autor: Cinematics
Slunce začalo zapadat; vášnivá a nejnádhernější žlutavě-
Tom potichu šel po rozpraskané podlaze, sundal si své špinavé pracovní kalhoty a tuniku, a nandal si domácí oblečení. Stáhl si své dredy do drdolu a sedl si na kraj postele, sledoval tělo svého spícího bratra.
Slunce osvětlovalo Billovu porcelánovou kůži, dělalo jeho obličej ještě jemnějším a ještě více žádoucím po dotyku. Vlnité blonďaté vlasy se mu vlnily na krku i obličeji, udělaly se mu v nich pramínky, jak uschl s mokrou hlavou.
Tom sledoval, jak se Billovi pod víčky pohybovaly oči, věděl, že má zřejmě divoké sny. Jeho tmavé řasy delikátně ležely na jeho lícních kostech, chvěly se, jak snil. Tom tiše porovnával jejich obličeje, sledoval zakřivení Billova nosu i jeho rty, přes čelist a dlouhý krk. Udivovalo ho, jak si byli podobní, a jak se to Bill ani nesnažil popírat. Ale Tomovi to dávalo smysl. Bill byl na vysokém podstavci, byl vévodovou dcerou, a tak Tom nemohl ani spočítat všechny lži, které mu byly vykládány.
Tom natáhl ruku a hřbetem ruky pohladil Billa láskyplně po čelisti. Vždycky cítil silný vztah ke svému ztracenému bratrovi, sledoval ho, jak vyrůstá a věděl, kdo přesně je, a ochraňovat Billa bylo jako jeho životní mise. Byla to dobrovolná mise, ale Tom ji nikdy nechtěl opustit. Bill už byl jednou ukraden a on odmítal, aby se to ještě jednou stalo. Mohl ho schovávat navždy.
Billovo dýchání bylo tiché a pravidelné, žádné znaky nepokojného spánku a žádný symbol nepříjemných snů. Vlastně Tom viděl, jak se koutky Billových úst malinko vytahují nahoru do lehkého úsměvu. Tom chtěl nechat Billa spát, věděl, že jeho bráška toho musí mít hodně o čem přemýšlet, ale věděl, že to bude nejlepší, když si oba promluví s jejich matkou, až se vrátí domů ze svého obchodu.
Přejel Billovi dlaní po tváři, a řekl tiše jeho jméno. Bill nakrčil nos, líně otevřel oči a malinko sebou cuknul; zapomněl, kde je. Hned, jak se Bill podíval Tomovi do očí, cítil se pohodlněji a bezpečněji. Nikdy v životě se neprobudil jinde než ve své posteli se služkami po boku, ale nebyl vystrašený, jak by si někdo mohl myslet, ne, když vedle něj seděl Tom a usmíval se na něj.
Pro Billa byl Tom spasitel. Samozřejmě, dělal si starosti, jestli až se spolu seznámí víc, aby se nezačali nenávidět, ale protože Tom Billovi řekl pravdu o jeho životě, Bill si u něj připadal v bezpečí. Nebylo to něco, co lidi slyší každý den, že jste pod vašimi šaty jiné pohlaví, a ty lži, a že má někoho, kdo ho chtěl přivést k pravdě, to přineslo Billovi obrovský pocit bezpečí, a věděl, že může svému bratrovi lehce ve všem věřit. Samozřejmě, Tom mu mohl klidně lhát, ale o tom Bill pochyboval. Proč by plýtval čas tím, že by se snažil přesvědčit svoje vlastní dvojče o lži? Ne, Bill si byl Tomovými slovy jistý.
Bill odstrčil trošku kousavou deku z bavlněné příze ke svým kolenům a poposedl si; opřel se zády o zeď a zamrkal na západ slunce. Byl zpocený a bylo mu horko z vlhkosti a neprodyšných peřin, což mu v hlavě vytvořilo otázku, proč se neprobudil a neotevřel si okno.
