Život na prkně s kolečky 28.

BILL

Převaluji se ze strany na stranu, jak nemůžu usnout, a ke všemu mi vedle ucha začne vibrovat Tomův mobil. Oženu se po něm rukou, ale je to mobil, tudíž je mi to prd platné. Mobil vytrvale po matraci skáče dál a mně to začíná lézt krkem. Pootevřu jedno oko, mobil vezmu do ruky a podívám se, kdo otravuje po jedné ráno. Na display jasně svítí mamka. Volají Tomovi rodiče. Bože, ať si ten mobil… v tu chvíli vyzvánění přestane. Mobil položím zpět k polštáři, na kterém spí Tom, překulím se na bok a začnu konečně upadat do hlubokého spánku.

Ospale se překulím na druhý bok, když mi začne po nočním stolku poskakovat mobil, jak mi zvoní budík. Posadím se, stěží rozlepím jedno oko a pro mobil se natáhnu. Budík jedním dotykem vypnu a mobil položím zpět na stolek. Zůstanu sedět, zbavím obě oči ospalků a otočím hlavou. Pohled mi padne na Toma, který má peřinu zkopanou až u kotníků, takže mám perfektní výhled na celé jeho tělo, protože spí jen v boxerkách. Leží na zádech, ruce rozpláclé do stran, hlavu otočenou tváří ke mně a s pusou otevřenou dokořán klidně oddechuje. Nad pohledem, který se mi naskytne, se musím usmát. Vypadá to, že se dostáváme přes hranici stydlivosti. Tom, zdá se, se už se mnou cítí dostatečně pohodlně, uvolněně, rozhodně více upovídaně. Což je co? Jedině dobře.

Dám mu lehký polibek na spánek a vstanu ospale z postele. Natáhnu na sebe jedny z pohodlnějších, ale lépe vypadajících džínů, oranžové triko, a vlasy si svážu do jednoduchého culíku. Nebaví mě tady v táboře o ně pečovat. Vezmu si malý ručník, kartáček a pastu, že si půjdu vyčistit zuby. Z odchodu mě vyruší Tom, který se začne vrtět v peřině, jak se překulí ze své postele na tu moji. Otočím se zpátky ke dveřím.

„Billy?“ Tomův ospalý hlas mě vyruší v polovině kroku. Otočím se. Tom sedí na posteli, oči stále zavřené. Zvedne ruce, oči si promne jak malé dítě a potom je otevře. Okamžitě mi věnuje překrásný úsměv. Úsměv mu oplatím a vrátím se k posteli. Věci, které jsem si vzal, odložím na okraj a sednu si těsně k Tomovi. Jeho ruce se mi okamžitě, doslova jako had, obmotají okolo krku a Tom si mě přitáhne pro polibek. Překvapeně se nadechnu, jak mě tím zaskočí. Obkrouží mi jazykem mé rty, čímž mě donutí, abych je od sebe oddělil a dal tak jeho jazyku prostor, aby mohl vklouznout do mých úst. Okamžitě mě vášnivě začne líbat. Přejíždí jazykem přes mé zuby, hraje si s mým piercingem, občas svůj jazyk stáhne a jen tak si hraje s mými rty. Skousává je, saje je, hladí je jazykem. Po chvíli se Tom ocitne na mém klíně. Rukama mi stáhne gumičku, zajede mi prsty mezi vlasy a občas za ně trochu zatáhne.

Pohupuje se na mém klíně. Už jen jeho polibky ve mně rozlévají horkost. A když zadečkem nevědomky kroutí a pohupuje proti mému tvrdnoucímu penisu, ztrácím dech doslova. Jedna jeho ruka sjede dolů z mé hlavy a vjede mi pod lem mého trika. Tom se ode mě oddělí, prudce se nadechne a věnuje mi ďábelský úsměv. Moje triko se najednou začne sunout vzhůru. Nebráním se, jen Tomovi pomůžu, dám ruce nahoru. Triko odletí pryč a Tom se opět hladově vpije do mých rtů. Co to do něj vjelo?

