Das Ziel Nr. 484 1.

autor: Bitter

Tak a máme to tady, druhá  část Das Ziel, tentokrát nr. 484. Od první  řady je tam časovej posun, a to dost razantní.
Tom a Bill (Cara) už jsou čtyři roky manželé, Tom dál s úspěchem vraždí všechno, co se hne. Z Billa se zatím stala bohatá panička a zdá se, že je vše tak, jak má… Podle mě nuda, takže navrhuju trochu víc akce, nějakou tu kulku atd… myslim, že jste na to u mě už zvyklí, takže komu se líbila první část a nebo moje psaní, nechť se do toho pustí.
Budu ráda za každej koment a doufám, že si povídku užijete.     Bitter

423
Černovláska, sedící v pohodlném koženém křesle, jen nespokojeně nakrčila nos a zadívala se na dokumenty tak nenávistně, že málem shořely.
„Bože, jak je možný, že je toho zase tolik.“ Posteskla si, pousmála se na fotku svého manžela na stole a jala se pročítat objednávky, když se ozvalo tiché zaťukání.
„Já se odsud snad nikdy nevyhrabu.“ Rozhodila rukama a vyzvala klepajícího k příchodu.
Byla to Anie, jedna z jejích třech kadeřnic.
„Co se děje? Hlavně mi neříkej, že zase vypadly pojistky, minulej tejden to opravovali.“
„Nene, v klidu, zatím všechno jde a nikdo si nestěžoval.“
„Tak to je fajn… a co jsi teda potřebovala?“
„Máš tady manžela.“ Usmála se mladá blondýnka na svou šéfovou a zase za sebou zavřela dveře. její kanceláře. Cara jen urovnala papíry a trochu se zapřela o stůl, když se zvedala.
„Bože, až tomuhle bude konec.“ Zamumlala a s dlaní na bříšku opustila kancelář. Téměř hned byla vtažena do náručí svého nedočkavého manžela.

„Tome! Umačkáš nás…“ Rozčílila se, ale Tomovy rty byly rychlejší a jakékoliv další protesty se rozplynuly v něžném polibku.
„Mám pro tebe překvapení.“  Šeptl Tom těsně vedle jejího ucha a líbnul ji na tvář. „Za jak dlouho si tě můžu odvézt?“ Mrkl na ni, zatímco dlaněmi omluvně hladil její bříško.
„Překvapení? V tom případě hned teď. Stejně už mám jen papírování, a to můžu dělat i doma. Nebo taky vůbec. Zavřu a bude klid…“ Ušklíbla se, když si představila, kolik hovorů ji kvůli objednávkám zase čeká a promnula si spánky.

„Dobře, zabal si a jedem, budeš koukat. Hlavně si pospěš, miláčku.“ Usmál se, pyšně pohladil její velké bříško a se záhadným úsměvem odkráčel do svého Cadillacu.
„No ty seš taky dobrej… Hlavně si pospěš…“ Ušklíbla se. „Bych ho chtěla vidět, frajera, jak by si pospíšil, kdyby měl místo břicha valník.“ Postěžovala si dotčeně a Anie jen zavrtěla hlavou.
„Je to chlap, co bys od něj čekala.“

Zatímco Tomova drahá  Cara si stěžovala na to, jak je hroznej, on netrpělivě ťukal do volantu v rytmu nějaké písničky a pořád se musel usmívat. To překvapení, které pro svého miláčka měl, ho k tomu nutilo, a když si k tomu ještě představil, jako moc bude jeho láska šťastná, musel se usmívat ještě víc…
Kupodivu ani nečekal dlouho. Za necelých deset minut na předním sedadle přistál štos papírů a za nima už se do auta snažila uvelebit i Cara.
„Se z toho břicha zbláznim.“ Zanadávala, a konečně se uvelebila.
„Vydrž to, zlato, už jen tak čtvrt hoďku a můžeš to sundat natrvalo.“
„No jasně…“ Ušklíbla se a zkřížila ruce na prsou. „Tak řekneš mi konečně, co za překvapení pro mě máš?“
„Trpělivost, zlato.“ Pousmál se Tom a kochal se pohledem na svou uraženou lásku.
„Ty seš strašnej… nesnášim tě.“
„No vidíš, já tě miluju.“
„Miluješ tohle auto, miluješ Hip Hop, miluješ feferonkovou pizzu, miluješ kafe… ty toho miluješ, prosimtě…“ Mávla nad ním rukou.
„A taky miluju, když se opiješ a tancuješ na stole.“
„To bylo jen jednou!“ Ohradila se hned a výchovně ho plácla do ramene.
„Seš nehorázně sexy, když se vztekáš…“ Okomentoval její chování a smykem zaparkoval před jejich domem.
„Co šílíš, chceš nás zabít?!“ Výskla Cara a okamžitě praštila manžela do ruky.
„Je, to moje práce.“ Uchechtl se a rychle z auta utekl před další ranou a raději Caře pomohl z auta, aby si ji usmířil.

