autor: Sch-Rei & Kattulkaa
Tom: Pousměju se a prohlížím si tě.
Bill: „Nechceš ještě něco donést, než půjdu?“ Obrátím k tobě pohled.
Tom: Přitáhnu si nohy k tělu… Usměju se na tebe a zakroutím hlavou. „Ne, díky… Jenom… Vrať se mi brzo…“ Zamrkám prosebně.
Bill: „Neboj, tak… Ahoj.“ Vyjdu ze dveří na chodbu.
Tom: Přikývnu a lehnu si… Přikryji se tvou peřinou a spokojeně se zavrtím… Zavřu oči…
Bill: „Mami? Já jdu podepsat ten pitomej kus papíru…“ Zavolám ode dveří.
Máma: Přiběhnu k němu… „Papír?“
Bill: „No ten, který se podepisuje, když chceš jít na vlastní přání domů…“ Nazouvám si boty.
Máma: „A jsi si jistý? Tom by to ještě pár dnů bez tebe snad vydržel, ne? Však… Už by tě teď někdy pustili…“ Zvednu obočí.
Bill: „Jsem si jistý. Navíc po tom, jak jsem včera odešel, tak bych tam měl peklo…“
Máma: Vydechnu a přikývnu… „No dobře…“
Bill: „Ahoj.“ Rozloučím se s mamkou a jdu ven ze dveří.
Máma: „Ahoj…“ Přikývnu a jdu zpátky do kuchyně.
Bill: Nemocnice není daleko. Jdu tedy pěšky. Po cestě nakopávám kamínky.
Tom: Posadím se a promnu si oči… Slezu z postele a navlíknu si boxerky… Jdu dolů do kuchyně…
Máma: „Tome?“ Zeptám se, když slyším někoho přicházet do kuchyně.
Tom: Vejdu do kuchyně a posadím se ke stolu… Podepřu si o stůl hlavu… Rozbolela mě…
Máma: „Bolí tě něco? Vypadáš nějak pomačkaně. A proč máš jen boxerky? Nemáš být v teple?“ Začnu se vyptávat.
Tom: Zamrkám a podívám se na mámu… „Bolí mě hlava a mám jenom boxerky, protože…“ Skousnu si ret.
Máma: „No? Proč?“ Posadím se vedle tebe.
Tom: „Protožeeee… No prostě proto.“ Uculím se výmluvně…
Máma: „Asi mi to nevysvětlíš, viď?“ Usměju se. „Jen pro tvoji informaci, až si půjdeš lehnout, jdi do svého pokoje…“
Tom: „Proč?“ Zvednu obočí… „Nechci…“ Zakroutím hlavou!
Máma: „Protože máš odpočívat a v Billově pokoji si určitě neodpočineš…“
Tom: „Ale… Vždyť jsem celou dobu odpočíval…“ Nesouhlasně zakňučím…
Máma: „To bych chtěla vidět to tvé odpočívání…“ Zasměju se. „Dobře, zůstaň u Billa, ale Bill tam nebude.“
Tom: „Já jsem ale vážně odpočíval…“ Spokojeně se zavrtím… „Proč by nemohl?“
Máma: „A mně je vážně jasné, co jste dělali…“ Zakroutím hlavou. „Dokud nebudete oba v pořádku, budete oddělení…“
Tom: „Spali jsme…“ Uculím se. „A já nechci být bez Billa! Mami, byli jsme už dlouho oddělení, nemyslíš?“
Máma: „Jistě, a proto se tady na mě takhle usmíváš… Prostě jsem už řekla. Nedodržel jsi to v nemocnici, tak teď si vás pěkně ohlídám…“
Bill: Jdu na oddělení, kde jsem ležel… Jdu rovnou do kanceláře primáře. Zaklepu.
Primář:
„Ano?“
„Ano?“
Bill: Otevřu dveře… „Dobrý den. Já jdu podepsat takový ten papír na propuštění…“
Primář:
Otočím se ke dveřím. „Kaulitz? Kde jste byl? Máte ležet!! Papíry?“ Nechápu.
Otočím se ke dveřím. „Kaulitz? Kde jste byl? Máte ležet!! Papíry?“ Nechápu.
