autor: Rachel
Dlouhé štíhlé prsty odložily malou kosmetickou taštičku na stůl a Bill si rukou prohrábl své uhlově černé vlasy, které si jen před malou chvílí pečlivě vyfoukal horkým vzduchem z fénu a upravil. Natáhnul se k oknu, trošku zatáhl za žaluzie a zabránil tak ostrým slunečním paprskům pronikat dovnitř. Pohodlně se usadil na své židli u kuchyňského stolu a pozorně se dívajíc do malého zrcátka, pečlivě udělal první tah řasenkou.
Bylo teprve něco před jedenáctou hodinou dopoledne, přesto se Bill rozhodl začít se zkrášlovat už teď. Chystal se do města, pro Hailii do školy, a odmítal vyjít na ulici neupravený, se skřítky ve svých krátkých vlasech. Už takhle v jeho nitru vzklíčilo malé semínko strachu a Bill jej moc dobře cítil. Cítil tu nervozitu, která jej začínala ovládat už od rána, a čím více se blížilo poledne, tím více v něm rostla. Bál se toho, co přijde, až dnes bude stát u školy a čekat na Hailii tak jako obvykle. Netušil, co má mluvit a jak se má tvářit, nevěděl, co má dělat a jak se má k Hailii vůbec chovat… ne po včerejšku…
Ráno proběhlo v klidu a v naprosté pohodě tak, jak to nikdo z nich ani v nejmenším neočekával. Tom vzal Hailii do školy autem, jel tamtím směrem na jednu sjednanou pracovní schůzku a školu měl při cestě, čímž zbavil Billa jeho obvyklé ranní povinnosti. Jenže teď… teď byl Tom v práci a Billovi nezbývalo nic jiného, než si poradit sám a vydržet to s Hailií až do večera, než se vrátí.
Odložil řasenku na stůl a berouc do ruky oční stíny, znova se zamyslel. Ještě nikdy nebyl tak bezradný jako právě teď. Nikdy nepřemýšlel o tom, jak se s dětmi bavit a o čem. Tohle bylo něco, co nikdy nepoznal, nikdy mu nic podobného nedělalo problémy, pokud šlo o malé děti. Jenže teď… teď si s tím sám nevěděl rady a mohl o tom přemýšlet klidně i celé hodiny. Neměl nejmenší tušení a ani se neodvažoval se domýšlet, jak se asi Hailie bude tvářit, až jej uvidí stát u školní brány. Jak s ním asi bude mluvit, jak se k němu bude chovat po tom všem, co se stalo včera…
Bill se natáhnul pro svůj jahodový balzám na rty a očima opět vyhledal svůj odraz. Myšlenky v jeho mysli nepřetržitě vířily už od rána, všechny do jedné se však týkaly jen jedné jediné věci. Byla to včerejší večeře, co Billovi v noci nedala spát a i teď, po několika dlouhých hodinách, plně zaměstnávala Billovu unavenou mysl.
Nemohl tomu uvěřit. Stále ještě nemohl uvěřit tomu, co se tu včera večer stalo. A ani nechtěl. Nikdy by jej ani ve snu nenapadlo, že by toho mohla být ta malá, rozkošná princezna vůbec schopná. Opak však byl pravdou, i přesto, že si tu myšlenku Bill bál vůbec připustit. Od Hailiina rozhovoru s Tomem a jejím následném zamčení v pokoji a trucování, očekával snad vše – uraženost, nevšímavost i ignoraci. Stačila však jen chvilka u večeře v Hailiině společnosti a on poznal, že se krutě zmýlil. Bylo to, jako by mu někdo vlepil facku, nebo jej polil studenou vodou… ani to se však v nejmenším nedalo srovnávat s tím, co cítil, když do jeho zad zničehonic prudce šťouchnul malý loket a jeho pečlivě připravenou večeři zhnuseně hodily na zem dvě malé ruce. Necítil hněv nebo zlost, ale něco mnohem horšího a bolestivějšího. Bylo to zklamání, zklamání vůči malé Hailii, které teď trápilo jeho srdce.
Po celý zbytek večeře se neodvažoval ani pozvednout svůj sklopený bojácný pohled, natožpak aby promluvil. Pozorně vnímal všechny Tomovy rozkazy a domluvy k Hailii a nedokázal v sobě potlačit pocit, že Tomův trest v podobě spánku bez večeře je na tak malé dítě jako je Hailie až příliš tvrdý. Nahlas se však neodvážil říct nic. Tom jej během večeře jednou prudce usadil, když se pokoušel se Hailie zastávat, a to Billovi stačilo. Tom mu tak dal jasně najevo, aby se mu do jeho výchovy nepletl a Bill jeho rozhodnutí respektoval. Respektoval jej jako Hailiina otce i jako svého přítele a nechtěl, aby to někdy bylo jinak, zvláště teď, v jejich situaci.
Věděl a cítil, že mu teď musí být oporou, stále si však stál za tím, co mu řekl včera večer. Hailie potřebovala čas. Čas, který jí pomůže se vyrovnat s tou novou nezvyklou skutečností. A bylo jen na něm a na Tomovi, zda-li jí ten čas dají. A oni oba, on i Tom, chtěli počkat a být v této neobvyklé situaci trpěliví… tak dlouho, jak jen si bude Hailie přát.
