autor: Tomi & Ainikki
„Bille, jak to, že tě napadají takové věci?“ Začínal se chovat trochu hystericky a mě zaplavil pocit viny.
„Mluvil jsem s Amayou. Všechno mi řekla. Rozumíš, všechno, o té vaší noci.“ Zadíval se do země. Přemýšlel jsem, jak mu to všechno vysvětlit. „Mlčíš. Nejsem pro tebe nic.“
„Tak to není. Jsi pro mě moc důležitý.“
„Jak poznám, že mi nelžeš? Že si nezahráváš s námi oběma? Jak?“ Schoval svůj půvabný obličejík za rukáv. Chtěl přede mnou zakrýt své slzy, které jsem způsobil já. Cítil jsem stejnou bolest jako on. Tolik bych si přál, aby se vše vysvětlilo a bylo to zase v pořádku. Vždyť naše společné ráno bylo tak kouzelné. Jako vystřižené z nějakého zamilovaného románu nebo hry.
„Musíš mi věřit, to ty jsi pro mě nejdražší. Bez tebe můj život nemá cenu. Amayu mám rád, to nepopírám, ale ne tolik jako tebe. Ani nevím, jak se to vlastně stalo, ale tím nechci omlouvat svoje chování. Opil jsem se sám. Nikdo mě nenutil to dělat.“ Bylo mi z toho těžko u srdce. Naše první velká hádka přišla tak brzo. Zoufale brzo.
„Já nevím, čemu mám věřit. Nechci, aby mi někdo ubližoval. To si nezasloužím.“ Fňukl. Jeho rukáv byl mokrý od prolitých slz.
„Já nevím, co mám dělat…“ Nenapadlo mě nic lepšího než ho vzít do náruče. Nechal se. Cítil jsem, jak má košile na rameni začíná být mokrá. Konejšil jsem ho. „Pššttt. To bude dobrý.“ Houpal jsem ho, dokud se alespoň trošku neutišil. „Opravdu tě mám moc rád. Dovol mi, ať ti to dokážu. Nikdy tě už víc nezklamu. To radši sám zemřu. Chci být s tebou navždy. Jenom my dva. Nic nás už nerozdělí.“ Sliboval jsem. Moc jsem chtěl, aby mi zase věřil, ale zároveň jsem si uvědomoval, že důvěra je křehká věc. Člověk si ji musí zasloužit. Napadlo mě přirovnání k porcelánovému šálku. Jakmile se rozbije, dá se sice slepit, ale není to už týž šálek. Snáz se zničí, když už je poškozený. Tisíckrát bych mu chtěl opakovat – miluji tě. Nedovedl jsem si představit, že bych ho měl ztratit, že by se stal odtažitým.
„Tak dobře.“ Byl jsem štěstím bez sebe, když jeho ústa opustila tato božská věta.
„Jsem rád, že jsi mi to odpustil. Je to pro mě ten nejkrásnější dárek. Nevyrovná se všem pokladům světa. Děkuji ti moc.“ Sevřel jsem ho pevněji do náruče a zatočil se s ním. Když se špičkami dotkl země, dlouze jsem ho políbil. Patřili jsme k sobě.
Veškeré myšlenky na to, že jsem možná neudělal dobře, když jsem mu tak rychle odpustil, se vytratily v momentě, kdy mě držel ve svém náručí. Už jsem dál nedokázal pochybovat o jeho slovech. Lidi jednoduše dělají chyby. Důležité bylo, že on si jich byl vědom a chtěl je napravit, a to kvůli mně.
Usmál jsem se na něj skrz slzy, které začínaly osychat. On sám mi něžně setřel poslední zbytky vlhkosti z tváří.
„Můžeme jít dovnitř? Tady by nás mohl kdokoli vidět. A navíc… chtěl bych…“ Sklopil jsem pohled. Nebylo snadné povědět mu o svých touhách. Vlastně jsem o tom nikdy dřív nemluvil. Bylo to jen něco, co se dělo, a teď, když bych měl nahlas vyslovit, co bych si v tuhle chvíli přál nejvíc, nešlo to. Styděl jsem se. On ale nečekal, až to dopovím. Zřejmě pochopil podle mých zrůžovělých lící.
„Jistě, půjdeme.“ Odsouhlasil pouze můj návrh, vzal mě za ruku a odváděl si mě do svého domku.
