Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 7.

autor: Nameless Lady

„Tome? Tome!“ 

„Bille, dej mi pokoj, víš kolik je hodin?“ Tom se nevrle ohnal rukou a zase zavřel oči.

„Ale, Tome…“ zkusil to Bill znova.

„Tak hele, já tě do noci hledal po celým městě, tak mě nech aspoň trochu vyspat. Vždyť je teprve půl čtvrté.“ Teprve teď se otočil na bratra, který se choulil na krajíčku postele.

„Stalo se něco?“ zeptal se už mírněji a konejšivě Billa pohladil po tváři.

„Je mi špatně.“ Pípnul Bill a zavřel oči.

Tom se trošku pousmál. „Ani se nedivím, když jsem tě našel v baru, nemohl jsi mě poznat.“

„Cože?“ Bill se vyděsil a schoval si hlavu do dlaní.

„Klid.“ Tom ho objal a políbil ho do vlasů.

„Co jsem dělal? Na nic si nepamatuju.“ Bill zoufale koukal Tomovi do očí.

„Nevím,“ pokrčil Tom rameny.

„Vím jenom… pane bože!!“

„Co se stalo?“ Tom hleděl na Billův hrůzou zkřivený obličej.

„Někdo mě líbal na ulici, přímo pod lampou, Tome, co když mě někdo viděl??“

Tom se rozesmál.

„Čemu se jako směješ? Měl bys být naštvaný!“

„To jsem byl já,“ vysvětlil Billovi a zase se rozesmál.

„Ty? A proč jsi mě líbal?“

„Copak nesmím?“ podivil se Tom a oddálil se od Billa.

„To jo, ale proč na ulici?“

„Abych tě dostal domů a zachránil tě tak před otravou alkoholem. Jak vidím, kocovině jsem předejít nedokázal.“ Usmál se a položil Billa na polštář. Bill zavřel oči, ale na tváři mu pořád zůstával zamyšlený výraz. Nejspíš se snažil přijít na to, jakou ostudu zase napáchal. Tom si konečně taky lehl a do pěti minut byl v limbu.  

Ráno ho probudily divné  zvuky z koupelny. Vyhrabal se z postele a šel zkontrolovat Billa, který dozajista v koupelně byl.

„Jsi v pohodě?“ zastavil se na prahu a díval se na úplně bílého Billa. Klečel u záchodové mísy a vypadal, že každou chvíli hodí šavli.

„Je mi fajn.“ Zalhal a nahnul se nad záchod.

„Jdi prosím pryč.“ Střelil po Tomovi kalnýma očima a pomalu vstával, aby si mohl vyčistit zuby. Tom k němu přiskočil a pomohl mu vstát. Dovedl ho k umyvadlu a podpíral ho, zatímco si vyplachoval ústa.

„Je ti moc zle?“ ptal se ho starostlivě.

„Už nikdy nebudu pít!“  šeptnul Bill a otočil se na Toma.

„Dobrý nápad, přenechej to zkušenějším.“ Kývnul Tom a posadil se na okraj vany, Billa si stáhl na klín. Objímal ho kolem pasu a neodvážil se udělat jediný prudký pohyb.

Bill se začal vrtět a mířil zase k míse.

„Jdi pryč, Tome, nechci, abys mě takhle viděl.“ Snažil se ho vyhnat, nestačil to, chudák, ani doříct a žaludek se mu zase obrátil.

„Není to poprvé a rozhodně ani naposledy.“ Prohlásil Tom pevným hlasem a sedl si vedle Billa na podlahu.

Bill položil hlavu na zem a chladil si obličej o studené kachličky. Bylo mu opravdu hodně špatně, byl ale rád, že ho Tom neposlechl a přes všechny ty protesty a prosby tu s ním sedí. Podíval se na něho a hned mu bylo trošku lépe.

„Je ti pořád tak blbě?“ zeptal se Tom asi po dvou hodinách strávených v koupelně u záchodové mísy. Bill jen mlčky zavrtěl hlavou.

„Tak pojď.“ Opatrně Billa zvedl a vedl ho do obýváku, kde jej položil na gauč. Přehodil přes něho deku a sám někam odešel. Bill ležel na zádech a koukal do stropu, čekal na Toma. Už si začínal pomalu vybavovat, proč do toho baru vůbec lezl. Chtěl zapomenout na tu jejich hádku, chtěl zapomenout na nápad s dítětem. Ale po tomhle všem čekal, že se na něho Tom naštve, slíbil mu, že se vrátí brzy, nepřišel by však vůbec, kdyby ho Tom nenašel a neodvedl.

„Tome?“ zavolal Bill a čekal, že se Tom ve chvíli ukáže. Ale Tom neodpovídal.