Bill: „Byl jsem pryč. Jo, papíry, které podepíšu a na vlastní nebezpečí mě pustíte domů…“ Začnu netrpělivě vysvětlovat.
Primář: Sjedu ho pohledem. „No to jsem si všiml, že jste byl pryč…“ Vydechnu. „Hm, no dobře, tak chvilku počkejte…“ Vstanu ze židle a začnu ve skříni něco hledat.
Bill: Přikývnu.
Primář: Vytáhnu ten požadovaný papír a položím ho na stůl… „Tak, tady to podepište…“ Ukážu na jednu kolonku.
Bill: Papír podepíšu na požadovaným místě. „Já si ještě půjdu sbalit své věci. Nashledanou.“ Rozloučím se a vycházím ze dveří.
Primář: Přikývnu a posadím se… Dál se věnuji svým papírům.
Bill: Do tašky sbalím všechny věci a vyjdu z pokoje. Přidám na tempu. Už chci zase za Tomem.
Tom: Zamračím se. „Ale mami…“ Zakňučím. „Já… Prosííím!!“
Máma: „To mě nezajímá. Už jsem něco řekla a to dodržíte, oba!“
Tom: „Ne…“ Zakroutím hlavou.
Máma: „Ale ano. Nehodlám s tebou o tom více diskutovat.“
Tom: „Mami, ale to mi… To nám nemůžeš udělat… A i kdyby… Stejně tomu nezabráníš, hm?“ Pokrčím rameny.
Máma: „Jsi si opravdu jistý? Klidně si mezi vaše pokoje postavím židli a budu tam sedět jako policajt…“
Tom: „Mamíí…“ Zakňučím… „Já ale… Billa potřebuji, pochop to…“
Máma: „Na to jsi měl myslet dřív, než jsi odešel do toho lesa…“
Tom: „Co to s tím má co společného??“
Máma: „Nepromrznul bys tam. A mohli byste si dělat, co byste chtěli…“
Tom: „Ale mně už je lépe…“ Uculím se.
Máma: „Něco jsem řekla.“
Bill: Pomalu otevírám dveře a vejdu do nich. Skopnu z nohou boty.
Tom: Naštvaně vstanu a jdu nahoru.
Máma: „Ahoj.“ Zavolám a jdu rovnou ke schodům.
Tom: Vyjdu po schodech… Zastavím se před svým pokojem a skousnu si ret…
Bill: „Tome?“ Zavolám do patra.
Tom: Neodpovím… Udělám krok ke dveřím
Bill: Vyjdu po schodech. „Tome?“ Podívám se na tebe a jdu za tebou ke dveřím tvého pokoje. „Stalo se něco?“
Tom: Podívám se na tebe. „Máma chce abysme byli odděleně…“ Vydechnu a podívám se do země.
Bill: „Proč?“ Nechápavě se zeptám a zdvihnu k sobě tvůj pohled za bradu.
Tom: Pokrčím rameny… „Prej mám odpočívat…“ Vydechnu a ucuknu pohledem… Zase za to můžu já… „Ale… Já chci být s tebou.“ Skousnu si ret.
Bill: Nespokojeně zamručím. „Vždyť jsi říkal, že ti je už dobře, ne?“
Tom: „Vysvětli to mámě… Já… řekl jsem jí to…“ Udělám k tobě krok…
Bill: Položím ti ruce okolo ramen. „A jak dlouho budeš muset odpočívat?“
Tom: Přitáhnu si tě k sobě za boky… „Já nechci odpočívat…“ Zakroutím hlavou. „Už je mi lépe…“ Pousměju se a dám ti na rty letmou pusu…
Bill: „Ale aby mamka potom nenadávala…“
Tom: Pousměju se a natáhnu se ti ke rtům…
Bill: Opatrně tě políbím a přitisknu se víc na tebe.
Tom: Usměju se a vpiji se ti do rtů… Přesunu ti ruce na zadeček a natisknu si tě k sobě.
Bill: Přejedu ti jazykem po kousku chladného kovu ve rtu.
Tom: Potichu vydechnu a odtáhnu se na chvilku od tebe… „Nejdeš se mnou odpočívat?“ Usměju se na tebe.
