Make you feel like… 3.

Zářivé bílé zuby, ostré jako diamant, se zaleskly v zrcadle. Zkoumavý pohled projížděl milimetr po milimetru každou částečku těla mladého upíra. Jsem dost dobrý pro Christiana? A je on dost dobrý pro mě? Asi mluvím jako náfuka, ale nepřijdu si lepší než on, aspoň ne v tom slova smyslu, jak by to ostatní pochopili. Myslím, že jsme kompletně jiní. Ale vždyť ho vůbec neznám…

Z vlastních myšlenek ho vyrušilo zaklepání.

„Eh, moment!“ Snažil se na sebe navléct co nejvíce oblečení, ale osoba za dveřmi byla netrpělivá.

„Dědo…“ Bill nepatrně zrudl. Stále měl některé části těla odkryté.

„V pořádku, klidně se doobleč, ale přede mnou se přece stydět nemusíš, nebo ano?“ Starý pán se ušklíbl, stejně jako to dělal Tom. Stejné geny se projevily.

Chlapec přes sebe hodil jen deku a posadil se naproti dědovi. Že by proslov před svatbou?

„Víš, proč jsem tady?“

Mladík zavrtěl hlavou, i když nejspíš tušil.

„To se divím, když se probírají tvoje zásnuby. Tedy… spíš tvoje namlouvání. Ale dobrá. Jelikož o každém hnutí v rodině rozhoduju já, tak vždycky před další svatbou pořádám takovouhle „seanci“, jestli se to dá tak nazvat.“

Bill se uculil. Seance zněla opravdu výstižně.

„Vlastně mě dost zajímá, jak se cítíš.“

Zazněl povzdych. Pohled se zabořil kamsi do ztracena.

„Abych pravdu řekl… dost zmateně. Na jednu stranu rád poznám Christiana, ale… necítím se pro něj… adekvátní? Anebo možná ani nechci být, ale vím, že odmítnutí kohokoli z jeho rodu je prakticky jako pohřbít svoji rodinnou čest a tak dále… Rodiče by mi to nikdy neodpustili…“

„Poslyš… rodiče si můžou přát hodně věcí, ale jen málo, a tím méně, týká-li se to dětí, se jich splní. Víš, že jsem vůbec nejdřív nechtěl, aby se tvůj otec oženil s tvojí mámou? A jsou spolu… I když jsem ji nemohl vystát. Nebránil jsem mu, když jí měl rád. A tak to budu propagovat také u tebe, Macki.“

Bill se neubránil tomu, aby dědečka objal a usadil se mu na klín. Zdálo se mu, že i přes ten obrovský věkový rozdíl si s ním rozumí víc než s rodiči. Ale ne víc, než s Tomem. Tom…

„Dědo?“ Váhavý hlásek se zlomil v půlce slova.

„Něco mi chceš říct, ale nevíš, jestli to pochopím.“ To už jsem dneska jednou slyšel…

Upír se na něj trochu vyděšeně podíval. Je to na mně tak poznat, že něco tajím?

„Vlastně ses dost dobře trefil. Prostě se mi asi líbí někdo jiný… Nebo, já vlastně nevím jak to je. Nevyznám se ve vlastních pocitech. Bojím se připustit si, že bych mohl být zamilovaný do někoho jiného, když to není ten, za kterého bych se měl vdát…“

Teď to nepokazit. Nevím, ke komu tyhle city chová. Jestli to bude k Tomovi, vyděsí se a nedá mu šanci. Když to nebude k Tomovi, vyděsí se, jak mě to mohlo napadnout, a jestli přijde na to, že za mnou byl, tak to bude ještě pekelně složité. Že já se do něčeho pouštím…

„Znám ho?“ Jednoduché, nenápadné a výstižné.

