autor: Buyyouadrank
Spolubydlící
Později toho dne, ležel Andreas na své posteli, nepozorně listoval Parfémem, současným románem, který musel číst do hodin literatury, a Bill ležel na něm, drmolící a hrající si s jeho odbarvenými vlasy.
„A teď musím strávit další čtyři neděle čištěním záchodů s tím pouličním odpadem! A ještě s ním být dva týdny po škole! To je absolutně v prdeli, přísahám, že Bushido po mně jde. Pamatuješ, jak…“
„Oh sakra, Bushido,“ zaúpěl Andreas a posadil se, čímž ze sebe svalil Billa, jenž se na něj naštvaně podíval a našpulil rty. Andreas nevěděl jak, ale Billovy tmavé oči ho dělaly ještě roztomilejším a dávaly Andreasovi potřebu jej ochraňovat. Andreas se zhrozil nad svým směšně gayským myšlením, jak přecházel pokoj, aby si vzal bundu, a bylo mu skoro líto, že tu Billa musí takhle nechat. „Zrovna jsem si vzpomněl, že jsem měl jít za Bushidem… sakra, před deseti minutama. Uvidíme se později, ok?“
Bill zabručel a zamával za Andreasem, který zavřel dveře a běžel dolů do haly, přímo k hlavním dveřím budovy a proběhl jimi. Přeběhl přes kamenitou cestičku, a pak běžel po trávě asi čtyři minuty v kuse, než se konečně dostal do správní budovy. Ztěžka oddechoval a snažíc se nabrat dech, vpochodoval dovnitř, doufal, že ho Bushido příliš neseřve.
„Jdeš skoro o dvacet minut pozdě,“ vyštěkl Bushido, když Andreas nesměle vstoupil do jeho kanceláře.
„Omluvám se, pane Ferchichi,“ zamumlal Andreas.
„To bys měl,“ řekl Bushido a naznačil Andreasovi, aby si sedl na židli před stolem. „Takže, máme pár důležitých věcí k probrání, Schiller, tak si udělej pohodlí.
Andreas se zamračil a opřel se. Věděl moc dobře, že nadělal hodně problémů, ale celkem mu to procházelo. Obvykle dostal jen pár zlých pohledů a skoro nikdy nebyl zavolán do kanceláře.
„Takže. Oba víme, že tě nesnáším,“ prohlásil Bushido.
„Jéžiš, fakt dík, pane výchovný poradce,“ převrátil Andreas oči.
„Sklapni,“ řekl přísně Bushido. „Nemusel bych tě nenávidět, kdybys netrávil veškerý svůj čas… “ otevřel šuplík, listoval složkami, dokud nespatřil jméno ‚Schiller, A.‘ a nezačal pročítat: „Tady to máme. Braním snad všech možných drog, kouřením ve škole, chozením do hodin opilý, návštěvami Mädchenské dívčí školy skoro každý týden. Přiznej to, jsi posraný dítě. Nicméně,“ Bushido zastrčil složku zpátky do šuplíku a hlasitě jej zavřel. „Kvůli tvým excelentním výsledkům si tohle všechno můžeš dovolit a projde ti to. Ředitel je příliš zaneprázdněný s lezením ti do prdele a podlézáním kvůli tvým skvělým známkám, že si můžeš dělat všechno, co kurva chceš. Správně?“
„Správně… “ Přikývl Andreas pomalu, divící se, proč Bushido mrhal jeho časem kvůli tak očividným věcem.
„A já tě nenávidím, protože ačkoliv jsi měl být vyloučen už v prvním semestru na téhle škole, což jsou tři roky, nemůže udělat nic. Ale,“ Bushido to slovo řekl zlomyslně a s rostoucím potěšením sledoval Andreasův bázlivý výraz. „Podívej, co to tady mám, Schillere.“ Prohrabal se několika papíry na stole, vytáhl dvě písemky a hodil je přímo před blonďáka.
Andreas se zamračil a nahnul se dopředu. Rozpoznal v nich své dva poslední testy, jeden z matematiky a druhý z dějepisu. Na tom z dějepisu byl velký červený 55% neúspěch načmáraný na vrchu, a test z matiky byl dokonce ještě horší s obřím 22%. Selhaní v těchhle testech si obzvlášť pamatoval – noc před písemkou z matiky ho Bill držel vzhůru, protože chtěl vyzkoušet nějaké nové polohy z Cosmopolitanu, který koupil, a v dějepise neuspěl, protože mu ho během opakovací hodiny Bill pod stolem vyhonil. Což samozřejmě značně snížilo jeho soustředění v hodině.