Cítil jsem se mnohem více uvolněněji, když za námi zatáhl posuvné dveře. To, co jsem k němu cítil, bych nejraději vykřičel do celého světa, ale nebyl jsem zase natolik bláhový, abych si myslel, že se to někdy stane možným. Bude to muset zůstat naším malým tajemstvím, a za zdmi jeho příbytku jsme tak byli skryti všem nepovolaným očím.
„Dopověz to. Co bys chtěl?“ Vrátil se k tomu, co jsem říkal venku, a vědoucně se u toho usmíval. Vyvolávalo to ve mně dojem, že musí moc dobře tušit, čeho se to týká, jen chtěl, abych to vyslovil nahlas. Beztak toužil po tom stejném. Prozrazoval ho jeho pohled.
„Nejdřív polibek.“ Šeptnul jsem a nastavil mu svá ústa.
„Dobře. Začneme tedy s ním.“ Zamumlal těsně před tím, než spojil naše rty v hlubokém procítěném polibku.
„A co by to mělo být dál?“ Ptal se, když jsme se od sebe po notné chvíli mírně zadýchaní odtáhli. Vymanil jsem se z jeho náruče a pár kroky se přiblížil k lůžku. Nebylo uklizené, jen pokrývky na něm byly ustlané. Spojil jsem s ním pohled, a aniž bych se snad přestal dívat do jeho očí, uvolnil jsem pás svého kimona, nedbale ho odhodil stranou, a pak jsem si z ramen zvolna začal stahovat zbytek svého šatu. Tom to celé pozoroval se zatajeným dechem. Hruď se mu začala zvedat rychleji, jak se mu zrychlil do této chvíle potlačovaný dech, když jsem kousek od něj zůstal stát nahý. Položil jsem se na postel a čekal, že půjde ke mně. On se ale k ničemu neměl. Jen si mě dál prohlížel, s jasnou touhou vepsanou v jeho duhovkách.
„Pojď ke mně.“ Vyzval jsem ho tedy. Teprve teď si nejspíš uvědomil svoji nečinnost, probral se a přetáhl si přes hlavu košili. Cítil jsem jeho rozechvělost, když si ke mně lehnul, a znovu mě políbil, tentokráte mnohem opatrněji, jako by se ujišťoval, že si může dovolit tolik, co ještě před chvíli. Pochopitelně, že mohl, a nejen to, ale mnohem víc. Sám jsem tak tedy prohloubil náš polibek a udělal ho mnohem více vášnivým, abych mu dal najevo, že nemusí mít strach. Nebylo nic, čím by mi ublížil, a nebylo nic, co by mohl udělat, aby se mi to nelíbilo. Toužil jsem totiž přesně po tomhle, po jeho dotecích, polibcích, bezprostřední blízkosti.
Mé ruce se rozeběhly po jeho ramenou a zádech, kde jsem ho hladil a jemně škrabkal nehty. Uvolnil se a více se svým tělem přesunul nad to moje. Líbilo se mi cítit jeho váhu na sobě, teplo, jež vycházelo z jeho těla. Ukázal mi, že nejen rty lze líbat. Drobnými polibky se přesunul na můj krk, ušní lalůček a já tak okusil znovu něco nového. Příjemné pocity, jež mi to přinášelo, se mi rozlévaly do celého těla a šimravě mravenčily a kumulovaly se v mém podbřišku. Nezůstal ale jen u toho. Pokračoval dál, a když sál a lízal mé bradavky, kňoural jsem a tlumeně vzdychal, jak moc to bylo dobré. Prohnul jsem se v zádech, když jeho jazyk zajel do mého pupíku.
Nechtěl jsem jen přijímat jeho doteky. I já jsem to toužil vyzkoušet. Dotkl jsem se jeho tváře, a když se na mě podíval, naznačil jsem mu, aby se vrátil ke mně nahoru. Pohladil mě po tváři.
„V pořádku?“ Ujistil se raději ohleduplně. Kývl jsem a dodal:
„Chtěl bych tě taky ochutnat.“ Zatlačil jsem proti jeho hrudi a tentokrát to byl on, kdo ležel na zádech a já se nad ním skláněl. Tak jako on jsem začal jeho obličejem, tváře mu pokryl polibky a dostával se stále níž a níž. U bradavek jsem se zdržel delší dobu, protože dráždění těchto malých vrcholků se Tomovi nejspíš velmi zamlouvalo. Vzdychal a tiše šeptal moje jméno. Od pupíku jsem jazykem maloval táhlou linku po jeho podbřišku stále níž. Ani jsem si neuvědomil, že už bych měl zastavit a můj jazyk se tak dotkl vrcholku jeho penisu, který mu plně připravený a nateklý volně ležel na břichu.
