autor: B-kay
Člověk může prožít nekonečné množství ošklivých dnů, přesto stačí jeden jediný, abychom na všechny předešlé zapomněli. Člověk by totiž neměl žít jenom ve svých snech, a doufat, že se náhle něco změní. Měl by zkusit zabojovat o to, aby mohl svůj sen skutečně prožít, beze strachu, co všechno by tím mohl ztratit. I kdyby byla naděje na vítězství přímo malilinká, přesto tam je a stojí za to to zkusit.
Bill neustále děkoval Bohu za to, že mu alespoň na kratičkou chvilku snesl sílu bojovat dál. Bojovat o Toma a nevzdat se, dokud by jej neopustila i ta poslední naděje. Nikdy nebyl pro Chantelle rovnocenným soupeřem, přesto o svou lásku bojovat dokázal. Dokázal, i když byl na všechno to trápení sám. A teď si s klidem mohl říct, že to stálo za to.
Bylo nádherné sedět na dece a jenom tak se dívat na lidi pobíhající kolem něj. Parkem se nesl veselý smích a pískot malých dětí, všechny stromy i květiny byly rozkvetlé a vzduchem se nesla jejich rozmanitá vůně. Bill měl toto období opravdu rád. Přicházející léto pokaždé alespoň malinko potěšilo jeho utrápené srdce. Pamatoval si večery, které trávil venku na zahradě a jenom tak seděl a pozoroval hvězdy. Tak moc si přál být jednou z nich. Na malou chvilku zazářit a pak zmizet v dáli. Chtěl zapomenout na všechno to, co jej trápilo…
To ale bylo již dávno. A vlastně ne. Nebyl to dokonce ani rok. Billovi to však připadalo jako věčnost. Od chvíle, co poprvé potkal Toma, úplně přestal vnímat čas, plynoucí kolem. Nezajímalo jej to, zdali byl pátek nebo sobota, to pro něj vůbec nebylo důležité…
Jeho jemnou tvář zdobil veselý úsměv. V očích měl roztomilou jiskru radosti a už několik minut nedokázal odpoutat pohled od Toma a Samyho. Tom mu v tu chvíli připadal jako malý veselý chlapec. Házel si se Samim míč a to malé dítě kolem něj nadšeně pobíhalo a nedočkavě poskakovalo.
Pro Billa bylo nádherným překvapením, vidět jej s úsměvem na tváři. Zvlášť po tak nepříjemném ránu.
„Nevím, čím to je, ale na svou tetu si musel zapůsobit, drobečku. Můžu jenom děkovat Bohu, že ti neublížila,“ konečky prstů pohladil líce malinkého chlapečka, kterého svíral v náručí. I když byly jeho oči v tu chvíli posmutnělé a zamyšlené, to miminko dokázalo způsobit to, že se během několika vteřin zářivě usmíval. Stačilo jenom, aby se malinkými prstíky dotkl jeho kůže. Vlastně každé gesto toho dítěte, přišlo Billovi roztomilé a neskutečně kouzelné. Každý drobný pohyb, ty nevědomé doteky, chvilky, kdy jej mohl svírat ve svém náručí… to všechno miloval. Pro to miminko si hodně vytrpěl. Sám to chtěl již několikrát vzdát a poslední týdny těhotenství si byl jist, že se to nepovede. Kolik kluků přeci na počkání otěhotní a kolik z toho nicotného procenta, svá miminka i porodí?!
Jenom díky zázraku se stal jedním z nich. Jenom díky nádhernému daru, jež mu byl seslán přímo z nebes. To miminko nemohlo být ničím jiným.
„Billí! Billí! Viděl jsi to? Já jsem vyhrál. Házel jsem úplně daleko dalekoučko,“ Sami se rozběhl ke svému strýčkovi jako o život, necelý metr před dekou však zastavil a zbylých několik krůčků udělal pomalounku. Nevinným pohledem sledoval miminko v Billově náručí, jehož prstíky se natahovaly po drobné hračce, kterou Bill držel mezi prsty.
„Já už si s ním nikdy nebudu hrát,“ Tom se na krátkou chvilku zatvářil naoko uraženě, vzápětí se však vesele usmál a opětoval Billův sladký polibek. Sami sledoval to, jak na sobě vzájemně utkvěli pohledem a jak se k sobě pomalu skláněli, aby mohli své rty spojit v dalším a dalším polibku. Vypadali spolu neskutečně šťastně, a to miminko jejich rodinnou idylku jenom zvýraznilo.