„Odpočinul sis hezky?“ zeptal se Tom, naklonil se a otevřel okno, aby na Billa pustil trochu chladného večerního vzduchu.
„Bylo to velmi potřeba, ano.“ Přikývl Bill, protáhl si nohy a najednou si připadal divně, ležel v posteli a měl kalhoty. Nikdy v životě na sobě neměl něco takového a byl to na jeho kůži podivný pocit.
„To mi je jasný, že to bylo potřeba. Musíš být ve stresu. Můžu ti udělat nějaký čaj? Mamka má obchod s bylinkami, a tak máme opravdu velký výběr.“
„Máte heřmánek?“ zeptal se Bill, dal si obvázanou ruku před pusu, jak slabě zívnul.
„Určitě ano. Zeptám se mamky, až se vrátí domů, ale vrátí se brzy. Je už skoro tma.“ Podíval se Tom z okna na potemňující nebe, pokoj byl teď už fialovo-červený.
„Doufám, že se na mě nezlobí, že jsem se choval včera jako takové dítě.“ Zamračil se Bill.
„Je to pochopitelné, že jsi nám nevěřil. Samozřejmě, že se to dalo očekávat. Jsem stále naprosto šokovaný, že jsi mi věřil a že jsi utekl z domova tak rychle, abys mě našel. Ne, že by mi to vadilo…“
„Bylo to celkem impulzivní, opravdu.“ Pokrčil Bill rameny. Chci říct, samozřejmě, že jsem si to promyslel, ale udělat to a rozhodnout se, že to udělám dneska, byla naprostá improvizace. Nevíš, jak dlouho jsem čekal na důvod odejít.“
„Takže já jsem ten důvod?“
„Vypadá to tak! Samozřejmě, že si nestěžuji. Rád bych tě poznal a pochopil všechno, co doopravdy jsem.“
„Milerád ti pomůžu a utvořím si s tebou spojení.“ Zaradoval se Tom, připadal si tak opatrovnicky a bratrsky; jako by jediný smysl jeho života mělo být stát se velkým bratrem a nic jiného. S tím mohl lehce žít.
„Mám spoustu otázek ohledně, um…“ zrudnul Bill a zatahal si nervózně za vlasy. „O mém těle a… a doufal jsem, že bys mi mohl pomoci. Včera jsem hodně přemýšlel.“
„Samozřejmě, že pomůžu, a všechno budeme dělat podle tebe. Vím, jak to musí být těžké, mluvit se mnou o těle, když jsi vyrostl tak, jak jsi vyrostl.“
„Ano, já… Nikdy jsem o těchto věcech s muži nemluvil a je to pro mě opravdu nepohodlné, i když jsem také muž… Ale potřebuju tyhle věci znát, nebo ne?“
„Nejspíš ti to trochu ulehčí život, když o sobě budeš vědět víc, ano.“ Přikývl Tom a Bill se dál červenal, jeho diskuze s bratrem mu přivozovala riskantní a nikdy nevyslovené pocity. „Chápu, že ženy nejsou chápány tak, aby mluvily o těchto věcech, takže vím, že to pro tebe musí být těžké. Přijď za mnou, až budeš mít pocit, že můžeš. Slib mi, že se mě budeš ptát na otázky jen tehdy, když to nebude proti tvojí vůli.“
„Slibuji.“
Tom si poposedl tak, aby seděl na posteli v tureckém sedu přímo naproti Billovi. Oba dva jen seděli a koukali se na sebe, vnímali všechny ty podobnosti a malé rozdíly, které měli. Bill zvedl ruku a byl rád, že to Tom udělal také, jako zrcadlo.
„Celou noc vzhůru a přemýšlí,“ zamumlal Tom a mávnul trochu rukou zrovna včas, kdy to Bill udělal také.
„Ano, o tom, co jsi mi řekl, a o tom, co mi říkali, když jsem vyrůstal.“ Pokrčil Bill rameny a Tom ho napodobil, čímž si od Billa vysloužil protočení očí.
