autor: KaKiNkAaA ^_^
Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3
Chtěla jsem říct jen pár slov k úwodu. Nebudu zbytečně ale žwanit. Takže k tomu co jsem chtěla říct.
Musím říct, že jsem měla v plánu úplně jinak další wýwoj téhle powídky ale nakonec jsem tedy usoudila swou a powídka pokračuje tak, jak sami w následujících dílech uwidíte. I přesto, že jsem to změnila, musím říct, že dílů už nebude mnoho. Už tak myslím, že jsem se přemohla k tomuhle číslu. Takže teď už to půjde pomalu jen ke konci. Snad nikoho nezklamu. Ale wzhledem k tomu, jak jsem to poměnila si myslím, že bych tolik neměla. Wíc toho ale prozrazovat nebudu. Raději se pusťte sami do čtení. Snad se bude líbit. 🙂
Tak zatím, úchyláci, Pa Vaše Kaki <3
Tomovi se zdálo, že doktor mířící k němu jde pomalu jako ve zpomaleném filmu. Tak dlouhá věčnost mu to přišlo, než se u něj zastavil. Ztěžka polknul. Bál se toho, co mu doktor řekne, ale i přesto chtěl znát odpověď.
„Jak… jak to dopadlo? Co je s Billem? Je v pořádku? Řeknete mi, že žije.“ Chrlil Tom jednu otázku za druhou. Bylo mu jedno, že musí vypadat z toho neustálého breku příšerně. Šlo mu jenom o Billovo zdraví. O to, aby žil. Jen se obával doktorova pohledu. Najednou nedokázal poznat, co znamená. Nic z něj nedokázal vyčíst, i přesto, že v nemocnici pracoval jak dlouho. Byl na tohle zvyklý, ale najednou nevěděl nic.
„Tvůj bratr byl ve vážném stavu, když ho sem dovezli. Ztratil mnoho krve a opravdu jsme měli co dělat na operačním…“ nedokončil doktor svá slova, jelikož mu do toho Tom skočil.
„Tak žije nebo ne?! Nebo jste tady tak moc neschopní, abyste mi zachránili Billa?!“ vybouchnul Tom. Už čekal tak dlouho a další minuty by jej snad zabily. Už nechtěl čekat. Chtěl vědět fakta. A hlavně chtěl Billa vidět.
„Uklidni se, Tome,“ napomenul ho doktor, který Toma znal, jelikož tady pracoval. Ano, Tom byl někdy výbušný a nedokázal se někdy ovládat a tohle byla ta situace.
„Chtěl jsem říct, že Bill ztratil mnoho krve ale… ale podařilo se nám ho zachránit, i když se to zdálo už nemožné. Přivezli ho ale za minutu dvanáct, takže kdyby nebylo tebe, tak už nežije. Zachránil jsi ho především ty.“ Dodal ještě doktor, a pak až se zlehka usmál. Musel to být ale taky zázrak, jelikož Billovi on sám dával malé šance na to, že ho zachrání. I přesto se ale povedlo. Štěstí stálo opět při něm.
„Žije… on žije. Bože.“ Nanovo se chlapec rozplakal. Spadl mu obrovský kámen ze srdce. Jenže tak úplně nemohl souhlasit se slovy doktora. Možná, že zavolal sanitku včas, ale kdyby nebylo taky jeho, nic takového se vůbec nestane.
„Chci ho vidět. Chci ho vidět teď hned.“ Vydechl ztěžka Tom. Potřeboval se ujistit na vlastní oči. Potřeboval Billa chytit za ruku a být u něj. Tolik to potřeboval.
„Tome, to teď nepůjde. Převezli jsme ho na pooperační. Ještě nemáme vyhráno. Bylo to zlý, ale udělali jsme, co jsme mohli, a teď to záleží hlavně na Billovi. Teď už musíme jenom čekat.“ Doktor se snažil mluvit vyrovnaně a klidně, což se o Tomovi říct nedalo. Ale chápal to. Kdo by byl v jeho kůži klidný? Snad blázen.
