autor: Doris
„Mmm, Bille…“ zavrněl Tom, když ho nepříjemné ostré světlo začalo probouzet. Nechtěl je otevírat. Jen rukou zašmátral kolem sebe, ale nenahmatal nic, než prázdné prostěradlo. V duchu si povzdychl. Zdálo se mu to. Zase jeden ze snů o Billovi. Ale tenhle byl tak skutečný. Promnul si ospalé oči a pomalu je otevřel. Lehce nakrčil čelo, když mu došel fakt, že není ve svém pokoji. Byl to jen zlomek vteřiny, než mu srdce poskočilo a na tváři se mu rozlil úsměv. Takže to nebyl sen. Urychleně se vyhrabal z postele, natáhl na sebe rifle a v koupelně se co nejrychleji dal do kupy. V polovině schodů se ale zarazil. Neměl by být tak nadšený. Měl by počítat spíše s tím, že Bill nebude přívětivý. Jako tenkrát když se prvně políbili. Jistě teď lituje toho, co se stalo, a Tom s tím musel počítat. Jeho nadšení vyprchávalo víc a víc, jak se blížil ke kuchyni.
Zastavil se mezi dveřmi a sledoval Billova záda. Drtil zrovna nějaký prášek do Scottyho masové konzervy. Tom se ohlédl přes rameno, aby se podíval, kde vlastně Scotty je. Ležel v obýváku v křesle s ovázanou packou. Tom se poškrábal na čele. To už Bill stihl dojet k veterináři? Koukl na hodiny a připlácl si dlaň na ústa. Bylo skoro poledne. Simone ho zabije. Bude se muset nějak vymluvit.
„Aaa… už jsi vzhůru.“ Ozval se Billův hlas a Tom na něj stočil svůj pohled. Jen přikývl. Nic jiného ani dělat nechtěl vzhledem k tomu, že Billova tvář byla stejně tak strnulá jako kdykoliv jindy. Jistě… lituje toho. Opět se budou tvářit, jako by se nic nestalo.
„Vem si něco k jídlu.“ Kývnul Bill hlavou směrem k lednici, a když kolem Toma procházel do obýváku, políbil ho na čelo.
Tom byl zmatený. Absolutně nechápal, co tedy Bill chce. Chce být chladný a odměřený, nebo přívětivý? Ať to bylo, jak chtělo, Billovi se očividně nedařilo ani jedno. Jeho nálady se střídaly častěji než počasí. Tom byl možná ještě malý kluk, ale tohle Billovo chování mu taky nepřišlo zrovna dospělé. Raději by od Billa slyšel něco ve smyslu, ať jde do prdele, než tohle přelétavé chování, které Tomovi dávalo naděje, a on nevěděl, zda plané nebo reálné. Neměl hlad. Otočil se za Billem a v obýváku se posadil do volného křesla. Kolena si složil pod bradu a objal je oběma rukama. Mlčky ho sledoval a snažil se tvářit pokud možno neutrálně. Nechtěl, aby na něm bylo příliš vidět, že je smutný.
Bill ještě chvíli přemlouval svého psa ke zdlábnutí oné konzervy ochucené práškem, ale nakonec to vzdal. Však on Scotty nebude hlady věčně. Otočil se na Toma a dlouze si ho prohlížel. Založil si ruce křížem a nehtama bubnoval do vlastní kůže. Sledoval to dítě, které se neodvažovalo na něj podívat. Bill zvedl ze sedačky Tomovo triko, které se až do rána válelo na zemi a podal mu ho.
„Tome… musíme si promluvit.“ Promluvil jemně, ale přesto pevně. Tom k němu zvedl oči a triko si vzal. Už je to tu. Musíme si promluvit. Nevěděl, zda má být rád, že se tedy konečně ujasní, jak na tom tedy s Billem je, a nebo zda má už teď shánět kapesníky, až ho Bill odmítne.
„Dobře.“ Pípnul a přikývnul na souhlas. Co jiného taky vlastně měl dělat. Byl z toho nervózní. Nikdy nevedl hovory na vážná témata a tohle bylo podle jeho názoru velice vážné téma. Bill se posadil na opěrku vedle Toma. Tom se nejistě zavrtěl a poškrábal se mezi dredy. Byl asi připravený na všelijaké scénáře, ale na rozhovor nejspíše ne.
„Asi víš, o co jde, že?“ sklonil Bill hlavu, aby na Toma dobře viděl. Tom lehce pokrčil rameny.
„Nejspíš.“ Přikývl a čekal, co z Billa vyleze.