Bill: „Raději ne… Nechci aby se máma naštvala…“ Zakroutím hlavou.
Tom: „Neboj… Půjdeme si jenom lehnout, hm?“ Zamrkám.
Bill: „Opravdu?“
Tom: Přikývnu.
Bill: „Tak dobře.“
Tom: Usměju se a otevřu dveře od svého pokoje…
Bill: Do pokoje vejdu a rozhlídnu se. Dlouho jsem u tebe nebyl…
Tom: Vydechnu a sednu si na postel… Přitáhnu si tě k sobě a rozhlížím se… „Dlouho jsem tady nebyl.“ Zasměju se.
Bill: „Já vím, rozvrtal jsi mi celou postel.“ Nakrčím nos.
Tom: „Promiň…“ Omluvně se uculím.
Bill: „Příště mi to alespoň ustel.“ Usměju se.
Tom: Usměju se a dám ti letmou pusinku na nos… Pomalu si lehnu a naznačím ti, ať jdeš ke mě…
Bill: Zakroutím hlavou. „Máš odpočívat.“
Tom: „Vždyť budu odpočívat… Jen… Chci tě mít jenom u sebe.“
Bill: Lehnu si tedy vedle sebe. Nenechám tě dělat nic jiného krom toho, že budeš ležet…
Tom: Pousměju se a obmotám okolo tebe ruce… Spokojeně se zavrtím a zavřu oči…
Bill: Ruce nesetřesu. Také sklopím víčka. Chci si vynahradit noční nespánek…
Tom: Pohladím tě po vláskách a pousměju se… Přikryji nás dekou a pomalu začnu usínat.
Máma: Jdu zkontrolovat, jestli Tom naši úmluvu dodržel. Jdu na konec chodby a otevřu Tomovy dveře. Když na posteli vidím, jak se Bill tulí k Tomovi, zmocní se mě zlost. Nedokážu jim však vynadat…
Tom: Spokojeně se pousmívám a zase tě pohladím po vláskách… Jsem z toho našeho ponocování unavený… Ale… Bylo to krásný a líbilo se mi to… Mám pořád zavřené oči… Usměju se sám pro sebe…
Máma: Tiše vyjdu z pokoje. Dvojčata nechám ležet tak, jak leží…
Tom: Ještě si tě k sobě trošku přitisknu… Po chvilce usnu…
Bill: Ve spánku se k tobě více přitisknu. Honí mě Andreas…
**
Elis: Zašla bych celkem do klubu… Jenže, nechce se mi jít s těma slepicema… Ani jsme si nevzali výhru ze sázky, kterou jsem nad nima vyhrála… Chtěla bych překvapit Toma, ale nevím, kde bydlí… Mohla bych mu napsat, ale… To by nebylo překvapení… Po chvíli mě něco napadne… Vytočím Andyho číslo. „Ahoj Andy, můžu tě prosím o něco požádat?“ Přejdu rovnou k věci.
Andy: „Ahoj, Elis,“ Usměju se pro sebe, „Ano? Povídej…“
Elis: „Já bych potřebovala, jestli bys my neřekl, kde bydlí ten Tom… Víš jakého myslím? Toho z klubu,“ Vyslovím svoji otázku.
Andy: „Uf…“ Vydechnu… „Jo, okay… Tak, můžu ti to… Napsat SMSkou, hm?“
Elis: „Dobře, děkuji ti.“ Usměju se.
Andy: „Víš, že nemáš za co…“ Pousměju se.
Elis: „Máš to u mě Andy. Až budeš něco potřebovat, ozvi se.“
Andy: „Ale to je v pohodě… Tak zatím… Za pár minutek ti to pošlu.“
Elis: „Ahoj.“ Zavěsím a čekám na smsku.
Andy: Pousměju se a do mobilu napíšu adresu Toma… pošlu jí to…
Elis: Vybírám si ve skříni oblečení. Nakonec se rozhodnu pro dlouhé tričko a leginy. Pípne mi mobil. Smsku otevřu a usměju se… Není to daleko…
Tom: Po chvilce se probudím… Podívám se na tebe a… Ještě spíš… Pousměju se a dám ti pusinku na rty… Zase zavřu oči a snažím se dál spát…
Elis: Sbalím si do kabelky pár věcí, obuji se a vycházím z domu. Po chvíli už zvoním tam, kde by měl Tom bydlet…
Bill: Probudí mě neutichající zvuk zvonku… Nechápu, proč nejde otevřít máma. Když někdo pořád zvoní, vyhrabu se z postele a jdu otevřít. Spočinu očima na nějaké blondýnce.