Skousnutý ret povolil a s výdechem vyšlo z úst sotva slyšitelné „Ano…“

Vrásky na čele starce se prohloubily, jak ho svraštil. „A nechceš mi povědět, kdo to je?“

Rád bych se svěřil… Ale copak můžu? Děda je možná chápavý, ale jak můžu říct s určitostí, že se mi líbí někdo, kdo je mým bratrem?

„Noo… bydlí tady v sídle. Docela jsme se sblížili, ale nevím, jestli to má budoucnost, takže… až budu vědět, že ho miluju, přijdu za tebou. Platí?“

„To je férová nabídka.“ Dědeček Billa objal, krátce se s ním rozloučil a odešel. Na jejich sídle je spousta mladých krásných chlapců. A on vlastně ani nezjistil, jestli je to vlkodlak, nebo upír. Je v podstatě pořád na začátku. Začíná pátrací akce.

Přípravné práce v příštích dnech probíhaly vždy od brzkého rána do pozdního večera. Rodiče zkrátka nebyli ochotní připustit, aby se tu válel jakýkoliv bordel, nebo ta nejtenčí vrstva prachu. Bill se toho všeho snažil raději zdržet a utřiďovat si vlastní pocity v koňském sedle. Jízda přírodou ho uklidňovala.

Kéž by všechno okolo mne bylo tak snadné, jako osedlat koně a utéct od problémů aspoň na chvíli. Přál bych si, aby mi bylo navždy sedmnáct… To bych se nikdy nemusel vdát a mohl bych s Tomem žít až do smrti. Jenže Tom určitě taky bude chtít svojí holku, nebo kluka a svojí rodinu. A já mu v tom přece nemůžu jen tak sobecky bránit.

Jedna výpomoc v koupelně ještě nic neznamená, Bille. Bereš to moc osobně a ty to víš. Jsi mladý, nerozvážný a emocionálně nezralý upír, který sám neví, co chce, a ještě by zničil život svému bratrovi a pak by zjistil, že ho vlastně vůbec nemiluje a líbil by se mu možná i Christian.

Bude nejlepší, když si nějaké svoje hloupé výkyvy hormonů nechám pro sebe a budu se chovat zodpovědně. Třeba si nakonec Christiana vážně zamiluju? A on by se mohl zamilovat do mě a vše by mohlo skončit nějakým filmovým happy endem.

Kéž by to tak bylo. Bydleli bychom s Tomem blízko od sebe a navštěvovali bychom se a naše děti by si spolu hrály. A pak bych mu jednoho slunečného teplého dne u bazénu vyprávěl, jak jsem se tenkrát (tedy dnes a poslední dny) cítil, a společně bychom se tomu smáli, až by nás bolela bránice a na tvářích bychom měli cestičky od slz smíchu.

Jak byl zahloubaný do plánování své budoucnosti, nevšiml si, že ho dojel na koni další jezdec.

„Bille? Haló, Bille!“ Jmenovaný sebou nakonec trhl a postřehl, že se mluví na něj.

„Eh, co ty tady? Myslel jsem, že jsi u Georga, Tome.“ Snad jsem nepřemýšlel nahlas.

„Uvědomil jsem si, že se mi nějak vyhýbáš a rozhodl jsem se to změnit.“ Tom zkřížil svým koněm Billovu cestu. Neměl jinou možnost, než zastavit. Tom sesedl.

„Promluvíme si?“ Podal bráškovi ruku, a pomohl mu dolů. Uvázali koně a sedli si podél lesní cesty do měkké jarní trávy.

„Už několik dní se mnou prohodíš vždycky jen ta nejnutnější slova. Potkáváme se méně, a to i přesto, že máme pokoje hned vedle sebe a já se tě snažím vyhledávat. Proč mi to děláš, Billi?“ V jeho hlase bylo slyšet, jak moc ho bratrova odtažitost zraňuje.

Otázaný se nadechl a položil se do trávy. Bylo mu jedno, jestli díky rose bude mít zelené oblečení. Zahleděl se do nebe, ale výhled mu překazila Tomova ustaraná tvář.

