autor: Cinematics
Bill šmátral v šuplíku svého kosmetického stolku, vyndával všechno svoje líčení a henu pro své vlasy. Rozhodl se, že se chce sám namalovat, nejlepší bude, když bude dělat všechno, co po něm ostatní chtějí, dokud mu zase nebudou důvěřovat. Čím více důvěry, tím více věcí, jak udělat svůj plán pravdou. Naneštěstí mohla i jen malá chybička jeho i plán dokonale položit.
Sedával před zrcadlem, když mu služky barvily vlasy, takže věděl, jak se to dělá, ale stejně i přes to udělal spoustu nepořádku. Bill smíchal vodu v hrnečku, který měl na stolku, s práškem henny a napatlal si tu kaši na vlasy, mazání se usadilo a okamžitě pokrylo jeho bledá ramena a čelo. Bylo to frustrující, svědilo to, když měl krk skoro celý od hennapasty, ale stálo to za to. Když bude moci ukázat svým služkám, že je samostatný a obeznámený s pravidly, možná dnes dostane trochu svobody. Stačilo by mu, kdyby ho jen někdo doprovodil do města.
Jak se henna zažrala hlouběji do jeho přirozeně bledých vlasů, Bill vzal kartáč a líčení. Neměl tušení, jak ze sebe udělat panenku, nikdy se nemohl koukat na služky, jak ho líčí, ale nemohlo to být přeci tak těžké. Opatrně si začernil víčka, snažil se nic neuspěchat. Chtěl, aby se mu všechno povedlo už napoprvé, a nechtěl se dostat do problémů, že si hrál s líčením a barvou na vlasy.
O chvilku později vešla do jeho pokoje Lucia, v rukou nesla koš s právě vypraným spodním prádlem a šaty. Beze slova chodila po pokoji, po očku po Billovi pokukovala, zatímco uklízela jeho oblečení do šatníků a skříněk. Bill si skousával ret a modlil se, aby jí jeho chování, že si sám nabarvil vlasy a namaloval se, přišlo dospělé a nevynadala mu.
„Máte všude na kůži barvu.“ Řekla Lucia nakonec, prolomila tak nepříjemné ticho a dala poslední pár jeho punčocháčů do velké skříně.
„Já vím, neviděla jsem si sama dozadu.“ Řekl tiše, bál se, že je na něj pořád ještě naštvaná. „Jen si myslím, že to, co jsi ty a Nathalie řekla, je pro mne nejlepší. Je to pravda, budu dospělá už za pár měsíců a je čas se začít tak chovat.“
„A proto jste se rozhodla si sama nabarvit vlasy a namalovat se?“
„Správně. Doufám, že se nezlobíš, jen jsem myslela, že dnes je ta nejlepší chvíle s tím začít, začít s tím být opravdová dospělá žena.“ Zalhal Bill, položil kartáč a otočil se k Lucie.
„Udělala jsem to strašlivě?“
„Mohla jste to udělat i hůř, Vilhelmino.“ Zasmála se Lucia, přicvakla mu vlasy na vršku hlavy a začala mu smývat hennu z krku. „Ještě nějaký důvod, proč se zkrášlujete?“
„Ano,“ řekl tiše, sklopil hlavu a hrál si se svou spodničkou. „Doufala jsem, že bys mě dnes mohla doprovodit do kostela k modlitbě. Je součástí dospívání se vyzpovídat ze všech špatných věcí, které jsem udělala, a chci poprosit o radu a odpuštění za mé včerejší chování. Jak Nathalie řekla, nosím důkaz svého špatného chování na mých rukou, a už to nikdy nechci vidět.“
„Jak dospělé od vás, lady.“ Pootevřela ústa Lucia a dala do Billových vlasů ještě víc mazání. „Byla bych opravdu potěšena, kdybych vás dnes odpoledne mohla doprovodit do kostela.“
„Také jsme doufala, že byste mě pustila dojít si pro čisté peřiny. Připadám si tak hrozně, že jsme si ušpinila své krásné peřiny, a ráda bych ti dala pauzu, a tak je dnes chci sama přinést a sama si ustlat postel. Je to v pořádku?“
„To by od vás bylo moc milé, ano, to vám dovolím.“ Zazubila se Lucia. Připevnila do Billových vlasů natáčky a pohladila ho po hlavě, pak se otočila a odešla si umýt ruce.