Na několik vteřin smutně sklonil hlavu a našpulil rtíky, vzápětí však zvedl pohled k malému Tomovi a s nesmělým úsměvem mu zamával. Miminko vesele zadupalo nožičkama a nechalo se sevřít v náručí svého tatínka Toma…
„Nemůžu dýchat,“ Tom si provinile skousl rty a se vší námahou, zvedl svou unavenou tvář z Billova bříška. Na tváři cítil chlad, pomalu zasychajících kapek studeného potu, dech se mu rázem změnil v horkou páru. Konečky prstů opatrně pohladil Billův zběsile zvedající se hrudník a přikryl jejich nahá těla dekou.
„J-já… omlouvám se. Zřejmě jsem byl příliš divoký. Neovládl jsem se. Strašně dlouho jsme spolu nebyli a tys byl tak zatraceně nádherný. Mrzí mě to, a pokud jsem ti ublížil, omlouvám se, Bille,“ nadzvedl se na loktech a pomalu se posadil. Snažil se vydýchat odeznívající touhu a zhluboka vdechoval tu smyslnou vůni milování, rozléhající se celým pokojem. Až teď si uvědomoval, že to bylo úplně poprvé, kdy vybouchl a neovládl se. Miloval se s ním zoufale, nedočkavě a zřejmě i příliš tvrdě, jelikož mu tím zřejmě způsobil soustavné lapání po dechu.
„Hlupáčku,“ pokojem se náhle rozezněl Billův tichý hlásek. Dvě horké dlaně dopadly na Tomovu tvář a vroucně ji pohladily. Tom si to vyložil úplně špatně.
„Nikdy bys mi nedokázal ublížit. Není to kvůli tobě, ale kvůli tomu, že když jsem s tebou, stačí mi dýchat vzduch, který ke mně proudí z tvých rtů ve chvíli, kdy se líbáme. A ty mě teď nelíbáš a já nemůžu klidně dýchat bez tvých polibků,“ Tom omámeně pootevřel rty, přeplazil se přes Billovo holé tělo a zlehka na něj dolehl.
„Chceš mi tím říct, že dokážeš dýchat jenom tehdy, když se líbáme?“ v tu chvíli byl Billovi tak blízko, že se při každém slovu lehounce otíral o Billovy rty. Polibkům se však vyhýbal. Sváděl jej jenom očima a Bill přímo šílel. Hladově zvedal svou tvář, rty poslepu vyhledával ty Tomovy a pokaždé, kdy jeho rtům s úsměvem unikl, zkusil zabojovat opět.
„Ano,“ zasténal tiše v naději, že se po odpovědi konečně dočká Tomova políbení. Horlivě zvedl svou tvář, rty nedočkavě vystartoval kupředu, cíl před ním však opět vesele utekl.
„Chceš se nadechnout Bille?“ Tomův hlas byl až příliš vášnivý a Bill to nedokázal unést. Cítil Tomovy horké rty bloudící po bledé kůži svých klíčních kostí, cítil dokonce i hladký povrch jeho jazyka, kterým zkoumal jeho sladkou pokožku. Bylo toho na něj až příliš.
„Ano, ano prosím,“ zašeptal nesměle a omámeně zasténal, jakmile se jejich rty konečně potkaly.
„Miluju tě, miluju, Tome. Miluju celým svým srdcem.“ Tom se na krátký okamžik vzdálil z dosahu Billových rtů, zadíval se mu hluboce do očí a jednou dlaní pohladil Billovu čelist. V mysli formuloval slova, zhluboka se nadechl a poté je konečně vyslovil.
„Nikdy jsem krásnějšího chlapce neviděl. Když se na mě díváš, dobrovolně se utápím ve tvých nádherných očích. Srdce mi ve tvé blízkosti tluče tak silně, že mám někdy pocit, že prostě praskne. Mé srdce by dokázalo prasknout jenom kvůli tobě, Bille. To tys to ve mně vyvolal. Jediným pohledem si spustil řetězec neskutečných reakcí a já najednou přestávám vnímat okolní svět. Mé sny a myšlenky patří jenom tobě.