„Tome, ty víš, že to, co se včera stalo… z mojí strany… prostě neměl bych to dělat. Jsem dospělý a ty ne.“ Začal opatrně Bill. Tom jen poslouchal a už teď se snažil neposmrknout. Je to jasné. Lituje toho. Neměl to dělat. Tom svoje kolena objal ještě pevněji a mírně se pohupoval dopředu a dozadu. Bill si povzdychl a dlaň mu položil mezil opatky, kde ho lehce pohladil.
„Jsi malý kluk, Tome. Tohle, co jsem udělal… vůbec bych si to neměl dovolit.“ Snažil se mluvit pořád jemně. Tak, aby to Tom pochopil, i když mu bylo předem jasné, že tak snadné to nebude.
„Lituješ toho?“ pípnul Tom a neodvažoval se na Billa podívat. Navíc taky nechtěl, aby Bill viděl jeho lesknoucí se oči. Bill povytáhl jedno obočí a mírně nakrčil čelo.
„Co bys řekl?“ odpověděl otázkou a Tom trhaně cuknul rameny. Knedlík v krku ho neuvěřitelně pálil.
„Nejspíš jo.“ Promluvil po chvíli, kdy si byl jistý, že ho hlas nezradí. Bill se lehce pousmál.
„Tak se ale pleteš. Nelituju toho. Jen… není to dobrý. A ty to víš. Jsi tu už dost dlouho… víš, proč žiju tak, jak žiju.“ Mluvil Bill. Byl přesvědčený, že Tom dávno slyšel o Billovi a o jeho minulosti. A to byl hlavní důvod, proč celý tenhle rozhovor vedli. Tom tiše fňuknul, a konečně se na Billa podíval.
„Udělal jsi to?“ zadíval se na Billa skoro až zoufale. Věděl, že položil nebezpečnou otázku a nebyl si ani jistý, zda chce slyšet odpověď. Ale ano… určitě ji chce slyšet. Bill silně stiskl zuby k sobě, až mu výrazně škublo v čelistech a odvrátil od Toma pohled. Nechtěl o tom mluvit. Tak těžko se mu o tom mluvilo…
*flashback*
„Tak co je, Maxi?“ usadil se 19ti letý kluk za kuchyňský stůl a s podepřenou bradou koukal na chlapce sedícího naproti němu. Černovlasý kluk byl mírně přiopilý a jeho společník až moc nejistý.
„Já… mám tě rád.“ Pípnul Max a hlavu sklopil ke stolu. Jeho blonďaté, skoro až bílé vlasy mu spadly přes obličeje. Bill jen pokrčil rameny a usmál se.
„No já tebe taky přece. Jsi brácha mýho nejlepšího kámoše a patříš k nám. Je jasný, že tě mám rád.“ Jeho lehce ovíněná nálada nejspíše zapříčiňovala, že mu slova 13ti letého chlapce až tak úplně nedocházela. Max si poklepával prstama o sebe a nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Ne takhle… já myslim… jako uplně. Ne jako kámoše.“ Letmo po Billovi koukl a ten se jen zasmál.
„Jo, dobrý, Maxi. Říkal jsem, že tě nemaj nechat pít.“
„Nepil jsem. Brácha mi to nedovolil.“ Namítl blonďáček a olízl si rty. „Myslim to vážně.“ Bill zkoprněl a hodnou chvíli si ho jen prohlížel.
„Hele, Maxi….Myslim, že to je jen nějaký chvilkový poblouznění nebo tak něco. Je ti 13. Co můžeš vědět o tom, bejt opravdu zamilovanej.“ Pohodil Bill rameny. Přišlo mu to celé nanejvýš ujeté.
„A co? I kdyby to tak bylo, tak teď to tak prostě je.“ Kníknul Max. Cítil se trochu trapně. Bill vzdychl a zakroutil pusou. Tohle neměl rád. Nerad odmítal.
„Hele… ať je to jak chce… myslim, že jsi musel předem vědět, co ti řeknu. Je ti třináct, mně devatenáct. Nehledě na to… že jsi pro mě prostě jen kluk z party. Brácha mýho kámoše a můj kámoš. Nic víc.“ Uzavřel celou tuhle věc Bill.
„Máš něco s bráchou?“ ozval se hned Maxův hlas a Bill na něj jen vyvalil oči.