Bill opatrně vstal z gauče, točila se mu hlava, takže nemohl jít tak rychle, jak si představoval. Došel do kuchyně a naskytl se mu nevídaný pohled.

Tom seděl u stolu s hlavou v dlaních. Když se Bill podíval blíž, zjistil, že Tomovi se po tvářích kutálejí slzy jako hrachy. Přišel k němu a pohladil ho po zádech.

„Tomi, děje se něco?“ zašeptal a díval se mu přitom do očí. Tom si rychle promnul oči a otočil hlavu.

„Copak se stalo?“ zeptal se znova a posadil se Tomovi na klín.

„Ale nic.“ Zavrtěl hlavou. Lhal. Vlastně nevěděl proč, ale dost ho mrzelo Billovo včerejší chování. Pořád nedokázal pochopit, jak ho mohl nepoznat. Dokola si opakoval, že za to mohl alkohol, že kdyby Bill nepil, nechoval by se tak hnusně, ale to, pro co má hlava rozumné vysvětlení, srdce cítí jinak.

„Tomi, mně můžeš říct všechno, doufám, že to víš.“ Šeptnul Bill a zahleděl se Tomovi hluboko do očí.

Bill si plně uvědomoval, že se muselo stát něco vážného. Naposledy totiž viděl svého bratra plakat… vlastně si už ani nemohl vzpomenout, kdy to bylo.

Tom opětoval Billův pohled, cítil z něho všechnu tu lásku, kterou k němu bratr cítí, něco uvnitř mu ale našeptávalo, aby to nedělal. Aby ty city zahnal, aby Billa už nikdy nepolíbil, nikdy se ho nedotkl…..

Potlačil ty hloupé pochyby a přitiskl své rty na Billovy. Ulevilo se mu. Přesně tohle potřeboval, aby se přesvědčil.

Bill se od něho ale vzápětí  odtrhl.

„Tome, co se děje?“ vyptával se zase. Tom odvrátil pohled a zavrtěl hlavou.

„Něco je špatně…“ kývnul Bill a pomalu z Toma vstával.

„Bille, kam jdeš?“ Tom k němu vysílal smutné pohledy.

„Cítím, že něco není v pořádku. Radši tě nechám.“ Otočil se na prahu a odcházel zpět do obýváku.

Tom se zvedl a šel za ním. Nechtěl být sám, protože když neměl Billa na dosah, zase začínal pochybovat.

„Nechci, abys mě nechával samotného, chci být s tebou!“ řekl Billovi a posadil se k němu na pohovku. Bill na něho nechápavě koukal. Tohle od Toma jakživ neslyšel. Jasně rozpoznal to zoufalství, které mu čišelo z hlasu. Pevně ho objal a políbil na krk.

„Nechceš mi to říct?“ zkusil to za chvíli znova.

„Víš co? Zapomeň na to, nic se nestalo, teď už je všecko v pohodě.“ Usmál se a jemně Billa políbil.

„Nepůjdeme večer někam?“ napadlo Toma, když se spolu váleli v obýváku na gauči. Bylo hrubě přes poledne, oni oba ještě v pyžamech, ale bylo jim dobře… teda alespoň duševně, Bill totiž pořád cítil, jak se mu sem tam zhoupne žaludek.

„Kam třeba?“ pátral Bill a měl na mysli například kino.

„Myslel jsem někam do baru, zapařit.“ Tom se rozzářil jako sluníčko, vůbec si nevzpomněl, jak v noci vysvobozoval svého bratra ze spárů alkoholu.

„Tome…? To jsi doufám nemyslel vážně, že ne?“ Billovy kalné oči se vytřeštily do obrovských rozměrů.

„Co?“ Tomovi opravdu nedošlo, proč se Bill tak vyděsil a chytil se za břicho v těch místech, kde má žaludek.

„Jo ahá!“ pochopil teprve, až mu Bill gestem naznačil tu činnost, kterou provozoval téměř celé dopoledne u záchodové mísy.

„Tak se budeme válet u televize.“  Pokýval Tom hlavou a pohodlněji si lehl. Bill si položil svou bolavou hlavu na Tomovo břicho a sledoval film na obrazovce. Byl však tolik unavený, že za chvilku nevěděl o světě.

Tom ho s úsměvem pozoroval a tisknul jeho ruku ve své.

„Hochu, hochu, co ty budeš dělat v noci?“ řekl si pro sebe a pak se ponořil do děje filmu Meet Joe Black. Kdyby Bill nespal, určitě by už teď ronil krokodýlí slzy. Tom se zase podíval na Billův obličej, byl stáhnutý do podivné grimasy a Tom cítil, jak se mu do kůže na ruce zarývají Billovy nehty. Určitě se mu zdálo něco ošklivého. Tom jej pevněji objal a šeptal mu do snů. Opravdu to pomohlo…