autor: bmccray
**O DVA TÝDNY POZDĚJI**
Billův pohled
Čekal jsem v čekárně na klinice. Jsem trochu nervózní, ostatně jako vždy, když vcházím do téhle budovy. Vešel jsem a zapsal se u mé oblíbené recepční Veroniky.
„Bille! Zpátky tak brzo?“
„Yeah, bohužel.“ Zapsal jsem se a dostal jsem zpět mou kartičku pojištěnce.
„Zlatíčko, to bude v pořádku. Posaď se a Dr. Michaels tě zavolá dovnitř.“
Usmál jsem se a poděkoval jsem jí. Šel jsem se posadit vedle potetovaného muže, který si roztržitě mnul břicho. Otočil se a dal pryč kytaru z místa vedle.
„Děkuji.“
„Žádný problém. Vy jste Bill Kaulitz, že ano?“
„Ano.“
„Oh! Tak rád Vás poznávám!“
„Děkuji. Jak se jmenujete?“
„Frank Iero-Way.“
Usmál jsem se a potřásli jsme si rukou. Dozvěděl jsem se, že tohle je jeho první těhotenství a že je majitelem AP magazínu, a že jeho manžel je začínající umělec. Usmál jsem se.
„Napadlo mě, budeme vydávat článek o začínajících umělcích v New Yorku, a napadlo mě, jestli bychom ho tam mohli uvést.“
„Oh, to by bylo báječné. Děkuji! Musím se ho na to zeptat.“
„Zeptat na co?“ ozval se tmavovlasý muž.
„Oh, Gerarde, to je Bill Kaulitz. Chtěl by tě uvést ve svém magazínu.“
Tenhle Gerard, se usmál a pochlubil se svými malými zuby.
„To bych strašně rád,“ řekl a já si s nimi vyměnil číslo.
Usmál jsem se a všichni jsme si povídali, než si je zavolal doktor. Posadil jsem se zpátky a prohlížel si starší vydání ´New Trends´ magazínu z minulého měsíce. Usmál jsem se na Toma z obálky s jeho milovanou Gibsonkou. Zabralo to hodně přesvědčování a spoustu sexu, aby to udělal. Vypadal tak úžasně v černém triku s dlouhým rukávem se stříbrným nápisem. Tmavé džíny a ta kšiltovka s jeho jménem, kterou jsem mu dal.
„Je nádherný.“
Rychle jsem vzhlédl, když se na mě David usmál.
„Oh můj bože! Jsi tu, protože jsi-„
„Ano. Zrovna minulý víkend jsem to zjistil.“
Objal jsem ho a dotkl se jeho stále plochého břicha. Byl jsem za něj a Darrena tak šťastný. O miminko se snažili posledních 18 měsíců. Uvažovali o adopci, ale tohle je velkolepé!
„A ty jsi tu, protože?“
„Číslo 3 je na cestě.“ Řekl jsem a pohladil své malé zavalité břicho.
„To je úžasné, Bille!“
„Asi jo,“ řekl jsem a pokrčil rameny.
„Bille! Měl bys být šťastný, že můžete mít děti tak snadno. Nemusíš chodit na náběry, nebo chodit na kontroly, prostě nic z toho.“
Cítil jsem se provinile, když mě objal.
„Promiň.“
„To je v pohodě.“
Chvíli jsme si povídali a on mi řekl o ´Rolling Stone´ a životu s Darrenem a Allison. Zahlédnul jsem doktora Michaelse, když se díval do protokolu a jeho oči se rozšířily. Zadíval se přímo na mě.
„Wilhelm Kaulitz-Trümper,“ řekl s emocí, kterou jsem v jeho hlase nemohl odhalit.
„Zavolej mi později, ok?“
„Ok,“ řekl David a ještě jednou mě objal.
Vstal jsem a popadl svou tašku. Slyšel jsem tichý šepot na mou osobu, jak jsem vcházel do dveří. Šli jsme po známé chodbě až do jeho ordinace. Sedl jsem si naproti němu a on si sundal brýle.
„Bille, jste zpátky příliš brzy.“ Zlehka zavtipkoval a já se trošku usmál.
„Co můžu říct? Chyběl jste mi.“ Usmál se, ale jeho úsměv rychle opadnul.
