autor: RosePhantom
Ráda bych vám k poslednímu dílu něco řekla. 🙂
Tahle povídka patří mezi mé nejoblíbenější nehledě na to, kolik už jsem jich přečetla, a jsem moc ráda, že jsem se o ni s vámi mohla podělit. Vaše komentáře mi udělaly hroznou radost, bylo vidět, že moje práce nebyla zbytečná. A stejně tak udělaly radost RosePhantom.
Tak doufám, že se vám poslední díly líbily stejně, jako mně, a že jste u nich uronili slzičky stejně jako já, když jsem to četla poprvé, podruhé i potřetí! 😀 Deni
Tahle povídka patří mezi mé nejoblíbenější nehledě na to, kolik už jsem jich přečetla, a jsem moc ráda, že jsem se o ni s vámi mohla podělit. Vaše komentáře mi udělaly hroznou radost, bylo vidět, že moje práce nebyla zbytečná. A stejně tak udělaly radost RosePhantom.
Tak doufám, že se vám poslední díly líbily stejně, jako mně, a že jste u nich uronili slzičky stejně jako já, když jsem to četla poprvé, podruhé i potřetí! 😀 Deni
Bylo to nejhorší léto Billova života.
Téměř vůbec nevylezl z domu – až na pár cest do obchodu, díky jeho matce. Caroline se ho snažila dostat ven, ale pokaždé, když mu zavolala nebo napsala zprávu, ji buď ignoroval, nebo řekl, že nemá čas. Jednou přišla za ním domů, aby mu dělala společnost, a stejně jen seděli u Toma v pokoji a povídali si.
„Bille, vážně,“ řekla Caroline a konejšivě ho hladila po koleni. Seděla na zemi, zatímco Bill seděl na posteli zamotaný do Tomovy peřiny – kde strávil většinu času.
„‚Vážně‘ co?“ štěknul Bill a odsunul nohu z Carolinina dosahu.
„Nemůžeš se tu užírat celé léto,“ pokoušela se mu domluvit. „Zvedni se a pošli Tomovi e-mail, nebo mu zavolej! Nesnáším vidět tě takhle rozrušenýho…“
„Jsem v pohodě,“ zalhal Bill. Caroline si povzdechla a rozhlédla se po místnosti, všechno vypadalo tak, jako by se nikdo ničeho nedotkl od doby, co Tom odjel.
Podívala se zpátky na Billa a pozvedla obočí. „Není ti horko?“
Bill zavrtěl hlavou a přetáhl si rukávy Tomovy zapomenuté mikiny přes dlaně. Caroline se mu pokoušela podívat do očí, ale Bill se vyhýbal jejímu pohledu.
„Bille, nech mě se podívat.“
„Trhni si,“ zamumlal bez energie.
Caroline vydala jakési ‚hmpf‘ a natáhla se po jeho rukávech. I přes protesty, které Bill vykřikoval, mu vyhrnula látku nad lokty. Čekala, že tam něco najde; tmavé jizvy a modřiny, nějaké známky hluboké deprese, kterou si prochází. Ale nic tam nebylo. Jen Freiheit tetování, které si Bill nechal udělat téměř před rokem.
„Já ne-„
„Bolí mě vidět to,“ vysvětlil Bill s hlavou otočenou proti zdi. „Tom to navrhnul a je to stejné, jako mít vytetované něčí jméno, víš?“ povzdechl si. „Dobře, není to stejné, ale-„
„Chápu to,“ přerušila ho Caroline. Stáhla zpět jeho rukáv a vylezla si na postel vedle něj. Přitáhla si Billa v jemném objetí. Zavrtěl se a pevně ji objal.
„Neboj se, zase ho uvidíš,“ zamumlala.
„Ale nevím, kdy…“
„Uvidíš,“ ujistila ho Caroline. „Jen to vem hezky den po dni, dobře? Vím, že je to těžké.“
Bill nemohl vymyslet nic, čím by jí odporoval, a tak jen přikývl proti jejímu ramenu a pokoušel se sám sebe uklidnit.