Tom zasténal nahlas a připlácl si dlaň na obličej. Zmátlo mě to. Snad nebyla má nepozornost až tak velkou chybou. Tentokrát jsem to byl já, kdo se zajímal, zda-li je všechno v pořádku.
„Ó, bože… Udělej… to znovu.“ Dostal jen ze sebe trhaně. Na moment jsem zaváhal, ale když nezměnil to, co řekl, sklonil jsem se tedy k jeho penisu a jen opatrně jsem olízl lesklý růžový vršek. V Tomovi to vyvolalo stejnou reakci jako posledně a já si řekl, proč vlastně ne? Když jsme mohli líbat a lízat všechno ostatní, tak nebyl nejmenší důvod vyhýbat se tomuto místu. Dodal jsem si odvahy a udělal to pečlivěji a tentokrát jsem jazyk vystrčil už u jeho kořene a zmapoval s ním celou jeho délku. Bylo pro mě fascinující pozorovat při tom, co všechno to dělalo s Tomem. Funěl, hrudník se mu nepravidelně zvedal, jak bojoval o dech, a hlasitě vzdychal. Dokonce vykřiknul, když jsem ho uchopil rukou a žalud vcucnul do své pusy celý. I pro mě samotného bylo překvapivé, že pro mě vůbec nebylo nepříjemné vzít do úst tu nejintimnější část jeho těla. Vychutnával jsem si to a velice brzy přišel na to, že je nejlepší v pravidelných intervalech si ho hluboko zasouvat, při tom sát a pomoci si rukou, abych se tak mohl věnovat celému jeho penisu.
Tom mumlal, ve snaze mi něco říct, ale vzhledem k tomu, jak moc ho tohle dráždění činilo nepříčetným, nerozuměl jsem mu ani slovo. A hlavně jsem byl až příliš zaujatý svou vlastní činností, tudíž se mi to nechtělo přerušovat, navíc když už jsem nyní věděl, že jeho výkřiky nejsou z důvodu nějaké bolesti, ale jsou jen výsledek mého brilantního uspokojování. Svým způsobem mě to činilo hrdým sám na sebe, že jsem mu něco tak intenzivního mohl dopřát právě já. Náhle Tom hlasitě a táhle vykřikl a mou pusu zaplnila hustá teplá tekutina. Reflexivně jsem všechno spolkl, jen pár kapek mi koutkem vyteklo ven a steklo po bradě. Tohle bylo nejspíš to, co se mi snažil sdělit, upozornit mě na svůj vrchol. Mně ale připadalo, že to snad ani nebylo zapotřebí. Nijak mě to totiž nešokovalo ani neznechutilo. Připadalo mi to přirozené. Ostatně chtěl jsem ho přeci okusit a takhle jsem věděl dokonce i jak chutná jeho stav té nejvyšší blaženosti.
Hřbetem ruky jsem si utřel bradu a po čtyřech se vrátil k němu. Díval jsem se, jak se vydýchává, měl pevně zavřené oči, jeho srdce splašeně bilo a snad ani nevnímal, že ho hladím ve vlasech a tisknu mu dlouhý polibek na čelo. Chvíli mu trvalo, než od sebe odlepil víčka a přítomně se na mě zadíval.
„To bylo úžasný… naprosto nepopsatelný.“ Ochraptěle mi svěřil a přitáhl si mě do náruče. „Jsi báječný.“ Šeptal mi do ucha a lechtal mě tak na krku. Zachichotal jsem se a ošil.
„Pro tebe bych udělal mnohem víc.“ Ujistil jsem ho a láskyplně jsem polaskal jeho rty.
Strávili jsme spolu zbytek celého večera. Dokonce jsem i konečně něco snědl. Aby taky ne, když i z toho dokázal Tom udělat vzrušivou zábavnou hru. Pokládal si kousky ovoce všude po těle a já je ujídal přímo z něj. Mimo to jsme si také hodně povídali a smáli se, a v neposlední řadě se věnovali jeden druhému a našim touhám. Prozkoumávali jsme dopodrobna tělo toho druhého a zjišťovali, co dělá tomu druhému dobře. Myslel jsem, že v tomto směru mám spoustu zkušeností, ale mýlil jsem se. Dříve jsem nezažil ani zlomek toho, co všechno mi nabízel Tom. Byl ochotný pozorně se mi věnovat a bedlivě vnímal každou moji odezvu a reakci. O to víc mě mrzelo, že jsem s ním nemohl strávit noc. Měl jsem strach, že by to mohlo vyvolat nevítaný zájem a já nestál o to, aby někdo z paláce začal zjišťovat, kde císař tráví noci.