„Bille, poslouchejte mě. Je úžasné, že s Tomem chcete další děti. Bůh vám za to žehnej, nicméně, je to nebezpečné. Ačkoli je vaše jizva po císařském řezu zahojena, uvnitř ještě není vše v pořádku. Potrvá to 3 až 5 let, než se zahojíte kompletně. Nechci vás děsit, ale mohl byste zemřít,“ řekl naprosto vážně.
Schoval jsem si hlavu do dlaní.
„Nechci po vás, abyste přerušil vaše probíhající těhotenství. Ale je to vážné, Bille. Vaše tělo se s tím možná vyrovná. Mám o vás starost, Bille. Byl to zázrak, že jste porodil zdravá dvojčata. Vzhledem k okolnostem, řekl bych,“ řekl a na chvíli se zamyslel. „Ale vzhůru do toho i s tímhle.“
Pokusil jsem se usmát, ale nemohl jsem zastavit těch pár slz.
„Promiňte, jen vás tu děsím a rmoutím. Ale je to pravda. Takže si vás zvážím a udělám všechna potřebná vyšetření,“ řekl a já jsem se postavil na váhu.
Zamlaskal a zapsal si to.
„64,4 kg.“ Vzhlédl jsem k němu.
„Bille, musíte opět přibrat. Vážně. Jste opravdu moc hubený na váš věk a výšku. Pokud chceme zdravé a plně donošené dítě, potřebujeme opět více hmotnosti,“ řekl, když mi měřil tlak. Sundal mi to a zapsal si to.
„Krevní tlak je trochu vysoký.“ Povzdechl jsem si a položil se na stůl. Zvedl mi triko a prohmatával mě. Škubnul jsem sebou, když došel k pánevní oblasti. Přichystal sonogram a zapnul jej. Potřel mě gelem a pohyboval snímacím přístrojem dokola.
„Ok, Bille, zde je vaše dítě.“ Řekl doktor Michaels pyšně.
Podíval jsem se a viděl mého malého vetřelce.
„Všechno vypadá dobře. Pěkné formování páteře. Ruce a další důležité části jsou uchyceny velmi pěkně,“ řekl a stále dokola kroužil přístrojem. Vytiskl dva snímky a vypnul ho. Setřel jsem ze sebe všechen gel a stáhnul si zpět triko.
„Tak tady je váš recept na prenatální vitamíny a multivitaminy pro opětovné zvýšení vaší tělesné hmotnosti.“ Podal mi recept.
„Nějaké otázky?“ zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou, že ne.
„Ok, tak si tedy domluvíme další schůzku na příští měsíc a zavolejte mi, pokud by se vyskytly nějaké problémy,“ řekl a potřásl mi rukou a podržel mi otevřené dveře.
„Také chci, abyste jedl vysoce kalorické potraviny. Chleba, těstoviny a tak dále. Chci vidět nárůst vaší hmotnosti při příští návštěvě.“
Potřásl jsem mu rukou a usmál se.
„Ok. Pokusím se.“
Zapsal jsem se na sesterně a domluvil schůzku.
______________
Přišel jsem domů a viděl jsem Maddie, jak hačá a jí dětské crackery, které já dala Simone. Položil jsem svou tašku na gauč a zvedl Grace.
„Ahoj, holčičko,“ řekl jsem a políbil ji na tvářičky. Zasmála se a zatleskala. Serenity přišla do místnosti se svými dvěma přáteli; Abdullah a Gabem.
„Papa, mám pyžamovou party!“ řekla a objala mě.
„Já vím, zlatíčko. Dneska ráno jsi mi to řekla snad stokrát,“ usmál jsem se a vstal s Grace.
Položil jsem ji dolů vedle Maddie. Začala brečet a plazit se ke mně.
„Copak zlato?“ vytáhla se na moje džíny a stála. Zvedl jsem ji a utěšil.
„Někdo je tatínkova holčička,“ zazpívala Simone.
Usmál jsem se a podal Maddie její lahvičku.
„Ano, já vím. Nemůžu ji na chvilinku spustit z dohledu, jinak začne plakat, jako by jí vraždili,“ řekl jsem a posadil se.
Simone se na mě tázavě podívala.
„Zlato, jsi v pořádku?“ zeptala se.
„Ne. Jsem zase těhotný,“ řekl jsem a uhlazoval Gracyiny hnědé vlasy.
Simone se na mě podívala.
„Bille? Vážně?“ zeptala se, zvedla Maddie a posadila ji mezi nás.
Jen jsem přikývl.