Pro Billa to bylo jako celá věčnost (ale zároveň, jako by neuběhl žádný čas), léto se pomalu blížilo ke konci a Bill mířil na vysokou. Jeho rodiče mu pomohli odnosit krabice do přiděleného pokoje na koleji, jeho matka bojovala se slzami. Pokaždé, když se jí Gordon zeptal, jestli nepotřebuje chvilku pro sebe, odbyla ho se slovy, že to jsou slzy štěstí. Bill protočil oči a pousmál se poprvé za několik týdnů.
Po nespočtu objetí a polibků na rozloučenou Billovi rodiče konečně odjeli a on zůstal sám. Popravdě naprosto sám, jelikož jeho spolubydlící ještě nedorazil.
To odpoledne byl Bill zaměstnaný vybalováním krabic. Koleje byly velké, bylo to lepší, než si představoval. Příběhy o prťavých kolejích s koupelničkou a dvěma matracemi nebyly v jeho případě pravdivé.
Jeho pokoj měl jednu společnou místnost, koupelnu a dvě oddělené ložnice. Jeho ložnice byla malá, ale kdo by si stěžoval? Aspoň se nebude muset vypořádávat se svým spolubydlícím, kdykoliv se rozhodne vrátit domů.
Domov – to je to, co pro něj kolej teď znamená. Holé zdi, holá podlaha, prázdná knihovna, prázdný stůl, prázdné všechno je teď jeho domovem. Ubohé místo na to, říkat mu domov, alespoň podle Billa.
Každý domov bez Toma byl ubohý domov.
Zaklepání na dveře přerušilo Billovy prázdné myšlenky. Knihy, které právě vybaloval, odložil na postel, vypnul stereo, které právě hrálo nějaký německý song, a šel ke dveřím. Otevřel a ztuhnul, jeho tělo bylo zmraženo šokem.
Tom.
„Bill Kaulitz?“ zeptal se starší muž – pravděpodobně děkan tohoto podlaží.
„Uhm, yeah?“ Měl problém najít správná slova; jediné, co dokázal, bylo nevěřícně zírat na Toma. Na Toma, který měl být v Německu a místo toho stál před dveřmi jeho pokoje. Vypadal přesně, jak si ho pamatoval, dokonce možná ještě lépe.
Tom se zaculil a přiložil si prst na rty, aby Bill zůstal potichu. Děkan si odkašlal.
„No, tohle je Tom Trümper, je z Německa. Zrovna jsem ho prováděl po kampusu, když jsme přišli k jeho pokoji. Vašemu pokoji. Je to váš spolubydlící pro letošní rok.“
Billovi lehce poklesla čelist a Tom k němu natáhnul ruku.
„Je mi potěšením tě poznat, Bille.“
Bill pomalu potřásl Tomovi rukou, tělem mu projel mráz při jejich doteku. Bylo to elektrizující a zanechalo ho to trochu omráčeného. „Yeah…“
„Připojíš se k nám na zbytek prohlídky, Bille?“ zeptal se děkan.
„Uhm.“ Tom pustil Billovu ruku, přestože on tu svou nechal trapně nataženou před sebou. Bill si zasunul ruce do kapes a odkašlal si. „A co kdybych mu zbytek pozemků ukázal já? Určitě máte nějakou párty, na které byste rád byl.“
Děkanova profesionální maska polevila. „Nevadilo by ti to?“
„Ani v nejmenším.“ Bill se pokoušel skrýt svou úlevu. Bylo neuvěřitelně těžké udržet ruce od Toma. Dokonce i za přítomnosti děkana pohupoval Bill rukou dopředu a dozadu a klouby se otíral o látku Tomových kalhot.
„Díky, chlape,“ řekl. „Jmenuju se Jason, kdybyste cokoliv letos potřebovali, jsem na konci chodby. Jen zakřičte.“
Bill s úsměvem přikývnul a Jason mu podal nějaké papíry. Děkan na oba kývnul a s mobilem v ruce už mizel na konci chodby.