„Tak jsem posral jeden nebo dva testy. Co je na tom?“ Andreas se snažil skrýt nervozitu ve svém hlase.
„No vidíš, ono by to tolik nevadilo, kdybys jednou za čas něco zkazil, ale tyhle dva jsou obzvlášť zesraný. Tak hodně zesraný, že ti snížily tvůj drahocenný bodový průměr. Jako dodatek k tomu jsi byl taky svrhnut z trůnu. Už nadále nejsi studentem číslo jedna na této škole a byl jsi nahrazen Jimim Ochsenknechtem.“
Andreasovi se rozšířily oči a vypadal, že každou chvíli omdlí. „J-Jimiho výsledky jsou lepší než moje?“ Zalapal po dechu. Jeho ego bylo příšerně poškozeno. Nejen že byl zvyklý mít titul studenta číslo jedna, ale ten titul mu byl sebrán člověkem, kterého nenáviděl ze všech nejvíc, Jimim Ochsenknechtem.
„Přesně tak,“ ušklíbl se Bushido. Až příliš si to užíval a vyžíval se v teenagerově beznaději. Právě teď se Bushido dostal na další level zla. „Teď, když nemáš ředitele na ochranu, řekni, co mi brání tě hned teď vyhodit?“
Andreas ztěžka polknul, až mu ohryzek skoro bolestivě poskakoval nahoru a dolů.
Zdálo se, že Bushidova radost zmizela, a dokonce se zamračil. „Co mi brání ve tvém vyloučení, je David Jost.“
Andreas začal znovu dýchat.
„Jo, jo,“ převrátil Bushido oči. „Jost přesvědčil vedení, aby ti dali druhou šanci. Takže by ses měl radši polepšit, Schillere, protože tohle bylo sakra těsný.“
„A-ano, pane,“ Andreas se zajíkal vděkem, až skoro nemohl mluvit.
„A taky, Jost pevně věří, že tvůj spolubydlící, Bill Kaulitz, by mohl být to rozptýlení, díky kterému jsi tak příšerně selhal,“ pokračoval Bushido. Měl samozřejmě pravdu a Andreas znovu ztuhl. „Takže až se vrátíš, řekni Billovi, aby se přestěhoval naproti do pokoje 12A. Právě teď ten pokoj obývá jen jedna osoba a má dvě postele, takže by se měl Bill lehce přestěhovat, a ty budeš osvobozen od jakéhokoli rozptylování.“ Bushido moc dobře věděl, že Andreas a Bill spolu spí; co Tom dopoledne řekl, jen potvrdilo jeho podezření.
„Nemyslím si, že z toho Bill bude příliš nadšený,“ zamumlal Andreas. „Možná kvůli tomu bude i hysterčit.
Bushido zatřepal hlavou. Ve dvou krátkých měsících se Billovy hysterické záchvaty staly proslulými. Ten poslední byl někdy před dvěma týdny, kdy Bill vychrstnul polívku na kuchařku, protože ‚obsah tuku byl příliš vysoký‘.
„Dobře, stavím se a přesvědčím ho,“ zabručel Bushido, odsunul židli, aby se mohl postavit a následovat Andrease ze dveří.
–
„Ne!“
„Bille, uklidni se…“
„Ne, nebudu se stěhovat, ne, ne, ne!“ Pištěl Bill. Andreas se pokusil povzbudit jej pohledem a šel vpřed, ale Bill ho chňapnul za ruce a řval. „Nestěhuju se, budu odsouzen k věčnému utrpení, jestli budu bydlet s tím odpadem do konce roku!“
Bushido tu celou scénu sledoval od dveří, se stále zvětšující se netrpělivostí, jak se kluci z celé budovy shromažďovali u pokoje 12B, aby viděli zdroj toho dramatu a chaosu.
„Bille, tohle je nezbytné!“ David se najednou objevil odnikud, protlačil se zástupem čumilů a postavil se vedle Bushida, který po něm střelil rozčileným pohledem. David si povzdechl a vešel do pokoje, zvedl Billovy tašky od Luise Vuittona a k Billovu zděšení je táhnul ven. Bylo všeobecně známo, že Bill žil s věcmi v kufrech, protože považoval školní šatníky a skříně za ‚odporné‘.