„Opravdu teď šíleně potřebuju Toma.“ Řekl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.
Dala mi pár vlasů za ucho a pohladila mě po tváři. Byl to mateřský dotek. Něco, co jsem tak moc potřeboval.
„On se vrátí, Bille. Gordon a já tu budeme, pokud bys nás s holkama potřeboval.“ Řekla.
Usmál jsem se dolů na své dvě holčičky.
„Já vím. Jsem jen přecitlivělý… už.“ Řekl jsem a zasmál se, jak si Maddie brala Graceinu lahvičku. Jemně jsem si ji od ní vzal a dal jí tu správnou. Nechal jsem holky na gauči a šel se Simone ke dveřím.
„Bille? Jsi si jistý, že jsi v pořádku? Můžu tu zůstat další noc.“ Řekla znepokojeně.
„Ne, zvládnu to. Udělala jsi toho pro mě a pro holky už dost.“ Snažil jsem se jí přesvědčit.
„Ok… zavolej, kdybys cokoliv potřeboval.“ Přikývl jsem a díval se, jak jde k autu. Zamával jsem a zavřel dveře. Otočil jsem se zpět a viděl jsem dvojčata na zemi, jak si hrají se Sereninými přáteli. Šel jsem do kuchyně a zjistil, že Simone připravila večeři jako obvykle. Je tak zlatá.
„Holky, Gabe! Večeře!“ zakřičel jsem a všichni přišli, nesouce dvojčata. Posadil jsem je do jejich vysokých židliček, zatímco Ren prostřela talíře a skleničky. Pro zbytek večera to všechno bylo plné smíchu a zábavy.
Co by se mohlo pokazit?
______________
**3 HODINY V NOCI, NEW YORK**
„Maddie prosím, uklidni se,“ šeptal jsem a hladit ji po zádíčkách. Měla prst v puse a plakala. Rostly jí zoubky. Věděl jsem, že ji musím uklidnit, protože pokud to neudělám, Grace začne taky.
„Zlato, co to je?“ řekl jsem a dal jsem svůj prst do její pusinky, abych jí třel dásně. Skousla můj prst.
„Do prdele!“ řekl jsem. Začala plakat znova.
Jako naschvál začala Grace plakat taky. Zvedl jsem ji a vzal je do ložnice. Dal jsem Grace lahvičku a ona se začala utišovat. Každopádně Maddie ne.
„Shh… je to v pořádku, zlatíčko… prosím, přestaň plakat.“ Šeptal jsem a houpal ji.
Bez odezvy. Rozhodl jsem se nevolat Simone. Chtěl jsem to udělat po svém, ale prostě jsem nemohl. Cítil jsem, že nemám daleko k slzám. Přecházel jsem po pokoji a povzdechnul si. Grace spala na posteli s lahvičkou, kterou držela u pusinky. Opatrně jsem ji od ní vzal a postavil na noční stolek.
Položil jsem brečící Maddie vedle ní a vytáhl telefon. Otřel jsem slzy a posadil se, abych mohl zavolat Tomovi.
______________
**JEDENÁCT HODIN VEČER, NĚMECKO**
Tomův pohled
„Georgu, kurva, drž už hubu! Já měl akordy v pořádku,“ štěkl jsem podrážděně. „Andrew mě neposlouchal. Není moje chyba, že se neumí držet jednoduchých tónů. Tenhle zasranej basák mě děsí.“
Posadil jsem se na gauč a nadskočil jsem, když mi telefon zavibroval v kapse. Podíval jsem se na něj a usmál se.
„Ahoj zlato,“ řekl jsem s úsměvem. Usměv mi ale poklesl, když jsem slyšel pláč. To byla určitě Maddie. Taky jsem slyšel popotahování. „Bille, co se děje?“
„Tome, ona nechce přestat plakat. Zkoušel jsem všechno. Třel jsem jí dásně, dal jsem jí kroužek pro zoubky… nic nefungovalo,“ řekl vyčerpaně.
Zamyslel jsem se.
„Volal jsi mojí mámě?“ zeptal jsem a posadil jsem se s kytarou.
„Ne. Chtěl jsem to zvládnout sám,“ řekl.
„Bille, uklidni se a dýchej. Jdi do koupelny do lékárničky a najdi dětský ústní gel. Potři jí s tím dásně a dej jí trochu vody,“ řekl jsem mu.
