On The Other Side 5.

Něco za něco (1/4)

Tom

Vyšli jsme oba z pokoje, (jestli se tomu tak dá říkat) a šli jsme rovnou k té miniaturní  kuchyňce, co byla vedle.

„Tak, co máme dělat?“ řekl Bill pln optimismu. Usmál jsem se nad tím. Podíval se na mě, a na jeho rtech se vykouzlil zářivý úsměv. Zasmál jsem se.

„Čemu se směješ?“ zasmál se taky, a šťouchl do mě.

„Tobě,“ odvětil jsem a dál jsem se smál.

„Něco se ti nelíbí?“ začal mě ukazováčkama šťouchat do břicha.

„Přestaň,“ smál jsem se. Strašně to lechtalo.

„Ale, ale… Pročpak?“ zasmál se.

„Lechtá to, Bille.“

„Proto to dělám, ty trubko,“ usmál se a přestal.

„Díky,“ zasmál jsem se, a na oplátku jsem ho požduchnul. Sjel jsem pohledem k tý kuchyňce, kde stáli oba naši manažeři. Poškrábal jsem se na hlavě, a uculil jsem se. Koukali na nás jak vyoraný myši.

„Děje se něco?“ zeptal se s klidem Bill a odpochodoval k nim. Já jsem ho následoval. Petr s Davidem jen zakroutili hlavou a přesunuli se na sedačku. Zasmál jsem se. Stoupli jsme si s Billem k minilince. Využil jsem situace, že sem nebylo od nich vidět.

Usmál jsem se a Stoupl jsem si za Billa. Položil jsem mu ruce na boky a přitáhl jsem si ho k sobě. Zasmál se. Bradu jsem mu položil na rameno, a políbil jsem ho na krk. Cítil jsem, jak se zachvěl. Pousmál jsem se a přivřel jsem spokojeně oči.

Teď už nic nedokážu pochopit. Ještě nedávno to pro mě byl člověk, ze kterého se mi zvedal žaludek, a teď tohle? Ušklíbl jsem se. Co když  to je jen chvilkové? Ale musím přiznat, že je mi s ním opravdu dobře. Moc dobře. Je takový… Jiný. Ne, nemám s klukama žádnou zkušenost, a nikdy jsem si nemyslel, že to může být takové. Tokové, když začnete cítit něco víc ke klukovi než je pouze přátelství. Za pouhých pár minut. To, co se stalo v pokoji… Bylo to… Já nevím jak to nazvat nebo popsat. Bylo to krásný!

„Myslel jsi to vážně?“ zašeptal s úsměvem Bill.

„Co myslíš?“

„To, co jsi mi před tím  řekl. Že bys chtěl, aby to pokračovalo. To mezi námi.“

„Ještě nic v životě  jsem nemyslel vážněji,“ usmál jsem se a věnoval jsem mu na krk další pusinku. Zasmál se.

„Nekecej.“

„Nekecám.“

„Ale ano, kecáš,“ zasmál se, a otočil se. Opřel se o linku a obmotal mi ruce okolo krku. Chytil jsem ho za boky a natiskl jsem se na něj.

„Kecáš,“ zašeptal s úsměvem.

„Chceš, abych tě přesvědčil?“ culil jsem se. Zamyšleně našpulil rtíky a koukal na mě dvěma mandlovýma očkama plnýma mléčné čokolády.

„Ano. Ano, chci,“ usmál se. Zasmál jsem se a vyhoupl jsem si ho nahoru. Obmotal okolo mého pasu nohy a já jsem si ho chytil za zadeček. Přisál jsem se na jeho rty. Cítil jsem ho lehký úsměv, který dopadal na mé polštářky. Pousmál jsem se, a pomalu jsem s ním odešel do koupelny. Zapištěl zároveň se smíchem, když jsem s ním vlezl do menší vany. Zasmál jsem se a posadil jsem se. Obkročmo mi sedl na klín. Prohrábl jsem mu černé vlasy, které mu volně padaly na ramena.

„No, tak dokazuj Cassanovo,“ zasmál se a vtiskl mi na rty pusu. Usmál jsem se na něj, a políbil jsem ho na spodní ret. Vjel jsem mu rukou pod tričko. Položil mi hlavu spánkem na rameno, a zavrněl. Pousmál jsem se, a skousnul jsem si ret. Přejížděl jsem mu dlaní po bříšku. Nechal se ode mě letmými a něžnými pohyby rukou hýčkat. Pousmíval jsem se při tom. Párkrát se o mou kůži na krku otřely navlhčené rty toho nevinného stvoření, co si mě k sobě tak pevně, ale zároveň něžně mačkalo. Jeho zuby jemně chytily mou lehce rozpálenou kůži. Přinutilo mě to tiše zavzdychat.

Po několika minutách vzájemného hýčkání a objímání, se Bill napřímil, a podíval se mi s šibalským odleskem v očích a provokativně skouslým rtem a úšklebkem, do očí.