Bill se na sebe do zrcadla usmál, skoro jako by tím, na co myslel, všechno uskutečnil v pravdu. Všechno šlo jako po másle, ale on ani nijak nepochyboval o tom, že by to nešlo. Bál se druhé části plánu, té více riskantní části. Jediné, co mohl dělat, bylo čekat a uvidí, co se stane, až to nastane, ale nervy v jeho žaludku byly stažené a bolestivé.
Běžel do sklepa, kde byly pradleny a umývačky nádobí, Bill přerušil Adolphu v kartáčování. Vždycky ji nesnášel, občas ho až moc pozorovala a dnes byl šťastný, že měla necky plné prádla, jinak si byl jistý, že by ho sledovala jako sokol.
„Adolpho, včera večer jsem si zašpinila peřiny a řekli mi, ať si přijdu vyzvednout čisté. Jsou tu pro mne nějaké čerstvé?“
„Ano, lady Vilhelmino,“ odpověděla Adolpha unaveně, aniž by zvedla oči od prádla. „V koši vedle stolu. Vezměte si ty krémové, ty bílé jsou pro vašeho otce.“
„Děkuji vám pěkně.“ Řekl Bill s malým úšklebkem a šel ke stolu. Vzal hromádku složených povlaků, a podíval se po stole, jestli nenajde nějaké prosté oblečení pro služebnictvo. Když jedno našel, bylo mu jedno, jestli bude sedět nebo ne, schoval Bill oblečení do povlaků a rychle odešel zpátky k sobě do pokoje. První část jeho plánu byla hotova.
Bill schoval šaty pro služky za gumu u své spodničky a až pak poprosil o svou asistentku. Lucia rychle Billa oblékla do spodničky s obručí a černo stříbrné sukně, pak mu připevnila ladící korzet, nedávala mu obvyklou košili, kterou pod něj vždycky nosil, a nedávala mu ani rukavice, protože dnes bylo trošku moc horko. Billovi bylo na omdlení, věděl, že mu Lucia utáhla korzet víc než obvykle, asi to byla pomsta za jeho včerejší chování.
„Půjdeme do kostela pěšky?“ zeptal se Bill, tlačil si dlaní na hrudní kost a snažil se uvolnit ten tlak
„Ne. Pojedeme kočárem.“
Bill věděl, že to bylo kvůli tomu, že mu ještě stále nevěřili. Lucia ho takhle bude mít blízko u sebe, a bude si jistá, že nemůže vyskočit za jízdy a utéct. Ale pro něj to bylo v pořádku; kočár ho doveze na místo, kde bude moct dokončit svůj plán rychleji. Dnešek byl velmi slibný a Billovi se chvěly nohy vzrušením.
Lucia stála před Billem, upravovala mu make-up, který si sám nandal, měli čas, a tak mu stihly i vlasy uschnout a měl je v perfektních prstýncích. Hned jak jeho natáčky udělaly svou práci a vlasy byly suché a už nebudou špinit jeho bílá ramena, pár vyšel k Theodorovi, aby je odvezl kočárem do města.
Bill a Lucia nastoupili do překrásně zdobeného kočáru, posadili se naproti sobě na kožené sedačky. Bill se koukal ven z okýnek, sledoval, jak se pracující lidé snaží prodat své zboží, a jak děti pobíhají a hrají si v ulicích. Když byl mladší, vždy si chtěl hrát s nimi, přál si, aby mohl být od bláta a prát se s nimi. Unaveně vydechl a pokračoval v konverzaci s Luciou, oba byli zahořklí.
„Počkám tu na vás.“ Řekl Theodor, když Lucia otevřela Billovi dveře.