„A na cos přišel?“ pohnul Tom rukou nad svou hlavu a přitiskl se dlaní na Billovu dlaň, tiše přemýšlel, jestli mají i ty samé myšlenky a jestli dokáže předvídat pohyby svého dvojčete.
„Na moc věcí ne,“ přiznal Bill, začervenal se a sklopil hlavu. Ještě víc se začervenal, když Tom taky sklonil hlavu, aby na něj lépe viděl a Bill zamrkal zpoza svých dlouhých řas. Tom se ušklíbnul, když si Bill skousl ret a odvrátil pohled, připadal si přihlouple a horce.
„No, pomůžu ti na to všechno přijít. S čímkoliv budeš potřebovat pomoct, tak pomůžu. Kdykoliv budeš potřebovat ode mě pomoci, budu tu pro tebe. Musíme si vynahradit těch sedmnáct let.“
Bill nikdy neměl pocit, že se o něj někdo takhle zajímá, ne za celý svůj život, a nikdy neměl u sebe tak blízko člověka, který by k němu byl tak něžný, a byl to moc příjemný nový pocit. Když vyrůstal, jejich otec k němu byl přísný a násilný, a tak věřil, že taková je celá rodina. Nic jiného neznal. Takže tahle blízkost s jeho vlastním dvojčetem byla velmi zamyšlení hodná a překrásná, Bill byl ohledně toho neuvěřitelně šťastný; i když možná i trošku zmatený.
Ti dva tam v tichosti seděli, koukali do tmy a pomalu si na ni zvykali. Jednoduše seděli, koukali se na sebe a dělali pohyby toho druhého, skončili na nohou a používali svá celá těla, aby viděli, jak podobně pracují. Překvapilo je, že po chvíli dokázali skoro odhadnout pohyby toho druhého a odpovědět na ně skoro současně; ale nekomentovali to, prostě se tak stalo.
Simone přišla domů o trošku později, něco si pro sebe brumlala a nejspíš měla v práci špatný den. Tom ji zavolal do svého pokoje, kde rozsvítil svíčky. Naklonil hlavu na stranu, snažil se schovat uculení, jak Simone nadskočila šokem, když viděla Billa na posteli. Přiběhla k němu a přitáhla si ho na hrudník, hladila ho po jeho blonďatých rozcuchaných vlasech a málem měla hysterický záchvat.
„Ty jsi přišel?“ plakala a Bill přikývnul, pevně ji objal a uvolnil se do celé té lásky, přijetí a nostalgie, kterou ona cítila. „Nedržela jsem tě v náručí od té doby, co ti bylo jen pár týdnů.“ Unikl Simone vzlyk, natáhla ruku a přitáhla si i Toma, oba své syny pevně objímala.
Bill cítil, jak ho Tom objal kolem pasu, a trošku mu vyhrnul tričko, prsty ho hladil jemně a něžně po holé kůži. Bill málem zalapal po dechu, pomyšlení na muže, jak se dotýká jeho kůže tak něžně jako teď, ho málem znovu přivedlo do rozpaků. Doufal, že je to třeba jen tím, jak podivně vyrostl, protože si nebyl jistý, jestli když to takhle bude pokračovat dál, jestli bude schopný to dál zvládnout.
„Jak, jak ses sem dostal? Tak brzo!“ zavzlykala Simone a Billovi se chtělo plakat, připadal si tak milován a v bezpečí.
„Mami, co kdybys nás pustila, a já s Billem ti to všechno povíme.“ Zasmál se Tom, obličejem se otřel o Billův, byli u sebe tak blízko jen díky matčinu objetí. Simone je neochotně pustila a snažila se potlačit touhu si je zase přimáčknout do náručí.
