autor: Sch-Rei & Kattulkaa
Tom: „Pá,“ šeptnu a položím mu to. Posmutněle kouknu na mobil a dám ho zpět do kapsy.
Elis: „Jak myslíš že zareaguje?“
Tom: „J-já… Já nevím.“ Zašeptám skoro neslyšně a sklopím pohled. Mám najednou takový… Zvláštní pocit.
Elis: „Měl bys za ním jít…“
Tom: Skousnu si ret a přikývnu. „A-asi jo, měl.“ Zase zašeptám.
Elis: Přikývnu. „Tak… Ahoj.“ Usměju se.
Tom: Pousměju se a kývnu. „Ahoj,“ šeptnu a vstanu… Jde ke dveřím… Vyjdu ven a jdu hned směrem domů…
Bill: Přecházím po obýváku a přemýšlím, co mi Tom může chtít říct…
Tom: Zrychlím krok… Přijdu domů. „Billí?“ řeknu potichu.
Bill: Podívám se na tebe. „Ahoj.“ Dojdu k němu.
Tom: „A-ahoj.“ Potichu vydechnu a podívám se do země.
Bill: „Co se stalo?“ Zvednu ti za bradu pohled k sobě.
Tom: Vezmu tě za ruku. „Nechceš si… Nejdřív sednout?“ Zašeptám.
Bill: Přikývnu. „Dobře.“
Tom: Odtáhnu tě na sedačku a posadím se… „Takže.“
Bill: „Je to vážné?“
Tom: „J-já… Nevím, jak to budeš brát ty, ale já se bojím, že když ti to řeknu… Že by to mezi námi mohlo něco ohrozit, jako myslím… V našem vztahu.“ Pořád šeptám.
Bill: „T-Tome, co se stalo?“ Roztřese se mi hlas.
Tom: „J-já… Vlastně ne já… E-Elis…“ Odmlčím se. Nahrnou se mi do očí i slzy.
Bill: Přišoupnu se k němu blíž. „Mluv.“
Tom: „E-Elis je… N-no…“ Nevím jak ti to říct.
Bill: „Co je s Elis?“ Prokroutím oči.
Tom: „Elis je těhotná…“ Zašeptám a se slzami v očích na tebe zvednu pohled. „S-s… Se mnou.“
Bill: Zastaví se mi dech. Do očí se mi nahrnou slzy. Mám smíšené pocity. „C-cože?“ Vykoktám.
Tom: Sklopím pohled a mlčím. Po tváři mi začnou jezdit slzy.
Bill: Vše se ve mně bouří. Nejvíc však zklamání. Zvednu se. „Když si neumíš dát pozor, tak ti dám dobrou radu. Nešukej!“ Zakřičím a odcházím z místnosti.
Tom: „B-Bille…“ Zašeptám a otočím se k tobě…
Bill: „Nech mě.“ Zakřičím a prásknu dveřmi.
Tom: Zakroutím hlavou. Můžu si za to sám! Vstanu a jdu pomalu pryč z pokoje…
Bill: Lehnu si na svou postel a přemýšlím.
Tom: Jdu ke dveřím od tvého pokoje. Stoupnu si před ně. Přemýšlím jestli mám, nebo ne…
Bill: Snažím se strávit myšlenku, že Tom bude táta…
Tom: Zaklepu… „B-…“ Vydechnu. „Billí?“
Bill: Zavrčím. „Co chceš?“
Tom: Sklopím pohled… „Chtěl bych… Jen… Chtěl bych s tebou mluvit…“ řeknu potichu.
Bill: „Není o čem.“
Tom: „Bille, prosím…“
Bill: „Tome, je to tvůj problém, ne můj. Ale zkus si představit, že bych ti řekl, že jsem táta. Zajímala by mě tvá reakce.“
Tom: „Ale… Musím ti o tom… Musím ti o tom ještě něco říct…“
Bill: „Mě už nic nezajímá…“
Tom: „A-ale Billí, já… Táta nebudu.“ Odmlčím se a zakroutím hlavou.