Slyšel jsem štrachání a potom jsem slyšel, že se Maddie utišila.
„Vidíš, zvládl jsi to, zlato,“ řekl jsem.
„Děkuju, Tomi. Přijeď domů brzy, prosím.“
„Přijedu, zlato. Miluju tě,“ řekl jsem a zavěsili jsme.
Opravdu jsem chtěl jet domů, protože Bill mě potřebuje. Věděl jsem, že je to pro něj stresující, starat se o tři holky, plus být těhotný. Přemýšlel jsem, když Gustav vešel dovnitř.
„Tome? Jsi v pohodě?“ Pohlédl jsem na něj a přikývl.
„Honem zpátky do práce a doděláme to,“ řekl jsem, popadl kytaru a vešel zpátky do studia.
______________
** O 1 MĚSÍC POZDĚJI **
Billův pohled
S Monikou a holčičkami jsme nakupovali v SOHO.
„Bille, co tyhle kalhoty?“
„Nelíbí se mi na nich to elastické.“
„Bille, tyhle kalhoty jsou boží vynález pro ženy.“
„Ne. Vyhrnují se.“
„Protože jsi vysoký jako strom.“
Smál jsem se a hravě do ní strčil. Přiběhla ke mně Serenity se šaty od Valentina.
„Billy! To je moje velikost! Velikost 6! Můžu je mít?“
„Co víš o Valentinovi?“
Začala o něm vykládat fakta, a o jeho práci a tak dále. Šokovaně jsem tam stál, povzdechl jsem si a podíval se na cenovku. Tom mě zabije!
„1500 dolarů. Uvidíme. Pojď to vyzkoušet.“
Šli jsme do kabinky a ona si je vyzkoušela. Vyšla a vypadala úžasně.
„Líbím se ti, Billy?“
„Ano, zlatíčko. Vypadáš nádherně.“
„Můžu je mít?!“
„Ano, Serenity. Ale pro dnešek je to vše. Už jsi dostala hodně věcí a tatínek by se zlobil, kdybych ti pořád něco kupoval. Takže tohle je poslední věc. Ok?“
„Ok, tatí. Děkuju.“
Udělala závěrečnou otočku a potom si je svlékla. Vzal jsem si je od ní, aby se nezašpinily. Šli jsme dál a já jsem vzal nějaké oblečení pro dvojčata. Šli jsme platit, když jsem uviděl záblesk. A pak další a další.
„Do prdele! Ok, jdeme.“
„Do prdele?“
„Serenity, neříkej to! Je to špatné slovo.“
„Ale tatí! Ty to říkáš v noci pořád, když vydáváte divné zvuky. Slyšela jsem tebe a tatínka nahlas říkat nadávky, když jsem šla do koupelny!“
Zčervenal jsem a Monika se hrozně smála. Rychle jsem zaplatil a šli jsme ven. Všichni paparazzi se objevili naprosto odnikud.
„Bille?!“
„Bille?! Tady!“
„Je pravda, že máte sexuální nahrávku?!“
„Cože?!“ Otočil jsem se čelem k jednomu z nich.
„Bille, nedráždi je. Pojď dál,“ řekla Monika a otáčela mě.
Dostali se k nám blíž a já s Monikou jsme pevně drželi dvojčata a já pevně držel Serenitinu ruku. Serenity z nich dostávala strach.
„To je dcera Lorraine Harrisonové!“
„Jak se cítí, když jste obsadil místo její matky?“
„Ví Tom, že jste těhotný?“
„Je to jeho, nebo někoho jiného?“
Chtělo se mi brečet, když pokračovali se svými komentáři. Blížili se k nám. Tak blízko, že na nás skoro dýchali. Cítil jsem jejich dotek na jednom ze dvojčat. A v tu chvíli mi došly nervy.
„Podívejte! O mně si říkejte, co chcete! Ale nesahejte, a to kurva myslím vážně, na moje děti, nebo vás chraň Bůh!“
Neohlédli jsme se zpět, když jsme vcházeli do mé kanceláře. Věděl jsem, že to bude v časopisech a na internetu v řádu hodin. Šli jsme nahoru do našeho patra, když jsem viděl Bushida a jeho kumpány, jak čekají.
„Zatraceně,“ zašeptal jsem.
„Vaše děti jsou nádherné. Nechce se mi věřit tomu, že ten rádoby gangster umí udělat tak pěkné děti,“ smál se spolu se svými přáteli.