„Máš pravdu, máš pravdu. Jen jsem neměla šanci objímat oba své syny od té doby, co vám bylo jen pár týdnů.“
„To je v pořádku, mami, už je tady.“ Řekl Tom, aby ji uklidnil a pohladil po kolenu. „Bille, řekni mamce o tvém plánu.“
„Oh, dobře, ano.“ Ukázal Bill svoje obvázané ruce a Simone se okamžitě rozvzlykala, něžně je chytla do svých upracovaných rukou. „No, když jsem se dostal domů, byl jsem v opravdu velkém průšvihu, za to, že jsem utekl, a tak mě sešvihali.“
„Oh, můj chlapeček…“ zavzlykala Simone, přitulila si jeho ruce k obličeji.
„A byl jsem na zbytek večera poslán k sobě do pokoje, takže jsem začal pracovat na plánu o útěku, ale až dnes ráno jsem ho dokončil. Začalo to tím, že jsem si zašpinil peřiny od krve, což bylo velice riskantní, ale pomohlo mi to. Takže dnes ráno jsem poprosil, jestli bych si mohl dojít pro nové povlečení, abych jim vynahradil to, že jsem tolik zlobil. Když jsem byl v prádelně, schoval jsem do peřin i oblečení pro služku a povedlo se mi to schovat pod oblečení, ještě než mě Lucia oblékla.“
„Tak chytré, moje děti,“ zaradovala se Simone. „Vychytralé, ale hloupé.“
„Mami,“ zasmál se Tom.
„Mohli na tebe tak lehce přijít!“
„Ano, ale nepřišli na něj. Bille, pokračuj.“ Zavrtěl Tom hlavou a maličko tiše se zasmál.
„Takže, poprosil jsem Luciu, aby mě vzala do kostela, abych mohl poprosit Boha o odpuštění. Samozřejmě, používat Boha jako část svého útěku není něco, na co bych byl hrdý, ale Bůh bylo to jediné, co by mi mohlo pomoct. Možná. No nic, pak jsem poprosil, jestli bych se mohl modlit sám, a když jsem byl v modlitebně, svlékl jsem si šaty a vylezl ven oknem a utíkal na Schmidtovu farmu.“
„A tam jsem ho našel, když jsem přivedl zpátky Gotze, s kterým jsem byl běhat. Pak jsem ho přivedl domů, a vrátil se do práce.“ Dokončil příběh Tom a Simone jen v tichosti seděla, než zatleskala a přitiskal si Billa zpátky na hrudník.
„Nikdy jsem si nemyslela, že vás budu mít oba.“ Zavzlykala a Tom si povzdychl.
„Jen si pamatuj, že teď budeme muset být hrozně opatrní, mami. Víš, že teď náš otec nejspíš šílí. Zrovna ztratil jednu z věcí, která mu mohla přinést spoustu peněz.“ Zmínil Tom a Bill se na něj okamžitě podíval, se strachem v očích.
„Nemůžeme utéci?“ zašeptal Bill a Simone vydechla, pustila Billa, aby na něj mohla lépe mluvit.
„Je to krásný nápad, opustit město a začít znovu, ale není to možné, broučku. Máme domov a práci tady; nemůžeme to tady jen tak nechat a začít znovu bez domova a bez práce.“
„Co kdybych ho někam vzal, mami? Schoval ho tam, dokud si nebudeme jisti, že už je po všem.“ Navrhl Tom a Simone zavrtěla hlavou.
„Nevím, jestli váš otec někdy přestane hledat, dokud Billa nenajde. Je chamtivý, velmi chamtivý.“
„Stejně by bylo bezpečnější na nějaký čas odjet z města.“ Protestoval Tom a Simone se slabě usmála.
„Ráno si o tom promluvíme. Měla jsem hrozný den a Bill tu bude přes noc v bezpečí.“
„Neví otec, kde žijete?“ zašeptal Bill a Tom zavrtěl hlavou.
„Nezajímá se o pracující třídu, Bille. Nechtěl mít s mamkou a mnou co do činění. Podle něj můžeme být třeba už i mrtví. Tady jsi v bezpečí, to ti slibuju.“ Objal Tom Billova ramena a přitulil si ho blíž. „Na jak dlouho, to je ale otázka…“ řekl tiše a Bill mu v náručí ztuhl, začal se do něj dostávat strach.