Elis: „Kde je Tom?“ Přejedu si zkoumavým pohledem osobu, která mi otevřela.
Bill: „Tom?“ Zdvihnu nechápavě obočí.
Elis: „Ano, Tom. Víš, chtěla jsem ho vytáhnout do klubu.“ Pousměju se a pořád si toho… Kluka? Prohlížím. „Zavoláš mi ho… Prosím?“
Bill: „Do klubu?“ Zeptám se nechápavě. Tom neříkal nic o tom, že by někam měl jít. „Počkej chvilku, dojdu pro něj.“ Jdu do Tomova pokoje. „Tome?“ šťouchnu do tebe.
Tom: Pootevřu oči a podívám se na tebe. „Hm?“
Bill: „Čeká na tebe dole u dveří nějaká blondýnka…“
Tom: Nechápavě zamrkám a přetočím se ke stěně. „Ať je to kdo chce, tak… Nemám čas…“ Vydechnu a zase zavřu oči…
Bill: „Běž si to s ní vyřídit sám…“
Tom : „Billí… Tak jí jenom řekni, že prostě nemám čas… Že se třeba učím…“
Bill: „Dobře.“ Přikývnu a jdu zpět dolů. „Tom se omlouvá, ale nemá čas… Učí se.“ Omluvně se usměju.
Elis: Vydechnu. „Ale já s ním potřebuji mluvit…“ Sjedu ho zase pohledem… Pak mi to asi dojde. „Nejsi ty ten… Bill?“ Zvednu obočí.
Bill: „Jsem, proč se ptáš?“
Elis: „Já jen… Včera večer mi o tobě něco málo Tom říkal…“ Zase si tě prohlídnu. No, nic moc jako… Olíznu si rty.
Bill: „V-večer?“ Zaseknu se… „Kdo jsi?“
Elis: Pousměju se. „Jo, večer…“ Přikývnu. „Elis…“
Bill: Nechápavě se podívám. „Co po Tomovi chceš?“
Elis: „Chtěla bych ho vytáhnout do klubu… Neboj, ráno ti ho vrátím… Hm?“ Zamrkám.
Bill: Zakroutím hlavou. „Nemá čas…“
Elis: „Ale no ták… Určitě půjde rád…“
Tom: Promnu si oči… Bill se nějak dlouho nevrací… Co když… Co když je tam Andreas? Trošku se zamračím a vstanu… Vyjdu z pokoje a pomalu jdu po schodech dolů… „Billí?“ Zavolám.
Bill: „Jsem u dveří a vysvětluji tvé kamarádce, že nemáš čas.“ Otočím se směrem na tebe. Slovo kamarádka řeknu lehce ironicky.
Tom: Když přijdu blíž ke dveřím… Zaseknu se… „E-E… C-co… E-elis…? C-c…“ Zakoktám se…
Elis: Odstrčím ze dveří Billa. „Ahoj.“ Vrhnu se Tomovi okolo krku.
Bill: „Tome?“ Vyslovím Tomovo jméno, když vidím to, co vidím.
Tom: Odtáhnu se od ní a udělám krok dozadu… Zakroutím hlavou a střídám pohled z Billa na Elis.
Elis: „Nechceš jít do klubu?“ Zamrkám dlouhými řasami a přistoupím blíž k Tomovi. Billa si vůbec nevšímám.
Tom: Skousnu si ret a zakroutím nesouhlasně hlavou… „J-já… Promiň, nemám čas… J-já… Musím odpočívat…“ Podívám se na Billa.
Elis: „Já tě neunavím, neboj.“ Přejedu ti nehtem po břiše.
Bill: Vše nechápavě pozoruji.
