Lutte pour l’amour 38.

autor: Lady Kay

Se zatajeným dechem a staženým hrdlem se modlím, aby si Bill rozmyslel to, co se právě chystá  udělat. Jeho ruka se mazlí s kůží na mém břichu a milimetr po milimetru klesá níž. Copak mu nestačí moje polibky a držení za ruku? Doteď se ani slůvkem nezmínil, že by si přál něco víc. Tak co to dělá? Já, zarytej ateista, se teď modlím k Bohu, aby počínání mého bratra nějakým zázrakem zastavil. No, myslím, že mě nevyslyší. Vybodne se na mě a spíš mě potrestá za všechno, čeho jsem se na Billovi dopustil, a nechá mě si to pěkně vyžrat…

Rudé rty se přemístí  na mou šíji, kterou si něžným skousáváním značkují. Snažím se přijít na něco, čím bych já sám mohl Billa zastavit. Tvrdit mu, že je to na mě moc rychlé, nemůžu. To by mi nesežral. Předstírat, že mi není dobře, nemá cenu. To by mě prokouknul. Začínám mít vážnou obavu, že mě už nic nespasí…  

Skousne můj ušní lalůček a krouživými pohyby hladí vnitřní stranu mých stehen. Ležím vedle něj celý zkoprnělý. Možná bych měl jeho doteky alespoň trošku opětovat, ale nejde mi to. Jako by se moje ruce přilepily k jeho bokům, nemohu jimi pohnout. Připadají mi tak strašně moc těžké. Bill i navzdory tomu pokračuje v hlazení mého těla, sem tam mi skousne buď tenkou kůži na krku, nebo ucho, čímž mi k mému obrovskému překvapení způsobí husí kůži. Ta jeho nevinnost, nejistota a opatrnost, s níž se mě dotýká, na mě mají neuvěřitelné účinky. Moje tělo mě postupně zrazuje… Ač Billa psychicky odmítám a chci, aby okamžitě přestal, ono si dělá, co chce a názor s mým rozumem rozhodně nesdílí.

Osmělí se k dalšímu kroku. Velice opatrně, jako by se snad i bál, položí dlaň  do mého rozkroku. Okamžik setrvá nečinný, možná jej znovu přepadla nejistota a neví, jak má pokračovat dál. Během několika vteřin se ale vzpamatuje a jeho dlaň mě se stejnou něžností, jako mě hladila po stehnech, teď hladí přes látku kraťasů i po mém pomalu se probouzejícím mužství. Do hajzlu!!! Pod každým dalším dotekem více tvrdnu, a to se dostal teprve sem… Nejsem jediný, kdo si toho všimnul. Bill mi při tomto zjištění slabě zavzdychá do ucha a než se naději, začne se mi dobývat do kalhot.  

Prvotní šok vystřídá  něco jiného… S hrůzou si uvědomuji, že se mi to vlastně skoro vůbec nepříčí. Že původní zhnusení z toho, jak je tohle všechno zvrácené, vymizelo. Asi už mi chtíč zatemnil mozek natolik, že nejsem schopen zdravě uvažovat. Když ucítím, jak se štíhlé prsty ovinou kolem mého penisu, zalapu po dechu a vzrušením slabě zakňučím. Už netoužím zastavit jej… Ne, naopak. Svou rukou vklouznu do rozkroku, uchopím tu Billovu a navedu jej na mně vyhovující tempo. Chci, aby to udělal, aby mě zbavil toho narůstajícího napětí. Pohyby jeho dlaně jsou zpočátku líné a táhlé, ale s vzrůstajícím vzrušením nás obou se zrychlují a zintenzivňují. Zřetelně slyším Billův přerývavý dech. Pro něj je to jistě silně erotický zážitek, veškerou svoji cudnost už dávno odhodil stranou…  

Na chvíli jeho dlaň  odstrčím stranou, roztřesenýma rukama si stáhnu kraťasy i s boxerkami, aby měl ke mně lepší přístup. Znovu uchopím jeho dlaň  a přitisknu ji na svůj pulzující penis. Bill musí tisknout své rty na mé, aby mě alespoň trošku umlčel. Přestávám se totiž pomalu kontrolovat.

Najednou je mi fuk, že by mě někdo mohl slyšet. Je mi jedno, že je to můj vlastní bratr, kdo se mě dotýká a přivádí mě do extáze. Se stejnou intenzitou, s jakou jsem jej v duchu odmítal, ho teď pobízím, aby nepřestával. V mojí hlavě se zničehonic objeví výjev našich dvou propletených těl… Jasně vidím sám sebe, jak pronikám do Billova štíhlého těla, jak do něj přirážím. Slyším jeho hlas, sténající moje jméno a žádající si víc. Pozoruji jeho vzrušením pokřivený obličej.  