„Dobře, Tome, kdybys mohl Billovi přinést nějaké jídlo, jestli máte hlad, tak by to bylo to nejlepší. Měla jsem špatný den, potřebuju si lehnout.“
Simone by ráda zůstala se svými chlapci, jen je objímala a vyprávěla jim příběhy, ale měla dojem, že bude nejlepší, když nejdřív oba nechá, aby mezi sebou znovu navázali spojení. Viděla, jak se Tom zamiloval do nápadu, že tady Billa má, ale věděla, že její mladší syn bude mít problém si na to všechno zvyknout; asi bude lepší, když mu se zvykáním na všechno pomůže někdo, kdo je v jeho vlastním věku.
To a fakt, že Tom byl muž, stejně jako Bill, dělalo jen zadobře tomu, že by mohl Billovi pomoct přijít na spoustu věcí. Simone pak bude schopná dát do skládačky už jen ty nejtěžší díly, ale pomoci Billovi přijít na to, jaké to je být mužem a ne ženou, to bylo něco, co bude muset udělat Tom.
„Och,“ řekl Bill smutně. „No, vyspěte se hezky. Vzbudíte mě, až se proberete?“
„Samozřejmě, že ano, Bille. Chci s vámi strávit co nejvíc času, ale opravdu si musím jít lehnout. Tome, jsem si jistá, že se dokážete ke spaní připravit sami. Slibuju, že vás ráno vzbudím.“ Políbila Simone oba chlapce na hlavu a přitulila si je. „Oba vás tak moc miluju.“ A s tím rychle odešla z ložnice, pevně za sebou zavřela dveře.
„Tak nějak jsem si přál, aby si s námi zůstala povídat déle.“ Zamumlal Bill a podíval se do klína.
„Mamka je prostě taková. Myslím, že nejdřív chce, abychom společně přišli na různé věci, než se do tebe pustí.“ Zasmál se Tom. „Nic tím nemyslí, vím, že se s tebou chce kamarádit. Pořád o tobě mluvila.“
Bill si připadal neuvěřitelně milován, když zjistil, že o něm jejich matka neustále mluvila. Dětsky se začervenal.
„Tome,“ zeptal se Bill tiše, schoulil se pod peřinu a koukal se z okna.
„Jsi unavený?“ zeptal se Tom a sfoukl svíčky.
„Ano, ale mám otázku.“
„Copak?“
„Proč ho maminka nechala, aby si mě vzal? Proč nás oba nevzala a neutekla pryč, nebo něco? A proč já? Ne že bych chtěl, abys byl na mém místě ty…“
Tom tiše přemýšlel a vlezl si k Billovi pod peřinu, ke zdi, byl opatrný, aby zabral co nejmíň místa. Věděl, jak se ženy asi cítily, když ležely v posteli s mužem, a nechtěl tak svého bratra vystrašit.
„Možná by ti měla říct mamka, proč si nás nevzala oba, je to tak nějak těžký vysvětlit, ale ten důvod, proč si otec vybral tebe, je, že jsi byl menší než já.“
„Nechápu to.“ Zamrkal Bill; snažil se, aby si jeho oči zvykly na tmu a on se mohl přetočit a koukat se do toho uklidňujícího obličeje, který byl vedle něj.
„No, mamka říkala, že když ses narodil, tak že jsi byl menší než já; jemnější a víc křehký. Myslím, že tak si otec vybral, kdo z nás bude lepší dívka, a koho mu půjde lépe přesvědčit.“
„Och.“
Billovy oči si konečně zvykly na tu tmu kolem nich. Přetočil se na bok a díval se na Toma, který ležel jako prkno na zádech, oči zavřené a rty trošku od sebe. Bill si pomyslel, že je to roztomilé, že se snažil neležet moc blízko u něj. Bill si myslel, že Tom toho o ženách ví spoustu, a že je to vlastně asi dobře. Muži mu připadali, že jsou na vzájemné doteky zvyklí. Vojáci spali blízko sebe, a muži si vždycky potřásali rukama a objímali se, ale ženy takové věci s muži nedělaly. Většinou byly jen políbeny na ruku a už i to bylo moc osobní.