Našel jsem osobu, ke které zahořelo mé unavené srdce láskou. Pokud mi někdo může pomoct změnit svůj život, budeš to právě ty,“ Bill šokovaně pootevřel rty. Hledal správná slova, která by dokázala vyjádřit to, co v tu chvíli cítil. Uvědomil si však i to, že ta slova neslyšel poprvé. Vlastně je znal moc dobře. Vytvořil je totiž on sám.
„Četl si můj deník?“ vydechl nejistě a vyděšeným pohledem plul Tomovou tváří. Ten však neodpověděl, jenom smutně přikývl.
„Proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mi neřekl dřív, jak moc si kvůli mně trpěl?“ Bill cítil, jak si jej Tom k sobě přisunul ještě blíž. V očích obou se náhle třpytily drobné slzy, ty Billovy však pomalounku stékaly po jeho tváři a tiše dopadaly na polštář.
„A co jsem ti měl říct? Že jsem tě miloval od první chvíle, co jsem tě spatřil? Nebo že jsem šílel z touhy být s tebou a ničil mě fakt, že patříš jiné? Nebo to, jak silnou bolest jsem cítil pokaždé, když jsi byl u mě a já se tě nesměl dotknout? Šílel jsem z tebe a netušil jsem, cos to se mnou udělal. Proto jsem byl na tebe takový,“ Bill se tiše rozvzlykal a zoufale se opřel o Tomův hrudník.
„Bože, Bille,“ slyšel Toma zasténat, a vzápětí cítil, jak začal jeho tvář pokrývat láskyplnými polibky. „Kdybys něco řekl. Kdybys něco alespoň naznačil. Vždyť já to málem vzdal, protože jsem si myslel, že o mou blízkost nestojíš,“ Tom se zoufale vpil do jeho rtů, jazykem laskal každý jejich milimetr, prsty pomalu proplétal jeho dlouhé vlasy. Billova vlhká tvář sladce klouzala po té jeho, jenom jejich rty byly jediným spojovacím bodem.
„Bál jsem se. Prožíval jsem něco takového poprvé, a nevěřil jsem, že bys mě mohl mít rád.“ Tomovi se někdy až pozastavovalo myšlení nad Billovou skromností. Nerozuměl tomu, jak si něco takového mohlo myslet, tak líbezné stvoření.
„Hlupáčku,“ vydechl proti jeho rtům zdrobnělinku, kterou před malou chvilkou použil Bill.
„Byl jsem do tebe blázen. Stejně jako teď a úplně stejně, jako budu i za deset, patnáct let,“ jeho úsměv byl krásně hřejivý a Bill jeho kouzlu nedokázal odolat. Nechal si setřít malinké slzy, jež ulpěly na jeho tváři, a poté se i on nesměle pousmál.
„Ty a náš malý drobeček jste pro mě vším, Bille. A cokoliv by ti Chantelle řekla, nesmíš jí věřit. Trpěl jsi kvůli ní už dost dlouho, a teď jsem tady já, abych si vás ochránil.“ Bill s úsměvem přivřel víčka. Tak krásně se to poslouchalo…
autor: B-kay
betaread: Janule
Nádhera, krása, dokonalost!!! K tomuto slova nestačí, byl to totiž jeden z nejkrásnějších dílů celé této povídky. To, jak si Bill s Tomem po milování povídali… to byla prostě nádhera. Musím se přiznat, že když Tom opakoval slova, která si Bill napsal do deníku, cítila jsem v očích slzy. Tolik mě to dojalo, ta něha, láska a všechny ty city v každé větě, v každém slově. Tahle povídka je strašně nádherná a já se vždycky moc těším, až si přečtu další díl. Hlavně díky tomu, že tenhle příběh vidím před očima jako film pokaždé, když ho čtu…
Je to překrásné!!!! vážne LUXUS největšííí
nádherný
Souhlasím s Rachel, je to úžasný díl ♥♥♥ Miluju pasáže s maličkým Tomíškem ♥, a to jejich povídání je nádherné. Prostě skvělá povídka ♥
Naprostá nádhera, takhle něžně popisovat jejich lásku a to, co prožívají, to dokáže jen B-Kay … jen tak dál, tahle povídka je fantazie největší 🙂