A je to právě vidina Billa na vrcholu blaha, která i mě dovede k tomu mému. S hlasitým výkřikem odměním dvojče za jeho skvělou ruční  práci lepkavou tekutinou a klesnu zpět na matraci. Stále se chvěji po celém těle, dýchám, jako bych právě uběhnul maratón, a cítím uvnitř takový příjemný hřejivý pocit, o němž jsem slýchával, ale dosud jej nezažil…  

Tak jak pomalu odeznívá  můj orgasmus, vrací se i moje zdravé uvažování. Teprve, když znovu otevřu oči a spatřím nad sebou Billův šťastný úsměv, si opravdu uvědomím, co se před několika málo okamžiky odehrálo. Pohlcuje mě to. K tomu, co jsme udělali… nebo spíš k tomu, co jsem připustil, aby se stalo, nikdy dojít nemělo. Moje oči se zalijí slzami a přepadnou mě neuvěřitelné výčitky svědomí. Vždyť jsem jej sprostě využil! Zneužil jsem jeho lásku k vlastnímu tělesnému uspokojení. Jistě čeká, že mu tuhle jeho láskyplnou službu oplatím. Ale já… Nedovedu to. Nejsem schopen dotýkat se jej tak, jako se mě dotýkal on.  

„Tommy?“ Osloví  mě něžně. Nevidím, jak se tváří, protože k sobě  silou tisknu víčka, abych nějak potlačil slanou tekutinu ve svých očích. Marně… Slzy mi volně kanou po tváři.

„Pokazil jsem to?“ Chudáček. Nedivím se mu, že se mě na to ptá. Ono asi není dvakrát normální, když se po tomto člověk rozbulí jako malej fracek. „Tobě se to nelíbilo?“

„Ale líbilo.“ Zašeptám. Jsem naprostej blázen a měl bych se jít někam léčit. Nemělo k tomu dojít, ale přesto tam někde uvnitř, v nejhlubší části své duše, jako bych byl rád, že se to stalo. Cvok nejvyššího kalibru!

„Tak proč brečíš?“

„To je štěstím.“ Zalžu. Posbírám poslední zbytky odvahy, co v sobě mám, otevřu oči a přes slzy se na Billa usměju. Musím být asi hodně  přesvědčivý, protože jeho ustaraný výraz zmizí a znovu jej vystřídá úsměv. S vypětím posledních sil se obléknu a ležíc na zádech, civím do stropu. Hlavu plnou výčitek a úvah, co s námi bude dál. Bráška se stulí k mému hrudníku a jak je jeho zvykem, proplete naše prsty…

..::Bill::..  

Naplňuje mě štěstí. Cítím jej v každém kousku svého těla. Nevěřil jsem, že bych Tomovi dokázal přivodit takovou rozkoš. Sledovat, jak se pod mými doteky a laskáním celý svíjel, jak vzrušeně sténal, a jak dokonce v jedné chvíli vykřikl moje jméno, byl sám o sobě silně erotický zážitek. Když jsem kreslil jeho touhou ztmavlé oči, vzrušením staženou tvář, skoro vůbec jsem nedoufal, že bych to mohl jednou spatřit. A ono ano…  

Jak jen je nádherný! Tváře má narůžovělé, na čele se mu leskne několik kapek potu, řasy se chvějí, ústa mírně pootevřená a hrudník se v pravidelných intervalech pohybuje nahoru a dolů. Mohl bych se na něj dívat věčnost, a stejně bych se neustále obdivoval jeho kráse. Není dne, abych neobjevil něco nového, co mě okouzlí a čeho jsem si na něm doteď nevšimnul. Za nic na světě bych to nevyměnil. I kdyby mi někdo nabízel poklady světa, nevzdal bych se jediné vteřiny, kterou s ním mohu prožít. Čas, jenž spolu trávíme, má nevyčíslitelnou hodnotu.

Znovu se přitulím k jeho tělu, z něhož sálá příjemné teplo. Kdybych teď  umřel, odešel bych na věčnost jako nejšťastnější člověk pod sluncem. Láska je sama o sobě krásná, ale být milován, je ještě krásnější…

„Styď se.“ Popíchnu jej, když konečně otevře oči. Zmateně  na mě mžourá a nechápavě se rozhlíží kolem sebe.