Tom: Zakroutím hlavou a udělám pár kroků k Billovi…
Elis: „Můžeš vzít i jeho.“ Ukážu hlavou na Billa. „Někoho mu tam najdeme…“
Tom: Nechápavě zamrkám a přitáhnu si Billa k sobě… „Billí ale už někoho má no a já… Já taky…“ Mrknu na ni a chytím Billa za bok…
Bill: Přitulím se k Tomovi.
Elis: „Tak můžete jít oba… Spolu.“ Chci dosáhnout svého… I za cenu toho, že by šlo toto podivné stvoření…
Tom: Prohrábnu Billovi vlásky a přejedu mu dlaní po zádech… Podívám se na něj… „Hm?“ Zamrkám.
Bill: Přikývnu. „Můžeme jít…“
Tom: Usměju se a dám ti pusu na čelo… Otočím se k Elis. „Dobře, půjdeme…“
Elis: Sice se mi moc nelíbí, že by šli oba, ale nic s tím nenadělám. „Počkám na vás.“
Tom: „Okaj…“ Propletu s Billem prsty a táhnu ho nahoru.
Bill: Vyprostím se. „Půjdu se převléct…“
Tom: Trošku posmutněle zamrkám, ale jdu do svého pokoje… Nahážu na sebe zelené tričko a rifle… Jdu za tebou. „Billí?“
Bill: „Počkej.“ Zavolám z koupelny. Ještě se musím doupravit…
Tom: Vběhnu za tebou a zezadu ti položím hlavu na rameno a dlaně ti položím na boky…
Bill: „Psala mi máma,“ řeknu a rozmazávám si make-up.
Tom: „Co psala?“ šeptnu a dám ti pusu na krk…
Bill: „Že nás nechtěla budit, jede zase na služební cestu. Prý nejspíš na měsíc… V pondělí máme jít normálně do školy, když nám bude dobře.“ Make-up odložím a začnu si obtahovat tužkou pravé oko.
Tom: Obejmu tě okolo bříška. „Aha… To je dobře, ne? Aspoň budeme mít pro sebe… víc času…“ Usměju se a dám ti další pusinku na krk…
Bill: Otočím na tebe hlavu. „To je moc dobře.“ Usměju se.
Tom: Usměju se na tebe a natáhnu se ti ke rtům…
Bill: Hlavu otočím zpět k zrcadlu. „Musím to dodělat.“ Vysvětlím.
Tom: Ušklíbnu se a položím ti zase hlavu na rameno… Přivřu oči…
Bill: Umyji si ruce. „Můžeme jít.“ Naposled se zkontroluji v zrcadle.
Tom: Zvednu hlavu… Usměju se. „Dobře… Ale počítej s tím, že se od tebe ani nehnu…“
Bill: „To mi vůbec nevadí, jen abys to splnil…“
Tom: Otočím si tě obličejem k sobě… „Toho se neboj…“ Pousměju se a dám ti na rty pusu…
Bill: „Tak… Půjdeme?“
Tom: Přikývnu… Natáhnu se ti k ruce a propletu s tebou prsty…
Bill: Spokojeně se usměju. „Odkaď jí znáš?“
Tom: Skousnu si ret. „N-no… Předtím z toho klubu…“
Bill: „Říkala něco o včerejšku…“
Tom: „N-no…“ Vydechnu.
Bill: „Poslouchám…“ Upřu na tebe pohled.
Tom: „V-víš jak jsem včera odešel z nemocnice…“ řeknu potichu a zadívám se do země…
Bill: Přikývnu.
Tom: „Šel jsem za ní… Původně se jí omluvit…“ řeknu ještě tišeji.
Bill: „A co se z té tvé omluvy vyklubalo?“ Podívám se ti upřeně do očí.
Tom: Dívám se do země… Zakroutím mlčky hlavou…
Bill: „Tome?“ Zdvihnu ti hlavu.
Tom: Nepodívám se ti do očí… Nedokážu to…
Bill: Po tváři mi sjede slza… je mi vše jasné.
autor: Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Clarrkys
A jo on mu to vlastně Tom neřekl….x(
nechci nic řikat ae ta Elis je taková mrcha …=( chce mít Toma jenom pro sebe ať se prosím Tom nenechá a vysvětlí to hezky Billovi =) jinak moc krásná povídka =) jako vždy <3
Tom je prostě kluk na zabití…xD