„Tak už se nemrač, lásko.“ Šeptl jí do ucha a převázal její zelené oči černým šátkem. „A teď bude překvápko.“ Šeptl znova a opatrně ji vedl do domu.
„Tommy, počkej, rozvaž to ještě na chvilku, už mě z těch čoček pálí oči.“ Ozvalo se zakňourání a Tom si jen povzdychl.
„Ty musíš všechno tak komplikovat.“ Protočil oči a šátek rozvázal. Během chvilky už Cařiny oči ztratily svůj pronikavě zelený nádech a Toma zaplavila lavina oříškové hnědé.
„Oh, konečně… A tohle už taky není třeba…“ Zamručela, sundala si z krku medailonek se speciálním čipem, který měnil její, vlastně teď už ne její, ale jeho hlas na její. Hlas Billa na hlas Cary.
„Tohle je už lepší.“ Zavrněl spokojeně, ještě si vyndal vycpané břicho a prsa a protáhl se.
„Tak a teď už mi můžeš ukázat to překvapení.“ Zamrkal na Toma a ten jen zavrtěl hlavou.
„To nemohlo počkat, jo?“
„Ne… si to zkus celej den tahat, frajere,“ vyplázl na něj jazyk a nechal si znova převázat oči. Tom se okamžitě jal vedení do schodů, až se konečně dostali do dětského pokoje před postýlku. Což Bill zaregistroval a jen nechápavě krčil obočí, což pod šátkem stejně vidět nebylo.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Billy.“ Šeptl a rozvázal mu oči.
„Tome, co…“ Nadechl se Bill na otázku, ale místo toho zůstal ohromeně zírat do malé kolébky s modrými nebesy.
Tiše tam spalo malinké  miminko se světlounkými vlásky.
„A- ale měl… měl…“ Zakoktal se Bill a zmateně na Toma zamrkal. Ten se jen usmál, položil mu na rty ukazováček a za pas si ho k sobě přitáhl.
„Narodil se v pátek, ale chtěl jsem tě překvapit… z porodnice je pustili už včera, tak ho měla Sandra u sebe… Ale odedneška je už jen náš. Můj a tvůj syn. Tobias Zwinger…“ Šeptl Tom a Billův naprosto šťastný pohled byl snad tou největší odměnou, jakou kdy dostal. Naposledy byl takhle šťastný před čtyřmi roky, když si Billa už jako Caru přivezl domů.
Pomalu tomu ani nechtěl věřit, že jsou to už čtyři dlouhé roky, co Billa, tehdy rozmazlenou primadonu, poznal.

Bylo až k neuvěření, co všechno se za tu dobu stalo. Z Toma se po jeho vraždě stal snad ten nejžádanější nájemný vrah a Bill zatím dokonale hrál svou roli paní Cary Zwingrové, která si nedávno otevřela kadeřnický a kosmetický salon a čeká se svým manželem syna.
Ve skutečnosti se však za zelenými čočkami skrýval pro všechny mrtvý zpěvák, co v duchu proklínal to silikonové bříško, které musel nosit, jen aby to vypadalo. Ve skutečnosti jim dítě odnosila Sandra, kterou Tom najal a zaplatil ji.
A teď, po čtyřech rokách a devíti měsících, jsou konečně rodina.

„Miluju tě…“ Šeptl Bill, sotva se vzpamatoval a vyskočil Tomovi do náručí. Ten se jen nahlas zasmál, když si Bill omotal nohy kolem jeho pasu a začal ho líbat všude na obličeji a radši rychle i s tím ďáblíkem v náručí opustil pokoj, než toho maličkého andílka probudí.
„To je ten nejkrásnější dárek, co jsem kdy dostal.“ Šeptl dojatě a nezabránil pár drobným slzičkám probojovat se až k jeho rtům, kde byly nemilosrdně slíbnuty Tomem.
„To jsi říkal loni taky.“ Zavrtěl Tom hlavou a pomalu svoje kroky směřoval k ložnici.
„Ale letos je to opravdu nejhezčí.“
„Mám pro tebe ještě i jiný dárečky, pokud tě to ovšem zajímá…“ Navrhl, ale Bill jen zavrtěl hlavou.
„Teď dostaneš dáreček ty… a klidně ti i zatancuju na stole.“ Zamrkal Bill a téměř ve vteřině přistál v jejich obrovské posteli.
 „Tancovat nemusíš, jen nekřič jako vždycky, ať nevzbudíš malýho. To bude úplně stačit.“
„To bys nesměl bejt tak nehorázně dobrej,“ šeptl Bill Tomovi do ucha, které vzápětí stiskl mezi zuby a byl by i pokračoval, nebýt náhlého křiku z dětského pokoje…

„Ale já byl ticho.“ Upozornil Bill, když z něj Tom rychle slezl a oba byli ve vteřině v pokojíčku.

