Innocent BawdyHouse 99.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys

Tom: (Vysvleču se a hodím věci na zem. Kouknu se na sebe do zrcadla. Mám opravdu pod žebry velkou modřinu, proto to tak bolí. Opláchnu si v umyvadle obličej, pořád v nose cítím krev a naložím se do vany.)  

‎

Bill: (Po chvíli si utřu obličej a jen tak sedím. Povzdechnu si. Koukám před sebe.)

‎

Tom: (Zavřu hezky očka a odpočívám.)  

‎

Bill: (Povzdechnu si znova. Natáhnu se před sebe pro krabičku těch vitamínů. Chvíli na ni koukám a pak ji otevřu a všechny vysypu na stůl. Pár jich i spadlo na zem. Zakroutím hlavou.)

‎

Tom: (Začnu se trochu umývat nějakou houbou, ale pak zakloním hlavu a zase zavřu oči. Usnu.)  

‎

Bill: (Spolknu jeden. Druhý  a pak třetí. I čtvrtý, ale ten nakonec vyplivnu a všechny ostatní naštvaně shrnu ze stolu. Kdyby to aspoň pomáhalo.)

‎

Tom: (Spím tam.) 

‎…

Tom: (Je to asi čtrnáct dní, co u nás byl ten divný chlápek, co ubližoval Billovi. Už  se tady od té doby neukázal a doufám, že ani neukáže, ale naskytly se zase jiné problémy. Jednou večer mi zavolal nějaký muž, že prý zná naše tajemství a neprozradí ho, jen když mu dám spoustu peněz. Neřekl kolik, ale rozhodně to nebude málo a my s Billem už nemůžeme rozhazovat tolik co dřív. Billovi jsem o tom radši vůbec neříkal, nesmí se stresovat. Vypadá spokojeně a dokonce i přibírá. Doufám, že se to nějak vyřeší. Taky vzal šéf Adama najednou zpátky do práce. Moc se spolu už nebavíme, spíš si jeden druhému překážíme. Zrovna Billovi vařím večeři, když v tom mi zazvoní mobil. Neznámé číslo. Vezmu to.) Prosím?  

‎

Vyděrač: Dobrý večer. (Řeknu mile.) Tome, už jsme spolu dlouho nemluvili. Doufám, že jste na mě nezapomněl.

‎

Tom: (Začne se mi hned klepat ruka, ve které mobil držím. Zase volá z jiného čísla, jako pokaždé.) Ne, nezapomněl. (Odseknu drze, ale přitom mám strach.)  

Vyděrač: Ale co tak odměřeně. Chtěl jsem se jenom připomenout. Přemýšlel jsem a myslím, že tak 500 by mi mohlo stačit. Co vy na to… (Odmlčím se.) Tome?

‎

Tom: Pět set euro? (To bych možná ještě zvládl.)  

‎

Vyděrač: (Zasměju se.) Pět set tisíc euro.

‎

Tom: Cože? (Skoro vykřiknu, ale pak se ztiším, aby to neslyšel Bill, který je ve vaně.) Zbláznil jste se? Kde mám vzít tolik peněz?! 

‎

Vyděrač: To už je na vás, Tome. Ale já věřím, že to nějak zvládnete. (Odmlčím se.) Ještě se ozvu. (Položím to.)

‎

Tom: (Položím mobil na linku a rozklepaně se dívám před sebe. Pět set tisíc? To si jako myslí, že vykradu banku, nebo co?)  

‎

Bill: (Jdu s úsměvem domů. Suším si ručníkem vlasy.) Tome, už to je?

‎

Tom: (Vůbec si nevšímám tvého hlasu, ani jsem ho nepostřehl. Jenom zírám před sebe do zdi a přemýšlím nad vším různým řešením.)  

‎

Bill: Tomi. (Položím ti ruku na rameno.)

‎

Tom: (Leknu se. Kouknu na tebe.) Bille. Já… Promiň, říkal jsi něco? 

‎

Bill: No jestli už je to jídlo. Děje se něco, Tome? (Chováš se divně. Poslední dobou.)

‎

Tom: Ne, dobrý. Já jen… Zamyslel jsem se. (Pousměju se.) Ještě tak pět minut, jo? Zatím se posad, nachystám ti to. (Zase se začnu věnovat večeři.)  

‎

Bill: (Přikývnu a sednu si, ale stejně na tebe tak koukám.) Už se těším na zítra. (Zatleskám rukama.) Na kdy jsi mě vlastně k tomu Adamovi objednal?

‎

Tom: Na půl jedenáctou, ale můžeš klidně přijít i dřív nebo později. Na tom zase tolik nezáleží. (Dodělám to a dám nám oběma na talířky. Přinesu to na stůl, sednu si a začnu jíst.)  

‎

Bill: Díky. (Taky začnu jíst.)

‎

Tom: (Jím, ale s nepřítomným výrazem. Pořád myslím na toho chlápka, a kde seženu tolik peněz.)  

‎

Bill: (Když to sním, vstanu a umyju po sobě nádobí.) Půjdu spát. (Pousměju se.)

‎

Tom: (Přikývnu a pořád se nimrám v tom jídle.)  

‎

Bill: (Políbím tě na tvář a jdu nahoru. Chováš se divně. Přemýšlím o tom celou dobu, když ležím a usínám.)

‎

Tom: (Ještě asi hodinu jsem dole. Pak přijdu potichu nahoru a lehnu si k tobě.)  

‎

Bill: (Jenom se k tobě přitulím a spím dál.)

‎

Tom: (Dlouho nemůžu spát, ale nakonec se k tomu donutím, protože musím ráno vstávat do práce.)  

‎

Bill: (Ráno zazvoní budík. Teda já už jsem vzhůru, ale zvoní tobě. Natáhnu se a vypnu ho. Vylezu potichu z postele.)

‎

Tom: (Vylezu unavený  z postele a jdu na záchod. Pak se obleču a jdu dolů něco zakousnout.)  

‎

Bill: (Něco posnídám.) Nevyspal ses? (Řeknu, když uvidím Toma.)

‎

Tom: (Zakroutím hlavou.) Moc ne. (Smutně se pousměju a udělám si čaj.)  

‎

Bill: (Pojím.) Večer to doženeš. (Usměju se a políbím tě. Jdu se nahoru převléknout.)

‎

Tom: (Chci si vzít rohlík, ale přejde mě chuť. Vylítnu nahoru, rychle se obleču.) Musím letět. Tak nezapomeň o půl jedenácté. (Letmo tě políbím na líčko a odejdu do práce.) 

‎ ‎