Innocent BawdyHouse 102.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys

Tom: Ách. (Vzdychám a kouknu na tebe.)  

‎

Bill: (Pousměju se a pomalu na tebe nasednu a úplně nadoraz. Přivřu oči.)

‎

Tom: Mhhm (Zasténám a prohnu se v zádech, trochu pozvednu boky.)  

‎

Bill: (Začnu se pohybovat. Nahoru a dolů a zrychluju.)

‎

Tom: Áá božéé… Billéé. (Zase vydávám ty svoje divné hekavé zvuky a užívám si to jako dřív.)  

‎

Bill: (Usmívám se pro sebe a dál se pohybuju. Líbí se mi, když takhle hekáš.)

‎

Tom: (Vzdychám a hekám a potom tě vezmu do ruky a začnu honit.)  

‎

Bill: (Zastavím tě.) Dneska jenom pro tebe, Tome. (Pousměju se.)

‎

Tom: A-ale… (Špitnu, ale hned potom zakloním hlavu a zavzdychám. Už budu.)  

Bill: (Pokračuju a zrychluju.)

‎

Tom: Ááá. (Vykřiknu a bouřlivě vyvrcholím.)  

‎

Bill: (Pousměju se a přestanu. Koukám na tebe, jak vydechuješ.)

‎

Tom: (Trochu se vydýchávám a potom na tebe kouknu a usměju se.)  

‎

Bill: (Taky se usměju a lehnu si vedle tebe na bok. Usmívám se jako sluníčko.)

‎

Tom: (Koukám na tebe.) Co se tak culíš? (Zachichotám se.)  

‎

Bill: Jsem šťastný. (Pousměju se a přitulím se k tobě.) Mooc.

‎

Tom: (Trošku se zasměju.) Jak je to možný? 

‎

Bill: (Pokrčím rameny.) Nevím… Jenom se bojím, že se něco zase pokazí.

‎

Tom: (Pousměju se, ale jak to řekneš, tak zase začnu myslet na ty peníze. Sakra, kde je mám jako sehnat? Budu asi muset dělat přesčasy v práci, ale to stejně nepomůže.)  

‎

Bill: (Přivřu oči a přikryju se.) Bude ti vadit, když usnu? (Šeptnu.)

‎

Tom: Ne, dobrý. (Hraně  se pousměju a ještě ti poupravím deku.)  

‎

Bill: (Zavrním a během chvilky usnu.)

‎

Tom: (Chvilku se na tebe koukám. Pak vstanu a vlezu do skříně, kde jsi měl vždycky schované peníze. Nemůžu je najít, tak začnu děsně panikařit a něco mi hlučně spadne na zem. Kouknu na tebe, ale vidím, že spíš. Potom ty peníze najdu. Kleknu si k tomu a začnu se v tom přehrabovat. No, moc toho už není.)  

‎

Bill: (Spinkám na boku a občas něco zavrním.)

‎

Tom: (Klečím u toho a propočítávám ty peníze. Sakra, ale stejně je nemůžu vzít. Poznal by si to a ještě mě snad z něčeho podezříval? To snad ne, nevím… Co mám dělat? Ani tohle by nestačilo, kdybych to vzal.)  

Bill: (Spinkám.)

‎

Tom: (Nacpu to zpátky do skříně  a opatrně se posadím na postel a dám hlavu do dlaní. Jsem z toho už děsně zoufalý.)  

‎

Bill: (Zavrtím se a něco ze spaní žbleptnu. Obejmu polštář.)

‎

Tom: (Kouknu na tebe a pohladím tě po líčku.)  

‎

Bill: (Zavrtím se a spím dál.)

‎

Tom: (Nechci tě vzbudit, tak se zvednu a jdu dolů. Tam si sednu a přemýšlím, co dělat.)  

‎

Bill: (Pořád spím.)

‎

Tom: (Lehnu si na sedačku a trápím se. Nakonec usnu.)  

Bill: (Vzbudí mě  Tomův mobil na nočním stolku. Budík… Vezmu ho a vypnu. Že by Tom už šel? A zapomněl si tu mobil?)

‎

Tom: (Pořád spím dole.)  

Bill: (Vstanu a zamrkám. Točí se mi hlava, bolí mě. Jdu pomalu dolů. Vidím Toma na gauči.) Tome.

‎

Tom: (Byl jsem děsně unavený, tak teď spím jako poleno.)  

‎

Bill: (Dojdu k tobě a jemně s tebou zatřesu.) Tomi.

‎

Tom: Hhha. (Totálně se leknu, až málem spadnu na zem.)  

‎

Bill: Tome. (Šeptnu.) Zvonil ti budík. Měl bys jít do práce.

‎

Tom: Aha. Ježiš a nemůžu dneska zůstat doma? Jsem unavený. 

‎

Bill: (Pokrčím rameny.) Nevím… Tak zavolej šéfovi. Nechci, abys měl problémy.

‎

Tom: (Hned mám zase v hlavě  ty peníze.) Ne. Já… Zapomněl jsem, že vlastně musím jít. (Zvednu se a utíkám se oblíct.)  

Bill: Nachystám ti snídani. (Křiknu za tebou a jdu k lednici. Vytáhnu máslo a sklenici s marmeládou, ale zatmí se mi před očima. Slyším jen, jak se sklenice rozbíjí.)

‎ ‎