„Skvěle. Děkuji, Theodore.“
Bill ještě nikdy v kostele nebyl, tedy, ne od svých křtin, když byl ještě malé miminko. Modlitby se vždycky prováděly u večeře, a občas se modlil, než šel spát. Vždycky to byl pocit nahánějící hrůzu, být v kostele, v místě, kde se žádné špatné chování netolerovalo, a i tak tam byl, plánoval podvádět.
„Lucio? Mohu tě poprosit, abych mohla najít odpuštění o samotě? Raději si s Bohem promluvím o samotě.“
„Samozřejmě. Modlitebna je támhle,“ ukázala mu na dřevěné dveře, které byl zdobené ornamenty a zlatem.
„Děkuji.“
Bill odešel, zavřel za sebou dveře na zástrčku a cítil, jak se mu srdce rozbušilo rychleji. Hledal v místnosti okno, vydechl úlevou, když očima našel malé okénko, které bylo nalevo od něj otevřené.
Sundal si sukni a spodničku, zůstal tak jen ve svých šatech pro služku a korzetu. Nandal si čepeček, který měl schovaný v kalhotách a rychle si do něj dal vlasy, schoval černé lokýnky. Použil stříbrný oltář na konci pokoje jako zrcadlo, a svými svlečenými šaty si z obličeje setřel malování.
Ještě jednou se podíval na zamčené dveře, otevřel okno dokořán a vyhoupl se k oknu, bylo to pro něj až směšně těžké, když byl stále oblečený v úzkém korzetu. Spadl na trávu a rychle se rozhlédl; vydechl úlevou, že tu nebyl nikdo, kdo by ho mohl vidět.
Bílá farma, o které Tom mluvil, byla celkem daleko, ale Bill věděl, že to zvládne, když se bude dost snažit. Běžel po cestě, kterou lemovaly stromy, nebyl tak ze zaplněných ulic vidět; kdyby náhodou. Těžce nadechoval, snažil se do svých plic dostat co nejvíce vzduchu, zvedal si šaty a utíkal dál. Neohlížel se, bál se, že kdyby se otočil ke kostelu, viděl by, jak za ním utíká Lucia. Strach byl velmi velký, ale pomáhal mu v běhu; dokonce i jeho nohy byly ještě moc zhmožděné.
Bill doběhl ke stájím, schoval se za bílé popraskané dřevo, které tvořilo zdi. Opřel se o to zády, unaveně vydechoval a snažil se popadnout dech. Přikývl si sám pro sebe, aby si dodal odvahu, zhluboka se nadechl, pak otevřel dveře stáje a vběhl dovnitř. Neměl nejmenší tušení, co vevnitř očekávat, nebo jestli tam Tom bude, ale na tom nezáleželo. Mohl se schovávat, dokud Toma nenajde. Nehodlal svůj plán jen tak opustit, nehodlal se otočit a běžet zpátky do kostela. Tom nebo ne, Bill byl volný, jak jen mohl.
Složil se na zem v prázdné koňské stáji, vůně hnoje a slámy ho dráždila v nose. Zul si botu a ponožku, a rychle si ji dal k nosu a dýchal skrz ni; i jeho vlastní pot byl mnohem příjemnější než to, co cítil tady. Bill si byl jistý, že mu exploduje srdce, když uslyšel, jak se dveře otevřely a koňské podkovy klapou o zem. Stáj, ve které byl, byla určitě pro koně, který teď přišel. Zadržel dech a zavřel pevně oči, modlil se, ať je to Tom a ne nikdo jiný.
„Bille?“ ten uklidňující hlas zašeptal, a pak už jen na obličeji cítil dvě dlaně, jak ho něžně drží a dávají mu pryč látku od nosu. „Co tady děláš?“
Bill lehce pootevřel oči, měl dojem, že se pozvrací, když uviděl, jak se na něj jeho bratr kouká. Bill měl nával hysterie, hlasitě se rozvzlykal a objal Toma svýma slabýma rukama kolem krku, brečel jako dítě do kůže svého opáleného bratra.
