autor: KaKiNkAaA ^_^
Tom dorazil k Billovu bytu, jak nejrychleji mohl. Sotva popadal dech, když se zastavil před jeho dveřmi, ale to bylo to nejmenší, na co teď mohl myslet. Bylo mu těžko a cítil, že se něco stalo. Bál se toho, co to mohlo znamenat. Na nic nečekal a začal bušit na dveře.
„Bille… Bille, otevři, prosím,“ žadonil rasta kluk. Klepal a bušil na dveře, ale bez jakékoli odezvy. Zaposlouchal se, ale nic neslyšel. Jako by nikdo nebyl doma. Možná mu Bill schválně nechtěl otevírat a on by se ani nedivil, ale něco tady bylo špatně. Vzdal se dalšího klepání. Vezme to do svých rukou. Možná mu bude bratr za to nadávat, ale on jinak nemohl. Bill mu neotevíral, a on se musel dostat dovnitř. Musel se přesvědčit o tom, že se nic nestalo. Že je všechno v pořádku.
Zhluboka se nadechl a narazil do dveří. Chystal se je prostě vyrazit. Na poprvé se mu to nepovedlo. Dveře se ani nehnuly. Nevzdával to a zkoušel to dál. Až nakonec se proti dveřím rozběhl, a díky tomu je konečně dokázal vyrazit. Bylo mu jedno, že si nejspíše narazil rameno. Vběhl dovnitř jako splašený.
„Bille!“ zakřičel do tichého bytu, ale žádná odpověď. Začínal být nervózní. Rozhlídnul se po bytě, ale nikde Billa neviděl. Okamžitě se rozešel bytem. Zkusil bratrův pokoj, ale nikde nebyl. Nebylo možné, aby odešel. Ne v tom stavu, v jakém byl, když Tom odcházel. Prošel každou místnost. Až na koupelnu. Srdce se mu rozbušilo. Jedině tam musela být jeho láska. Jediná možnost.
Chytil proto za kliku a pomalu otevřel dveře.
To, co ale za nimi viděl, nikdy v životě nečekal. Ten pohled byl pro něj ten nejhorší trest. Na chvíli přestal i dýchat. Oči se mu zalily slzami.
„Bille! Lásko!“ Vykřiknul rasta a okamžitě přiběhl k černovlasému chlapci.
Vzal jej do náruče a vytáhl z vany ven. Položil jej na podlahu na podložku.
„Ne, ne, prosím, tohle nesmíš. Tohle mi nesmíš udělat.“ Plakal Tom. Bál se toho, že přišel pozdě na to, aby svého brášku mohl zachránit. I přesto se ale nevzdával. Takhle to nesmělo skončit.
Okamžitě sáhl do kapsy pro mobil a zavolal rychlou a nadiktoval jim Billovu adresu. Poté mobil zase odložil. Modlil se, aby tady záchranka byla co nejdříve.
Rychle sáhl pro nějaký hadr, čím by mohl zastavit krvácení. Zavázal Billovi obě ruce, které si tak ošklivě dořezal. Všimnul si i toho, že měl Bill na předloktí vyřezané do krve jeho jméno. Ztěžka polknul slzy. On za to mohl. Kdyby byl kdysi rozumnější a nechal si to vysvětlit, nic z toho, co tady udělal, by se nestalo. Tolik své chyby litoval.
„Lásko, prosím, nesmíš mě tady nechat. No tak, lásko, tohle ne. Tohle ti nedovolím.“ Vydechl ztěžka rasta. Pocit, který před chvíli cítil, nebyl nic oproti tomu, co cítil teď. Snažil se udělat, co mohl.
„Bráško, proč jsi mi tohle udělal? No tak, nesmíš mi odejít. To nesmíš.“ Vzlykal hlasitě starší z Kaulitzů. Sehnul se k bratrovi a snažil se zachytit jeho pulz. Dýchal? Tom byl tak moc rozhozený, že to nedokázal ani poznat. Seděl u Billa a snažil se jej držet při životě a doufal jen v to, že není pozdě. Nikdy by si tohle neodpustil. Bože, byla to jeho vina. On mohl za to, že se Bill pokusil zabít. Všude byla krev. Snad jako z hororu vypadala Billova koupelna. Jako po nějakém masakru. Bože tak strašný pohled to byl.
„Ty budeš dál žít, slyšíš mě. Budeš žít. Tohle ti nedovolím udělat!“ Zoufale vykřiknul chlapec. Byl ztracený a měl neuvěřitelný strach. A co se týče výčitek ani nemluvě. Mohl za to on a věděl to. Pořád opakoval to samé dokola. Snažil se ho probudit, nějak přimět, aby otevřel oči a něco řekl. Jen aby Tom věděl, že ještě žije, že není pozdě. Ale Bill se neprobouzel. Tom hlasitě plakal a držel svou lásku v náruči. Měl sám co dělat, aby zůstal při vědomí.
Za chvíli na to konečně přijela sanitka. Tom jim přesně řekl, kam mají přijet. Byl z toho tak mimo, že ani nebyl schopný pozdravit. Jen viděl, jak sanitáři pokládali jeho brášku na nosítka. Pak už nevěděl nic. Před očima najednou uviděl tmu. Nejspíše omdlel.
Když se Tom probral, byl už v nemocnici. Kolem něj běhalo několik sestřiček po chodbě. Jedna z nich byla i jeho nejlepší kamarádka Rachel. Ano, byl v nemocnici, kde i Tom pracoval. Měl ale zrovna volno kvůli jeho bratrovi.
„Tome… Tome, jsi v pořádku?“ zadívala se Rachel na svého přítele. Bylo mu špatně a chtělo se mu zvracet. Nebo alespoň měl ten pocit. Bolela ho snad každá buňka v těle. Chytl se za hlavu, jak se mu točila. Až pak mu došlo, proč je tady. Ne kvůli sobě.
„Kde je Bill? Je v pořádku?“ vyhrknul ze sebe Tom, aniž by odpověděl na otázku. Jestli je on v pořádku, mu bylo jedno. Šlo mu především o jedno. O svou lásku. O Billa.
„Je na operačním. Ztratil mnoho krve.“ Špitla tiše dívka. Nikdo ale nevěděl, zda je nějaká šance, aby Billa zachránili. O tom ale raději před Tomem pomlčela. Nechtěla ho ještě víc vyděsit. Už tak vypadal zničeně. Přisedla si k němu a objala jej kolem ramen.
„Bude v pořádku, neboj. Uvidíš, že se z toho dostane.“ Chlácholila Toma, i když sama tomu moc velké šance nedávala. Ale už jednou sem přivezli Billa s těžkým zraněním a on se z něj zázrakem dostal. Jenže bude stát při něm štěstí i teď?
„Je to… je to moje vina. Já… musím jít za ním. Musím být u něj,“ vydechnul ztěžka rasta. Bezmoc nevědomosti, kterou cítil, jej silně svírala, a jemu se těžko dýchalo.
„Nemůžeš teď za ním. Operují ho. Co… co se stalo, Tome?“ podívala se na svého kamaráda, aniž by jej pustila. Nerada viděla, když Tom byl smutný nebo trpěl. Bolelo jí to za něj.
„Donesu ti prášek ano? Potřebuješ se uklidnit.“ Dodala tiše.
„Kurva, jak se můžu uklidnit, když se Bill pokusil zabít?! Kvůli mně! Jak můžu být do prdele klidný!“ Vykřiknul Tom. Jeho hlas se rozplynul po celé chodbě. Bylo mu jedno, že páry očí se za ním otočily.
„Pšššt, Tome. Musíš být silný, no tak. On to zvládne. Nenechá tě tady. Bude zase v pořádku, neboj.“ Snažila se jej uklidnit. Trhalo jí to srdce, takhle vidět Toma. Ale chápala jej. Nejspíše i ona by se chovala stejně v jeho situaci. Tom ztěžka vydechl. Snažil se uklidnit a věřit slovům Rachel. Bude Bill ale v pořádku? To nikdo teď nevěděl.
„Ni… nikdy si to neodpustím. Tolik… tolik jsem mu ublížil a on se chtěl zabít Rachel. Nikdy si to neodpustím. Nikdy…“ opakoval Tom stále dokola. Nevnímal to, že brečí.
„Bude to v pořádku. Bill bude v pořádku. Nesmíš takhle mluvit.“ Hladila Toma po zádech. Nebyla teď vhodná chvíle, aby se vyptávala na to, co se přesně stalo. Tom se potřeboval hlavně uklidnit. Nechtěla to ještě zhoršovat. Už toho bylo tak moc…
Rachel seděla u Toma po celou tu dobu. Neodešla od něj. Měla potřebu teď být u něj a hlídat ho, než se něco dozví. Seděli na chodbě několik hodin. Viděla na Tomovi, že je vyčerpaný, ale odmítal zavřít oči dřív, než neuvidí Billa. Nikdy v životě neměl ještě takový strach jako teď.
Najednou se otevřely dveře z operačního a vyšel jeden z doktorů. Rozešel se pomalu směrem k nim. Ve tváři měl neutrální výraz, takže Tom nemohl rozpoznat, co se stalo. Běhal mu mráz po zádech, když se doktor přibližoval. Jeho výraz byl vážný. Toma bodlo přitom u srdce.
Zachránili Billa, nebo Tom přišel pozdě?
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Clarrkys
Bill nesmí umřít, nesmí, Tom by si to do konce života neodpustil…