Bill: „Ne? Ty budeš máma?“ Zasměju se.
Tom: Protočím oči a zakroutím hlavou. Radši jenom mlčky odejdu k sobě do pokoje…
Bill: Začnu naštvaně bušit pěstí do postele.
Tom: Posadím se k sobě na postel a zadívám se nepřítomně do země…
Bill: Nechápu, co si Tom myslel… Že mu popřeji? Zmýlil jsem se v něm…
Tom: Přejedu si přes rty jazykem… Bože, vždyť jsem s ním o tom chtěl mluvit… Chtěl jsem mu říct, že si to nechá vzít, tak co… hm? Kdyby mě aspoň poslouchal…
Bill: Postavím se a nervózně přecházím po pokoji. Snažím se s tou myšlenkou smířit.
Tom: Lehnu si a přitáhnu si k sobě polštář… Vydechnu a přivřu oči.
Bill: Nedokážu se na něj zlobit… Jdu za ním do pokoje a zaklepu.
Tom: Víc si k sobě přimáčknu ten polštář. „Hm.“ Zamručím potichu.
Bill: Vejdu do dveří a jen tak tam stojím.
Tom: Nepodívám se na tebe… Čučím někam do zdi
Bill: „A jak to teď bude?“ Odvážím se zeptat.
Tom: „Jako by tě to zajímalo.“ Zašeptám skoro neslyšně a zase přivřu oči.
Bill: „Je to divný, ale zajímá mě to.“
Tom: Vydechnu. „Prostě… Nechá si to vzít… Spokojený? Už víš všechno…“ Pořád šeptám, zavřu oči a nespokojeně se zavrtím.
Bill: „Vyvalím oči. To jako, že to dítě bezdůvodně zabije?“ Přes srdce bych raději přenesl, kdyby ho Tom s Elis vychovával, než aby si ho nechala dobrovolně vzít…
Tom: Posmutněle přikývnu, „Nebyl jsem pro, ale… Řekla, že si to rozmyslí, i když vím, že se to stejně nezmění.“ Zašeptám a otočím se ke zdi. Nechci na to myslet.
Bill: Posadím se k Tomovi. „Tome, nesmíš jí to dovolit…“
Tom: Pomalu se posadím a zadívám se do země. „Myslíš, že chci, aby si to nechala vzít? Ale… Prostě stejně ji nemá ani cenu přemlouvat. Je rozhodnutá, a navíc… J-já… Chci být s tebou, chápeš? Ona by to sama nezvládla…“
Bill: Pohladím ho po zádech. „Tome, zvládlo by se to nějak…“
Tom: Zakroutím hlavou. „Pochybuji.“ Vydechnu.
Bill: „Ale to dítě za to nemůže.“
Tom: „Já vím, že ne… Ale prostě…“ Podívám se na tebe.
Bill: Pohladím tě po tváři. „Myslíš, že jí to rozmluvíš?“
Tom: Pokrčím rameny. „Stejně by si to dítě nenechala…“
Bill: Přikývnu. „Stejně je to hnus… Zabít dítě, které za to nemůže.“
Tom: Sklopím zase pohled a skousnu si ret. „Billí, víš, jak jsem se tě na něco ptal, tehdy když tě Andy ve škole, no… Víš co…“
Bill: Zakroutím hlavou. „Nevím.“
autor: Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Clarrkys
Je to jasné, Bill by určitě to miminko chtěl, už proto, že je Tomovo =)
Teda..docela obdivuju Billa..kdyby mi kluk řekl, že čeká dítě s jinou, tak i přes to jak jsem proti potratům, bych u ní na tom potratu trvala..:D
Takže má Bill vážně můj obdiv a jsem zvědavá, jestli si to Elis nechá nebo nee…By to dítě klidně mohli vychovávat Tom s Billem…;)
No…uvidíme..každopádně se už těším na další díl..:)
honeem..rychleeee si du přečíst spátky ty díly na co se ho ptal! xD
[3]: Neptal se na to, jestli nechce dítě? Že jo!