„To je mi jedno. Seru na to… jen ho chci vidět!“ Vzlyknul rasta. Má na to přeci právo, jít za Billem, a on nedovolí, aby mu jej někdo bral.
„Tome, uklidni se, prosím,“ přidala se Rachel, která Toma stále držela a podepírala. Nechtěla, aby si ještě i on ublížil. Pokud Tom má jít skutečně za Billem, tak v tomhle stavu opravdu nemůže.
„Tak dobře. Ale až se uklidníš, ale jen na chvíli. Pacient teď musí hodně odpočívat, aby nabral zase sílu.“ Svolil nakonec doktor, jelikož znal Toma a věděl sám, že by to k ničemu nevedlo, kdyby to zakázal. Tom by si stejně našel způsob, jak jít za Billem.
„Jsem klidný. Jsem v pohodě.“ Vydechl Tom. Snažil se zhluboka dýchat. Doktor měl pravdu. Bill musí odpočívat, aby se brzy probral. Tom proto nesmí takhle vyšilovat. Ale když ono v téhle situaci to bylo těžké. Jak nemohl vyšilovat, když byl viníkem toho všeho?
„Dobře. Pojď, půjdu s tebou a pak tě u Billa nechám na chvíli samotného.“ Špitla tiše Rachel a postavila se na nohy ze židle. Tomovi taky pomohla.
Doktor se proto omluvil, a když řekl všechno, co měl, odešel pryč. Měl dalšího pacienta na ambulanci. Tom se pomocí Rachel nebránil. Byl jí vděčný za to, že byla tady. Nejspíše by už dávno zkolaboval, kdyby neměl Rachel jako oporu vedle sebe. Byla to opravdová kamarádka.
Pomalu došel se svou kamarádkou až ke dveřím, za kterými už ležel Bill po operaci. Srdce se mu svíralo. Bál se vejít dovnitř, ale taky tam musel.
„Už… už to zvládnu sám.“ Vydechl ztěžka Tom a pustil se své kamarádky, která jej pořád při cestě držela. Rachel přikývla na souhlas.
„Tak dobře, ale kdyby něco, zavolej. Hned budu u tebe.“ Dodala Rachel. Pohladila Toma po rameni a pak tedy pomalu odešla zpátky na sesternu. Nechtěla teď nechávat Toma samotného, jelikož ho už znala, ale přál si to. Proto už neodporovala a nechala Toma, ať může jít za Billem.
Když se Tom sám ocitnul před dveřmi, zhluboka se nadechl. Snažil se v sobě najít odvahu vstoupit a vidět ho. Neustále měl výčitky svědomí. Výčitky, kterých se nejspíše už nikdy nezbaví. Budou tady s ním do konce jeho života. Nakonec ale chytil za kliku a pomalu otevřel dveře. Vstoupil dovnitř a zase za sebou zavřel. Najednou všude slyšel pípat přístroje. Měl husí kůži po celém těle. Až když byl v pokoji, ztěžka zvedl hlavu a pohled mu utkvěl na ležícím Billovi. Ztěžka vydechl a přivřel oči. Vypadal, že je mrtvý. Byl bledý a nehybně ležel na posteli. Všude kolem něj byly přístroje a hadičky, na které byl Bill napojen. Ruce měl zavázané obvazy. V ústech měl připojenou taky jednu trubičku. Byl to ošklivý a hrozný pohled. Toma přitom bolelo u srdce. Byla to jeho vina, že teď tady Bill ležel.
Kdyby mohl, raději si s ním vymění místo. Tohle nebyl ten Bill, kterého Tom znal. On se nikdy nevzdával, a najednou leží tady v nemocnici a bojuje o život. Kvůli němu. Mohla za to Tomova pomsta, která se nikdy neměla stát. Ale čas nikdo nedokáže vrátit, ač by chtěl.