„Můžeš si udělat pohodlí,“ zamručel Bill. „Nebojím se.“
„Nechci tě nějak znepokojovat nebo něco,“ odpověděl Tom, otevřel jedno oko a málem neviděl, jak na něj Bill zírá.
„To je v pořádku. Je to tvoje postel, spi, jak chceš. Jestli mám spát někde jinde, tak budu.“
„Bille…“
„Jen si udělej pohodlí, Tome. Opravdu, je to v pořádku.“
Tom si povzdychl a přetočil se na bok, obličejem k Billovi. Oba dva tam jen tak leželi a koukali se, jak ten druhý mrká a dýchá, nebyli si jistí, co mají dělat nebo říkat. Bill zadržoval dech a rychle se zeptal Toma na otázku, která ho tížila už od včerejší noci.
„Mohou se muži sebe dotýkat?“ vykvíknul rychle, začervenal se, jako by měl horečku, a okamžitě si přál, aby byl zticha.
„Och, oh,“ odkašlal si Tom a snažil se nesmát tomu, jak nahodilá ta otázka byla, a jak rychle ji řekl. „Myslím, že všichni se sebe mohou navzájem dotýkat. Není to špatná věc. Proč?“
„To je jedno,“ zašeptal Bill a schoval si obličej do dlaní.
„Jestli chceš odpovědi, musíš to rozvést, ty mizero.“ Zasmál se Tom a Bill se začervenal. „Ale ne, není to špatná věc.“
„Ty…Ty děláš…“ zaúpěl Bill a přitiskl si dlaně k obličeji ještě víc, připadal si jako dítě a přemýšlel, proč sám sebe nemohl od takových otázek zastavit.
„Ano, dělám to.“ Odpověděl Tom. „Myslím si, že je to normální. Když jsem byl malý, mamka mě přistihla, jak to dělám a vysvětlila mi, že je to normální.“ Pokrčil Tom rameny a zasmál se, když Bill zahanbeně zavzlykal.
„Takže to ze mě potom nedělá člověka neschopného mít děti…“ řeklo mladší dvojče tiše, dalo si dlaně z obličeje. „Omlouvám se, že se tak ptám. Byla to velmi osobní otázka. Já jen… Proč se to dělá?“ vypísknul Bill, znovu se zeptal na další otázku, kterou nechtěl vyslovit nahlas.
„Tys nikdy necítil potřebu to dělat?“ zeptal se Tom nevěřícně a Bill zavrtěl ve tmě hlavou.
„Bylo mi řečeno, že když to udělám, nikdy nebudu moct mít děti, takže jsme to samozřejmě nikdy neudělal…“
„No, teď už stejně víš, že děti mít nemůžeš,“ zadržel Tom smích a pobaveně vydechl. „Ale ne, neublíží ti to. Vlastně je to moc příjemné.“
„Opravdu?“
„Ano, opravdu. Jsem si jistý, že jsi určitě už někdy chtěl to udělat, nebo ne?“
„O tom nemůžu mluvit! Nebo můžu?“
„Jestli chceš,“ pokrčil Tom rameny a zazíval, i přes to horko se zachumlal víc pod peřinu. Cítil, jak se Billovy prsty otřely o ty jeho a ospale se usmál, přemýšlel, proč to Bill dělá.
„No, měl jsem potřebu to dělat. Ano. Lucia mi řekla, abych to nedělal, tak jsem si myslel, že je to špatné.“
„Je to dobré,“ zazíval Tom a pohladil Billa prostředníčkem po ruce. Bill se za něj zahákl prstem a vydechl unaveně.
„Spíš.“
„Ještě ne.“
„Těžký den v práci?“
„Tam je to těžký vždycky.“ Tom cítil, jak se k němu Bill přitiskl blíž a usmál se, byl rád, že se jeho bratr u něj cítí už uvolněněji.