Bill o krok ustoupil a zavřel dveře. Nepotřebné papíry upustil na zem a otočil se na dredáče před sebou. Tom vypadal, že má na rtech permanentní úsměv. Bill byl naopak ještě příliš omráčený šokem, aby se zmohl na něco jiného než zírat.
„Tome…“ vydechl Bill. Jeho mysl křičela to jméno stále a stále dokola, nebyl schopný soustředit se na nic jiného. Tom. Tom. Tom.
Tom se usmál a vzal Billovu ruku do své.
„Hezký překvapení, ne?“
Bill se zachvěl a skočil Tomovi do náruče, horké slzy se mu spustily z očí, když jej Tom ochranitelsky objal. Zhluboka se nadechl vůně Tomova trička a položil si hlavu na jeho rameno, pomalu vydechujíce.
„Ale… jak to?“ zašeptal.
Tom otočil hlavu, až se jeho rty otřely o Billovo čelo, a vtisknul mu na něj dlouhý polibek. Silně Billa stisknul před tím, než jej nechal se postavit proti němu. Pohupoval jejich propletenými prsty, zatímco se jeho úsměv rozšiřoval.
„Jak myslíš?“ zeptal se Tom. „Výměnné studium mi dalo dost bodů, takže jsem si mohl vybírat z hromady univerzit.“
„Tak kdo-„
„Caroline.“
„Caroline ti řekla mojí školu?“
„No, tys to nikdy neřekl… musel jsem to nějak zjistit,“ odpověděl Tom.
„Proč jsi mi prostě neřekl, že se vracíš zpátky?“ nafouknul Bill tváře.
Tom se uculil. „A nechat si ujít ten pohled, když jsi otevřel dveře? Ani omylem.“
Bill cítil, jak mu zrudly tváře, ale nezajímalo ho to. Celé zlomené srdce a všechna samota po uplynulých pár měsíců se vytrácely, když sledoval Toma. Podvědomě zatahal za límec mikiny, podíval se dolů, když si uvědomil, že ji má stále na sobě.
„Jsem rád, že jsi našel moji mikinu,“ mrknul Tom. „Je jedna z mých nejoblíbenějších.“
Bill zatahal za lem látky a usmál se.
„Nikdy jsem ji nepustil z dohledu.“
Tom se zakřenil a přistoupil k Billovi. „Ale musí ti být horko. Dovolíš?“
„Vždycky,“ zašeptal Bill a zvedl k Tomovi pohled. Tom vyhrnul své tričko, přetáhl ho Billovi přes hlavu a odhodil jej na prázdný gauč. Dredáč přejel prsty přes Billovo tetování a pomalu vydechl.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptal Tom.
„Věř mi, chyběl jsi mi víc…“ zamumlal Bill.
„Yeah?“ Bill přikývl a omotal ruce kolem Tomova krku.
„Yeah.“ Lehce poplácal Toma po tváři. „Miluju tě, Tome…“
„Miluju tě víc, Bille.“
Bill se usmál. „Yeah?“
Tom se otřel nosem o Billův krk a nadechl se. „Yeah,“ pomalu vydechl.
Bill pohlédl k ložnicím a poodstoupil od Toma. „Chceš vidět svou novou ložnici?“
„Ne,“ odpověděl Tom a zakřenil se, jak pošťuchoval Billa dál. Líbal a okusoval Billův krk, když je oba vedl k otevřeným dveřím Billova pokoje. „Chci vidět tvou.“
Bill přikývl a políbil Toma na rty, jeho oči se pomalu zavřely, jak nohou zabouchl dveře.
Nezáleží na tom, jak prázdná jeho ložnice byla, teď už definitivně byla jeho domovem. Má Toma a na ničem jiném nezáleží.
