hlavou. „Asi ne…“ šeptnu.
Bill: „Ale něco bys sníst měl… Cokoliv…“
Tom: „Nemám hlad… Ani náladu vstát…“ zakňučím.
Bill: Přikývnu. „Dojdu ti alespoň pro čaj, ano?“
Tom: Ušklíbnu se, a zakroutím hlavou. „Už ne! Už ne! Už ne!“ zamrkám. „Nechci čaj…“
Bill: „A co ti asi mám dát teplého? Hmmm?“
Tom: Zamyšleně se pousměju. „Něco bych věděl, ale nechci se s tebou hádat…“ Zavřu oči, a pousměju se… Položím ti hlavu na bříško, a spokojeně vydechnu.
Bill: „Tak mi to řekni, buď s tím souhlasit budu, anebo ne…“
Tom: „No…“ vydechnu, a rukou ti přejedu po rozkroku, ale hned ji stáhnu…
Bill: Zalapu po dechu. „Tome, neměl by ses vyčerpávat…“ políbím tě zlehounka na rty…
Tom: Pousměju se, a rukou ti vjedu pod kalhoty… Položím ti ji na boxerky… „Je to pro tebe, Billí…“ Vydechnu, a přes rty si přejedu jazykem.
Bill: „Nechci tě vyčerpávat… Já tě k ničemu nenutím…“ ruku ti tam ale nechám.
Tom: Začnu ti tam dlaní přejíždět… Pousměju se.
Bill: „Aaaachchc…“ spokojeně zasténám.
Tom: Pomalu ti rozepnu kalhoty, a sundám ti je i s boxerkama pod zadeček… Otočím hlavu ke tvé nemalé chloubě.
Bill: Spokojeně se usměju. „Tome, seš si jistý? Opravdu to dělat nemusíš…“ Nechci Tomovi nějak ublížit. Pro mě je teď prioritní Tomův zdravotní stav, ne to, co bych chtěl já…
Tom: Přitáhnu k tomu blíž, a jazykem ti po celé délce přejedu…
Bill: „Ugh…“ vydám ze sebe zvuk neznámého původu…
Tom: Pousměju se, a vyjedu ti na špičku, kterou ti začnu něžně laskat.
Bill: Jen přivřu oči, a zakloním hlavu trošku dozadu.
Tom: Vezmu si tě do pusy celého, a rozpohybuji se… Dopomáhám si trošku rukou.
Bill: Něco mě napadlo… Tři, dva, jedna… „Ááách…“ hlasitě zavzdychám. A znova… Tři dva…
Tom: Pousměju se, a zapojím jazyk… Přivřu oči…
Bill: Můj nápad, se mi líbí… Stále počítám, ale pokaždé zavzdychám trošku víc…
Tom: Vyndám si tě z pusy, a usměju se… Rty ti začnu přejíždět po špičce, a pak jimi začnu špičku laskat…
Bill: Zapomenu počítat… Z pusy vydám jeden dlouhý táhlý sten…
Tom: Usměju se, a pokračuji… Snad na nás nedojde mamka, no… Potichu vydechnu, a přejedu ti po špičce jazykem, a pak pierce.
Bill: Začnu rukou šmátrat po stole… Hledám ovladač, abych mohl zapnout hifinu…
Tom: Lehce tě kousnu, a pokračuji…
Bill: Zaskučím, a nechápavě se podívám. „Co jsi to před chvílí udělal?“
Tom: „P-promiň…“ Skousnu si ret.
Bill: „Víš, jak to bolí?“
Tom: Dám ti na to místečko něžnou pusinku… „Promiň…“
Bill: Usměju se, a věž zapnu…
Tom: Pousměju se, a vrátím se ke své činnosti… Obmotám okolo tvého penisu prsty, a začnu s rukou pohybovat.
Bill: Hudba hraje celkem nahlas, nemusím se zbytečně tlumit… Už ani nepočítám…
Tom: Trošku zrychlím pohyb, a sem tam ti na špičku položím pusinku…
Bill: Občas proti tobě trošku přirazím… „Uuumm…“
Tom: Pousměju se, a na chvilku přestanu… „B-Billí?“ Podívám se na tebe.
Bill: „No?“ ani trošku se mi nelíbí, že jsi přestal…
Tom: „Něco mě napadlo…“ skousnu si ret.
Bill: „Můžu se zeptat co?“ olíznu si rty…
Tom: „V-víš… U-už jsi někdy s někým… Spal? Víš jak to myslím, hm?“ zamrkám.
Bill: Nesouhlasně zakroutím hlavou…
Tom: Pevněji si skousnu ret. „A chtěl… Chtěl by sis to zkusit?“
Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Janule
krásná jako vždycky, pokráčko,doufám že Tom bude zdravý =)
Řekla bych, že Tom je zdravý ažaž xD A to teda nevím, jak to myslí s tím spaním, jestli myslí spaní jako spaní, nebo spaní jako spaní xDDD