Bill hledal spojení, snažil se držet něčeho, co ještě nikdy necítil, a Tom mu to prokazoval bez otázek. Mladší z dvojčat bylo neuvěřitelně šťastné, že Toma má, a že ho tak dobře přijal, že ho nechává se ho dotýkat rukama i čelem. Bylo hezké ležet vedle někoho a jen si povídat, i když mu z té konverzace bylo hrozně nepříjemně a trapně. Bylo to něco tak nového a neznámého, Bill neznal být blízko někomu a učit se novým věcem.
„Chceš, abych tě nechal spát?“
„Ani ne,“ přiznal Tom. „Nechci tě ráno opustit. Musíme toho spoustu dohnat a na tolik věcí přijít. Proč, jsi unavený?“
„Ne, spal jsem celý den.“ Zasmál se maličko Bill a vydechl, propletl s Tomem prsty a zapomněl na všechnu bolest, kterou měl v kloubcích. „Když nechceš spát, mohl bys mi říct, jaké to je? Dotýkání se, chci říct… jsem vážně zvědavý.“ Začervenal se Bill a Tom se zasmál, vydechl Billovi do obličeje horký vzduch.
„Nemůžu to vysvětlit. Je to prostě příjemné. Uvolňující,“ pokrčil Tom rameny a měl dojem, že brzo usne, i když nechtěl. „Co jsi dělal, když jsi na to měl chuť?“
„Řekl jsem to Lucie nebo Claře a snažil se na to nemyslet. Stávalo se to často, když přijeli pohlední nápadníci.“ Začervenal se Bill, a pak okamžitě litoval svých slov. Právě se svému bratrovi přiznal, že ho sexuálně přitahovali muži, a on sám přitom mužem byl. Část jeho se zoufale chtěla od Toma odtáhnout a utéct pryč, schovat se do díry a umřít, ale Tom neudělal žádný znechucený zvuk nebo se od něj ani neodtáhl.
„No, to není moc zábava.“ Zasmál se Tom ospale a Bill se začervenal. „Víš vůbec, jak… se sám sebe dotýkat?“ Tomovi se chtělo nad tou konverzací smát, připadalo mu to směšné, že dával sexuální přednášku svému sedmnáctiletému dvojčeti; ale byl šťastný, že i přes tuhle konverzaci se mohl Billa držet za ruku.
„Uhh,“ skousl si Bill ret a ztuhnul. „N-Ne. Bylo mi řečeno, že je to ta nejhorší věc, kterou bych si mohl udělat. Já nevím. Připadám si teď hrozně divně, nemůžeme prostě jen…“
„Jak divně?“ přitlačil Tom a Bill zaúpěl, pevně si přitiskl ruce k hrudníku.
„Jen mluvení o tom, mám pocit… Ugh.“
Mluvit o sexuálních tématech s mužem dělalo v Billovi pocit vzrušeného nadšení, i když to byl jen jeho bratr, s kým o tom mluvil. I když Lucia vysvětlovala Billovi sex, tak byl nadšený a vděčný pro své velké šaty, ale teď měl jen slabé bavlněné kalhoty a ležel vedle muže. Bylo mu z toho horko po těle a byl trošku vyděšený. Připadal si neřestně, i když věděl, že by neměl, a bylo mu z toho tak stydlivě.
„Chápu to.“ Ušklíbnul se Tom a Bill ho plácnul do ramene.
„Nesměj se, není to vtipné. Je to matoucí.“
„To jsem si jistý. Promiň. Jen mě to tak nějak okouzluje.“
„To proto, že jsi děsný.“ Protočil Bill oči, ale musel se usmívat. „Měli bychom spát. Potřebuješ to.“
„Dobře. Takže dnes v noci už žádné otázky?“
„Teď už ne,“ začervenal se Bill. „Stále mám hodně otázek, ale… možná bys mi někdy mohl ukázat, jak se chovat, když mi je…“
„Vzrušeně?“ zeptal se Tom tiše a Bill vypísknul.