KONEC
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
skončilo to nádherne…. nádherná poviedka… jedna z najlepších. ako inak…
Nádherný…nevěřím že je konec…opravdu jsem to vydržela číst což se divím…tahle povídka mě naprosto zaujala…moc pěkné a je škoda že je už konec :)ještě jednou…nádhera
Dokonalost <3
musím se priznat, že po minulém díle mi to nedalo a MUSELA jsem si to prečíst i v originále, tkaže jsem už vedela jak to dopadne, ale nikdy není na škodu si to prečíst ješte jednou 🙂 Opravdu kvalitní povídka a všem doporučuji 😉
Nádherné, opravdu nádherné zakončení tak dokonalé povídky, takhle krásné jsem to ani nečekala. Tomův nápad jít s Billem na stejnou školu byl geniální, ten moment, kdy se otevřely dveře a on vešel, zatímco na něho Bill zíral… ten byl prostě dokonalý:-)
Miluji tuhle povídku a budu ji milovat stále, i když tu nebude. Je jedna z těch nejlepších, jaké jsem kdy četla. Děkuji RosePhantom i Deni i Jaňuli. Perfektní práce, zaslouží si uznání!
To bolo úžasné! Normálne sa tu rozplačem 🙂 Som veľmi rada, že to skončilo takto, naozaj jedna z mojich najobľúbenejších :)…páááni,skvelý koniec, asi dnes nezaspím 😀 Hlavne chcem poďakovať autorke, že niečo také dokonalé napísala a tiež aj prekladateľke, že to preložila 😀 Dobrá práca 🙂
To bylo úžasné 🙂 Úplně jsem skákala, když se tam objevil Tom 🙂 Bude mi to chybět 🙁
♥ Děkuji oběma, překladatelce i autorce, že jste mi umožnili si přečíst tento skvost ♥
I když jsem to měla v originále dávno přečtené, na český překlad jsem se pokaždé moc těšila. Je to přece jen daleko lepší, než když člověk rozumí každému třetímu slovu 😀
Úžasná povídka, moc jsem si ji oblíbila, určitě se k ní vrátím. A Deni moc děkuji za překlad!
OMG!!!! Já jsem právě umřela a nacházím se v nebi!!! Úžasný konec jedné přeúžasné povídky ♥ Na tuhle věc se prostě nedá zapomenout, stejně jako třeba na Committed, tohle jsou jedny z těch nejkrásnějších klenotů z pokladnice povídek…Nádherné, něžné a dokonalé ♥♥♥ Nekonečné poděkování autorce, že tuhle nádheru napsala, a stejné poděkování Deni, že nám umožnila strávit krásné a nezapomenutelné chvilky s touto povídkou ♥♥♥
Je to neuvěřitelně strhávající, i když děj nění extrémně nacpaný a všechno plyne tak přirozeně a krásně.. zvraty i otočky.. krásné, milé..
…nádhernej konec…sem moc ráda, že to takhle dopadlo a že jim nakonec přece jenom bylo souzeno být spolu…nádherná povídka…měla sem jí moc ráda..=o*
Och bože…jedno velké díky za přeložení!!§DOKONAAlÉÉÉ♥♥
Úžasný, skvělý, nádherný…. Jedna z nejlepších povídek. Strašně velký dík za překlad
Nyuuuu!! Já tu povídku miluju… Skončila nádherně.
Deni, neexistují slova k popsání toho, jak moc jsem ti vděčná, že jsi to přeložila. =)
nadherné.. celá povídka užásná a.. nemám slov 🙂 dokonalé, možná nejlepší ze všech… fakt moc krásná
nádherný
Zatraceně jsem u toho uronila slzičku 😀 A ne jednu! Stejně jako ty, poprvé, podruhé i potřetí, dokonce po čtvrtý, kdy jsem neodolala, povídku jsem měla vytištěnou a po cestě na SK a ze SK v autě četla ♥ Zbožňuju to a znovu se k tomu vrátím, to je jasný! Děkuju za tak dokonalý překlad, Dádí ♥
Krása
Nádherný konec, jsem tak ráda že konec je happy end, byal by děsná škoda, kdyby tom odjel a už se nevrátil 🙂 ta povídka má hlavu i patu asi zatím nejlepší jakou jsem kdy četla )
woow, to byla snad ta nejlepší povídka co jsem kdy četla! a že jich už bylo! 😀
posílám velké díky za ten překlad 😉
U žádné povídky jsem nikdy opravdu nebrečela jako u téhle. Bylo to dokonalé, myslela jsem, že se mi rozpůlí srdce, když Tom odjížděl. Prostě… skvělé.