„Uvidíme se ráno. Budeš mi chybět.“ Špital jsem mu sklesle, když jsme se loučili.
„Ty mně taky.“ Naposledy mě políbil a já vklouzl do tmy, která pomalu sestupovala do zahrad.
…
Uvnitř sebe jsem cítil smutek, nervozitu a vše mi přišlo líto, ale nebylo v mé moci změnit realitu, která nás obklopovala. Navenek jsem však působil klidně a pevně při posledních chvílích, které jsem mohl strávit s Amayou, protože již zítra odjížděla za svým snoubencem, a tohle byla taková malá neoficiální akce na rozloučenou s jejími nejbližšími. Nejlépe naši poslední večeři snášela právě ona. Byla lehce nalíčená v krásném květovaném kimonu. Snažila se, abychom si naše poslední okamžiky vychutnali. Zítra už bude pryč a zbudou jenom vzpomínky na naše kouzelné chvíle. Benjiro pofňukával a sem tam mu ukápla slza, kterou si neobratně setřel hedvábným rukávem. Moc jsme toho nejedli. Ty lahůdky, které daly tolik práce, okorávaly. Yukiko nechápala závažnost této chvíle a neustále se chtěla bavit. Zlobila svého bratra. Dokonce se na ni jednou i vztekle utrhl. Pak se jí musel dlouze omlouvat, protože naše malá slečinka se urazila. Nakonec Bill vstal a šel si s ní hrát. Schovávali se za stromy a smáli se. Yukiko opravdově a Benjiro nuceně. Jeho sestra nedokázala pochopit, že Amaya odjíždí. Vše bylo tak samozřejmé, tak proč to měnit? Všichni tři byli přece až doposud spolu.
Osaměli jsme a Amaya pokračovala v rozhovoru.
„Byla jsem s tebou moc šťastná, za to ti děkuji. Svému bratrovi budu hodně psát, je na mně citově závislý, a k tomu připíšu i pár řádek tobě, nehodilo by se, abych jako vdaná žena psala nějakému muži, který není z rodiny. Mám tě moc ráda a navždy budu, a mám ráda i Billa a vím, jak to mezi vámi je. Oba hrajete nebezpečnou hru. Až se vrátí Torio, nezůstane kámen na kameni. On není obyčejný člověk jako my, oba si musíte dávat pozor. Co se okolo vás děje, není náhoda. Je to všechno jeho dílo, a navíc, oni s Billem mají hodně zvláštní vztah…“
Přerušila nás Yukiko, která hlučně vletěla Amaye do náruče. K tomuto tématu už jsme se znovu nedostali. Opět kolem stolu zavládla stísněná atmosféra. Omluvil jsem se a vstal. Napadlo mě, že sourozenci chtějí být spolu o samotě. Určitě si měli spolu hodně co říct a já nechtěl překážet. Cestou k domku jsem si rekapituloval celý náš den. Ráno jsme si s Billem prohlíželi u jezírka koy kapry, šli na snídani do mého domku. Užívali si letmých dotyků a polibků, Amaya mezi tím balila své věci a popoháněla služebné. Neviděl jsem ji celý den a sešli jsme se až na téhle večeři. Možná to bylo záměrné, určitě je pro ni tohle všechno těžké. Odejít z paláce, opustit bratra, malou sestřičku, mě. Tolik nových změn a zkoušek. Jaký bude vlastně její manžel? Přál bych si, aby to byl někdo rozumný a hodný. Amaya by si nezasloužila být ve vleku někoho nerozhodného a hysterického. Z celého srdce bych jí přál klidný a spokojený život.
Nesoustředil jsem se a mé myšlenky létaly sem a tam, tak jako vyplašení netopýři. Odpoledne jsme s Billem odjeli k moři, ale bohužel se v téhle roční době nedalo koupat. Na to bylo příliš zima. Byl to depresivní pohled do tmavých kalných vln. Zvedající se vítr mu cuchal vlasy a hrál si s jeho překrásným šatem, jako by ho z něj chtěl servat.
