autor: Nameless Lady
„Bille, vstávej, přišel ti balík.“ Budil ho Tom jemně, jenže s Billem to ani nehnulo, jen se otočil na druhý bok a spal dál.
„No tak, slyšíš mě? Máš tu poštu.“ Tom trošku zvýšil hlas, ale zase bez úspěchu.
„Bille…“ zatřásl mu ještě jednou ramenem, kdyby to nebylo nutné, nebudil by ho, jenže pošťák nechtěl balík předat Tomovi, když nebyl na jeho jméno.
„Nerad ti to říkám, ale přijela máma, aby se podívala, jak žijeme.“ Vypustil z pusy první blbost, která ho napadla.
„Co? Kde?“ Bill se prudce posadil a vylekaně se rozhlížel kolem.
„Nikde.“ Smál se Tom jeho reakci. „Ale zvedni se a jdi si převzít poštu.“ Vyhnal ho a sám si lehl zpět do postele.
Bill se se zíváním doplazil ke dveřím, podepsal nějaký papír a výměnou za to mu v rukou přistála velikánská krabice. Donesl ji do obýváku a začal ji zkoumat. Nikde nebylo napsáno, že je to přímo pro něj, ale otevřel ji.
Byly v ní jeho věci a na samém jejím dně objevil napůl přeložený list papíru. Otevřel ho a začal číst.
„Milý Bille,
hned jak jsi odjel z ostrova, vydal jsem se za tebou, chtěl jsem ti to všechno pořádně vysvětlit. Dorazil jsem domů a měl jsem celkem strach ze setkání s tebou, jenže to, co jsem tu našel, bylo ještě daleko horší, než jsem si dovedl představit. Náš dům je teď tak prázdný a nechutně tichý, když tu nejsi. Nedokážu vůbec normálně myslet, všude tě vidím, pořád čekám, že se otevřou dveře a ty normálně vejdeš, jako vždycky…
Kluci říkali, že jsi u rodičů, vím, že nemá cenu tam za tebou jezdit, stejně bys mě nechtěl vidět. Řekl jsi, že jsem v tvém srdci mrtvý… tohle tolik bolelo, ani si nedovedeš představit jak, Bille.
Chápu, že si to zasloužím, o to víc mě to ničí, uvědomuju si, že tohle všechno je jenom moje vina, neměl jsem to dělat, nic z toho. Lituju toho s každým nádechem. Nenávidím se za to, co jsem ti provedl, ublížil jsem ti, hodně, a moc dobře to vím.
Chci se ti ale omluvit, nemůžu vyjádřit pouhými slovy své city k tobě, i to nejkrásnější z nich by mou lásku urazilo…
Můžeš mi to prosím odpustit? Bez tebe to na tomhle světě nemám šanci zvládnout, potřebuju tě a ty mě taky, i když si to v tuto chvíli nechceš přiznat. Přesně vím, co se snažíš udělat. Vymazat mě ze svého života, ze své hlavy, ze svého srdce… nebudu ti to rozmlouvat, jestli to tak cítíš…
Chci ale, abys věděl, že pro mě znamenáš víc než slunce pro den, nebo měsíc pro noc. Nedáváš druhé šance, zvlášť ne lidem, kteří tě tolik zranili, ale snad jsme spolu zažili i spoustu dobrého, ne?
Odpusť, prosím,
S láskou Tom.“
Billovi se neskutečně třásly ruce, nemohl skoro dočíst tenhle dopis. Po tvářích se mu koulely slzy. Zase se mu vrátila ta nepříjemná vzpomínka. Na druhou stranu si byl ale jistý, že Tom všechno, co říká, myslí vážně.
Zvedl se a na třesoucích se nohou odešel zpět do svého pokoje, Tom se spokojeně válel v posteli a poslouchal rádio. Jakmile však spatřil Billovu bledou tvář, zarazil se. Co mu to asi přišlo? Bill se posadil na postel a pohlédl na Toma uslzenýma očima.
„Copak se stalo?“ zeptal se Tom vyděšeně a objal Billa.
„Tome…“ špitnul jen a ještě víc se k němu přitiskl.
„To ten balík, že? Co v něm bylo?“ vyzvídal a hladil Billa po zádech. Bill se vymanil z jeho sevření a podal mu dopis.
Tomovi stačilo, aby si přečetl první řádek. Zase Billa objal.
„Kdy… kdy jsi to poslal?“ zeptal se Bill chvějícím se hlasem.
„Den po tom, co jsem se vrátil.“ Šeptal Tom.
„Zase se mi to všechno vrací, ty vzpomínky…“ vzlyknul Bill Tomovi do trička.
Tom sebral papír, vytáhl zpod stolu odpadkový koš a začal dopis trhat na malinké kousky. Nakonec v koši škrtl zapalovačem.
„A je po všem, už nikdy na to nemysli.“ Zase se vrátil k Billovi, aby ho mohl sevřít v náručí. Jasně na něm viděl, že potřebuje oporu, taky proto tu má Toma, bude s ním, když to Bill bude potřebovat. Udělal by pro něj cokoliv na světě a Bill tohle dobře věděl, i on by pro Toma skočil do ohně.
Ještě dlouho seděli na posteli v pevném objetí. Oba byli dost zaražení, Tom nevěděl, že Bill ten dopis nečetl, myslel si, že ho prostě ignoruje. A Bill? Ten si byl jistý, že kdyby mu takováhle omluva přišla, rozjel by se do Hamburgu a všechno by si s Tomem pěkně vyříkal. Ale teď už je pozdě na to, řešit minulost, teď by měli žít hlavně přítomností.
„Miluju tě.“ Šeptnul Tom a porušil tím tak absolutní ticho. Bill se mu zahleděl do očí a místo odpovědi ho lehce políbil.
„No tak, usměj se, život je přece krásnej.“ Nabádal Tom Billa a jemně mu prsty nadzvedl koutky. Bill si povzdychl a vykouzlil na své tváři slabý úsměv.
„Tomu říkáš úsměv? Kdyby tě někdo fotil nebo natáčel, zubil by ses od ucha k uchu.“ Na to se Bill rozesmál skutečně, vzápětí ale zase zesmutněl.
„Že budeme už jen spolu?“ ujišťoval se a propletl své prsty na ruce s těmi Tomovými.
„To si piš, jen my dva proti světu.“ Usmál se a znova Billa políbil.
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
Doufám, že Tom taky splní co slibuje…jinak ho roztrhnu =)
Bill je taková cíťa,ale nedívim se.