To bylo nádherný. Díky překladatelce a autorce. Tuhle povídku jsem měla strašně ráda <3 yeah, takže vytisknout xD ale beztak si myslím, že když se zamění jména a bude to o někom jiným, už to nebude mít to kouzlo…
Nádhera. Celou povídku jsem četla od začátku až do konce s úplným napětím. A posledních pár dílů jsem nevěděla, jestli se smát, nebo brečet. Všechny části byly dokonale popsané, všechny touhy, pocity tam autorka napsala. Tuhle povídku jsem si naprosto oblíbila. Je škoda, že tady nebude déle. Ale vůbec nelituju toho, že jsem ji začla číst. :)) Nejdřív jsem si počkala na to, až budou všechny díly dopsané. Když to totiž čtu po dílech, nikdy si nepamatuju děj z minulého. Původně se mi všech těch 18 částí nechtělo číst, ale řekla jsem si, že stejně nemám co dělat a tak jsem se rozhodla celou povídku přelouskat. Vážně bomba, perfektní dílo.
Taky nechci zapomenout na Deni a Jaňuli. Nemám nějak moc velké znalosti angličtiny, a nebýt Deni, vůbec nevím, o co v povídce jde. I když bych měla u sebe slovník, nebylo by to ono. Takže Deni patří velké díky, stejně jako Jaňuli, která opravovala veškeré překlepy, gramatické chyby a zveřejňovala povídku na blogu. ♥ :))
Wooow…tak tohle mě naprosto maximálně potěšilo..Jsem ráda, že to nakonec všechno dobře dopadlo a že jsou kluci zase spolu…Tom mě vážně mile překvapil..:)
Ani se nedivím, že si Tom nechtěl nechat ujít Billův překvapený výraz, když ho spatřil ve dveřích…;)
Takže vlké díky patří autorce, která napsala tuhle skvostnou povídku a samozřejmně také Deni, která nám ji naprosto skvěle překládala…Holky, vážně díky..:)
Sice opožděně ale i tak – Absolutně jedna z nejlepších povídek! Víc k tomu ani říct nemůžu. Teď jen.. Jdu si pobrečet a přečíst si to znova ♥
Oh to bol ten najkrajsi koniec v historii najkrajsich koncov 😀 ja som taka rada ze sa Tom vratil… ja som bola s jeho odchodu este viac zronena ako Bill kks toto bol ten najlepsi pribeh aky som kedy citala… skoda ze je koniec 🙁 ale bolo to super :)…. sorry super je slabe slovo… bolo to uplne uzasne dokonale skvele… atd 😀 krasa oh
Krásna poviedka. Som rada, že sa milovali po celý čas. Strašne mi vadili tie prázdniny, keď Tom nechal Billa trpieť a smútiť. Ani za cenu pohľadu na jeho prekvapenú tvár to nemal urobiť. Uznávam, že je to krásne ale ja Billiho trápenie prežívam príliš skutočne. Bolo by od Toma krajšie keby ho utešil tým že príde do Ameriky. Ale pre dej poviedky je to lepšie ja viem. Len… trpela som 😀
Obrovské ďakujem za prenádherný preklad. Užívala som si s Billom a Tomom a ich láskou úžasné chvíle.
Ten konec krásaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa,nemám slov.
Je to opravdu úžasný povídka, musím říct, že jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Nejenom, že se skvěle četla a prakticky jsem díly přelétala očima a četla další a další, ale i děj byl opravdu skvělý a postavy taktéž, každá měla své kouzlo.