„Utekl jsem,“ řekl Bill tiše, popotáhnul a připadal si tak slabý a šťastný. „Měl jsem celý plán a on vyšel, a teď jsem tady s tebou.“
Tom sundal Billova zápěstí ze svého upoceného krku a prohlídl si bratrovy opuchlé ruce. Obličej mu okamžitě klesl, a ve tváři se mu rozlil výraz lítosti a soucítění. Bill se nervózně začervenal, nechtěl, aby ho bratr viděl takhle potrhaného, a tak si schoval ruce do sukně.
„Můžeš mi sešvihat moje ruce, jestli chceš.“ Řekl Tom tiše a Bill na něj jen zamrkal a po chvilce zavrtěl hlavou.
„Není to tvoje vina. Já jsem utekl, když vím, že bych už neměl.“ Svěsil Bill hlavu. „Není to tak zlé, jen mi to vadí, když se to otevře. Ale jinak je to v pořádku.“ Promnul si Bill kloubky a otevřené rány, svraštil obličej. „Vidíš? Je to trošku otravné.“
„Bille! To nedělej.“ Vyndal Tom celkem čistou jemnou gázu z kapsy a roztrhl ji na dva kousky, jemně Billovi ruce očistil od krve a pak mu ruce zavázal.
„Děkuji ti, Tome.“ Zašeptal slabě Bill, měl dojem, jako by toto vlídné chování bylo až trochu moc. Tom byl k němu tak něžný, na rozdíl od služek, a přinášelo mu to tak velký pocit lásky. Nikdo s ním takhle opatrně nikdy nezacházel.
„Neočekával jsem tě tu tak brzo. Obzvlášť ne, když jsme se teprve včera setkali.“
„Myslel jsem, že kdybys byl lhář, a je to jenom náhoda, nevypadáme stejně, je mi s tebou o hodně lépe, než mi je doma.“ Vydechl Bill a poposedl si, sedl si do tureckého sedu, šaty měl od bláta a špíny od koní.
„Nemůžeš tu zůstat.“ Řekl Tom rychle. „Kdyby tě tu někdo viděl, ptali by se na spoustu otázek.“
„Vyhazuješ mě pryč?“ vydechl nevěřícně Bill, semknul k sobě obočí. Semknul ruce v pěsti a připadal si naštvaný, jestli riskoval tak moc pro nic.
„Nikdy! Ale bohužel, kdyby pan Schmidt našel ve stájích ženu, určitě by se ptal, a já bych mu musel říct pravdu.“
„Pořád riskuju zaměstnání jiných lidí.“ Řekl Bill zasmušile, zvedl se ze špinavé podlahy a prošel okolo Toma.
„Kam jdeš?“ zavolal za ním Tom, doběhl ho a chytl ho za předloktí, aby ho zastavil.
„Nevím. Nemám kam jít. Když půjdu domů, tak dostanu velký výprask a…“ Billovi se oči zaplnily slzami a připadal si jako blázen, že pláče před vlastním bratrem, před někým, kdo o něm věděl, že je muž. Snažil se utišit svoje vzlyky, ale zakuckal se vlastními slinami.
„Klidně breč,“ řekl Tom tiše, povzdychl si a přitulil si bratra k sobě. „Možná bych tě mohl vzít domů. Řeknu panu Schmidtovi, že jsem vzal koně na procházku, kdyby se vyptával. Nejsem si jistý, co ale budeš dělat, než přijdeme mamka a já domů, ale je to tam o hodně bezpečnější než tady.“
„Bezpečí je dobré.“ Zamumlal Bill; oči červené a tváře rudé. „Předtím mi to bylo jedno, předtím jsem se tolik nebál, ale teď… Teď jsem vystrašený k smrti.“ Zasmál se Bill tiše, popotáhl a rychle zamrkal slzy pryč.
„Dobře, nech mě zapřáhnout Ruprechta do vozu. Jen, jen řekněme, že tady,“ vzal Tom kartáč ze zdi a podal ho Billovi. „Jestli můžeš, jestli tě ruce tolik nebolí, mohl bys pro mě očistit Gotze, zatímco budu zapřahat Ruprechta.“
„Ano, samozřejmě!“ řekl Bill šťastně, byl rád, že mu bylo dovoleno jít k tak nádhernému koni. Měl stáje plné koní, samozřejmě, ale nikdy mu nebylo dovoleno žádného vykartáčovat, a tak byl velmi rád, že se mohl jednou s nějakým skamarádit. Vždycky miloval něžná stvoření. Miloval, jak byli silní a tak vyvážení. Opravdu překrásná zvířata.