Uložil jsem se do postele a nemohl usnout. Co myslela Amaya tím, že Bill a Torio spolu mají nějaký podivný vztah? Jsou dobří přátelé? Nebo snad milenci? To poslední mě děsilo. Drásal jsem sám sebe, když jsem si představil jejich milování. Jak Benjiro prosí, aby pokračoval. Jak on proniká do jeho úžasného těla.
„Nééé!“ Vykřikl jsem na hlas. Tohle nemůže být pravda. Torio je pro něj dobrý rádce, přítel, možná mu vynahrazuje zesnulého otce, ale tohle ne. Benjiro byl tak nevinný, když byl se mnou, proč by jinak byl tak plachý? Zítra se ho na to musím zeptat, umiňoval jsem si v duchu a chvíli na to upadl do neklidného spánku.
autor: Tomi & Ainikki
betaread: Janule
Že já mám ale dobré načasování, abych zastihla brilantního Billa při jeho sebechvále 😀 Ale což, Tomovi se to líbilo, to je hlavní. Jsem ráda, že si to vyříkali a že se usmířili, ale bojím se, že jak se oblízají venku, mohl už je nakrásně někdo vidět. Třeba ten Toriův malý skrček!
Amaya už ho sice stačila lehce varovat, ale jen jestli to bude stačit, až se vrátí šikmooký blondýn s velkou mocí. (Hádám, že z toho asi nebude ménage à trois…ale to by mohlo být taky velmi zajímavé :o))
A Tom má docela živou představivost…
Brr..z toho Toria by mě kleplo..dědek hnusnej, pravda je že on to nenechá jen tak. Alespoň že Amaya něco naznačila..by mě zajímalo jak bude Tom reagovat až zjistí že vztah mezi BIllem a Toriem není jen o tom že by mu nahrazoval tatíka..
Tak snad se Tom dozví všechno včas, protože jestli se Torio vrátí neočekávaně, mohl by zase začít působit na Benjira těmi svými čárami márami a on by mu mohl proti své vůli podlehnout… nejsem si jistá, jestli by to jejich křehký vztah přežil. Chtělo by to přijmout nějaká opatření a při první příležitosti Toria zneškodnit. Ovšem nevím, do jaké míry si Bill uvědomuje, jak na něj Torio působí… takže se určitě něco semele.
Ovšem Torio tam ještě není a nevypadá to, že by se měl vracet, takže se ti dva můžou věnovat dalšímu objevování a zkoumání svých těl, protože zatím jim to šlo excelentně:-) Dokonce Bill soukromě "vynalezl" orální sex, to se mi líbilo:-D Takže zamávat Amaye na cestu a honem zpátky k Tomovi do postele:-))
Neuvěřitelně jsem zvědavá, jak bude Bill reagovat na to, až se ho Tom na Toria zeptá. Jestli si bude nervozně hrát se svým rukávem a co mu na to všechno řekne a jsem zvědavá i na Tomovu reakci! 😮 Krásný díl, ostatně – jako všechny ♥
Zdravím,
pořádám spisovatelskou soutěž a chtěla bych se optat, zda by jste jí mohli udělat menší reklamu na vaši stránce.
Bojím se malé účasti za takovou krátkou dobu, a tak bych chtěla poprosit, zda mi ji pomůžete zviditelnit.
Soutěž se nalézá zde: http://koutek.ic.cz/souteze/soutez-piseme1.html
Děkuji za odpověď na můj web, ať už kladnou nebo zápornou.
jo, byl rukáv, byl, byl, byl!!! 🙂 a ne jednou *vítězně si promne ruce* no, kluci si to hezky užili. Amayi mi je líto, škoda, že nestihla dovarovat, ale tak už to bývá i v normálním životě. a docela bude psycho pro Billa, až ho Tom bude zpovídat, mám dojem, že si chudák ani neuvědommuje, jak moc ho ten starej pedofil oblbuje a že bude na Toma zírat jak péro z gauče.
a docela by mě zajímal ten dárek, snad nám ho autoři v nejbližších kapitolách objasní!
Miluju tuhle povídku,a miluju rukávy xDDD Myslím, že se Torio už brzy vrátí, a to pak bude sadomaso, to nechci vidět…Chudák Tom, až zjistí, jak se mají věci s jeho milovaným Benjirem, že jeho císařský andílek postrádá svatozář…
[7]: spíš než svatozář postrádá věneček 😀 😀
Jsem zvědava co se od Billa dozví až se jej na to zeptá.