Mělo by být víc takových úžasných povídek. Chci poděkovat autorce, že napsala tak dokonalou povídku a samozřejmě děkuji překladatelce, že nám umožnila přečíst jeden ze skvostů, co twincest nabízí 🙂
Při čtení této povídky jsem zjistila, že jsem ji už jednou četla, ale beztak jsem si ji vůbec nepamatovala, takže jsem se do ní začetla znova. A zanechala ve mě tak krásný pocit, že jsem se rozhodla ji ještě jednou okomentovat 🙂 Vážně se mi moc líbila. I ten nápad, že kluci mají jindou národnost se mi moc líbil. U předposledního dílu jsem brečela jako malá, bylo to tak strašně moc smutné! Ale pak, když jsem zjistila, že Tom stojí před Billovýma dveřma, tak jsem tomu nemohla ani uvěřit! A opět jsem brečela, ale tentokrát to už byl štěstím za ně za oba 🙂 Jsem strašně moc ráda, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst, je skutečně nádherná a věřím, že za pár let se k ní opět s radostí vrátím 🙂
Som zamilovaná do tohto príbehu , začala som ho čítať na doporučenie Janule a som za to nesmierne šťastná ♥. Najprv mi výmenný pobyt prišiel ako "ok, mohlo by to byť fajn, prečítam si aspoň prvé dva diely…" . Haha 😀 ako som sa mýlila, bolo to perfektné, nemohla som prestať čítať dlho do noci.
Skoro mi puklo srdce, keď Tom ráno zobudil Billa – oblečený, zbalený… úplne som šalela!Nemohol ho tam nechať!
Veľmi rada by som si tento príbeh prečítala z Tomovej perspetktívy, nechystá sa autorka na to, prosím ? Tom je pre mňa veľká záhada – inteligentný,tichý introvert, bisexuál, perfektný milenec… potrebujem o ňom vedieť viaaaaaac.Milujem jeho charakter aj keď viem len maličko. Celý príbeh bol pre mňa písaný akoby skôr z Billovej strany a ja umieram túžbou po detailoch o Tomovi.
Trochu som nepochopila incident s učiteľkou Roth. Prečo to vlastne robila, čo chcela dosiahnúť a ako vedela že B a T sú spolu… a prečo chcela rozoslať fotku Caroline keď chcela zničiť Billa a Toma?
Nie je aj druhá rada? Pustila by som sa do prekladu kludne aj z arabčiny, bolo by mi to jedno, tak moc som sa zaľúbila.
Twincestné dušičky sú naozaj talentované 🙂 RosePhantom je jasný príklad.
Ďakujem krásne za preklad :-* ♥
Poviedka bola super, hoci z nej nie som až taká nadšená, ako väčšina. Bola zameraná na hlavné scény a mnoho zbližovacích chvíľ bolo vynechaných. Napríklad tá, kde spolu maľujú Tomovu izbu. Na jednej strane je úžasné, že sa autorka dokázala udržať len pri dôležitých scénach a zbytočne poviedku nepreťahovala, na strane druhej sme nemali moc možností si vychutnať ich zbližovanie. Alebo to miesto, kde Bill obvinil Carolina, že mu takmer zničila život. Prehľadávala som niekoľko dielov hľadajúc, čo som prehliadla, až kým mi nedošlo, že jediné čo urobila bolo, že vedela o jeho vzťahu s Tomom a on ju obvinil, že to ona ich prezradila tej ženskej, čo mu pomaľovala auto. A čo to celé malo spoločné s tým, že je sestra Tomovej učiteľky? Jednoducho mám pocit, akoby tam niečo dôležité chýbalo. To že Tom pôjde na rovnakú vysokú ako Bill ma napadlo, hodilo sa to do tej poslednej kapitoly, hoci súhlasím s názorom, že nebolo fér nechať Billa tak trpieť. Tak či tak, poviedka bola fajn. Len by to možno chcelo trochu zapracovať na detailoch. Ďakujem za preklad.