„Ano.“
„Kdykoliv budeš potřebovat pomoct, pomůžu ti. To přeci víš. Dobře, teď spi. Uvidíme se ráno.“
Ti dva přestali s povídáním a nechali spánek, aby nad nimi převzal svou moc, oba dva se k sobě přibližovali blíž a blíž; propletli se do sebe a nechali kletbu noci působit.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Áách.. Já se nemůžu dočkat dalších dílů, už chci aby byli v sobě 😀
Tak snad Tom jako správnej starší brácha ví, že názorná ukázka je nejlepší způsob, jak Billa "poučit" 😀 😀 😀 😀
Oooh, nádhera… já vůbec nevím, co na to říct:-D
První den u Toma dopadl nad moje očekávání. Líbí se mi, jak Bill pomaloučku začíná vylézat z ulity a zkouší s Tomem mluvit o sexu a těch důležitých věcech kolem. I když se stydí… je tak nehorázně sladký a vlastně se není ani čemu divit, když žil sedmnáct let v přesvědčení, že je žena. Nějaké stopy to v něm určitě zanechá, tím jsem si jistá.
Těším se na další díly a jsem moc zvědavá, jak se celý příběh a hlavně vztah dvojčat bude vyvíjet. Věřím ale, že si Tom brzo získá Billovu plnou důvěru… a možná i něco víc…♥
Nádherná povídka, nemůžu se dočkat další soboty. Autorce i překladatelce děkuji za tenhle skvost, už teď se moc těším, až si budu moci přečíst další díl…♥
To je tak úžasná povídka ♥ u předchozích dílů jsem stále dumala nad tím, jak je autorka dá dohromady. Hmm..teď už to začíná být jasnější 🙂 Vážně se těším na Toma v učitelské roli (a předmět, který vyučuje taky není k zahození 😀 jak si správně vyhonit…XD)
A samozřejmě velké díky překladatelce 🙂
och bože! 😀 Tak tohle… 😀
Nejdřív musim říct, že jsem překvapená, jak moc jsem z týhle povídky nadšená 😀 První čtyři díly jsem si přečetla minulej tejden, když jsem se nudila na prázdninách (:D) a hned mi to prostě učarovalo <3 Což je vlastně docela zvláštní, protože bych nikdy neřekla, že mě tohle téma osloví, ale na dnešní díl jsem se těšila jak děcko 😀
Stejně tak se mi nikdy nelíbila představa Billa v ženských šatech, tady je to ale opravdu sladký. Ta povídka má prostě kouzlo!
A dnešní díl je jednoduše famózní, zrovna se to dostává do tý nejzajímavější části 😀 Nemůžu se dočkat, jak bude Tom "vyučovat"! 😀
Tak vida, co Billa v podstatě nejvíc zajímá a na co se nám začal v podstatě hned jako na první věc ptát – jak se sám sebe dotýkat… Krásně jsem se tady u toho culila, vůbec když jsem si představila, že tedy nejspíš bude za tím velice brzo následovat
praktická ukázka a to myslím, že se neobejte bez toho, aniž by se to chlapcům zvrtlo směrem, který tu zajisté všichni uvítáme… 🙂
Jsem zvědavá, jak se s tím oba poperou, vůbec až jisté pocity začne mít i Tom, protože nepředpokládám, že by mu kdy maminka řekla, že je normální být si tak blízko s chlapečkem a navíc ještě bratříčkem. 🙂
Jinak autorce smekám, je to perfektně napsané a skvělý nápad na příběh.
oh jo konecne! xD ja se tak tesim na dalsi dil ^^ xD
No zatraceně, taková sexuální poradna. 😀 Nádherný díl ♥ těším se na další 😉
tlááááásnéééééé…..miluju to poučování XD
😀 Bill is so infantile 🙂 but i think is sweet. Tom is really kind brother 🙂 And I think that this story is great because Bill given to understand about his body…