autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Bill: Už jsi tam volal?
Tom: Ne. Hned tam zavolám. (Volám a řeknu šéfovi, že ti není době, že s tebou budu den možná dva doma. Prý bez problému.)
Bill: (Začnu si jezdit po bříšku. Rukama sem a tam.)
Tom: A co mimi… Neříká nic? (Trochu se pousměju.)
Bill: (Taky se pousměju.) Vrtí se a… a trochu kopká.
Tom: Zrovna teď? (Položím tam ruku.)
Bill: (Přikývnu a úplně ztichnu. Jako bych to snad, když mluvím, přerušoval.)
Tom: (Úplně mi zazáří oči a zhluboka se nadechnu. Usmívám se.)
Bill: (Pousměju se.)
Tom: To… To je… Ježíši, to je krásný. (Culím se jak trdýlko.)
Bill: (Usměju se.) Jo to je.
Tom: Dělá to často? (Začnu tě po tom bříšku hladit. Je to zvláštní, jak se ti tam ta kůže napíná. Vypadá to, jako bys měl prasknout.)
Bill: Občas, ale tak dlouho a intenzivně ještě nikdy.
Tom: Třeba ho to taky bolí. (Smutně kouknu a políbím tě tam.)
Bill: (Taky posmutním.) Zase za to můžu já.
Tom: Ne, Bille, takhle nemluv. (Pusinkuju tě na tom bříšku.)
Bill: (Sklopím hlavu.) Je to pravda. Pořád tak hazarduju.
Tom: Neříkej to. Není to pravda. (Posunu se k tvojí hlavice a dám ti pusinku na čelíčko.) Chceš něco k jídlu, zlatíčko?
Bill: (Zakroutím hlavou, jakože ne.) Já… Četl jsem, že… Že tak jak se cítí žena v těhotenství, takové bude i miminko. (Do očí se mi nahrnou slzy.) Nechci, aby to byl nějaký nervák, aby… Aby… (Zakroutím hlavou.)
Tom: Bille, lásko. No tak… Neplakej. (Pohladím tě po líčku.) Vždyť ty nejsi žádný nervák.
Bill: Jsem… Já… Jsem z toho úplně mimo. Byl jsem… Nebyl jsem vůbec v pohodě. Pár dnů možná jo.
Tom: Pššt. Zlato, uklidni se, a hlavně teď neplakej, nebo to bude ubrečené miminko, ano?
Bill: (Ještě vzlyknu a pak přestanu. Koukám smutně na tebe, když ti zazvoní mobil.)
Tom: (Pohladím tě po líčku a zvednu to.) Ano?
Vyděrač: Dobré ráno, Tome.
Tom: (Začne se mi hned klepat ruka.) C-co zase chcete?
Vyděrač: Jen jsem se chtěl ujistit, že jste na mě nezapomněl.
Tom: Nezapomněl. (Odejdu do kuchyně, aby mě Bill neslyšel.) Ale… Nedokážu sehnat tolik peněz.
Vyděrač: Já vám dám čas, ale ne moc. Chci je, a jestli mi je nedáte, tak uvidíte.
Tom: Ne. Ne… Já… Pokusím se. Jak dlouho mám ještě čas? (Šeptám, ale pořád mi připadá, že mě Bill slyší, tak pořád ztišuju.)
Vyděrač: Že jste to vy, Tome, tak vám dám deset dní.
Tom: Deset dníí?? (Vykřiknu.)
Vyděrač: Devět?
Tom: Ne. Ne… Já… Omlouvám se, ale nevím, jestli to budu schopný za deset dní sehnat.
Vyděrač: Měl byste. Přece nechcete, aby se něco stalo Billovi nebo třeba vašemu dítěti, že ne?
Tom: (Ruka se mi tak třepe, až mi z ní mobil vypadne a spadne na zem. Zavřu oči a vyteče mi pár slz. Pak ten mobil zase zvednu.) Zvládnu to.
Vyděrač: Tak se mi líbíte, Tome. Zatím nashle. (Položím to.)
Tom: Sakra, sakra, sakra!! (Bouchnu s mobilem o stůl. Dám hlavu do dlaní a posmrknu. Nesmí se ti sakra nic stát!.)
Bill: (Něco jsem slyšel, ale nedává mi to smysl. Slyším ránu. Tak pomalu vstanu a jdu do kuchyně.)
To… Tome?
Tom: (Kouknu na tebe a hned si utřu slzy.) Lásko, co tady děláš? (Jdu hned k tobě.) Máš přece ležet.
Bill: (Chytnu se tě.) S kým si to mluvil? (Kouknu na tebe.) Ty jsi plakal?
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: clarrkys
omg omg omg!!! ×'(
Toho vyděrače bych nejradší poslala někam…pořád otravuje, vždyť musí vědět, že kluci tolik peněz nemají…
Tom je úplně roztomilý..:)
A ten vyděrač…hmm..jsem vážně zvědavá, jestli se Tomovi podaří sehnat tolik peněz a nebo jestli to řekne Billovi..