Bill pevně uchopil kartáč, trošku usykl, když se mu ranky maličko otevřely. Počkal, až bolest přejde a začal kartáčovat Gotze, nenechal si ten moment ničím zkazit. Vždycky miloval zvířata, vždycky si s nimi chtěl hrát, ale když byl lady Vilhelmina, bylo to jen další privilegium, které si nemohl dovolit.
Tom se vrátil do stáje, oprášil si ruce do kalhot. Gotz šťastně odfrkl a dupnul jednou nohou, když ho Tom láskyplně pohladil a dal mu kbelík plný jídla.
„No,“ řekl Tom skoro až nejistě. „Myslím, že je čas jít.“
Jeli k Tomovu domu v příjemném tichu, napjatém, ale příjemném. Bill měl hlavu sklopenou, jen pokukoval zpod řas a doufal, že ho nikdo nepozná. Přemýšlel, co asi dělá Lucia, a jestli už se dostala do modlitebny. Přemýšlel, jestli ho chytí, a když ano, tak co mu udělají.
Čím dál byli od kostela, tím bezpečněji se Bill cítil. Malinko si s Tomem povídal, mluvil o tom, jak se mu povedlo utéci z domova, ale všechno to skončilo, když dojeli na místo. Tom pomohl Billovi dolů z vozíku a rychle ho zavedl do jeho skromného domova. Domek, který Bill dřív tak nenáviděl, mu teď připadal jako nebe.
„Chovej se tu jako doma,“ řekl Tom a pokrčil rameny, připadal si trochu divně, že nechá svého nově nalezeného bratra v domě o samotě po tom, co utekl z domu jejich otce. „Budu doma dřív než mamka, takže ti pomůžu jí to všechno vysvětlit a, um… Jo.“
„Než půjdeš, mohl bys mi rozepnout korzet? Lucia se mě snaží zabít.“ Řekl Bill s úsměvem a Tom přikývl, vždycky si myslel, že jestli někdy bude svlékat ženu, nebude to jeho dvojče za ženu pouze převlečené.
„Jen zatáhni za šňůrku. Nemusíš to rozvazovat všechno, jestli nechceš. Je to jednoduší, ale-„
„Ano, rozvážu.“ Odpověděl Tom, sjel rukou po malých kovových cvočcích.
Billovi bylo trapně. Vyrůstal jako dívka, a tak měl v hlavě pořád všechna pravidla, svlíkat se před mužem, který není váš manžel, je opravdu špatné. I když byl Tom Billův bratr a Bill byl chlapec stejně jako on, stejně se musel červenat a cítit se, jako když dělají něco naprosto neřestného a perverzního. Ty pocity ho mátly a on se za to nenáviděl.
Tom pomalu uvolnil korzet, o hodně něžněji, než jak Billa svlékali jiní. Jeho služky obvykle jen tahaly za šňůrky a snažily se ho mít svlečeného, co nejrychleji to šlo, nezajímala je jeho žebra, ale Tom si dával na čas a s každou odepnutou šňůrkou se Billovi lépe dýchalo.
„Máš nějaké oblečení, které bych mohl nosit?“ zeptal se Bill tiše, sundal si z vlasů klobouček; po zádech se mu svalily dolů černé lokýnky.
„Jo, pojď si něco vybrat.“
Tom sundal Billovi živůtek a vzal ho za ruku, vedl ho do svého malého pokoje. Bill se posadil na neforemnou matraci a nervózně si tahal za šaty, ten průhledný materiál mu připadal až moc v přítomnosti muže; obzvlášť, když na přítomnost mužů nebyl vůbec zvyklý.
„Chceš něco jako oblečení na spaní? Bude ti v tom nejpohodlněji, stejně nikam ven nepůjdeš.“
„Cokoliv.“ Odpověděl Bill, chtěl jen svobodu, kterou měl, když nebyl oblečený.