„Jak jsi na takovou hovadinu přišel? Za prvé, víš dobře, že si s nikym nezačínám na dlouho a za druhé… tvůj brácha má přece Natashu.“ Poklepal si na čelo a zvedl se od stolu. Tohle pro něj bylo uzavřené téma. Neuměl si představit, že by měl vztah s někým v jeho věku, natož s Maxem. Bill si prostě užíval. Miloval svoji svobodu. Byl o něj velký zájem. Jak ze stran dívek, tak ze stran chlapců, a Bill toho náležitě využíval. V jeho posteli se střídali kluci i holky jak na běžícím pásu. Někdy i dvakrát za noc. A tohohle se prostě vzdát nehodlal. Chtěl jen sex. To mu stačilo. Víc se s Maxem nebavil, opustil kuchyň a vrátil se do obýváku za zbytkem party, aby pokračoval v popíjení alkoholu.
„Vole, co tohle je za svinstvo?“ kejvnul hlavou směrem ke stolu, kde jeho nejlepší kamarád právě kreditkou dělal několik úhledných lajniček bílého prášku.
„Coby… zkusíme to, ne?“ pokrčil rameny. Bill jen ledabyle pokrčil rameny a nalokal se pořádného doušku vodky. Co by nezkusil. Zkusit se má všechno.
*konec flashbacku*
Toma pohlcovala nervozita, když Bill neodpovídal. Měl z toho vážný pocit, že Bill to skutečně udělal. Jinak by přeci bylo normální ihned protestovat nebo ne?
„Co chceš slyšet? Že jsem ho znásilnil, nebo že jsem mu nepomohl?“ otočil se znovu na Toma. Jeho tvář byla strnulejší než kdy jindy a bylo vidět, že by nejraději zaskřípal zubama.
„Můžu tvrdit, co chci, ale lidi si stejně vždycky myslí svoje. Neodsoudili mě… neznásilnil jsem ho.“ Dodal Bill a zhluboka dýchal. Za ta léta už ani nechtěl nic vysvětlovat. Lidi stejně mají svůj obrázek a v jejich očích je Bill prostě pedofilní násilník.
autor: Doris
betaread: Janule
takže to neurobil? teraz som z toho debil….
jsem na tom podobně iwuš…XD ale jinak moc pěkný díl a divím se, že jsem přežila do tohohle, takže příští díl mám jasnejXD se těším…krása
jak na běžícím pásu a někdy i dvakrát za noc?? teda Bille 😀 je vidět že teď je dospělejší, když je mu dvacet sedm nebo kolik… a asi ho to přece jen poznamenalo, i když je nevinný (jestli to dobře chápu) 🙂
super díl :-*
Ooh, ty víš, že mám tuhle Billovu roli divokýho ráda, že? Tak asi víš, že jsem z toho docela mimo.
No úplně si dokážu představit pocity Tomana, to je ňuňu malý. Nedivím se mu. A říkala jsem to, že buď Bill měl vztah s malým klukem a spali spolu, protože chtěli a někdo se to dozvěděl a nebo… teď to vypadá, že si to ten kluk na Billa vymyslel a nebo to z toho udělali lidi. Drby, víš co. No jsem zvědavá dál, doufám, že spolu budou normálně nějak. Sice u tebe pochybuju… xD já chcu nějakou sweet scénu. Mazlení <3 xD
Jednoduše pomsta za odmítnutí. Chlapeček to nejspíš nějak nevydýchal, tak to vidím já. Pak se tam tedy taky nabízí možnost, že Bill po té lajně tak trochu nevěděl o světě a Maxík to mohl tu svou storku o znásilnění přiživit tím, že se tam po něm někde sápal sám, ale až sem pochybuju, že to došlo.
A pak taky znásilnění jde přeci velice dobře dokázat. Nebo ona snad neproběhla lékařská prohlídka? To by potom byla vina či nevina jasně prokazatelná.
No nic, ať už je to jakkoli, tak myslím, že s Tomem se o toém Bill bát mluvit nemusí, ten ho jen tak neodsoudí.
[5]: pokud vím, tak do prvního umytí to jde prokázat. Pak mám zato že už ne. Každopádně uvidíte. Nebojte, že bych vás nechala v nevědomosti zda to udělal nebo ne 🙂
Je to bezvadná povídka, jen tak dál. 🙂
[6]: já chci další díííl 😀
V tomhle si libuju, prostě nádhera 😀 ♥
[5]: Souhlasím s tvojí teorií, myslím si totéž, pomsta za odmítnutí, řekla bych, že se Bill po té "lajně" vzbudil někde v posteli s Maxem, a ten hned začal se znásilněním, tyhle věci se hrozně těžce dokazují, většinou je to slovo proti slovu a Max byl asi dost věrohodný…no, sama jsem hrozně napnutá, jak to vlastně bylo a pevně věřím v Billovu nevinu =) Je to suprovní povídka ♥
copak se děje? Japato že není dílek novej? Asi málo času že? 🙂
Je to dokonalý, už se těším na další díl. Doufám že bude co nejdříve. :))) <3