David táhnul tašky naproti a otevřel Tomovy dveře. Tom byl rozvalený na své posteli a čmáral cosi do sešitku. Pak uviděl Davida a posadil se.
„Co se děje?“ Zamračil se, když si všimnul tašek u Davidových nohou.
„Co, jsi snad hluchej?“ Zeptal se nevěřícně David.
Tom pokrčil rameny a ukázal na sluchátka v uších. Poslouchal Jay-Z s volumem na maximum a o tom, co se dělo naproti na chodbě, neměl ani ponětí. Vyndal si sluchátka a jen co uslyšel pronikavý vřískot, zacpal si uši. Tom svraštil obočí, když rozpoznal, že je to Billův křik, a věděl, že žádný jiný kluk na škole nemá tašky od Luise Vuittona, kromě Billa.
„Oh, ne, ne, ne,“ řekl Tom rychle a zvedl se. „Prosím neříkejte mi…“
„Doufám, že ti nevadí podělit se o pokoj. Promiň, nemohls tu být sám příliš dlouho. Ale bude to tak lepší.“
„Bill se sem nebude stěhovat!“ Zařval Tom.
„Prosím tě, Tome. Nepotřebuju se tu vypořádávat s dalším ječícím teenagerem,“ promnul si David čelo.
Tom začal drmolit, snažíc se přesvědčit Davida, aby si to rozmyslel, ale David byl neuvěřitelně tvrdohlavý a všechno odmítal. Stejně jako Bill. Ve 12B se Bill pověsil na dveře šatníku, držel se zuby nehty a křičel z plných plic. Bushido ho držel okolo pasu a snažil se jej odpáčit. Dokonce i s jeho těžkou a svalnatou postavu byl Bushido překvapený nad silou vyhublého a vysokého Billa, a trvalo mu dobrých pět minut sundat ho dolů a odtáhnout ho přes chodbu. Andreas bezmocně přihlížel, nejistý, zda by mu mělo být Billa líto, nebo se kvůli němu cítit trapně.
–
Tom ležel ve své posteli s rukama za hlavou a zamračenou tváří. On spal na dolní posteli a Bill na vrchní. Nepromluvili ani slovo od té doby, co byl Bill vtažen do pokoje, atmosféra byla tak napjatá, že dokonce i David odešel okamžitě po Billově vkopnutí dovnitř. I když, Bill přece jenom Tomovi něco řekl, když lezl po malém žebříku na horní postel: „Doufám, že ta postel na tebe uprostřed noci spadne a udusí tě.“ Toma to příliš nepotěšilo.
Teď vládlo mrtvolné ticho, jak Tom pokračoval v soustředěném propalování pohledem místo nad sebou, což bylo dřevo Billovy vrchní postele. Brzo mu začala těžknout víčka a myšlenky se nořily do temnoty spánku, který byl velkou úlevou, protože tento den byl jeden z nejvyčerpávajícnějších dnů za celý jeho dosavadní život.
Zrovna, když už Tom skoro spal, uslyšel tiché zabručení. S trhnutím otevřel oči a pomalu se na posteli posadil s peřinami šustícími okolo sebe. Bylo ticho. S rozhodnutím, že se mu to pouze zdálo, se Tom položil zpátky na matraci. O sekundu později uslyšel další zabručení, tentokrát doprovázeno zasténáním.
„Co to kurva?“ Mumlal Tom, vyhrabávajíc se z postele. Věděl, že to byl Bill, ale když vylezl po malém žebříku, rozhodně nečekal, že najde Billa rozvaleného na malé matraci s hlavou zakloněnou, pusou dokořán a s víčky pěvně stisknutými k sobě, jak si ho honí. Tomovi se rozšířily zorničky, zamrzl na místě a sledoval Billovu ruku obratně se pohybující pod tenkými flanelovými pyžamovými kalhotami.
