autor: Neilinka
Na hradě je ale čekalo dost nepříjemné překvapení. Christian se doma nejspíš velice nudil, a tak se rozhodl přijet Billa obhlédnout o několik dní dřív.
Jejich hlavní komorný Hans je odchytil už u stájí a doprovodil je do vnitra hradu tak, aby se s Christianem nepotkali. Mokré oblečení totiž nikdy nevypadá příliš vyžehleně a reprezentativně, stejně tak o namočených vlasech, které v tuto chvíli snad ani nešly rozčesat.
Billa ihned nahnali do vany, aby se co nejrychleji dal do „normálního“ stavu. Tom se proplížil za ním.
„Jak si to může dovolit, jen tak nám vtrhnout na sídlo a představovat si, že ty budeš okolo něj skákat, jak on pískne?“ Bez ptaní si vlezl k němu a přitiskl si jeho tělo na to své.
„Nesnesu, aby se tě dotýkal. Ani to, že má být u tebe na pokoji, spát ve stejné posteli… Nevydržím to, Billi.“
„Tady někdo žárlí.“ Bill se uculil. Ačkoliv jemu to taky nepřinášelo žádné příjemné pocity, musel to snést. Musel si najít nějaký důvod, proč Christiana odmítnout. A láska k bratrovi bohužel nezapadala do těch akceptovaných.
„Žárlím, a klidně se k tomu přiznám. Vždyť má příšernou pověst, která ho předchází. Jestli na tebe sáhne tak…“
„Tak co? Vlastně na to má právo… Všichni počítají s tím, že si ho vezmu. I on sám. A to mě vůbec nezná. Je mu jedno, jaký jsem, záleží mu jen na tom, jak vypadám, a na mém postavení.“
„Jestli na tebe sáhne, tak ho zabiju.“ Tvářil se vážně. Nedopustil by, aby někdo jiný laskal Billovu pokožku, aby ho uspokojoval, nebo dokonce líbal jeho sladké rty!
„Něco vymyslíme, Tomi. Slibuju, že k ničemu nedojde.“ A mínil to dodržet.
Oba sourozenci se podle tradice museli řádně vymódit. Měli přece vzácného hosta i s celou rodinou. Sešli se u večeře v obrovské jídelně, která se používala jen při výjimečných událostech. Byla tu plánovaná i svatební hostina.
Bill seděl mezi Tomem a Christianem. Tomova židle byla tak blízko, že se jejich nohy téměř dotýkaly. Naštěstí měl stůl dlouhý ubrus a tak Christian nemohl vidět, že Tom má položenou ruku na Billově stehně. Bill jen doufal, že Christiana nenapadne stejná myšlenka.
Rodiče se, jak bylo vidno, skvěle bavili, hlavně při plánování jejich společné budoucnosti. Dědeček jen nestačil kroutit hlavou, když začali vymýšlet jména pro vnoučata.
„Nemyslíte trochu ukvapeně? Vždyť ti dva se sotva poznali, a vy tu u večeře rozebíráte jejich soukromé věci, pokud něco takového jako soukromí dnes vůbec dostanou.“
To je trochu zpražilo. Tom se na dědu vděčně podíval. Sám to nemohl poslouchat. Nejraději by jim ta vnoučata poskytl s Billem on sám. Ale znělo to stejně šíleně, jako že by si děda našel místo babičky nějakou dvacítku. Stejně nepřípustné.
Bill se po večeři jen nerad odloučil od Toma a vedl Christiana do jejich společného pokoje. Dalo by se říct, že jeho vybraný snoubenec se tu už teď choval jako doma. Bez váhání se posadil a obhlížel svoje nové teritorium. Asi jako dobyvatel užívající si svou kořist.
„To je ještě tvůj dětský pokoj?“ Otázal se víceméně zděšeně, když uviděl medvídka, jak si hoví na ustlané posteli.“
„Ano. A líbí se mi. V patnácti jsem si ho nechal předělat. Něco se ti nelíbí?“ Protože mně se nelíbíš ty.
„Ten plyšák. Nejsi na to už trochu starý?“
Bill se podíval na pana Heartieho. Žádný plyšový medvídek nebyl odrbanější a starší. Doteď si pamatoval, jak ho dostal od Toma. Byly mu tehdy tři roky. Od té doby se s Heartiem koupal, spal, poprvé jezdil na koni i u něj vždycky pobrekával, když rodiče odjeli. Byla to opravdu srdeční záležitost.
„Mám ho už hodně dlouho, je od bratra. A já mám svého bratra rád. Dárky od něj nevyhazuji.“
„No, ale schovat někam do krabice by se mohl… V posteli se bude hodit místo na jiné věci,
nemyslíš?“
„Například?“ Trochu ho děsilo, jaké odpovědi se mu dostane.
Christian ukázal na jeho tašku s věcmi. „Otevři postranní kapsu.“
Bill se nadechl, nenápadně protočil oči a rozevřel ji. Z kapsy na něho koukal lubrikační gel.
„Eeh… poslyš. Nevím, co si myslíš, že se stane v noci, ale já hodlám spát na své straně postele.“ Snažil se to říci co nejvíce odhodlaně.
Vlkodlak se zvedl a došel k němu. Jemně ho chytl za bradu, ale pak stisk sevřel víc.
„Jsi krásný. A já tě chci. A co chci, to dostanu.“
Billovi se v očích zaznačil strach. Vyhrožuje mu?
Christian ho ale z myšlenek vytrhl prudkým polibkem. Pak ho plácnul po zadečku a odešel do sprchy.
Upírovi se v hlavě honila spousta věcí.
Když teď půjdu za Tomem a řeknu mu to, nikdo nám neuvěří. Řeknou, že jsem zpanikařil a pro rodinu, pro mou rodinu, to bude strašlivá ostuda. Navíc by se s ním Tom mohl porvat a to by se pak horko těžko vysvětlovalo. Lepší bude počkat.
Sám nevěděl, jestli je odhodlaný čekat, co přinese noc. Bál se jako nikdy v životě, ale věděl, že nic jiného se dělat nedá… Anebo ano?
Vyběhl za Tomem, nevěděl, kolik má času, než se Chris dosprchuje. Vylíčil mu, co se stalo a obeznámil ho se svým plánem. Když všechno vyjde jak má, dopadne to dobře. A když ne… Na to nechtěl myslet.
autor: Neilinka
betaread: Clarrkys
Nooo, jsem zvědavá, co si Bill na Christiana vymyslel, těším se na další kapitolu
No, tak mě by teda nejvíce zajímalo, jak může Bill s Christiánem mít děti =) A Christián se mi vůbec nelíbí, je to arogantní blb!!! Ale povídka se mi líbí =)