„Stydím…“ Poznamená, když trošku přijde k sobě. „Ani nevíš jak.“ Znovu zavře oči a jeho obličej posmutní. Vždyť to byl vtip! Nemyslel jsem to vážně. Kdo mohl vědět, že si to Tom takhle přebere?

„Lásko?“ Vůbec poprvé se odvážím oslovit jej takhle. Dosud jsem mu říkal jen zdrobnělinou jeho jména. Sice jsou slova jako ‚miláčku‘, ‚broučku‘ nebo právě ‚lásko‘ mezi zamilovanými naprosto běžná, ale pořád jsem měl trochu strach, jak by to můj cool bratr vzal. Stačí, když si vzpomenu na ‚myšáčka‘ a Tomův výraz… Ale mě miluje, takže by to mohl vnímat jinak než od té rádoby sexbomby.

„Hm?“ Zamumlá, ale pořád má pevně sevřená víčka.

„To byla sranda… Nemyslel jsem to zle.“ Nevím proč, ale připadá mi, že každý  máme na mysli něco naprosto jiného. Zatímco já mínil svou poznámku z legrace, že si klidně usnul a nechal mě tu bdít, on jako by se styděl za něco, co mi ale za žádnou cenu nehodlá prozradit.

„Já vím.“ Natáhne ke mně ruce a přitiskne mě k sobě. I tohle…  Čas od času má Tom tyhle slabé chvilky, kdy si mě  k sobě přivine a mačká mě, jako by měl snad strach, že je to naposledy, co je mu dovoleno mě obejmout.

„Děkuju.“

„Za to mi děkovat…“ 

„Pššt, ne za tamto, ale díky za to, že jsi… že jsi se mnou.“

„A vždycky budu.“ Slíbím a vtisknu mu polibek na nahý hrudník. Malinko se zachvěje a silněji mě sevře pažemi.  

..::Tom::..  

Další týden za námi a nový před námi. Brzy to budou dva měsíce, co jsme spolu. Bill to ví, ten počítá snad každej den, co jsme spolu, a čeká, čím ho překvapím. Doteď mám na talíři, že jsem zapomněl na to první, kdy jsme spolu byli měsíc. Takže se musím polepšit. Měl bych vymyslet něco extra! Stejně mě nakonec se svou superromantickou povahou trumfne.

„Tome? Řekni, co se ti na mně líbí nejvíc?“ Billa asi to ticho kolem nás přestalo bavit, proto se rozhodl začít mě znovu zpovídat. No to je otázka! Copak se na ni dá v jeho případě odpovědět hned? Nemožný!

„Mně se na tobě  líbí rty. Ale hlavně se mi líbí tvoje zuby…“ Odpoví mi jako první, asi proto, abych se ho nemusel pak vyptávat já, a taky aby mě popostrčil a dočkal se vytoužené odpovědi.

„Zuby?“ Div nevyprsknu smíchem. Na co ten Bill nepřijde? Věděl jsem, že se mu líbím, opakuje mi to pořád dokola, ale že mu učaroval právě můj chrup, by mě ani ve snu nenapadlo.

„No a? Tak se mi líbí  tvoje zuby. A miluju tvůj smích. Mám rád, když se směješ.“

„Já zase tvoje oči.“ Rozhodnu se nakonec pro to, co mi na něm přijde nejkrásnější. U Billa je těžké jmenovat jen jednu věc. Je krásný celý, ale oči mě přece jen okouzlily nejvíc. Jsou sice podobné těm mým, ale jsou hezčí. Je v nich něco, co v těch svých nenajdu. Do těch jeho bych se dokázal dívat celé hodiny. Stačí, aby do nich člověk jen jednou pohlédnul, a je ztracen navždy.

„A líbí se mi i…“ Bill se odmlčí a vsadím se, že zrudnul. Moc dobře vím, co se mu líbí. „Víš co, ne?“

„Ne.“ Popíchnu jej.

„Víš.“ Bill mě  udeří do hrudníku a našpulí pusu. Tak rád ho škádlím. Když je uražený a zlobí se, je k sežrání. „Nech mě.“ Trhne sebou, když si ho chci stáhnout do náruče. Hm, tady se někdo doopravdy urazil.

„Děláš to jen proto, aby ses mi mohl smát, že jsem červenej…“ A sakra, někdo je dneska až moc nedůtklivý. Jindy by mě plácnul a začal se smát, ale dnes se ho to asi doopravdy dotklo. Zřejmě si ho budu muset udobřit. A nemusím ani moc dlouho přemýšlet jak…

„Tomane, tobě přeskočilo!“