„Oh, bože, ano,“ Bill jemně pohyboval boky a sténal s malým odleskem železa v puse, tlumeným měsíčním světlem. Prohnul se v zádech, trochu se nadzvedl a vykřikl s kapkou potu na čele, jak se náhle udělal. Tom polknul, nemohl si pomoct; jeho oči sjížděly dolů přímo k mokrému místu na Billově pyžamu. Billova tenká bledá ruka po chvilce vyjela ven, pokrytá následkem jeho orgasmu, a Tom zalapal po dechu a pustil se žebříku. Vyjekl a s plno nadávkami spadl rovnou na zadek.
Bill zmateně otevřel oči a posadil se, rychle otírajíc svou zašpiněnou ruku do prostěradla a zběsile se začal rozhlížet okolo sebe, načež otevřel pusu dokořán, když spatřil Toma, jak se opatrně sbírá ze země.
„Co to sakra děláš?“ Otázal se Bill a tváře se mu začaly barvit do červena, když si uvědomil, že Tom musel vidět nebo alespoň slyšet, co právě dělal.
„Nic,“ řekl rychle Tom tichým hlasem. Vstal a promnul si bolavé místo na zadku, předtím, než vylezl zpátky na svou matraci a přikryl se peřinou. Otočil se čelem ke zdi a potichu klel, když cítil, jak tvrdne. „Kurva,“ zasyčel, sjel dolů a chytnul svůj penis, sténajíc, když mu tento čin přinesl trošičku úlevy a vyslal záchvěv do páteře. Ani se neobtěžoval myslet na důvod, proč byl vzrušený, prostě byl.
Dokonce ani neslyšel Billa, který slezl dolů po žebříku a přistál hladce na svých chodidlech.
„Už jsi mě jednou vyrušil, tentokrát chci, aby ses mi už kurva omluvil,“ zavrčel Bill s rukama v bok, jak se zabodával zlostným pohledem do Tomových zad.
„Jdi do hajzlu,“ odbyl ho Tom.
Bill se zamračil a pozvedl obočí. Bál se, že se Tom uhodil do hlavy a způsobil si tak nějaké poškození mozku. Samozřejmě, že Bill se nebál o Toma, bál se, aby mu to nebylo dáváno za vinu. „Nemáš otřes mozku, že ne?“
Tom se krátce zasmál a pustil svůj penis, aby se hlavou otočil k Billovi.
Ne, ty kokote, spadl jsem na prdel, ne na hlavu,“ řekl Tom hnusně a Bill zčervenal.
„Tak promiň, že jsem se o tebe bál!“ Zaprskal Bill a zatnul ruce v pěst. „Což je ode mě dost, když uvážíš, že mi dlužíš už dvě omluvy.“
„Bille, nechal bys mě už kurva na pokoji?“ Zasyčel Tom. Opravdu se hodně, hodně snažil vyhonit si ho, ale Billovo otravné kňourání to pořádně stěžovalo.
„A co to sakra vlastně děláš?“ Bill přivykl očima tmě a zamžoural na Toma, všímajíc si v té tmě blonďatých dredů, piercingu ve rtu a pěkně opálené kůže. „Tome? Tome!“ Bill se natáhnul a uchopil Tomovo rameno. Tom sebou cuknul, zalapal po dechu a vypustil hlasitý sten. Bill zamrkal a zíral, jeho mozek si konečně poskládal dvě a dvě dohromady. Vyvalil oči a ustoupil o krok dozadu.
„Ty masturbuješ?!“ Zeptal se a slovo ‚masturbuješ‘ zlostně zasyčel.
„Nechovej se, jako bys to právě sám nedělal,“ přetočil se Tom na záda a jeho tělo ochablo potěšením a úlevou. Slova, která říkal, byla líná a pomalá, vzhlédl k Billovi, který ho upřeně sledoval. „Mohl bys mě teď prosím přestat svlíkat pohledem, rád bych se vyspal,“ dodal Tom uštěpačně a převalil se zpátky čelem ke zdi.
Bill zabručel, cítil se frustrovaně, a odpověděl: „Jako bych se na tebe chtěl dívat víc, než je nutné. Budu trávit další dva týdny mého života s tebou, ne?“ Zabručel, vylezl zpátky po dřevěném žebříku, zavrtal se pod peřinu a zabořil hlavu pod polštář.
Tom neodpověděl. Pozorně poslouchal zvuky, které vydávala matrace, vrzající při každém Billově pohybu. Bill několikrát unaveně zazíval a nakonec ztichnul úplně, Tom mohl slyšet jedině své vlastní nádechy.