TOM

Jazykem přejedu po Billově kuličce v jazyku a začnu se opět přehrabovat v jeho vlasech. Nevím, co to do mě vjelo, ale vím, že se tomu rozhodně nechci bránit. Billa považuji za součást svojí osoby. Já jsem já, Bill je Bill, ale společně tvoříme dva dílky, které tvoří skládanku, protože ty dílky do sebe dokonale pasují. S hlubokým nádechem se odpojím od jeho rtů. Zrychleně dýchám. Cítím svůj, ale i Billův vzrušený penis mezi nohama. Ruce mi sjedou na Billova nahá záda a já se sesunu o kousek níž. Hlavu položím na Billovo břicho, ruce nechám obtočené okolo jeho spodní časti zad. Bill dýchá stejně rychle jako já a jen cítím, že se pokládá do peřin. Stisk rukou povolím, aby se mu leželo pohodlněji.

„Díky,“ slyším jen tiché šeptání. Otočím hlavu a podívám se na Billův obličej, na kterém pohrává úsměv. Ten úsměv vypadá jako šťastný úsměv. Na mé tváři vznikne úplně stejný. Jsem šťastný. A to víc než dost.

„Za co děkuješ?“ zeptám se, ač možná tuším, proč děkuje. Za to mu totiž děkuji i já.

„Za to, že jsi tady se mnou. Víš, hodně ses totiž změnil, Tome,“ řekne tónem, jako kdyby věděl úplně vše na světě. Musím se nad tím pobaveně zachichotat.

„Změnil?“ nepřipadá mi, že bych se změnil. Snad jen – moje tělo žádá více fyzického kontaktu a mému mozku tolik nezáleží na tom, jaký mám slovník.

„Změnil ses. Jsi jiný,“ pokračuje ve svém směšném tónu. Překvapeně se na něj podívám.

„Jiný?“

„Nelekej se. Jsi jiný. Změnil ses k lepšímu. Víš, úplně poprvé, kdy jsem tě viděl, tak jsi stál mimo, s nikým ses nebavil. Ani se mnou ses nebavil. Později ses začal bavit s ostatními i se mnou. Když jsme se potom poprvé políbili, byl jsi tak neuvěřitelně stydlivý, až jsem si jednu chvíli říkal, jestli náhodou nejsi trochu na hlavu. A teď? Teď se probudíš, doslova se na mě vrhneš a líbáš mě tak vášnivě, že by mi stačila sebemenší chvíle a já bych explodoval,“ vydechl a já se musel usmát. Ne nad jeho slovy, musel jsem se usmát sám nad sebou.

„Vážně je to změna k lepšímu?“

„Ano, opravdu je to změna k lepšímu,“ přikývl na souhlas a já se vytáhl k jeho obličeji. Dal jsem mu dětskou pusu na ústa.

„Víš, asi se s tebou cítím pohodlněji. Jsem víc uvolněný, už mi nevadí se před tebou nějakým způsobem proříct, nebo tak něco. A za to ti patří zase moje díky,“ usmál jsem se a Bill mě napodobil.
Tentokrát to byl on, kdo se ujal začátku našeho polibku. Bylo to něžné, ale i přesto to v sobě mělo velkou špetku vášně.
Zlehka jsem se na Billa položil, abych ho nezalehl. Nebyl jsem zrovna jeden z nejlehčích, ač se mohlo zdát, že díky své vyhublosti jsem. Bill mi dělal uklidňující kolečka na nahých zádech. Úplně jsem zapomněl, že mám na sobě pouze boxerky. Ale – vadí to něčemu? Vadí to někomu? Mně rozhodně ne. A myslím, že ani Billovi to nevadí. Naopak je za to možná i rád. Bill si jazykem začne pohrávat s mým piercingem ve rtu a já se –
ať chci nebo ne – musím usmívat. Je mi s ním krásně.

„Měli bychom asi jít na snídani, ne?“ odtáhne se ode mě Bill a vřele se na mě usměje. Vstanu a pomůžu vstát i jemu.

Zatímco on si obléká zpět své oranžové triko, já hledám ve skříni něco na sebe. Když tam stojím už pěknou chvíli, Bill přijde, koukne do skříně. Vytáhne mi tmavé volnější, ale i přesto těsné, džíny. Nechápavě se na něj podívám, ale on si mého pohledu nevšimne, protože stále kouká do skříně. Po pár vteřinách mi podá obyčejný bílý nátělník. Když ke mně zvedne hlavu, svůj nechápavý pohled opakuji. Mávne jen rukou a vydá se ven z chatky. Natáhnu na sebe rychle džíny a tílko, na nohy si vezmu žabky a vyběhnu za Billem z chatky. Čeká na mě pod schody. Ruce má strčené v kapsách, a na tváři mu pohrává spokojený výraz. Přijdu k němu. Jeho ruka vyklouzne z kapsy a chytí tu moji. S rukama propletenýma v uzel míříme na snídani do jídelny.