„Podívej, ty zasranej kreténe-„
„Tatí! Žádné nadávky, pamatuješ?!“ řekla Serenity a zatahala mi za ruku.
Přikývl jsem, Natalie vešla dovnitř a vzala si Maddie. Spolu s Monikou vzaly děti do kavárny dole v hale. Bushido došel až ke mně a pohladil mě po břiše, potom tam nechal ruku jen tak ležet. Bylo to zvláštně uklidňující, ale odstrčil jsem mu ji.
„Takže je to pravda. Máte zaděláno… možná bych se i přidal.“
Odstoupil jsem od něj dál a urovnal si triko.
„To není vaše věc, jestli mám, a prosím, jděte se nechat upravit a obléct.“
Usmál se a kývl na svůj tým, aby ho následoval. Zatřásl jsem se a řekl Andreasovi, který seděl u Moničina stolu, aby šel se mnou.
„Proč musím jít?“ zeptal se, když jsem ho vytáhl nahoru.
„Protože nechci, aby na mě něco zkoušel,“ odpověděl jsem mu.
Andreas se na mě jen podíval a šli jsme nahoru po schodech. Když jsme vešli do místnosti, můj pohled se setkal se svaly. Tak nádherné svaly.
„Bille.“
„Bille.“
„Wilhelme Kaulitzi-Trümpere!“ řekl Andreas.
Odtrhl jsem od něj pohled a zamrkal.
„Co?“ řekl jsem zmateně.
„Přistižen při zírání,“ řekl Bushido a uculoval se. „Líbí se ti to?“
Zčervenal jsem a řekl mu, ať jde do středu místnosti. Sledoval jsem ho, jak pózuje. Musel jsem uznat, něco tajemného a nádherného na něm bylo.
______________
Kolem půl třetí odpoledne, když byl hotov, prohlíželi jsme si všechny fotky a vybrali jich osm. Vstal jsem a potřásl mu rukou.
„Děkuji, Bille. Dopadlo to opravdu dobře. Rozhovor byl hezký.“
„No, není zač. Bylo hezké s vámi pracovat.“
Řekl jsem mu, že kopie by mohl dostat týden před vydáním. Potřásl mi rukou, políbil mě na tvář a odešel bez jakéhokoliv problému.
Jen jsem zíral na dveře.
„Co se to, ksakru, právě stalo?“
______________
Konečně kolem 18:45 jsem odemkl dveře od domu a Serenity se vrhla dovnitř. Položil jsem dvojčata dolů a vynesl zbytek věcí z auta. Šel jsem zpátky a slyšel hlasy z televize. Vešel jsem dovnitř a vypnul ji.
„Billy!“
„Ne. Teď je večeře a ty se musíš připravit do postele. Tvoje maminka přijde a vyzvedne si tě, abyste mohly jet na Bahamy.“
„Ale právě dávají ´Totálně dramatický ostrov´!“
„To mě nezajímá.“
Rozzlobila se a následovala mě do kuchyně. Sedla si na své místo a já před ní položil dětské jídlo z ´Pick Up Sticks´.
„Džus?“
„Ne.“
„Proč?“
„Nepožádala jsi o něj správně, že?“
Vzdychla a podívala se na mě.
„Mohu, prosím, dostat džus?“
„Lepší. A ano, můžeš.“
Trochu jsem jí nalil a sedl si před ní. Otočil jsem se zpět a vyndal z ledničky mateřské mléko, které jsem odstříkal dnes ráno. Nalil jsem ho do dvou flaštiček a zašrouboval víčka. Chystal jsem se nakrmit dvojčata, když se rozdrnčel zvonek u dveří.
Dal jsem flaštičky zpět do lednice. Serenity se chystala vstát, ale já jí věnoval tvrdý pohled, dokud si nesedla zpátky a nezačala opět jíst. Šel jsem ke dveřím a podíval se ven. Nemohl jsem otevřít dost rychle.
„Kiro!“
„Čau Billy.“
Vzal jsem ho dovnitř a objal ho, jak nejlépe jsem mohl. Zatímco jsem to dělal, ucítil jsem kopnutí, a poplácal jsem ho po břiše. Dokolébal se na gauč, kde plakala naše dvojčata.
„Sakra! Hned jsem zpátky.“
Vešel jsem do kuchyně a Serenity mi ukázala svůj prázdný talíř. Řekl jsem jí, ať se utíká vykoupat a připraví se do postele. Podívala se na mě a já jsem jí jen řekl, že se pak může chvíli dívat na televizi. Políbila mě na tvář a utíkala po schodech nahoru. Položil jsem talíř do dřezu, když jsem uslyšel hlasitý pláč. Popadl jsem flaštičky a šel jsem zpátky do obýváku. Kiro držel Grace a hladil Maddie po zádech.
„Potřebuješ pomoc?“
Přikývl jsem a podal mu Graceinu flaštičku, zatímco jsem si vzal Maddie a začal ji krmit. On krmil Grace za doprovodu jejího zvláštního pohledu.
„Tak, jak to jde?“
„Době. Nemůžu se dočkat, až budeme mít miminko. Co ty?“
„Mám se fajn. Zrovna jsem zjistil, že jsem opět těhotný.“
„No nekecej!“
„Yup. Včera jsem dovršil čtvrtý měsíc.“
Naklonil se a políbil mě na tvář.
„Gratuluju, Billy.“
„Díky.“
Dokončili jsme krmení holek, když Serenity doskákala do obýváku, byla úplně čistá. Zastavila se a podívala se na Kira.
„Ahoj.“
Zvedla obočí a šla ke mně.
„Serenity, buď hodná. Řekni ahoj mému příteli.“ Řekl jsem a trošku ji pošťuchoval.
„Ahoj. Těší mě.“
Kiro se usmál a ona vylezla na gauč, aby se mohla dívat na televizi. Kiro a já jsme vstali a vzali jsme dvojčata do kuchyně. Seděli jsme u stolu a trochu jsme si povídali. Dozvěděl jsem se, že příští rok se sem on a Yu budou stěhovat. Byl jsem z toho nadšený. Najednou zazvonil telefon. Omluvil jsem se a šel jsem to zvednout. Maddie se pro něj natahovala.
„Ano?“
„Zlato! Billy!“
„Ahoj Tome!“
„Billy, nemůžu mluvit dlouho, ale napadlo mě, jestli bys na chvíli nechtěl přiletět do Německa. Na pár dní?“
Trošku jsem s Maddie poskočil.
„Strašně rád.“
Řekl mi informace a já si je zapsal. Měl jsem odjíždět za tři týdny.
„Ok zlato. Musím jít. Řekni holkám, že je miluju a zavolám jim později.“
Řekli jsme si naše ´miluju tě´a zavěsili jsme. Šel jsem zpátky do kuchyně a viděl jsem, že si Kiro hraje s Grace. Trochu se usmívala, ale sápala se po mně a začala plakat. Usmál se a vzhlédl na mě a řekl mi, že si jde sehnat hotel.
„Proč? Můžeš zůstat tady.“
„Jsi si jistý?“
„Samozřejmě. Kdy odjíždíš?“
„Zítra odpoledne.“
„Jdeme pro tvoje věci.“
Šli jsme zpátky do obýváku a našli jsme tam spící Serenity. Přehodil jsem přes ni deku. Položili jsme dvojčata dolů a šli jsme ven k jeho půjčenému autu. Popadl jednu tašku a zavřel kufr. Šel jsem zpátky dovnitř, kde Grace plakala hlasitěji. Měla prstíky v puse. Zvedl jsem ji a přitiskl ji k sobě.
„Oběma rostou zoubky.“ Řekl Kiro.
„Já vím. Nesnáším to. Někdy nic nepomáhá.“
„Baby Orjel. Kaiovi to pomáhalo, když mu rostly zoubky.“
„Yeah, ale ony pořád brečí.“
„Jen to zkus, se zmrzlým kroužkem.“
„Díky, Kiro.“
„Žádný problém. Z jednoho rodiče na dalšího.“
Zasmál jsem se a on se usmál a natáhl ruce. Podal jsem mu Grace, ale ona se koukala a sápala se po mně se slzami. Povzdechl jsem si a vyměnil jsem se s ním. Maddie byla s Kirem více spokojena. Položila si hlavu na jeho rameno. Bylo to roztomilé. Šli jsme po schodech nahoru a do pokoje pro hosty. Položil svou tašku na zem a posadil Maddie za sebe. Protřela si oči.
„Dojdu je uložit. Hned jsem zpátky.“
Vzal jsem obě dvě, oblékl je do pyžámek a položil dolů. Jakmile se jejich hlavy dotkly polštáře, tak odpadly. Políbil jsem je na čelo a zavřel jsem dveře. Chystal jsem se jít zpět na chodbu, když se dekou zakrytá Serenity objevila na schodech. Zvedl jsem ji a vzal ji do jejího pokoje. Zavřel jsem dveře a šel zpět do pokoje pro hosty. Kiro už byl převlečen do jeho oblečení na spaní.
„Jsi v pohodě? Pohodlné?“
„Ano. Díky, Bille.“
„Ok. Já jsem vpravo dole na chodbě, kdybys něco potřeboval.“
Navzájem jsme se objali a já jsem šel ven a do mého pokoje. Převlékl jsem se do pyžama. Uvelebil jsem se v posteli a šel spát.
____________
**O DVA DNY POZDĚJI**
Patrickův pohled
Joe a já jsme vstoupili do ředitelství ´New Trends´s propletenými prsty. Prohlédli jsme si recepční v hale a výtahem jsme vyjeli do šestého patra. Jakmile jsme se tam dostali, Joe mě odtáhl stranou.
„Joe, co to děláš?“
„Tricku, jsi si jistý, že to chceš udělat? Pete bude naštvanej.“
„Do prdele s Petem.“
S tím jsme se zapsali znova a sekretářka jménem Miriam nás dovedla do čekárny. Pohrával jsem si s čepicí a hladil si břicho. Nechal jsem toho, když si mě všiml Joe.
„Patricku-„
„Ano, Joe, jsem.“
Povzdechl.
„Patricku. Jeho žena měla právě dítě.“
„Nechci o tom mluvit.“
Přikývl a zrovna vešel Bill Kaulitz s mužem, kterého jsem poznal. Byl to Ryan Ross. Bill přišel do čekárny a podíval se na svůj papír.
„Patrick Stump.“
Vstal jsem a následoval ho do jeho kanceláře. Zavřel dveře a požádal mě, abych se posadil. Zeptal se, jestli chci nějakou vodu, přikývl jsem. Usmál se a nalil mi sklenici vody. Přijal jsem ji a on začal s rozhovorem.
______________
** O HODINU POZDĚJI**
Vycházel jsem s Billem a potřásl mu rukou. Pokynul na Joa, aby šel do kanceláře. Popřál jsem mu štěstí a posadil se zpátky, abych na něj počkal.
autor: bmccray
translate: Katie & Deni
betaread: Janule
Začínám mít z Bushida docela obavy, nějak moc na Billa zapůsobil, na můj vkus až příliš….jinak perfektní jako vždy ♥
U tohohle dílu jsem si vzpomněla na to, jak rostly zoubky mojí dceři, u nás to teda probíhalo mnohem klidněji než u dvojčátek, ani jsme o tom nevěděli, dokud nebyly venku =)
Katie a Deni, moc děkuju za překlad ♥
Strašně mě mrzí, že u téhle perfektní povídky upadají komentáře. Co si pak má autorka číst? :/..A nejen autorka, ale taky Katie a Deni. Taková práce a pak to tu okomentuje jen 'pár' lidí:/
Díl jako vždycky dokonalej, jen začínám mít z Bushida strach. Taky se tam objevilo jejich sexuální video z dovolené, které tuším, kdo má na triku.
Stýská se mi po Tomim, možná míň, než Billovi, každopádně by se už mohl vrátit domů :/.
A doufám, že se Billovi při dalším těhotenství nic nestane.
no jako s tim Bushidem mam spatny tuseni.. hlavne ze se Billovi nejak moc zamlouval najednou.. a Tom je pryc, tak ma Bill pre! xD takze Tome okamzite domu! xD
no mě už se zdá těch mužskejch těhotenství až moc…pro mě je to nepřirozený a divny..aby za chvili nebyli těhotný všichni čtenáři u monitorů
Nemám absolutně nic proti povídce, je vtipná, originální, všechno, ale..
..tam je tolik těhotných chlapů, kolik není v normálním světě ani ženských.. :O
Trochu mi to na tom vadí, přece jenom..
Nádherný dílek jako vždycky..:)
Taky mám docela z Bushida strach..Jak mu Bill koukal na jeho svaly..:D
Vážně se těším až Bill dojede za Tomem..:)
Súhlasím so Sabčou. Najskôr mal byt tehotnú chlap rarita a zrazu je tehotnú každý druhý. Dosť nedomyslené.