„No copak, broučku…“ Pousmál se Bill a s Tomovou pomocí si vzal to maličké do náručí.
„Máš hlad? Jo?“  Žvatlal na něj celou dobu, než se doloudal do kuchyně, kde se s ním uvelebil na linku, zatímco Tom dal ohřát už připravené mlíčko.
„No neboj, za chvilku to bude… koukej, jak ti to tatínek hezky připravuje, ten je ale šikovnej, viď…“ Šveholil, ale malému to bylo stejně putna a vytrvale ho přeřvával, zatímco Tom je spokojeně pozoroval a v duchu přísahal, že ty dva bude chránit do posledního dechu. Nikdy nikomu nedovolí ublížit ani Billovi ani Tobimu. Klidně kvůli nim zabije.
Bez kouska svědomí a slitování, stejně jako dnes dopoledne jednoho senátora, na kterého ho najala jeho žena, ne kvůli penězům, tohle by vzal i zadarmo. Ten parchant si na veřejnosti hrál na úžasného tatínka a manžela, a přitom zneužíval svou desetiletou dceru. Naprosto chápal zoufalství té ženy a touhu zbavit se toho bastarda jednou provždy.
Stejně tak jako zabil jeho, zabil by každého, kdo by chtěl ublížit jeho rodině, i kdyby to byl ten nejlepší přítel…

autor: Bitter
betaread: Janule

12 thoughts on “Das Ziel Nr. 484 1.

  1. Teda tohle není ani v nejmenším žádná nudná rodinka, naopak, vzrůša tam mají až až…ale chudák Bill, myslela jsem, že bude hrát holku jenom dočasně, než se to přežene a zatím to vypadá, že bude muset být holkou navždycky, to musí být fakt děsné…ale jinak roztomilá rodinka, a ten dáreček v podobě miminka, nádhera ♥ Jsem hrozně ráda, že tady máme pokračování a moc se na něj těším, protože povídka je skvělá ♥

  2. Je super, že je konečně pokračování:) první řadu jsem přečetla jedním dechem a druhá začíná také moc dobře. Teda rozhodně to není žádná nuda a ty jejich hlášky jsou perfektní. No zatím je to klid před bouří, teď už jenom očekávat nějakej ten masakr, jak to máš ve zvyku viď? Jen by mě zajímalo, jestli Bill tuhle roli Cary bude muset hrát na veřejnosti už napořád a nebo jenom na nějakou dobu.

    I když teď, jak mají to dítě by se asi jen těžko vysvětlovalo, že Bill je najednou kluk. Leda, že by se zase odstěhovali. U téhle povídky je skvělé, že nikdy nelze předvídat do předu, co se stane. Tady si člověk může jen domýšlet různé varianty a beztak josu všechny špatně. Proto je to tak napínavé a já doufám, že další dílek tu bude co nejdřív:)

  3. zrovna včera jsem přemýšlela nad touhle povíkou, kdy asi bude pokráčko. Dneska jsem se dočkala :d 😀

    Jsem moc šťastná, že jsou ti dva šťastní, ale.. na jak dlouho? Co když Toma chytí? Bojím se o všechny tři..

  4. Oooooooooooooooo užasné….pokračování Das Ziel 🙂 Štěstím mi poskočilo srdce už u názvu a celá povídka mi vyrazila dech. Myslela jsem si, že je Bill přeoperovaný :O naštěstí ne 🙂

    A TAKY: Ta poslední věta sehraje v tomhle příběhu asi velkou část nebo ne? 🙂 Je to jen má doměnka ale bylo by to dobré zase třeba z Andyho udělat svini 🙂

  5. no v první moment jsem se bála že je těhotnej Bill. Ten typ povídek totiž nemám ráda. TAkže značná úleva pro mě 🙂 Jinak jsem ráda, že tu je druhá řada a jsem na ní převelice zvědavá.

  6. Heeeey ja mu to bricho sezrala! :DDD A celou dobu jsem uvazovala, jak to muzsky tehotenstvi udelali, pac to nemam nastudovany jeste:D
    Prej "je to moje prace", muahahahaha pobavilo:D
    Ta Sandra je borec, ze jo odnosila pro nekoho. Ja bych to asi nedokazala. A senator je svine. Dost me nasral, dobre, ze ho oddelal!
    A na zacatku prej "nejaka ta kulka" xD Boha to je ti podobny! 😀 Bude to vzruso, to jasne vidim! Diky!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics