Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 6.

autor: Nameless Lady

„Tak co budeme dnes dělat?“ Tom se posadil vedle Billa na pohovku v obýváku. Bill tam seděl skoro celý den, skoro nemluvil a koukal před sebe do prázdna.

„Haló, Bille, mluvím na tebe, vnímáš mě vůbec?“ zatřásl mu Tom s ramenem, když neodpovídal. Trhnul sebou a vystrašeně se otočil na bratra.

„Cože?“ zeptal se tichým hlasem. Tom jen zakroutil hlavou.

„Celý den tu sedíš, nemluvíš, mám pocit, jako bys tu se mnou vůbec nebyl, trápí tě něco, Bille?“ Tom objal Billa kolem ramen a přitiskl si ho k sobě.

„To nic.“ Bill nepatrně zavrtěl hlavou a začal z gauče vstávat. Tom na něho nechápavě hleděl.

„Kam to jdeš?“ zeptal se nakonec, když Bill vyšel z pokoje a mířil do předsíně.

„Jen se trochu projít, potřebuju si pročistit hlavu, přijdu brzo, neboj.“ Tom za ním jen koukal, po chvíli uslyšel bouchnutí dveří a byl sám. Vlastně tu byl sám celý den, Billovy myšlenky se toulaly bůhvíkde.

Bill zamyšleně bloumal ulicemi se svěšenou hlavou. Venku už byla tma jako v ranci a cestu mu ozařovaly jen pouliční lampy. Byla mu trochu zima, podcenil počasí a nedostatečně se oblékl. Zvedl hlavu, přímo před ním zářil vývěsní štít nějakého baru. Nikdy předtím v něm nebyl a ani by tam nešel, ale zima ho donutila. Posadil se přímo k barovému pultu a poručil si pivo. Po něm následovalo další a další. Pak to začal rozjíždět ve tvrdším. Objednával si jednu vodku za druhou, po šesté skleničce je přestal počítat.

Nemohl si vzpomenout, proč  tu vlastně je a jak se sem dostal. Vybavoval si jen Tomova slova Nemůžeme mít děti, smiř se s tím. Tohle mu řekl dnes ráno a Bill ho za tohle nenáviděl. Najednou, když tu tak seděl a společnost mu dělala vodka, mu Tom ani trochu nechyběl, byl rád, že si od něho na chvíli odpočine.

Vtom se prudce rozrazily dveře. Všichni se ohlédli, ani Bill na tom nebyl jinak. Ve dveřích stál sympatický kluk se starostlivým výrazem na tváři.

Bill ani nevěděl, kde se to v něm vzalo, nejspíš ho poháněl alkohol, seskočil z barové židle a trochu vrávoravě došel k tomu klukovi. Podíval se mu do očí a podal mu svou ruku.

„Ahoj, jsem Bill.“ A mile se usmál. Ten kluk se po něm podíval a stiskl mu nabízenou ruku. Místo toho, aby se taky představil, však odvlekl Billa ven na ulici. Bill sebou házel, vzpíral se, co mu síly stačily, ale ten druhý kluk byl podstatně silnější. Konečně se zastavil, přímo pod jednou z lamp, pustil Billovu ruku a chytil ho za ramena.

„Můžeš mi vysvětlit, co tu děláš?“ díval se na něho očima, ze kterých šlehaly blesky.

„My se známe?“ vykoktal ze sebe Bill překvapeně. Kluk naproti si povzdychl.

„To bych řekl, že se známe.“ Odpověděl trochu naštvaně.

„Odkud?“ přemýšlel Bill a zkoumavě si prohlížel obličej svého společníka.

„Možná, že ti tohle osvěží tvou opileckou paměť.“ Řekl jedovatě a přiblížil se k Billovi. Za ruku si ho přitáhl k sobě, když couvnul a pak ho políbil. Bill byl v šoku, nedokázal si vysvětlit, co se to tu děje a proč ho líbá cizí kluk. Ještě k tomu na ulici! Prudce ho od sebe odstrčil.

„Co to mělo znamenat?“ rozkřikl se na neznámého.

„Bille, už nikdy nebudeš pít!“ zvýšil hlas ten kluk. „Copak ty mě nepoznáváš?“ zatřásl s ním. Bill zakroutil hlavou.

„Lásko…“ vyklouzlo z pusy klukovi.

„Tome? Co tu děláš?“ Bill se najednou vzpamatoval. Jak je možné, že ho předtím nepoznal?

„Už asi tři hodiny tě hledám, neříkal jsi náhodou, že přijdeš brzo?“ obořil se Tom na Billa. Ten mlčel.

„Pojď, jdeme domů,“ rozhodl, jenže Bill se ani nehnul.

„Nikam nejdu, chci se pořádně opít, abych na všechno zapomněl.“ Prohlásil smutně.

„Na co chceš zapomínat?“ Tom nechápal, kam tím Bill míří.

„Na ten hloupý nápad s dítětem…“ špitnul a zavřel oči.

„Tak na to zapomeň, ty se teď potřebuješ hlavně vyspat a osprchovat, táhne to z tebe jako ze sudu.“

„Nikam nepůjdu!“ dupnul si Bill a už odcházel zpět do baru.

„Už toho mám dost!“  řekl mu Tom, popadl ho do náruče a hodil si ho na záda.

„Jde se domů,“ řekl tónem, který nepřipouštěl žádnou diskuzi a i s Billem na zádech vykročil k domovu.

Tom se doštrachal před dům a začal opatrně lovit klíče. Nemohl dělat žádné prudké pohyby, protože by jinak probudil Billa, který mu na zádech usnul, a teď mu slintal za krk. Konečně se mu povedlo odemknout, ani se nezouval a mířil přímo ke svému pokoji. Položil Billa na postel, zul mu boty, svlékl bundu i kalhoty a uložil ho do peřin. Sám se šel rychle osprchovat a lehl si vedle Billa. Díval se na jeho spící tvář a přemýšlel. Jak je možné, že ho Bill nepoznal? Že by byl až tak opilý? No, tohle se každopádně Tom už nedozví, protože jak zná Billovy kocoviny, nebude to zítra žádný med. Zase ho bude muset celý den uklidňovat, že nedělal žádnou ostudu, nezpíval na náměstí před lidmi a podobné zrůdnosti, kterých je tenhle zdánlivě nevinný chlapec pod vlivem alkoholu schopen. Tom se musel pousmát, když si vzpomněl, co se dělo, když se Bill poprvé pořádně opil. Bylo krátce před Vánoci a v Magdeburgu na náměstí se konaly trhy, všude bylo hodně lidí a Bill, posilněn punčem (A ne jen jedním) se vyšplhal na podstavec u kašny a začal na celé náměstí zpívat Heilige Nacht. Měl ohromný úspěch, ale Tom pak dostal doma od mámy pěkně vynadáno za to, že Billa nehlídal a kdesi cosi. A nejlepší na tom všem je, že jeho mladší bráška si z téhle scénky pranic nepamatuje.

Tom s úsměvem na tváři hleděl na Billa, když viděl jeho tvář, měl sto chutí své city k němu vykřičet do celého světa. Jen ať to všichni vědí!

Bill se zavrtěl a přetočil se za zad na bok, rukou přitom bezděčně objal Toma a neodolatelně se ze spaní usmál. Tom ho pohladil po jemné tváři a pak už taky zavřel oči. Ještě štěstí, že Bill zítra nemusí na žádné focení.