„Dobře, tak od čeho chceš začít?“ ptá se mě se smíchem Billy. Je náš Čas otázek. On už položil nejméně deset otázek, ale mně se ani jedna z nich nelíbila.

„Co takhle začít od normálních věcí? K tomu… umm… nenormálnímu můžeme přejít postupně.“

„Ok, tak tedy – nechávám otázky na tobě,“ mrkne na mě a uvelebí se v posteli. Já zůstanu sedět. Mám perfektní výhled na jeho obličej, který můžu bezmyšlenkovitě pozorovat, aniž bych si připadal trapně. Má zavřené oči, takže nemůže vidět, že ho zkoumám.

„Oblíbená barva?“ začnu prvním, co mě napadne.

„Oranžová. A mám rád i černou. Ta tvoje?“

„Jednoznačně černá a bílá. Neutrální barvy, ke kterým se hodí všechny ostatní. Oblíbené jídlo?“

„Jsem znechucený ze všech fast foodů. Mám rád ovoce. Hodně exotického ovoce. Ananas, mango, papája, durian, pitaya, sweetie, pomelo a tak. To bych mohl jíst pořád. Co ty?“

„Italská kuchyně. Víš… jako špagety, pizza… prostě klasická Itálie. Těstoviny, těstoviny, těstoviny.“

„Nevím, nikdy jsem v Itálii nebyl,“ přeruší mě. Chvíli zůstanu zaraženě sedět, že nikdy nebyl v Itálii, než mi dojde, že Billův domov je na jiném kontinentu.

„Ty jsi nikdy nebyl na nějakých závodech, nebo tak něco, v Itálii?“

„Ne, pouze Francie, Velká Británie, Rusko. Možná ještě další menší státy – někde na jihu Evropy, názvy neznám. Nikdy nic víc. Itálie nikdy. Znám spíš Asii a Austrálii.“

„Aha. Ehm… takže – oblíbené pití?“

„Zkažený Amerikou, miluju Coca-Colu. Ty?“

„Závislý na kofeinu v podobě kávy. A neperlivá voda. Co dál? Mmm… co třeba oblíbené zvíře?“

„Myslím, že u mě rozhodně vítězí klasika, jako kočka nebo pes. Asi jen kvůli tomu, že jsem ani jedno nikdy neměl. Co ty?“

„Nevím, přímo oblíbené zvíře nemám. Mám rád všechny… všechno,“ možná snad jen nenávidím hmyz, ze kterého mám panickou hrůzu, protože je to něco naprosto… fuj, ale to tady nebudu před Billem vykládat.

„Všechny-všechno?“ otevře Bill oči a posadí se stejně jako já.

„Všechny-všechno,“ přikývnu s úsměvem na souhlas a v hlavě si přehrávám, jestli vážně všechny. Možná – hady a plazy obecně, to mi taky není nijak blízké, ale nevadí mi to. Pře-

„Bille!“ vypísknu, když mě Bill povalí do peřin. Zasměje se a doslova zaútočí na mé rty. Líbá mě chtivě se značnou vášní. Pak se oba překulíme. Nebráním se a spolupracuji s ním.

Zajíždím mu rukama pod triko, hladím ho po zádech a po břichu. Je pode mnou, takže mám méně práce s tím, abych se mu dostal k pásku, který má provlíknutý v poutcích obrovských tmavých džínů. Podaří se mi rozepnout sponu a následně i knoflík s poklopcem. Nechám to tak být a vyjedu rukama zpět nahoru. Bill si mě najednou na sebe přimáčkne a překulí nás tak, že teď jsem to zase já, kdo je zatlačen v matraci. Bill je nade mnou. Pásek mu hlasitě zachrastí a já se opět vrhnu na jeho kalhoty. Za jejich lem zatáhnu dvěma prsty a ony okamžitě sjedou po Billových stehnech až ke kolenům. Přes obepnuté boxerky se rýsuje obrys Billova ztvrdlého mužství. Vztáhnu ruku a přejedu po něm. Bill zavzdychá a překulí se vedle mě. Oba si lehneme na bok, aby to bylo pohodlnější. Bill mě taky zbaví kalhot, ale i trika. Zajedu rukou pod jeho boxerky a jeho penis uchopím do ruky. Odpovědí na moje konání je jeho zrychlené dýchání. Začnu zlehka pohybovat rukou, když se ozve prudké klepání na dveře chatky. Bill okamžitě vystřelí do sedu. Podívá se na mě. Vytáhnu ruku z jeho boxerek. Seberu všechno naše oblečení, které se tady válí, a nacpu ho pod postel, aby nebylo vidět. Potom jen popadnu první, čím bych se mohl zakrýt – peřina. Bill mě napodobí.

