Innocent BawdyHouse 103.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys

Tom: Bille, co se stalo? (Zavolám, když se oblíkám. Pak přijdu dolů a uvidím tě tam.) Bille! (Křiknu a letím k tobě.)  

‎

Bill: (Chytnu se za hlavu.) To nic… Nic. (Kouknu na tebe.)

‎

Tom: Co se stalo? (Chytnu tě nějak do náruče.) Je… Je ti špatně? 

‎

Bill: Ne-e… Jenom se mi zatmělo před očima.

‎

Tom: Mám tě odvést k doktorovi? 

‎

Bill: (Zakroutím hlavou.) Nene. To je v pořádku.

‎

Tom: Bille, určitě to není jen tak. 

‎

Bill: Už je mi líp. (Pousměju se, ale podlomí se mi nohy. Kdybys mě nedržel, upadl bych.)

‎

Tom: Bille! (Trochu vykřiknu. Vezmu tě do náruče a položím na postel.) Bo-bolí tě něco?  

‎

Bill: (Syknu a prohnu se, otočím se na bok.) Trochu hlava a… A záda. (Šeptnu.)

‎

Tom: To tetování? 

‎

Bill: Já nevím. (Šeptnu.)

‎

Tom: Ukaž mi to. (Nikdy sem, ale neviděl, že by se někdo takhle choval, kdyby s tím něco měl. Spíš si myslím, že je něco s miminkem. Trochu to poodlepím a vykulím oči.)  

‎

Bill: (Přivřu oči. Bolí  mě to celé okolo.)

‎

Tom: J-já asi zabiju Adama. (Zašeptám.)  

‎

Bill: Co-o? (Otočím na tebe hlavu.) Co se děje?

‎

Tom: Pojď, musíme jet do nemocnice. Nebo mám radši zavolat sanitku? 

Bill: Tome. Co se stalo?

‎

Tom: On to udělal schválně, to je hajzl. (Prskám.) Bille, přijdeš tam po svých nebo ji mám zavolat? 

‎

Bill: (Posadím se. Kouknu na tebe.) Řekneš mi to už? Já… Já nic nechápu. (Přivřu oči a chytnu se za hlavu.)

‎

Tom: Asi v tom máš nějaký zánět. Hnisá ti to a vypadá to jako černý mor. Stačí? (Volám sanitku.)  

‎

Bill: (Koukám na tebe.) Tome… To bude dobré. (Šeptnu.) Zlepší se to.

‎

Tom: Ne, nezlepší. (Něco s nima mluvím, pak to položím.) Už jedou.  

‎

Bill: (Protřu si oči.) Já… Tome, mám asi teplotu.

‎

Tom: Lehni si, jo? Aby se ti nezatočila hlava.  

‎

Bill: (Položím se na bok. Chytnu se tě za ruku.) Měl bys zavolat do práce, abys neměl potíže. (Šeptnu.)

‎

Tom: Potom tam zavolám. (Za chvilku přijedou. Nějak ti to ošetří a nechají u nás nějaké léky, protože tě nechtějí vést do nemocnice, není to nejhorší. Máš jenom ležet a odpočívat. Tři dny to nenamáčet.)  

‎

Bill: (Ležím pořád na gauči. Mám přivřené oči. Třeští mi hlava.)

‎

Tom: (Odjedou. Kleknu si k tobě.) Bille… Moc mě to mrzí. Prosím, odpusť mi to. 

‎

Bill: (Pootevřu oči a položím ti ruku na tvář.) Není to tvoje vina. To… To já chtěl za každou cenu tetování.

‎

Tom: Já ho vážně  zabiju. Tohle dělat neměl. (Vrčím.)  

‎

Bill: Nemůžeš ho obviňovat, když… Když nemáš důkaz.

‎

Tom: Určitě to byl on. Pořád se tak divně koukal. Hlavně když ti to tetování  dělal. Choval se zvláštně a několikrát naznačoval, že mu jen překážíš. 

‎

Bill: To… Pořád nic neznamená.

‎

Tom: Určitě to byl on, ale teď se ho ptát nebudu, dneska nejdu do práce. Musím tady být s tebou. 

‎

 ‎