Billovy ruce odložily kosmetickou taštičku na poličku v koupelně a Bill vyběhl na chodbu k předsíni. Obul si své oblíbené černé boty na vysokém klínu, nasadil muší sluneční brýle a na hlavě si upravil svou novou šedou čepičku, do které se okamžitě zamiloval. Naposled zamrkal a pousmál se svému odrazu v zrcadle a s klíči a mobilem v ruce vyšel z domovních dveří do teplého letního dne.
Polední rozzářené slunce ostře svítilo a až pálilo, když Billovy kroky konečně zamířily přes rušnou silnici ke školní bráně. Vstoupil na školní zahradu, a když se jeho očím naskytlo už několik čekajících maminek a tichá, stále ještě klidná, školní budova, úlevně si oddechl.
Zamířil k jednomu z velkých košatých stromů a vděčně uvítal příjemný chládek a stín, který mu strom svou mohutnou korunou nabízel. Úlevně přivřel víčka… nato však rychle procitl, jakmile se k jeho uším dolinul zvonek, oznamující konec vyučování. Přešlápl na místě a pohledem sjel na hodinky na svém levém zápěstí. Stihl to akorát včas.
Zamrkal a pozorně sledoval velký chumel dětí, se kterými jako by se roztrhl pytel. Ani jedno z nich však nemělo zavřenou pusu, všechny si buď povídaly s kamarády, nebo horlivě a překotně sdělovaly své nové školní zážitky rodičům a malým sourozencům v kočárcích.
Bill odtrhl pohled od jednoho mrňouska, který právě ukazoval své mamince velkou jedničku s hvězdičkou a tvářil se naprosto šťastně, a opět se zadíval k velkým školním dveřím a k davu, který se z nich opět vyhrnul. Srdce mu poskočilo, když v něm zahlédl velkou, hustou kštici a známou školní aktovku a zpozorněl ještě víc. Viděl, jak se ta malá osůbka loučí se svými kamarády a míří k němu… to, co mělo přijít, však ani v nejmenším neočekával.
Hailiiny kroky zamířily k velké školní bráně a poupravila si aktovku na svých malých ramínkách. Pohled upřela někam před sebe a rychle, bez jediného slůvka či jen povšimnutí, kolem stojícího Billa proběhla, aniž by mu věnovala jediný pohled. Odmítala se dívat na někoho tak odporného, jako byl právě on. Nestál jí ani za jeden jediný pohled…
Překvapeně sebou trhl a nato poplašeně zamrkal do prázdna před sebou. Až teď si uvědomil, co se stalo a rychle se otočil ke školní bráně. Neváhal a rychle se rozběhl stejným směrem.
„Hailie?! Hailie, počkej,“ zavolal téměř bez dechu a z posledních sil doběhl malou holčičku. Dotkl se její paže a sevřel ji… jaké však bylo jeho překvapení, když mu bylo odpovědí rychlé cuknutí a dvě malé dlaně, které jej od sebe prudce odstrčily.
Hailie se otočila a pohledem plným zloby pohlédla na Billa, který jen tak tak udržel rovnováhu. Její tvář se zamračila a v jejích, jindy nádherných modrých očích, se hněvivě blýsklo.
„Nedotýkej se mě, rozumíš?! Už nikdy na mě nesahej!“ vykřikla hlasitě a o krok ustoupila od Billa, který se na ni jen nevěřícně díval, šokovaný jejím chováním. Kam se poděla ta milá, hodná Hailie se širokým úsměvem a nadšenýma, rozzářenýma očima? Tohle přeci nemohla být ona… tohle ne…
„Jedu domů autem, Suenin táta nás sveze,“ odvětila, a aniž by očekávala Billovu odpověď, rychle zamířila ke známému, červenému autu a k Sue, která na ni už čekala. Usmála se na Suenina tatínka, uvelebila se na zadním sedadle a bez jediného otočení za sebou se vzdalujícím se autem nechala černovlasého strnulého mladíka, v jehož očích se zableskl náznak smutku a nové silné bolesti.
autor: Rachel
betaread: Clarrkys
chudák Bill doufám že se to brzy otočí a ta holka to pochopí .. jinak snad ani nemá cenu to číst :((( když to bude furt tak smutné :(((
[1]: Bohužel, musí přijít i ty špatné díly… co by to jinak bylo za povídku, kde by byli pořád v pohodě a nic by je netížilo. To by lidi za chvilku přestalo bavit…;-)
Tak čekala jsem to ještě horší, něco v tom smyslu, že Haillie ztropí před školou nějakou scénu, že Billa vůbec nezná a že ji chce unést cizí chlap a že je to nějaký úchyl xD
A jak jsi vyhrožovala, že necháš Hailii zabít Billa, tak to náhodou není vůbec špatný nápad, jsem si ji hned představila v růžových šatečkách a blond lokýnkách, jak se plíží v noci s nožem k Billovi do pokoje, jako z hororu…xD Těším se, jak to bude dál, bohužel mi pár dílů uteče, v pondělí odjíždím na deset dnů na dovolenou, takže nebudu moct ani číst ani komentovat. Bude mi po povídkách smutno, a pak to budu dohánět aspoň čtrnáct dnů xD