Tom si povzdechl a zavřel oči. Teď, když byl zase schopný jasně uvažovat, snažil se přijít na to, co ho tak rychle vzrušilo. Nedokázal na to přijít, byl příliš unavený a rozhodl se radši jít spát a zjistit to zítra.
autor: Buyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
a ja to wim, hec hec! 😀
tak na tento díl jsem se moc těšila a hnedle bych si dala další, ta představa dvou osamělých kluků, jak si je honí skoro zároveň a přitom stačilo tak málo…
geniální 😀
U Billova hysterického záchvatu jsem dostala záchvat smíchu. No, myslím, že víc mrtvá už u tohohle být nemůžu. =D Je to naprosto geniální. xD
OMG, to je perfektní, to Billovo stěhování, smála jsem se jak blázen xDDD Ty jeho proslulé hysterické záchvaty xDDD Skvělé =)
V té euforii jsem zapomněla poděkovat Keytik za překlad, takže velké díky ♥
hu, já už to vím XD….ani jsem nad tím nemusela přemýšletXD fakt dokonalí, se těšim na další dílek jako sviňa! XD
Hihihi, to se mi moc moc líbí 🙂 Těším se, jak to bude pokračovat.
Bože Bill je w týdle powídce bezkonkurenční primadona a já miluju když se tagle chowá.
Ahoj, mohla bych vás prosím požádat o pomoc? Dělám průzkum o slash a yaoi subkultuře v České Republice (takže o povídkách, komixech, fotomontážích atd. s homosexuální tematikou a hlavně dívkách, co tyto věci čtou a píšou).
Poitřebuji aby co nejvíc lidí vyplnilo tenhle dotazník: http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/slash-pruzkum/
Pozn.: Neberte prosím tohle jako spam. Nepíšu na každý blog XD Jen vím, že vysoká koncentrace faninek slashe se kupí kolem Twincestu XD
Předem děkuji za pomoc.
krásný
Eeej mazeec! Pokráčkoo 😉
aaaaaaaaaa *-*
když si představim Billa, zavěšenýho na klice u dveří a u toho hystericky ječet, brečim smíchy 😀 😀 😀 😀 😀
Pche, prej "nechci na tebe koukat víc než je nutný!" Ha ha ha, myslim, že si ještě povíme, Bille 😀 😀 😀
Yeah.. konečně jsem se opět dočkala dalšího dílu téhle geniální powídky ^^
Jako chcípala jsem z Billowa záchwatu 😀 Upe jsem ho žiwě widěla jak wisel na dweřích šatníků 😀 Miluju když se takhle chowá 😀 Prostě naše rozmazlená dámička 😀
A co se týče toho co se dělo když se Tom chystal spát to mě wážně odrownalo. Nečekala bych to. A nejen Bill ale i pak Tom. S takowouhle to nebude dlouho twat a wyhoni si je nawzájem ne-li wíc 😀 Nestěžowala bych si ae jako 😀 A jsme moc ráda, že Bill odešel od Andyho a teď sdíli pokoj s Tomem 🙂 Takhle alespon s polu budou wíc a častěji :* Bude to mžná dřít ale pak si časem určitě pořádně zašukají 😀
U tohodle dílu jsem se kácela smíchy a po chwíli na to zase lapala po dechu. Oprawdu moc powedený díl a já se těším už teď na další a další díl 🙂
Nemůžu se dočkat jak to bude dál 🙂
xDDDDD a mam dost !!!!! xD
Billouš=hysterka xDD úplně ho vidím 😀
mno kdo tě tak asi mohl vzrušit Tome 😀 😀
ale jak se Bill zeptal "Ty masturbuješ?" xDDDDDD sem myslela že chcípnu
Oh! Užasná povídka! 😀 V jednom kuse se válím pod stolem! 😀 Hlavně Bill alias histerka na dveřích od šatníku mě dostal. Jdu na další kapitolky 😉
Myslela som, že sa udusím, keď Bill hysterčil, ale keď šiel Tomovi pomáhať s otrasom mozgu, to som už nemohla. Geniálne :DDD
proč mě baví nejvíc zrovna vystresovanej a přisprostlej Bushido? 😀 až mi skoro přijde, jako bych viděla sebe, kdybych musela pracovat na nějakým takovým místě. každopádně dobře všechny setřel. 🙂
jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet ten jejich trestíček. 🙂