„Dále!“ křikne ke dveřím a dovnitř vejde Hans se širokým úsměvem na tváři.

„Jé, čau! Nebudím vás? Já doufám, že ne. Jen jdu za Billem. Hele, víš, ona už přijela máma teď, tak se jdu zeptat, jestli ji můžu pustit do tábora.“

„Kolik je hodin?“ zeptá se dezorientovaně Bill. Překulím se na bok a zavřu oči. Snažím se potlačit to obrovské vzrušení.

„Jedna a pár minut… deset minut,“ odpoví Hans. Dál už jejich rozhovor nevnímám.

BILL

Společně s Tomem přejdeme k budově, kde je kuchyň, jídelna a společenská místnost. Je tu už pár lidí na návštěvě. Jelikož je vstup do chatek zakázán, všichni se převážně zdržují tady na plošince venku, kde jsou vyndané nějaké stoly a lavičky. Tom se posadí jako já na schody, které vedou do kuchyně. Hypnotizuje příjezdovou cestu, a když se zpoza stromů vynoří bílý Volkswagen Golf R, Tom vyskočí na nohy, věnuje mi úžasný, rozzářený úsměv a popojde pár kroků vpřed. Auto zaparkuje hned vedle mé vypůjčené Audi. Pohasne tichý motor a z auta vystoupí tak stošedesáticentimetrová špinavá blondýna. Zamíří k zadním dveřím, kde chvíli něco dělá. Zavře dveře a obejde auto. Za ruku vede malou holčičku v roztomilých šatičkách, které mohou být tak dva nebo tři roky. Vlásky má také blonďaté. Sympatická blondýna, která může být stejně stará jako já, zamíří přímo naproti nám. K Tomovi. Takže tohle je Tanzie? A kdo je ta malá holčička?

„Stlejdo Toméééé!“ ozve se pištění přes celý tábor, až se pár lidí ohlédne za vysokým hláskem malého děvčátka. Otočím se zpět na Toma, který si dřepne na zem a roztáhne ruce doširoka. Malá blondýnka mu vběhne přímo do náruče. Tom se zpátky postaví a s malou začne dovádět ve vzduchu. Tanzie, jak se domnívám, že to asi bude ona, přejde k Tomovi. Pokárá malou holčičku a pak se s Tomem opravdu dlouze obejme. Dají si lehký přátelský polibek a chvíli se spolu baví. Bohužel, nejsou tak blízko, abych je slyšel. Zachytím, jak se po mně Tom otočí. Pak slyším kroky.

„Billy?“ vzhlédnu. Přede mnou stojí Tom s malou holčičkou, kterou drží na jedné ruce. Za ním jako víla jde Tanzie. Je v obličeji opravdu velmi krásná.

„Mm-hm?“

„Chtěl bych ti představit Tanzie a malou Mel,“ usměje se, malou holčičku dá na zem a ta ke mně přiběhne. Okamžitě mi vyskočí na klín, omotá mi ruce kolem krku a na tvář mi vlepí mlaskavou pusu.

„Ahoj stlejdo. Já sem Mel a je mi takhle!“ vypískne a na prstíčkách ukáže číslo dvě. Vpřed se vrhne Tanzie, která si vezme malou holčičku a začne jí kárat, že se tohle nedělá. Malou Mel postaví na zem a s lehkým úsměvem na tváři přijde ke mně.

„Ahoj, Bille, těší mě, jsem Tanzie,“ představí se mi a podá mi ruku. Přijmu ji.

„Ahoj. Rád tě poznávám, Tanzie. Bill,“ řeknu ze slušnosti i své jméno, i když ho ví. Vznikne trapná chvilka ticha, dokud Mel nezačne něco urychleně šišlat. Tom se ke mně otočí a pomůže mi vstát.