„Kdy přejdeme na to dokazování, hm?“ zašeptal, a přitáhl si mě k sobě za týl. Pousmál jsem se. Políbil mě na ucho, a následovně po něm přejel jazykem. Tichem v koupelně doprovázeným hlukem kol od autobusu se rozlehl tichounký sten. Jeho ruce sjely celé mé tělo, a spadly na můj pásek. Pomalu ho rozepínal, a při tom se omylem dotýkal mého rozkroku.

Když jsme tam oba konečně  seděli jen v posledním kousku oblečení, a naši pozornost upoutávalo vášnivé proplétání jazyků, nesmělé doteky, a jeho rozkrok, který se stále třel přes dva kusy látky o ten můj, přestal jsem spolupracovat. Bill se všemi možnými způsoby pokoušel mě zase naladit na původní vlnu, ale nepovedlo se. Otevřel jsem oči, a to už na mě koukaly dva páry naprosto stejných kukadel.

„Co se děje?“ zamrkal posmutněle. Zhluboka jsem se nadechnul, a sklopil jsem pohled.

„Vím, že už se to jednou stalo, ale prostě znovu… Nejde to,“ zakroutil jsem hlavou a zvedl jsem na něj posmutnělý pohled. Vyděšeně lítal pohledem po mém obličeji. Stisk jeho paží okolo mých ramen povolil, a jeho ruce se svezly k tělu. Zamrkal jsem. Bill se bleskurychle ode mě odtrhnul, a namačkal se do druhého kouta vany. Zakroutil hlavou se strachem v očích. Objal si nohy u těla, a probodával mě svým pohledem.

„B-Bille,“ zašeptal jsem, a skousnul jsem si pevně ret.

„Nepřibližuj se ke mně!“ skoro ke mně křiknul. Nechápal jsem. Vůbec jsem nechápal.

„B-bille, já jsem ti jen chtěl ř-„

„Nech mě být!“ křikl. Jen jsem nechápavě vyvalil oči, a koukal jsem na něj.

„Lhal jsi mi!“ Probodl mě ublíženým pohledem.

„Ne, ne. Billi, prosím tě,“ začal jsem, ale nebylo mi z jeho strany dovoleno pokračovat.

„Tak proč, hm? Proč?“ procedil zoufale mezi zuby.

Bill

Proč? Chtělo se mi řvát z toho, jak bezmocné byly moje city. Popletlo mi jeho chování hlavu. Nevím, co si mám myslet, nejdřív mi chce dokázat, že chce navázat… Nějaký vztah mezi náma, a teď tohle? Nechápu to. Vůbec ne, díky němu mám v hlavě, v pocitech, uvnitř zmatek. Nevím, co k němu mám cítit, když takhle mění názory. Byla to změna názoru, nebo ne? Skousnul jsem si ret, nebo… Nebo ne? Zamračil jsem se.

„Bille, chci ti jen vysvětlit, proč-“ opět jsem ho nenechal dokončit jeho větu.

„Chtěl jsi mě jenom zneužít nebo co? Jenom se se mnou vyspat, nakecat mi nějakou blbost, abych ti znovu dal, a pak mě jen odhodil? Co ti teď brání, hm? Výčitky, Hm? Co?“ křičel jsem na něj. Sklopil pohled neurčito kam do vany. Vypadal sklesle. Znervózňovalo mě to skoro víc, jako že mlčel. Nic neříkal. Prostě jen smutně koukal do neurčitého místa na bílé vaně.

„Tak co, kurva?“ zašeptal jsem k němu s naléhavostí a zoufalstvím v hlase. Pár minut se nic nedělo. Bylo hrobové ticho, které rušil zvuk motoru, a pneumatik jedoucích po asfaltu.

„Kdybys mě…“ zašeptal, a zvedl pohled ke mně. Zamrkal jsem, a i když jsem ho přerušit chtěl, nešlo to.

„…nechal domluvit, dozvěděl by ses ten důvod.“ Nic jsem nenamítal, jsem na něj upřeně a zaujatě koukal.

„Chtěl jsem ti říct,“ skousnul si ret. Jen jsem dál vnímal pouze jeho hýbající se rty a slova.

„Ch-chtěl jsem ti říct, že jen nechci, aby to, co bych chtěl mezi námi navázat, bylo pouze o… o sexu,“ zašeptal ke mně. Zalapal jsem po dechu. C-cože?

Nasucho jsem polknul. Zakroutil jsem trošku nevěřícně sám nad sebou hlavou. To jsem opravdu takový… Idiot? De’Bill? No do háje! Asi jsem to pěkně pohnojil. Posmutněle jsem si povzdychnul, a omluvně jsem se podíval na Toma.

„J-já…“ spustil jsem skoro neslyšně. Jenom přikývl a čekal, co ze mě vyleze. „Promiň,“ sklopil jsem pohled. Cítil jsem na své tváři dotek, pod kterým se celé mé tělo zachvělo. Donutilo mě to slastí přivřít oči, a vnímat jen jeden bod reality. Jen dotek hřbetu dlaně, které jsem moc dobře znal majitele. Se vzlykem jsem se pousmál, a pohled jsem zvednul výš.

„Mrzí mě to, nechtěl jsem-“ než jsem větu dokončil, na mých rtech se ocitl jeho ukazováček, který mi oznámil, že slova jsou zbytečná, v tuhle chvíli naprosto nepodstatná.