„Ty víš, kdy to začalo. Víš to, Bille. Od toho incidentu v koupelně jsi zvláštní. Bojíš se mě? Nebo se ti to rozleželo v hlavě a štítíš se mě? Věř mi, cokoliv, co mi řekneš, bude pro mě lepší, než čekat na odpověď a neslyšet nic. Nechápeš, jak mi je, něco jsem ti nabídl a tys to přijal a já se teď cítím jako…“

Bill ho umlčel svým prstem, přiloženým na jeho ústa. Setrval tam. „Líbilo se mi to.“ Prst sklouzl dolů zpátky do trávy.

Tom s pootevřenými ústy sledoval. Líbilo se mu to. To přece věděl, slyšel, jak sténal. Tak proč tohle vyhýbání?

Ani to nemusel vyslovit. Jeho jemná vráska mezi obočím naznačovala, že o tom přemýšlí a Bill to věděl. Nechtěl mu vysvětlovat, že se mu to možná líbilo až moc a měl z toho divoké sny a touhy.

Nechal ho bádat, dumat, přemýšlet. Užíval si, jak bezradně se Tom projevuje. Poprvé se cítil, že má nad ním nadvládu a bůh ví proč se mu to líbilo. Byl silnější. Při té představě ho zalechtalo v podbřišku a on se posadil.

„Ty mi k tomu nic dalšího neřekneš? Jen, že se ti to líbilo?“ Vlkodlak na něj nevěřícně zíral. Bylo to… podlé a necitelné! On ho trápí!

Bill na něj pohlédl. „Ne… Nic dalšího. Máš babu.“ Vyskočil z místa a uháněl lesem. Věděl, že Tom je rychlejší, ale než se vzpamatoval, měl Bill pěkný náskok.

Tom ani nevěděl, proč za ním běží. Oni řeší důležitou věc a Bill se chová jak malý kluk? Když si to uvědomil, přidal do tempa a chytil ho na mýtince u jezera. Bill jeho povalení neustál, a tak se oba kutáleli a zastavili se až těsně před břehem. Začali se smát jako šílenci. Byli si vědomi, že prolomili tu propast, která mezi nimi v posledních dnech panovala, a měli z toho neskutečnou radost.

I přes to, že bylo jaro, bylo pěkné horko a oni skončili v jezeře. Cákali po sobě a topili se navzájem. Vůbec jim nevadilo, že jsou oblečení. Cítili se volně. Odhazovali mokré svršky na břeh, aby uschly aspoň až vylezou z vody, a bez ostychu se koupali nazí.

Bill si uvědomil, že tohle by prostě s Christianem nikdy neudělal. Věděl to. I když ho ani neznal, věděl, že tohle pevné pouto bude mít prostě vždy jen s Tomem. Pověsil se na něj jako klíště a chytil se ho kolem krku, zatímco jeho nohy objaly Tomovy boky. Usmíval se od ucha k uchu.

Tom cítil, jak Billův zadeček naráží na jeho penis. Seděl dost nízko a jeho to upřímně vzrušovalo. Nevěděl, jestli si to Bill uvědomuje, ale byli vzrušení. Oba.

Hleděli si do očí snad neskutečnou věčnost. Čekali, až dá podnět ten druhý. Nakonec se strefili a ve stejnou chvíli k sobě divoce přitiskli rty. Voda propůjčovala jejich tělům kluzkost a tak Tom musel Billa každou chvíli poposunout nahoru, jinak by se snad neudržel.

I když se jen líbali, připadali si blíž, než tehdy ve vaně. Po několika minutách se od sebe odlepili a Bill z Toma slezl. Neřekli ani slovo, jen se usmáli. Oba věděli, o co jde.

Chytli se za ruce, vylezli z vody a oblékli se. Uculovali se jak malé děti ve školce, když dostanou první nevinnou pusu. A tak vysmátí se i vrátili na sídlo.