„Tady,“ podal Tom Billovi tuniku a bavlněné kalhoty, které mohl nosit, ať dělal cokoliv, když bude Tom pryč.
„Vadilo by ti strašně moc, kdybych si na zahradě umyl vlasy?“ zeptal se Bill plaše, vzal si od Toma oblečení a hrál si s ním.
„Ne, jen do toho. Dělej si, co chceš, jen… Buď opatrný. Musím se vrátit do stájí, ale budu doma brzo. No, možná ne tak brzo, ale… Dobře.“ Zavrtěl Tom hlavou, ten divný pocit z toho, jak se snažil chovat ke svému bratrovi slušně, dělalo konverzaci opravdu těžší.
„Bav se v práci.“ Řekl Bill, pokrčil rameny s maličko usměvavým obličejem.
„Jo, díky. Nikam nechoď.“
„Věř mi, nepůjdu.“
A s rychlým objetím byl Tom pryč ze dveří a zpátky v práci; nechal Billa toulat se po domku. Nevěděl, jak se má zabavit, a tak jako první úkol dne šel, aby si umyl vlasy.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Tak se mu to povedlo, šikulovi :). Já jen čekala, kdy za ním někdo vyběhne.. To by asi bylo zlý. Strašně mě zajímá, jak to bude dál, jestli ho najdou nebo ne. Vážně úžasná povídka! 🙂
Theodor v kočaru uplně sem si vybavilo "našeho" Theodora 😀 .. Jinak strašně užasný vubec sem nečekala že uteče tak rychle a hrozně se těším na daší díl 🙂
Som zvedava ako to bude pokracovat ..
Bill and horses.. It´s perfect! I love this view.. He has to be very sweet and happy, of course=)
And again kisses for lil.katie and cinematics.. =)
JJ teka hned Theo z TWC 😀 😀
miluju tuhle povídku.. ještě když kvůli ní z kam vymýšlíme blbiny 😀 Viď, Sch-rei xD
tuhle ff miluju..:-)
Konečně jsem se dostala k této povídce, dneska ráno v posteli xD
Musím říct, že mě moc baví, i když Billa v roli za dívku nemusím. Ale povídka je moc pěkná a líbí se mi. Strašně mě tam štvou ty služebné, jsou na Billa zlé. On je tam jakože i "paní" domu. Svým způsobem. "Dcera". Tak by se k němu měly chovat trošku s úctou a repektem, ne?
No Bill je šikulka, že utekl. Jsem ráda, ale doufám, že si užije aspoň delší dobus Tomem a volnost, mamku… než ho chytnou. Vždycky je tam hezký, když jsou ti dva spolu, je z toho cítit to dvojčecí pouto, přes to všechno, že se neviděli takovou dobu. Tom je úplně nežný 🙂
Bill se mi v roli dívky tak strašně líbí ♥. A ještě víc se mi líbí, když dělá neplechu a utíká z domu xD Živě jsem to viděla před očima, jak utíká z modlitebny ve starých šatech s čepečkem na hlavě:-D Jsem ráda, že je u Toma a u Simone a budu se modlit, aby na něj Lucia u modlitebny čekala hodně dlouho. Jeho plán byl skvělý a já už se teď moc těším na další díl, který ho s Tomem zase o něco sblíží♥
Je to nádherná povídka, nemůžu se dočkat dalšího dílu. Děkuji autorce i Lil.katie za tento skvost, nádhernější povídku jsem snad nečetla♥
Umim si předstawit to utrpení w korzetu. Mě to stačilo když jsem w tom lítala půl dne kwůli škole. Děs.
fakt nádhera…těšim na další dílek :)teda doufám, že se nic moc nestane.
hmm…sem napnutá jak tejden před výplatou holky :o)) Doufám, že ho tam nikdo nenajde, to bych fakt nedala…
Wow 🙂 I know that!:) Tom is so cute..and very agreeable to Bill 🙂
Jupíí jéééj 🙂 Billovi sa podarilo eleganté utiecť , to ma velmi teší 🙂 dúfam, že ho nenájdu