Sám ani nevěděl, jak dlouho stál jen u dveří a shlížel k posteli, kde ležel jeho malý bratr. Jeho láska, kterou on zničil. Se slzami stékajícími po tváři udělal pár kroků a zastavil se u postele. Srdce ho bolelo při pohledu na Billa. Z pípání přístrojů, které snad jeho bratra přidržovala při životě, měl husí kůži.
„Lásko co jsi to udělal?“ Vzlyknul rasta a chytil bratra za studenou ruku, kterou měl zavázanou obvazem. Ztěžka dosedl na židli vedle něj. Nezvládl by dál se držet na nohou. Ne, když byl tady a viděl ho v tomhle stavu.
„Nesmíš mě tady nechat, slyšíš? Nesmíš to vzdávat. Prosím bojuj, lásko. Ty musíš žít, Bille.“ Vydechl ztěžka. Kdyby jen tak mohl vrátit čas. Kdyby jen věděl, čeho se Bill dopustí, nikdy by neopustil jeho byt. Zabránil by mu v tom, ale to on neudělal. Nevěděl, že se něčeho takového bratr dopustí.
„To… tolik mě mrzí, co se stalo, ale… ale tohle nesmíš dělat. Vylekal jsi mě k smrti. Prosím, ty se musíš probudit. Už… už ti nikdy neublížím, slibuji, jen mě tady nesmíš nechat. Nesmíš, lásko…“ Zavzlykal hlasitě Tom. Palcem hladil Billovu ruku. Byl tolik zničený, ale nechtěl tady Billa nechat samotného. Teď ho potřeboval a Tom potřeboval jeho.
„Prosím, otevři oči. No tak, otevři tvé krásné oči. Chci se v nich utápět. Chci ti říct jak… jak moc tě miluju. Lásko, já vím, že mě slyšíš, tak mi to prosím odpusť. Prosím, lásko, já bez tebe to nezvládnu. Tohle mi nesmíš dělat. Prosím, netrestej mě takhle.“ Tom se díval do té bledé tváře svého bratra. Věděl, že ho určitě slyší. Věděl, že si zaslouží trest za to, co udělal, ale tohle bylo přeci až příliš. Nechtěl o Billa přijít. Tohle by nezvládl. To věděl.
„Lásko, prosím, miluji tě…“ Naplno se Tom rozplakal a padnul Billovi na hrudník. Sotva slyšel bít jeho srdce. Tolik se bál, že se jeho bráška neprobudí, i když má už po operaci, ale pořád tady bylo riziko. Teď už to záleželo na Billovi. A Tom se bál toho, že to jeho bráška už dávno vzdal.
Tom seděl u Billa dlouho. Měl už odejít, ale on nechtěl. Nechtěl se vzdálit od své lásky. Chtěl být u něj, kdyby se cokoliv stalo. Dokonce i na záchod odmítal jít. Pořád mluvil s Billem, i když ten mu nijak neodpovídal. Ležel dál bezvládně na posteli.
Tom nedokázal přestat plakat. Možná byl muž, ale i ti pláčou. Tady nedokázal emoce skrýt. Bill se stále neprobouzel a Tom měl hlavu položenou na jeho hrudníku. Poslouchal jeho srdce. Smáčel jeho nemocniční pyžamo slzami. Není to dlouho, co tady Bill také ležel, a teď tu byl znovu. Tentokrát ale s horším případem. Z Tomovy chyby se pokusil o sebevraždu.
Rasta kluk byl už natolik vyčerpaný, že sám ani nevěděl, jak usnul s hlavou položenou u jeho lásky.
Neopouštěl ho ani, když spal. Pořád byl tady s ním…
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Clarrkys
řvu jak debil..krásný…a doufám, že se z toho Bill dostane a Tomovi odpustí..
Krásný díl, Toma mi bylo líto, i když to všechno je jeho vina…a taky doufám v HE =)
Miluju tuhle povídku. Doufám, že už brzo přibyde další díl ^_^