Život dvojčat – Bille, opravdu tohle chceš… 8.

autor: Nameless Lady

Bill šel po ulici, za chvíli měl v parku sraz s Tomem. Zrovna procházel kolem hřiště, kde si hrály děti. Neodolal a zastavil se u plotu, díval se, jak ti malí caparti blbnou a tak podivně ho bolelo u srdce. Byl si jistý. Chtěl by mít děti. Ne až časem, ale teď! Jenže Tom tohle prostě nechápe a asi nikdy nepochopí.

Bill obrátil pohled k nebi a díval se na bělostná oblaka.

„Pane bože, dovol nám mít dítě.“ Zašeptal a pak se vydal na cestu za Tomem. Ten už ho netrpělivě  čekal. Seděl na lavičce a podupával si nohou.

„Jsem tu.“ Ozval se vesele Bill a posadil se k Tomovi.

„Super, kde jsi se zdržel?“ zajímal se. Bill mu nemohl přiznat pravý důvod svého zdržení, místo toho jen pokrčil rameny a dal Tomovi pusu na tvář.

„Neblázni!“ vystartoval okamžitě Tom a od bratra se oddálil.

„Nikdo tu není.“ Rozesmál se Bill.

„To nikdy nemůžeš vědět.“ Tom se obezřetně rozhlédl kolem sebe a Bill dostal další záchvat smíchu.

„Tak co budeme dělat? A proč jsi mě vytáhl právě sem?“ pátral Bill. Chtěl odsud co nejdřív vypadnout, pořád totiž slyšel hlásky dětí ze hřiště, a ty ho dost rozptylovaly.

„Pořád se válíme jenom doma, nebo ve studiu, nejsme vůbec na vzduchu.“ Vysvětloval Tom svoje nápady.

„To je sice super, ale nemůžeme jít někam jinam?“

„Proč, tobě se tady nelíbí?“ podivil se Tom a rozhodil rukama po okolí.

„Moc ne, chodí tudy dost lidí, nechci, aby nás někdo poznal.“

„Bille, ještě před chvílí jsi říkal, že tu nikdo není.“ Tom se na bratra podezíravě podíval.

„Prostě bych chtěl jít pryč, Tome, je to takový problém?“ Bill vysílal k Tomovi zoufalé pohledy.

„Tak pojď, ty citlivko.“ Zasmál se Tom a vstal. Bok po boku pak odešli domů.

Pustili si v televizi nějaký film a u něho se cpali popcornem a zapíjeli ho colou.

Billovo tělo sice sedělo vedle Toma na gauči, ale jeho myšlenky se toulaly úplně jinde. Představoval si jak po jejich zahradě běhá malý chlapeček, vesele se směje a výská radostí. Bill úplně viděl, jak ten klučina vypadá, byl černovlasý s hnědýma očima. Najednou odběhl pryč, vzápětí byl ale zase zpět – Tom ho nesl v náručí a radostně se usmíval. Pak si spolu začali hrát, kopali si s míčem a Tom ho učil různé kličky.

Billovi začaly po tvářích stékat horké slzy, aniž by to postřehl. Všiml si toho však Tom. Objal Billa kolem ramen a přitiskl si ho k sobě.

„Copak se děje?“ ptal se šeptem.

Bill nevěděl, zda to Tomovi má říct nebo ne, posledně ho s tímhle nápadem dost ošklivě odpálkoval.

„Víš, dneska, když jsem šel za tebou do toho parku…“začal vyprávět a utřel si oči. „Po cestě jsem viděl skupinu dětí na hřišti…“ odmlčel se a Tom ho objal.

„Už zase?“ vzdychl a hladil Billa po zádech.

„A teď jsem v duchu viděl, jak si na naší zahradě hraješ s naším synem. Učil jsi ho hrát fotbal. Tome, chtěl bych to zažít…“ vzlyknul Bill a zabořil hlavu ho Tomova ramene.

Tom nevěděl, co na tohle má říct. Bill si prostě nasadil do hlavy, že budou mít děti, a teď se toho drží jako klíště. Jenže Tom o děti nestál, rozhodně ne teď, časem možná ano, vždyť je ještě mladý, má na rodinu čas.

„Jenže toho se asi nedočkám, co?“ obrátil Bill na Toma smutné oči.

„To víš, že dočkáš, jednou určitě.“ Chlácholil ho Tom.

„Když já bych chtěl teď.“ Vzlyknul Bill.

„Zlato, teď se chováš jako rozmazlený jedináček.“ Upozornil ho Tom.

Bill si jen smutně povzdychnul, zvedl se z gauče a odešel. Tom se za ním díval, nevěděl, co dělat, šel by za ním, jenže netušil, jakými slovy Billa utěšit a rozveselit. Zůstal proto sám v obýváku a sledoval film.

Bill se zavřel u sebe v pokoji a zapnul svůj laptop. Rozhodl se, že si vyhledá veškeré možné informace o adopci.

Ty ho však příliš  nepotěšily. Zjistil, že by musel mít stálého partnera, toho sice má, ale nemůže to nikde přiznat. Ostatní body, jako zázemí pro výchovu dítěte a finanční prostředky už nebyly problém, jen ten partner.

Billovi bylo jasné, že získat dítě nebude tak jednoduché, jak si prve myslel, přesto byl ochotný bojovat.

Chtěl, aby se jeho představy staly skutečností. Jenže to by musel přesvědčit Toma, což taky nebude žádná brnkačka.

Bill si znaveně sedl do houpacího křesla v rohu pokoje a zavřel oči. Zase viděl toho klučinu na jejich zahradě. Bylo mu najednou tak krásně, kolem srdce se mu rozlilo příjemné teplo, ale bylo mu jasné, že tenhle pocit nemůže trvat věčně. Jen co otevře oči, ta krásná představa se rozplyne, a proto je nechával pevně zavřené.